Třetí ročník Stavebního hackathonu se uskutečnil 25.–27. března 2026 v rámci Festivalu architektury a Stavebního veletrhu Brno. Po dvou dnech intenzivního kódování, modelování a navrhování bez jediného listu papíru získal hlavní cenu tým z Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně. 

Prostřednictvím štafetového interview představujeme jednotlivé členy týmu FAST VUT. Šest studentek a studentů – šest otázek. Princip interview je jednoduchý a podobný předávání štafetového kolíku. Každý z týmu předá svůj „štafetový kolík“ (otázku) dalšímu. Podmínkou je, že otázka bude vždy jiná. Tým pracoval ve složení Maximilian Szotkowski, Denisa Kazíková, Dagmar Sukopová, Vojtěch Kudláček, Kristýna Rotreklová a Ondřej Šlapák.

Foto: Archiv FAST VUT

Ondřej předává „štafetu“ Maximilianu Szotkowskému: Úkolem bylo navrhnout objekt „bez jediného listu papíru“. Jaké digitální nástroje a softwary byly pro „paperless“ workflow klíčové a v čem vidíš největší výhodu oproti tradičním výkresům?

Maximilian: Projekční SW jako ArchiCAD, Revit nebo SketchUp jsou dnes už samozřejmostí, ale samotný model nestačí. Klíčové pro nás bylo CDE (společné datové prostředí, konkrétně Dalux), kde jsme měli veškerá data strukturovaná podle ISO 19650 na jednom místě. Žádné e-maily s přílohami, žádné „počkej, já mám starší verzi“. Každý vždy pracoval s aktuálním souborem a věděl přesně, kde co hledat. Vedle toho nám hodně pomohlo AI. Tvořili jsme realistické vizualizace, modelovali jsme uhlíkovou stopu a náklady dopravy modulů pro různé lokality. Rozhodnutí, které by normálně trvalo hodiny či dny, jsme měli za pár minut. Největší výhoda oproti výkresům? Výkres zachytí jeden moment a hned přestává platit. Model v CDE je živý a všichni vidí tu samou realitu – to je podle mě to, co paperless skutečně znamená.

Maximilian předává „štafetu“ Denise Kazíkové: Náš tým byl složen ze studentek a studentů pozemního stavitelství, managementu i environmentálních budov. Jak konkrétně se tato různorodost projevila ve výsledném návrhu a jak jsme si mezi sebou rozdělili role?

Denisa: Různorodost našeho týmu se ve výsledném návrhu projevila tím, že jsme objekt neřešili pouze jako architektonickou studii, ale jako komplexní návrh zohledňující technické, energetické, ekonomické i environmentální souvislosti. Díky tomu jsme mohli jednotlivá rozhodnutí průběžně ověřovat nejen z hlediska dispozičního řešení, ale také z pohledu realizovatelnosti, nákladovosti a dlouhodobé udržitelnosti návrhu.

Dispoziční řešení objektu a grafickou část návrhu zpracovávala především Dáša společně s Kristýnou a Vojtou. Kristýna s Ondřejem se zároveň věnovali energetickému konceptu budovy. Vojta řešil konstrukční souvislosti návrhu z pohledu pozemního stavitelství. Ekonomickou stránku projektu jsem zpracovávala já společně s Maxem. Zaměřili jsme se na nákladovost návrhu v investiční i provozní fázi, logistiku modulární výstavby a související environmentální dopady. Díky tomuto rozdělení rolí jsme mohli pracovat paralelně a efektivně i v časově omezeném prostoru hackathonu.

Denisa předává „štafetu“ Dagmar Sukopové: Porota ocenila, že jsme vsadili na algoritmickou optimalizaci. Můžeš laicky vysvětlit, co přesně tento algoritmus v našem návrhu bytového domu „počítal“ a jaký problém nám pomohl vyřešit?

Dagmar: Algoritmická optimalizace nám při návrhu pomohla velmi rychle porovnat velké množství variant a vybrat ty, které nejlépe fungovaly z hlediska dispozice v modulárním systému společnosti KOMA. Současně jsme pracovali s daty z OpenStreetMap, ze kterých jsme si v programu Grasshopper vytvořili rychlou analýzu řešeného území. Díky ní jsme mohli lépe číst širší vztahy v lokalitě – například okolní zástavbu, komunikace nebo celkový urbanistický kontext. Objekt jsme tak neřešili izolovaně, ale v přímé návaznosti na konkrétní místo.

