V lednu 2018 započal projekt Wat-Qual, do kterého se zapojil i náš Ústav vodního hospodářství obcí Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně.  Wat-Qual je součástí velkého výzkumného a inovačního programu Evropské unie HORIZON 2020 (#H2020).

Wat-Qual je mezinárodní projekt zaměřený na kvalitu pitné vody v distribučních systémech. Cílem je vzájemná výměna zkušeností a přístupů mezi vědeckými organizacemi a provozními společnostmi nebo prováděcími firmami. Kromě VUT Brno jsou do projektu zapojeny také univerzity a organizace z Anglie, Francie, Itálie, Německa, Srbska, Španělska a USA.

Když se v září 2019 objevila možnost vycestovat v rámci výše zmíněného projektu na zahraniční stáž do Španělska, po krátkém zaváhání jsem se rozhodla té možnosti využít a skutečně vyjet – pryč z Brna, za hranice mé komfortní zóny. Někam, kde mi čeština vůbec nepomůže.

Moje znalosti o Španělsku nebyly zpočátku zrovna valné. Věděla jsem, že hlavním městem je Madrid, že Barcelona má známý fotbalový klub a že úředním jazykem je španělština. O existenci UPV (Universitat Politècnica de València) jsem neměla nejmenší tušení, dokud jsem ji nenašla v seznamu univerzit, které jsou do projektu zapojeny. Mou kontaktní osobou na UPV se stal Francisco Javier Martínez-Solano. Javier je docentem na katedře hydrauliky a environmentálního inženýrství se zaměřením na mechaniku proudění kapalin a matematické modelování.  Už od prvního e-mailu se mi pan docent snažil můj příjezd do Valencie všemožně usnadnit – odpovídal na moje, někdy možná všetečné, dotazy o Valencii.

Jedna z mých prvních myšlenek po vystoupení z metra v městské části Algirós patřila oboru, který studuji a který se mi asi už nezvratně dostal pod kůži. S vlnou teplého vzduchu ke mně vítr donesl nezaměnitelnou a všude stejnou „vůni“ hnijící odpadní vody. Jak jsem později zjistila, Valencie je jedna velká placka, takže gravitační odvádění odpadních vod tady funguje jen velice omezeně. Ale i tak byly moje dojmy z Valencie hlavně kladné – na rozdíl od Brna je Valencie velice vstřícná k cyklistům, Španělé jsou velice přátelští a upovídání, a vlastně jim ani nevadí, že neumíte španělsky. Oni totiž dost často neumí anglicky, ale není to pro ně zrovna překážka k tomu, aby si s vámi popovídali. To mě občas dostalo do situací, ve kterých jsem si nebyla úplně jistá, jaké jsem si vlastně objednala jídlo nebo jestli mi prodavačka u pokladny nabízí nějaký výrobek za akční cenu anebo se jen ptá, jestli nechci nákupní tašku za 20 centů. Proto osvojit si fráze: „No, gracias“ a „No hablo espanol!“, bylo nezbytné, abych se náhodou nestala majitelkou něčeho, o co jsem nestála.

Ale primárním důvodem mojí stáže bylo poznávání španělského vodárenství, hledání a porovnávání rozdílů mezi jejich a našimi přístupy k různým událostem na vodovodní síti. Bohužel jsem se termínově svým příjezdem netrefila do rozvrhu exkurzí na vodárnu a místní úpravnu vody, ale byla jsem se podívat na výměnu stávajícího vodovodního řadu v malém městečku Benefairó de la Valldigna vzdáleného asi hodinu cesty na jih od Valencie.

V jedné z částí města docházelo k výměně stávajícího azbestocementového vodovodního potrubí za nové potrubí z PE. Původně jsem si myslela, že se výměna provádí z důvodu odstranění potencionálně nebezpečného azbestocementu nebo kvůli problémům s úniky vody. Nakonec jsem zjistila, že se kvůli rekonstrukci celé ulice v rámci stavebních prací vyměňují postupně všechny inženýrské sítě.

Pokládka nového potrubí probíhala za provozu stávajícího potrubí tak, aby obyvatelé města co nejméně pocítili dopady těchto prací. Od dodávky pitné vody budou spotřebitelé odpojeni jen na nezbytně nutnou dobu, během které dojde k přepojení vodovodních přípojek a napojení nového úseku potrubí na stávající vodovod.

Stavbu jsme navštívili zrovna v době, kdy se na přímém úseku dělaly dílčí tlakové zkoušky vodotěsnosti, během kterých se má zjistit, zda na nově vybudovaném potrubí nedochází k nežádoucímu úniku tlaku, což by mohlo být způsobeno například netěsnostmi ve spojích a napojení domovních přípojek. Zkouška se dělala směsí vody a chloritanu sodného v poměru 1000 l vody : 1,7 l NaClO₂ o koncentraci 150 mg/l. Po ukončení zkoušky se obsah potrubí vypustil do kanalizace.

Provádění tlakových zkoušek a uvádění potrubí do provozu se příliš neliší od toho, jak se tlakové zkoušky dělají u nás. Co mě ale nejvíc zarazilo je hloubka uložení potrubí. Logicky, na většině území Španělska nemrzne, tak není potřeba, aby v těchto lokalitách bylo potrubí umisťováno do nezámrzné hloubky. Na druhou stranu, vrstva zeminy chrání vodu v potrubí nejen před působením mrazu, ale taky tepla vnějšího prostředí. Hloubka uložení vodovodního řadu v této lokalitě byla zhruba 0,5 m.  Důležité je také říci, že vodovodní potrubí je v tomto případě umístěno v chodníku podél nemovitostí.

Možnost podívat se na stavbu byl jednoznačně jeden z nejlepších odborných zážitků tady. A nelituji ani jediného momentu tady. Vyjet pryč je neskutečně skvělá zkušenost, člověk zjistí, že k tomu, aby se domluvil cizí řečí, vlastně někdy stačí jen ruce a nohy (i když smartphone je větší pomoc) a taky si uvědomí, jak je důležité znát i nějaký další jazyk.

Pokud se Vám naskytne příležitost vycestovat někam do zahraničí - na stáž nebo v rámci programu ERASMUS, neváhejte, využijte toho. Stojí to za to!