Zefektivnění celého procesu zemních prací, vyloučení hutnění, nebo výrazné sníží nákladů, vytíženosti pracovníků a urychlení zprovoznění stavby. To je pouze část témat, která vedla Magdalénu Michalčíkovou z Ústavu technologie stavebních hmot a dílců Fakulty stavební VUT v Brně k řešení této problematiky. Výsledky svého výzkumu publikovala v mnoha odborných článcích, vypracovala na dané téma disertační práci a za svou vědeckou činnost sklidila nejedno ocenění.

Jsou samozhutnitelné zálivky nové téma nebo šlo o zdokonalení již existující technologie?

Určitě se jedná o nové téma, a to především z pohledu využití zemin. V ČR i v zahraničí se můžeme setkat se samozhutnitelnými zálivkami, tzv. „flowable fill“, „soil-cement slurry“,  „unshrinkable fill“, „K-Krete“ na bázi „nízko-pevnostního betonu“, které se používají jako výplň inženýrských sítí či podkladů vozovek, základů atp. U těchto zálivek se ovšem jako základní surovina využívá křemičitý písek, druhotné suroviny a cement. Zeminy se ve většině případů nepoužívají, a to především díky tomu, že obsahují vyšší množství jílových minerálů, které znesnadňují jejich následné použití. Já jsem se v rámci výzkumných prací své disertace snažila tyto nežádoucí vlastnosti zemin překonat a navrhnout samozhutnitelnou zálivku, která by byla v mnoha směrech unikátní. Unikátnost této zálivky spočívá především v použití různých druhů zemin, pojiv a přísad, které jsou prozatím „know how“.

V čem je vlastně výhoda této technologie?

Výhod má tato samozhutnitelná zálivka na bázi zemin hned několik, mezi ty hlavní patří především využitelnost zemin a eliminace jejich skládkování, samotné ztekucení, rychlost aplikace bez nutnosti hutnění, jednodušší aplikovatelnost i v méně přístupných místech, pevnost v tlaku a odolnost, menší riziko poškození inženýrských sítí, snížení hlučnosti na stavbě, vyšší bezpečnost pracovníků atd.

Jedná se o poměrně komplexní téma, co všechno výzkum obnášel? A s kolika problémy jste se musela potýkat?

Komplexní téma to bezesporu je. V rámci výzkumu jsem se jakožto „negeolog“ musela v samotném začátku seznámit s tím, jaké druhy zemin se v rámci ČR vyskytují, jaké mají vlastnosti a za jakých podmínek by bylo možné jejich zpětné využití. Poté jsem zabrousila do tématu stabilizace zemin, které mi doposud taky nebylo úplně blízké a až v závěru výzkumných prací jsem si mohla hrát s pro mne již bližším tématem, jakožto „materiálové inženýrky“, a to použitím různých druhů ztekucujících a plastifikačních přísad, díky kterým jsem docílila ztekucení zemin. Různých záludností jsem při výzkumu měla spousty. Kolikrát mne odrazovalo neustálé zkoušení kombinací různých druhů pojiv s přísadami, kdy jednou to fungovalo, podruhé zase ne, pak mi vadilo to, jak jsem pořád upatlaná od zeminy atd. Ale má trpělivost se nakonec vyplatila, čímž jsem dosáhla požadovaného cíle.

A jak jste se vypořádala s různými typy zemin?

Pro každý typ zemin bylo potřeba upravit technologické a zároveň i technické podmínky, ať už při návrhu receptur, tak samotné technologie provádění. Z hlediska zpracovatelnosti můžu říci, že se lépe pracuje s písčitými než s jílovitými zeminami. Jílovité minerály, v některých typech zemin, naprosto znesnadňovaly jejich zpracovatelnost, tzv. se mi lepily kde všude a v některých případech jsem je musela i vyřadit.

Za výzkum v této oblasti jste byla v minulosti oceněna i od Ministerstva průmyslu a obchodu, co pro Vás toto ocenění znamenalo?

…že si to můžu napsat do životopisu a při případném hledání zaměstnání to jistě bude vypadat dobře. Nebo že se o mojí práci ví i na ministerstvu. Samozřejmě si dělám legraci… Moc si tohoto ocenění vážím a v každém případě mne to motivuje v dalších výzkumných pracích a v tom, že trpělivost, píle a dobře odvedená práce jsou vždy oceněna, i když se to na samotném začátku tak vůbec nemusí zdát.

Téma samozhutnitelných zálivek není první téma, kterým jste se v rámci svého studia zabývala. V minulosti to byly například sanace sypaných hrází a i tady jste byla velice úspěšná, mj. jste publikovala velice vysoko ceněné odborné články. Co pro Vás tato zkušenost znamenala?

Ano, není to první téma, kterým jsem se zabývala. Svou „studijní a kariérní dráhu“ v oboru materiálového inženýrství jsem započala výzkumnými pracemi na téma sanace sypaných hrází. Na toto téma jsem v rámci studia zpracovala svou bakalářskou a diplomovou práci. Téma sypaných hrází mi bylo blízké díky tomu, že mám vystudovaný obor „vodohospodářské stavby“ na střední průmyslové škole v Lipníku nad Bečvou, a proto jsem si ho vybrala. Díky načerpaným informacím ze střední jsem proto mohla hezky prolnout vědomosti o sypaných hrázích v kombinaci s materiálovým inženýrstvím. Výzkumné práce na vývoji směsi pro sanace sypaných hrází mne obohatily o spoustu nových informací ať už z pohledu využití různých druhů materiálů, tak z hlediska osvojení si provádění sanace staveb, seznámení se s laboratorním prostředím Ústavu technologie stavebních hmot a dílců a především možností spolupracovat na výzkumných pracích s firmou Hradecký písek a.s.

Celou dobu se bavíme o výzkumné práci a mám pocit, že nemůžete mít čas na nic jiného. Je to tak?

Tak tomu určitě není. Možná to tak může vypadat, ale věnuji se i spoustě jiným věcem. Moc ráda trávím čas v přírodě a na zahradě, ráda se starám o rostliny, a proto např. spolupracuji v rámci ústavu na projektu „zelených stěn a obrazů“. Dokonce jsem si vlastnoručně vyrobila dva mechové obrazy, které zdobí naši kuchyň. Zároveň jsem komunikativní a baví mne práce s lidmi, proto se angažuji např. v organizování konferencí v rámci ústavu a správě facebookových stránek. Pevně také věřím tomu, že mé životní úspěchy pramení právě z toho, co dělám ve svém volném čase. Sport všeho druhu, relax, četba sci-fi, fantasy, různá kreativní činnost a cestování jsou pro mne proto velmi důležité.  

Co Vás vlastně vedlo k doktorskému studiu? Byl to Váš plán celou dobu anebo jste se rozhodla impulzivně?

Úplně jednoznačný plán to nebyl, ale jedna z možností to jistě byla. K pokračování ve studiu mne vedlo především to, že mne výzkumné a laboratorní práce na bakalářce a diplomce bavily, zároveň jsem měla podporu ve svém vedoucím prof. Ing. Rostislavu Drochytkovi, CSc., MBA a dalších lidech z Ústavu technologie stavebních hmot a dílců. Také mne lákaly možnosti spolupráce na projektech a vůbec dobrý kolektiv pracovníků, který jsem si mohla během studia odzkoušet.