Dagmar předává „štafetu“ Vojtěchu Kudláčkovi: Náš návrh počítal s recyklací prvků po skončení životnosti stavby. Jak náročné bylo skloubit moderní principy cirkulární ekonomiky s přísnými českými stavebními předpisy, na které jsme museli brát ohled?

Vojtěch: Skloubit principy cirkulární ekonomiky s českými stavebními předpisy nebylo úplně jednoduché. Pracovali jsme s modulárním systémem společnosti KOMA, což nám sice dalo jasný rámec, ale zároveň i určité limity. Snažili jsme se proto návrh optimalizovat tak, aby byl legislativně průchozí a zároveň umožňoval co největší míru opětovného využití konstrukcí – například i možnost moduly v budoucnu rozebrat a znovu využít na jiném místě, i když v praxi se to pravděpodobně nebude dít často.

Vojtěch předává štafetu Kristýně Rotreklové: Podle Davida Bečkovského je hackathon o adrenalinu a improvizaci. Co pro nás byla během těch dvou dnů největší krize a jak jsme se s ní jako tým, který se před soutěží téměř neznal, vypořádali?

Kristýna: Krize nám začala hned od startu, a to právě díky tomu, že jsme se neznali. Každý jsme k zadání přistupovali vlastní cestou – někdo více technicky, někdo zase architektonicky. V jednu chvíli to vypadalo, že místo posunu vpřed spíše stojíme na místě a jen diskutujeme. Priority měl každý jinde. Do toho přišlo uvědomění, že máme opravdu málo času, což nás donutilo dělat rychlá a jasná rozhodnutí. I přesto, že se každý převážně věnoval své profesi, byli jsme otevřeni poznatkům ostatních členů týmu. Průběžně jsme kontrolovali návaznosti jednotlivých profesí a společně hledali nejvhodnější řešení.

Kristýna předává „štafetu“ Ondřeji Šlapákovi: Hackathon měl za cíl najít „recept na dostupné bydlení“. Myslíš si, že je náš koncept digitálního dvojčete a prefabrikace skutečně tou cestou, která v blízké budoucnosti zlevní a zrychlí výstavbu bytů v Česku?

Ondřej: Myslím si, že kombinace digitálního dvojčete a prefabrikace má reálný potenciál výstavbu zefektivnit, i když to není jediné řešení dostupného bydlení. Digitální dvojče, které jsme měli zpracované v Daluxu, pomáhá odhalit kolize už v projektové fázi a zlepšuje koordinaci mezi profesemi, což se následně promítá i do plynulejší realizace. Prefabrikace zase přináší vyšší přesnost díky výrobě v kontrolovaných podmínkách a umožňuje výrazně zkrátit čas na stavbě. To má dopad nejen na náklady, ale i na omezení negativních vlivů na okolí, například hluku. Díky rychlejší montáži na stavbě se celý proces lépe optimalizuje a budovu je možné začít využívat dříve, což má pozitivní dopad i na ekonomiku projektu.

Foto: Archiv FAST VUT

Jaký byl klíčový moment, kdy se vize týmu začala měnit ve vítězný projekt?

Pohled Zbyňka Zapalače, mentora týmu FAST VUT a vedoucího konstrukce, KOMA MODULAR:

Studenti pochopili systém modulárních budov, jejich kombinatoriku, limity a výhody. Klíčovou věcí byla jejich vzájemná spolupráce, diskuse a interakce. Jednou ze zásadních věcí byla také výborná rozvaha studentů nad dispozičním řešením budov a jejich umístění na daný pozemek, včetně respektování a využití okolní infrastruktury. Co se týče výzev, hlavním mottem bylo dostupné bydlení, takže určitě ekonomika projektu s výslednou cenou nájemného a co největší možná energetická soběstačnost budov. Studentům se podařilo perfektně vyřešit nejen samotné obytné budovy 2+2 vždy stejného typu, ale i komunitní prostory včetně parkovacího zázemí. Důležitým momentem byla také samotná prezentace výsledného projektu před porotou a reálnost jejich řešení. Porota uznale hodnotila výpočet nákladů a procentuální zatížení rodin z celkových příjmů, stejně jako hodnoty v PENB.

Gratulujeme k úspěchu a děkujeme za reprezentaci FAST VUT.

Pavlína Míčová