Budou to přibližně dva týdny, kdy se země na islandském ostrově roztrhla ve dví. Vznikla tak nová sopka s názvem Litli-Hrútur neboli Malý Beran. Zkoumat se ji vydal profesor Lukáš Krmíček z Ústavu geotechniky Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně (FAST VUT), který je členem mezinárodního vulkanologického týmu vedeného Thorem Thordarsonem z islandské univerzity. Láva z nové sopky totiž skrývá informace o zemském plášti, přičemž obdobné lávy lze obvykle najít pouze v hlubinách Atlantského oceánu ve Středoatlantském hřbetu. Vzorky by tak mohly odhalit nové informace o nitru naší planety.

Profesor Lukáš Krmíček z FAST VUT si spolu s týmem sopečnou oblast prohlédl jako první. Zrod sopečné trhliny jim tak pomohl nejen zdokumentovat proces vzniku sopky, ale i možnost získat nové informace o nitru Země. Ze sopky se totiž vylila specifická bazaltová láva ze zemského pláště, který se nachází až pod zemskou kůrou. Tato láva oceánského typu se vyskytuje pouze na Islandu nebo uprostřed Atlantského oceánu, kde je však vzorky složité získat. A protože se lidé vrtem mohou dostat pouze do hloubky 12 kilometrů, což je pouze nejsvrchnější část zemské kůry, bazaltová láva představuje nejlepší prostředek pro studium zemského pláště.

Island má navíc díky své lokalitě ze všech míst s aktivní vulkanickou činností neobyčejné postavení. „Je jedinečným příkladem kombinace vulkanismu nad takzvaným plášťovým chocholem, protože zasahuje až do hloubky 2900 kilometrů na hranici zemského pláště a jádra. Dále se také nachází nad rozbíhajícím se rozhraním dvou litosférických desek – Severoamerické a Eurasijské, které se od sebe vzdalují rychlostí několika centimetrů ročně,“ vysvětlil Krmíček.

Objev, pro který se vyplatí riskovat
 
Stejně, jako se člověk snadno nedostane do Mordoru, tak se nedostane ani poblíž sopky Litli-Hrútur. Celá oblast byla kvůli extrémnímu znečištění ovzduší několik dnů zcela uzavřena a na expediční tým dohlížela skupina záchranářů, protože jim hrozilo hned několik nebezpečí. V aktivních sopečných oblastech je příliš vysoká teplota a nedostatek kyslíku, který je částečně vytlačován oxidem uhličitým. V tom vědcům pomáhaly detektory plynů a speciální nehořlavé obleky.

Ale kvůli sběru vzorků se museli pohybovat ve velké blízkosti vulkanického kužele, jehož stěny se mohly kdykoliv zhroutit. Hrozba připomíná protržení přehrady – najednou se vylije velké množství nízkoviskózní lávy označované havajským termínem pāhoehoe, před kterým není jednoduché utéct. Zhroucení kuželu se dá obtížně odhadnout a v tomto případě k němu došlo pouze několik hodin poté, co vědci opustili okolí kuželu.

Po protržení sopečného kužele však přichází druhý problém. Po rychlém výlevu lávy dochází k překotnému tepelnému rozkladu okolní vegetace, což má za následek vznik kapes tvořených směsí methanu a vodíku, které náhodně explodují. „Je to docela děsivé, když se vám pod nohama začne třást země a několik metrů za vámi vybuchne skála,“ dodal Krmíček. Tým navzdory všemu bezpečně získal všechny potřebné vzorky a nyní přešel k fázi jejich zkoumání, aby nahlédl ještě hlouběji do zemského nitra.