Když 7. listopadu 1899 začaly na nové brněnské české technice přednášky, žádná žena mezi posluchači neseděla.  V prvním tištěném Programu na studijní rok 1900/01, do něhož bylo možné se zapsat 5. a 8. října 1900, se například píše, že přístup na přednášky z rakouských dějin docenta Františka Kameníčka mají posluchači řádní, mimořádní i hosté, pouze však mužského pohlaví. 

Na úspěšný průběh prvních dnů výuky měly však ženy zásadní vliv. Vzhledem k problémům se získáním vhodných prostor nakonec první česká technika začala vyučovat v nově vystavěném sídle Ženského vzdělávacího a výrobního spolku Vesna. Předsedkyně výboru Adela šlechtična Koudelová “v pravém pochopení významu české vysoké školy v Brně přenechala část budovy novému ústavu, ačkoli ji spolek naléhavě potřeboval.”  

První řádné posluchačky se mohly zapsat až v době změn po první světové válce, od akademického roku 1918/19.  

První stavební inženýrky 

V roce 1924 složila státní zkoušku Anežka Václavíková-Zichová z Drásova. Mimořádně studovala od roku 1917, od konce války pak již jako řádná studentka s číslem legitimace 476. Její zájem o technické obory zahrnoval nejen stavebnictví, ale navštěvovala i přednášky a cvičení ze strojírenství. Spolu s manželem vedli autoškolu a na vysokou školu se ještě vrátila jako posluchačka strojního inženýrství na počátku 30. let. 

Dcera vrchního zemského stavitele Jana Utíkala z Brna, Štepánka Utíkalová (nar. 1898), docházela na techniku již od akademického roku 1916/17. Po studiích na dívčím reálném gymnáziu v Brně si jako mimořádná posluchačka zapsala hned několik odborných předmětů – matematiku, deskriptivní geometrii a další. V následujícím školním roce ve studiu pokračovala již se specializací na stavebním odboru. V roce 1920 složila první státní zkoušku, o čtyři roky později druhou a stala se tak první stavební inženýrkou na české brněnské technice. Její sestra Vilma navštěvovala odbor kulturního inženýrství, kde si zapsala ekonomické a právní předměty a meteorologii. Později pracovala jako zemská účetní asistentka. Třetí ze sester Utíkalových Josefa absolvovala Vysokou školu zemědělskou v Brně. 

Od 30. let mohly studentky také oficiálně bydlet v nově postavených Kaunicových kolejích. Dívčí internát měl kapacitu 60 lůžek. Do zavření českých vysokých škol protektorátními úřady v roce 1939 absolvovalo stavební fakultu 11 žen. Kromě výše zmíněných ještě v roce 1929 Jagiela Blažková, první absolventka architektury. Ve 30. letech je následovaly Věra Klímová a Ruska Tamara Rachmanová z oddělení zeměměřičského inženýrství (1933), Libuše Hrubešová z architektury (1934), Marie Zavřelová, inženýrka v oboru zeměměřičství (1935), další architektka Adéla Bramborová v roce 1936, následovaly ji její kolegyně Liselotte Čermáková a Sylva Kučerová. První odbornice na dopravní stavby, Ludmila Michálková, svou státní zkouškou ukončila éru prvorepublikové svobody a rovných příležitostí pro všechny. 

Současnost pro ženy 

Práce, kterou odvedly průkopnice ženského vzdělávání v začátcích naší školy, nepřišla nazmar. O sto let později studuje na Fakultě stavební téměř 40 % žen, což je v rámci technických oborů výjimečné číslo. V České republice mají technické vysoké školy průměrně 28 % posluchaček. Přesto ve stavební praxi podle údajů Ministerstva průmyslu a obchodu převažují muži nad ženami až desetinásobně. 

Pozitivně vychází také srovnání týkající se zastoupení žen mezi zaměstnanci fakulty. V letošním akademickém roce je to 36 %, v začátcích univerzity se o ženách-pedagožkách ani neuvažovalo.