Začátkem července 2025 jsem vyrazil do Zambie. V oblasti Kashitu tu už třetím rokem roste kampus střední školy a já v rámci tohoto projektu působím od letošního února jako statik společně s Davidem Kolářem. Úkol pro tuto sezónu byl jasný a krásně konkrétní: postavit stáčírnu medu – včelařskou laboratoř, která propojí výuku s místní praxí.

První doušek Zambie: dálnice, kde volant zůstane v ruce

Cesta z hlavního města Lusaky do Kapiri Mposhi je iniciační rituál. Dálnice je obdařena jediným pruhem v každém směru, v protisměru vás ale klidně můžou potkat hned dva náklaďáky vedle sebe a vy uhýbáte manévrem napůl v příkopě. V jednu chvíli zůstal našemu řidiči volant doslova v ruce – a přesto jsme dorazili. V Kashitu jsme rovnýma nohama skočili do reality: půlnoční vykládání trucku plného řeziva, využitého nejprve na bednění a později na vazníky. Hned další den jsem vyrazil do Ndoly pro materiál s pokynem „nejpozději do oběda zpátky“. Nevyšlo to. Píchlá pneumatika u osobáku, náročné tržnice a indické obchody, a nakonec exploze pneumatiky našeho trucku pod tíhou nákladu na oné „bezpečné“ dálnici. Následovalo improvizované překládání všeho materiálu do druhého trucku a návrat krátce po půlnoci. Zambie se opravdu nepředstavuje po malých doušcích.

Jak se staví v Kashitu

Třetí den jsem již vyrazil na stavbu, kde na nás čekaly hotové základové pasy, a my začali připravovat bednění pro srovnávací betonovou desku. Samotná budova stáčírny je zděná z nepálených cihel, které si místní vyrábějí v blízkosti stavby. Hlavní architekt projektu, Václav Centner, by nazval obvodové zdivo vyztužené žebry rytmizovanou fasádou – a trefně: pravidelný řád cihel vytváří plastický stínopis. Pod parapety jsou průduchy, které můžeme vidět také ve skladech, kde jsou ve tvaru matematických znaků „větší než“ a které zajišťují přirozené větrání i hru světla. Střecha je navržena z dřevěných vazníků s bazilikálním osvětlením a pod plechovou krytinou leží hliněné destičky, které fungují jako jednoduchá akusticko-tepelná vložka. Materiály jsou prosté, dostupné a smysluplné: co lze vyrobit a opravit lokálně, to se používá.

Statik v roli stavebního dozoru

Mým hlavním posláním na stavbě bylo dohlédnout na samotné zdění. Jedinou civilizační pomůckou mi byl nivelák a mé oko. Oproti minulým letům jsme nastavili přísnější pravidla, a to ložná spára 12 mm a tolerance zdění 2 mm. Začátky bolely všechny zúčastněné – bourali jsme čerstvě vyzděné úseky, vraceli se o krok zpátky a vysvětlovali, proč se vyplatí řešit milimetry i tady. O to větší radost přišla ve chvíli, kdy si místní ke konci mého pobytu sami říkali o kontrolu a přesnost začali hlídat jako vlastní. Toto považuji za největší přenosnou hodnotu, která na stavbě zůstane, i když už budu tisíce kilometrů daleko.

Zambijský čas a hořící horizont

„Any minute now.“ – věta, kterou uslyšíte denně. Může znamenat hodinu, ale klidně i pár dní. Po několika dnech se přistihnete, že místo rozčilování měníte perspektivu: méně stresu, více soustředění na to, co lze ovlivnit. Ke konci mého pobytu hořelo v okolí hned na několika místech a plameny byly vyšší než místní domy. Zůstal jsem stát v klidu a přes hledáček fotoaparátu si užíval pohled na oranžový horizont. Zambie učí trpělivosti i pokoře.

A mimochodem – žádné tropy. Je suchá zima. V noci klesaly teploty k 3 °C, běžně se držely mezi 8–10 °C a přes den kolem 18–20 °C.

Milníky stavby 2025

Na přelomu mého pobytu jsme převzali hotové základové pasy a připravili srovnávací desku. Zdivo se postupně zvedalo a díky průběžné kontrole drželo stanovenou přesnost. Před odjezdem jsme vybetonovali železobetonový věnec a na pile bylo nachystané řezivo na střešní vazníky. Na papíře to zní jako „další fáze hotová“, ve skutečnosti je to hlavně posun týmu: z rutiny se stala práce, u níž se přemýšlí o kvalitě.

Proč to celé dává smysl

Kampus v Kashitu není jednorázová stavba, ale dlouhodobé úsilí, které vedle zdí roste hlavně v lidech: v řemesle, disciplíně a zodpovědnosti. Stáčírna medu přidá do kampusu praktický rozměr – propojí výuku s místní ekonomikou a pomůže, aby škola jednou stála na vlastních nohách. V tom je kouzlo jednoduchých řešení: nepotřebují složité technologie, jen trpělivost, přesnost a smysl pro detail.

Závěrem

Odjížděl jsem ve chvíli, kdy na zdivu zrál železobetonový věnec a dřevo na střechu čekalo na montáž. V hlavě mi zůstala tma s hvězdnou oblouhou, v dáli slyším dusání hliněných destiček a především tým, bez kterého by projekt neměl smysl. Zambie mě pokořila a mnohé naučila. Kdo chcete vědět více, informace o projektu najdete na stránkách www.kashituschool.org.

autor: Ing. Ondřej Lokos