V červnu byla na zpravodajském serveru Seznam.cz uveřejněna analýza vývoje počtu studentů podle jednotlivých zaměření. Z pohledu budoucnosti českého stavebnictví neobsahovala nic lichotivého. Zatímco ještě v roce 2001 bylo v oborech Technika, výroba a stavebnictví takřka 51 tisíc studentů, v roce 2021 už jich bylo pouze 33 tisíc. Naopak ve studijních oborech Obchod, administrativa, právo bylo v roce 2001 registrováno 30 tisíc studentů a po dvaceti letech jich už bylo 53 tisíc. Dalo by se tedy zjednodušeně říci, že poměr se obrátil. Vysoké školy posílají na trh práce podstatně více manažerů, obchodníků a právníků a podstatně méně techniků.

Ve stavebnictví začíná v tomto ohledu být situace obzvláště kritická. Málokteré odvětví zaznamenalo v posledních patnácti letech takový odliv pracovních sil, jako české stavebnictví. Pokud vyjdeme z údajů uváděných Ministerstvem průmyslu a obchodu v jeho ročence stavebnictví ČR, tak zatímco v roce 2008 pracovalo ve stavebnictví 475 tisíc osob, v roce 2020 už to bylo pouze 412 tisíc osob. Pokles počtu zaměstnanců se projevuje ve všech kvalifikačních stupních. Z pohledu potenciálu doplnění chybějících stavů personálu je dalším nepříznivým statistickým faktem, že nyní se sice můžeme na vysokých školách těšit na cca pět let demograficky silnějších ročníků, nicméně dle demografických prognóz můžeme v ČR od letošního roku do roku 2036 očekávat trvalý pokles celkového počtu osob ve věkové skupině od 0 do 14 let. Tedy na vysoké školy začne postupně nastupovat méně a méně studentů.

Odhadovat reálnou potřebu konkrétně zaměřených odborníků ve stavebnictví není jednoduché. Jistou indikaci lze učinit za pomocí využití databáze členů, kterou vede Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Vycházím z předpokladu, že významná část odborníků dané specializace vykonává po absolvování předepsané doby praxe tzv. autorizační zkoušku. Autorizační zákon rozlišuje autorizované techniky, inženýry a stavitele. Sama Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě k dubnu 2022 eviduje 32 166 členů. Použiji-li zjednodušený propočet vycházející z předpokladu, že člověk mezi nástupem do zaměstnání po absolutoriu a odchodem do starobního důchodu pracuje 40 let, tak vychází, že potřebujeme ročně alespoň 800 absolventů fakult stavebních, kteří následně vykonají předepsanou praxi a složí autorizační zkoušku, aby byla zajištěna prostá náhrada stávajícího počtu autorizovaných odborníků. Nutno ovšem zdůraznit, že ne každý absolvent fakulty stavební bude pracovat na pozici, kde je nezbytná autorizace. Část absolventů míří do segmentu výroby stavebních hmot či obchodu se stavebninami, část jsou geodeti nebo architekti, část míří do veřejné správy buď na stavební úřady nebo na investiční odbory úřadů, někdo zamíří k realizačním firmám vykonávat činnosti, pro které není potřeba autorizace a část absolventů odchází úplně mimo obor. Skutečná potřeba nových odborníků na stavebnictví je tedy podstatně vyšší, než těch zmíněných 800 autorizovaných osob ročně. A jaká je realita? V letošním roce na brněnské stavební fakultě promovalo okolo 380 nových inženýrek a inženýrů. Na stavební fakultě v Praze mají počty absolventů obdobné, jako jsou v Brně a v Ostravě je počet absolventů přibližně poloviční. Ročně tedy nastoupí do praxe řádově 900 osob. Potřeba by byla jednou tolik. Nedostatek odborníků ve stavebnictví se při tom bude ještě více prohlubovat, neboť nepoměr mezi počtem nových absolventů a počtem osob ukončujících aktivní praxi již trvá několik let. Častým jevem je, že odborníci pracují dlouho po dosažení věku pro odchod do důchodu. Nemá je kdo nahradit.

Podívejme se na některé profese podrobněji. Pokud si ze seznamu členů ČKAIT vyfiltrujeme odborníky zaměřené na geotechniku, což jsou odborníci na zakládání staveb, stavby tunelů, či zpevňování svahů, tak jich napočítáme 488. Ročně tedy potřebujeme nějakých dvanáct nových autorizovaných geotechniků. Realitou u nás v Brně v posledních pěti letech jsou tak čtyři absolventi s tímto zaměřením. Autorizovaných odborníků na mosty je evidováno 1 221, což znamená, že by mělo ročně autorizační zkoušky absolvovat 30 osob, aby byla zajištěna jejich náhrada. Všechny tři stavební fakulty v ČR vypustí ročně do praxe pouze okolo 25 absolventů se zaměřením na projektování mostů. Odborníků se zaměřením na dopravní stavby je evidováno 3 588, což znamená, že by ročně mělo autorizační zkoušky absolvovat 90 absolventů. Připomínám, že ne každý specialista musí jít k autorizační zkoušce. Také musí být personálně obsazena místa u správců dopravních cest, aby měl dopravní stavby kdo plánovat a udržovat. Na těchto pozicích není autorizace potřeba. Realita posledních let je taková, že z brněnské fakulty ročně odchází 20 až 30 absolventů se zaměřením na silniční stavby a do deseti se zaměřením na železnice. Zástupci České silniční společnosti při tom udávají, že optimální počet absolventů se zaměřením na silnice by měl být na každé fakultě mezi 70-100 osobami. S ohledem na chystané projekty výstavby vysokorychlostních železnic se představitelé tohoto segmentu stavebnictví podrobně zabývali i otázkou potřeby pracovních sil. Pro výstavbu železnic nejsou potřeba pouze stavební inženýři, ale i specialisté elektro či absolventi strojírenských oborů. Je odhadováno, že do projektu vysokorychlostních tratí se bude muset zapojit 15 tisíc odborníků. Ročně tedy bude potřeba nových 350 až 400 odborníků, aby nahradili odchody do důchodu. V současné době jsme však přibližně na desetině potřebného počtu absolventů se zaměřením na železniční inženýrství.

Stavební fakulty samozřejmě nemohou jenom hořekovat, že to je s počtem studentů špatné. Musíme se více zaměřit na propagaci mezi středoškolskými studenty. Musíme důkladně zrevidovat, co učíme a jak to učíme. Čeká nás diskuse, zda některé předměty neomezit a co naopak přidat. Musíme se více soustředit na rozvoj digitalizace a na otázky životního prostředí, neboť tato témata vnímá mladá generace velmi intenzivně. Také budou muset ve stavebnictví narůst nástupní platy a zaměstnavatelé budou muset najít cestu k nastupující generaci. Obávám se však, že bez intenzivnějšího zásahu státu zvrátit současný nepříznivý stav nepůjde. Stát si musí umět říci, které oblasti vysokoškolského vzdělání jsou pro něj strategicky důležité, a ty podporovat. A jelikož máme omezené množství disponibilních veřejných financí, tak z logiky věci bude třeba jiné oblasti omezit. Chápu, je to nepopulární. Novou fakultu by chtěl otevírat skoro každý politik, nějakou uzavřít najde odvahu málokdo. Ale ty mosty, tunely, silnice, železnice, kanalizace či bytové domy bude stavět kdo? Manažeři a obchodníci?

autor je proděkan Fakulty stavební VUT v Brně doc. JUDr. Ing. Zdeněk Dufek, Ph.D.