Milovníci architektury a přírody se letos již potřetí setkali na mezinárodní konferenci Krajina Sídla Památky, která se konala 23. dubna na Fakultě stavební VUT v Brně. Tématem letošního ročníku byla voda ve všech jejích podobách, kvalitách a místech výskytu. Voda je neoddělitelnou součástí našeho života a prostředí. Ve formě vodních toků je dynamická, zatímco ve formě vodních ploch je klidná a statická. Může být pitná, nepitná, dešťová, pramenitá, zásaditá, kyselá, sladká nebo slaná – vlastností vody je mnoho.

Konference Krajina Sídla Památky 2025 se zaměřila na živel, který formuje naši krajinu, ovlivňuje vývoj sídel i charakter památek. Jak tento prvek vnímáme dnes a jaký vztah k němu měli naši předci, bude hlavním tématem třetího ročníku. Vodu nalezneme všude kolem nás – stačí se jen pozorně dívat. Přednášející z různých oborů sdíleli své poznatky a zprostředkovali účastníkům hlubší pochopení vody v současné společnosti. Společně otevřeli otázky identity, proměnlivosti a paměti, které jsou s vodou nerozlučně spjaty. Sdíleli příběhy, které v krajině vypráví právě voda – často tiše, ale vytrvale.

Ústav architektury, který konferenci pořádá, letos slaví 20 leté výročí svého založení. Úvodní slovo měl zástupce vedoucího ústavu doktor Tomáš Pavlovský, který představil vybrané studentské práce spojené s tématem vody.

Následovaly prezentace v kategoriích krajina, sídla a památky, z nichž po třech z každé kategorie byly vybrány do hlavního programu. Profesor Jiří Kupka z Českého vysokého učení technického v Praze se věnoval roli vody jako klíčového prvku v historické i současné zahradní architektuře. Voda v zahradách nese bohatou symboliku a zároveň utváří mikroklima i kompozici prostoru. Od rajských dvorů až po moderní adaptační strategie na klimatické změny slouží vodní prvky jako prostředek řádu, obnovy a smyslového prožitku. Architekt Mario Barra, také pražské techniky, se zaměřil na vývoj vodního režimu v oblasti dnešního velkolomu ČSA pod zámkem Jezeří, kde do 20. století dominovalo Komořanské jezero a síť vodních toků včetně řeky Bíliny. Industrializace a těžba dramaticky proměnily krajinu – tok Bíliny byl zatrubněn, vodní plochy zanikly a potoky byly přeloženy. Prezentace nabídla historický přehled a nastínila možnosti obnovy vodního režimu po útlumu těžby. Dvojice doktorů Vladislava Říhová z Univerzity Pardubice a Jakub Ivánek z Ostravské univerzity představili příspěvek, který se věnoval uměleckým dílům spojeným s vodními a vodohospodářskými stavbami v období socialistického Československa. Od roku 2016 jsou tato díla systematicky zaznamenávána v databázi Sochy a města. Umělecké výzdoby přehrad, úpraven vody či administrativních budov často nesly konzervativní ikonografii spojenou s vodou, ale vyskytly se i progresivní realizace – například „Umělá krajina“ u vodní elektrárny Dalešice. Magistra Monika Stará z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem prezentovala jiný pohled na proměny vodních toků a ploch v důsledku těžby v oblasti Severočeské hnědouhelné pánve. Těžba hnědého uhlí zásadně ovlivnila hydrologii krajiny – tok řeky Bíliny byl přeložen do potrubí, menší toky byly upraveny či zanikly. Voda se však zároveň stala nástrojem obnovy – hydrické rekultivace představovaly důležitý prostředek regenerace post-těžební krajiny. Příspěvek sledoval příklady těchto proměn a otevřel otázku, jak historické zkušenosti mohou ovlivnit budoucí vývoj území. Magistři Karel Hamberger a Lubomír Zeman z loketského pracoviště Národního památkového ústavu popsali proměny vodního prostředí Karlových Varů a jeho vliv na urbanismus města. Minerální prameny a krajina utvářely specifickou strukturu lázeňského území, včetně kolonád, nábřežních promenád a vřídlovodů. Po zkušenostech s povodněmi byly břehy zpevňovány, vznikaly sklápěcí lávky i kamenné zdi. Postupně se měnila podoba říčního prostoru – od romantických projížděk po degradace ve 20. století. Doktorka Anna Magni z Mendelovy univerzity v Brně se zaměřila na roli vody v krajinářském řešení obytných souborů ze 60. až 80. let 20. století. Tyto sídlištní celky se vyznačovaly štědrým podílem volných ploch, jejichž uspořádání reagovalo na hygienické a sociální potřeby doby. Voda zde figurovala jako tvůrčí i funkční prvek – ve formě vodních prvků, přirozených toků i odvodnění. Představila příklady, kde voda spoluutvářela charakter zástavby, a porovnala tehdejší přístupy s dnešními výzvami spojenými s klimatickou změnou a udržitelností. Doktor Jiří Riezner, také z Univerzity J. E. Purkyně, se věnoval bystřinám v širším okolí Ústí nad Labem, které byly ovlivněny jak přirozenými, tak antropogenními procesy. Vzhledem k členitému reliéfu se zde vyskytovaly četné vodní toky s malým povodím, vysokým sklonem a dynamickým režimem. Erozní a transportní činnost vedla k nutnosti hrazení bystřin. To bylo systematicky prováděno od konce 19. století. Zásahy sloužily jak ochraně proti povodním, tak stabilizaci svahů a zlepšení splavnosti Labe. Mnohé z těchto historických staveb se zachovaly v dobrém stavu dodnes. Doktorka Lucie Hronová Šafářová, také z Mendelovy univerzity vysvětlila, jak voda významně formovala historické zahrady, parky a krajinu kolem Olomouce. Ve středověku město obtékaly větvené vodní toky, které byly součástí renesančních a barokních zahrad s fontánami a bazény. Zřízení bastionové pevnosti v 18. století většinu zahrad zničilo, ale v okolí zůstaly vodní plochy a mokřiny využívané k rekreaci. Ty spolu s upravenými vodotečemi tvořily důležitý prvek biodiverzity a estetiky. Od 19. století se staly součástí městských parků a jejich hodnoty by měly být využity při dalším plánování města. Architektka Lenka Gebauerová z Vysokého učení technického v Brně se zaměřila na vodu jako klíčový prvek pro venkovská sídla, kdy sloužily k zásobování, setkávání i posilování identity. Ve 20. století je industrializace a meliorace výrazně omezily. Studie zkoumala proměny a obnovu vodních prvků v pohraničí Česka a Rakouska. Výzkum ukázal rozdíly v přístupu k ochraně a nabídl doporučení pro jejich zachování a využití v adaptaci sídel na klimatické změny.

Tyto hlavní prezentace byly doplněny o kratší ukázky témat, které se věnovaly environmentálnímu vzdělávání, léčebným metodám, městským nábřežím, nebo třeba i kresebným způsobům, jak vodu ztvárnit.

Veškeré, i výše neprezentované příspěvky, budou k dispozici v konferenčním sborníku, který bude vydán v průběhu léta a bude volně ke stažení na webových stránkách www.krajinasidlapamatky.cz

Konference nabídla širokou škálu zajímavých témat a opět ukázala, jak úzce jsou propojené krajina, sídla a památky. Prezentace zdůraznily důležitost péče o krajinu a historické památky a jejich ochranu před negativními vlivy moderní doby. Už nyní je však připravován další ročník konference, který se bude konat 22. dubna 2026 opět na stejném místě – v historické aule Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně.