V případě poškození staveb povodní je zásadní včasné zajištění finančních zdrojů pro uvedení objektu do původního stavu. Tým výzkumníků na Fakultě stavební pracuje na nástroji, který by výrazně zjednodušil kalkulaci pojistného plnění, a tedy urychlil likvidaci škody pojišťovnou.

Mnoho z nás si stále pamatuje ničivé povodně, které zasáhly Českou republiku v letech 1997 a 2002. Při hromadných katastrofických živelných událostech jsou pojišťovny zahlceny velkým množstvím pojistných událostí, což výrazně zpožďuje vyplácení pojistného plnění vlastníkům poškozených staveb. „Pro obyvatele rezidenčních budov, ale i jiných staveb je důležité, aby stavební práce začaly co nejdříve. Cílem našeho výzkumu je vyvinout nástroj, který by tento proces výrazně urychlil při zachování požadované přesnosti ocenění“, uvádí člen výzkumného týmu Tomáš Hanák z Ústavu stavební ekonomiky a řízení.

Zkoumaná metodika se zajímá o povodňové škody, které nenarušují statiku poškozeného objektu, ale pouze povrchy dotčených obydlí. Především řeší podlahové konstrukce, omítky, obklady, malby a výplně otvorů. Základním problémem při zjednodušeném oceňování povodňových škod na občanské výstavbě byla nesourodost tvarů a velikostí zasažených místností. „Jedna konkrétní místnost o dané ploše může nabývat nekonečně mnoha variant délky obvodů. Zjednodušeně řečeno, místnost o 9 m² podlahové plochy při poměru stran 1:1 má obvod 12 m. A ta samá plocha místnosti při poměru stran 9:1 má obvod 19 m“, upozorňuje další člen týmu Martin Tuscher. Co se týče škody na vodorovné ploše, ta zůstává při konstantní hloubce zatopení stejná. Problém nastává u svislých konstrukcí, kde se díky změně poměru stran zvětšuje i poškozená plocha stěn.

„Na začátku jsme měli velké množství dat; údajů, jak mohou být provázány výšky hladiny, plochy zaplavených místností a jako nově zkoumaný parametr poměry stran těchto místností. Oproti minulosti byl do našeho modelu doplněn právě tento poslední údaj, který by mohl vést ke zpřesnění našich výpočtů“, vysvětluje Oto Přibyl z Ústavu matematiky a deskriptivní geometrie. K dispozici byla také sada určených povodňových škod. Cílem bylo vytvořit matematický model, který tyto veličiny vzájemně prováže: při zadané výšce, ploše a poměru stran zaplavené místnosti zkusí odhadnout možnou škodu v korunách. „Na základě grafického rozboru zpracovávaných dat, hledání trendů v chování zkoumaných hodnot vynášených do grafů, jsme přišli s hypotézou o matematickém popisu pomocí nelineární funkce závislé na sadě volných parametrů. Jejich určení vedlo k řešení relativně složité úlohy aproximace nelineární metodou nejmenších čtverců. Pro vyřešení takové úlohy jsme sestavili hybridní optimalizační algoritmus, který v několika postupných krocích kombinuje lineární metodu nejmenších čtverců a genetický algoritmus, který se snaží napodobením principů biologické evoluce najít řešení složitého optimalizačního problému. Takto zvolený postup vedl k úspěšnému vyřešení zkoumané úlohy inverzní analýzy našeho výpočetního modelu“, dodává Oto Přibyl.