Detail předmětu
Environmentální ekonomie
Akademický rok 2022/23
TG08 předmět zařazen v 1 studijním plánu
N-P-C-A / ARS / ArP zimní semestr 2. ročník
Environmentální ekonomie se zabývá ekonomickými aspekty tvorby a ochrany životního prostředí. Posluchači jsou seznámeni se základními příčinami selhávání trhu v oblasti environmentálních statků a odpovídajícími metodami řešení. Důraz je položen na právní normy, institucionální zabezpečení a nástroje pozitivní a negativní stimulace (zejména v kontextu ČR). Pozornost je rovněž věnována odpovídajícím strategiím a konceptu trvale udržitelného rozvoje a rozhodujícím nástrojům a opatřením stimulujícím jeho prosazování (metoda EIA, EMS, environmentální audit, ecolabelling atd.).
Kredity
2 kredity
Jazyk studia
čeština
semestr
zimní
Garant předmětu
Zajišťuje ústav
Způsob a kritéria hodnocení
zkouška
Vstupní znalosti
Pochopení různorodých interakcí mezi ekonomikou a životním prostředím, seznámení se s příslušnými strategiemi a konkrétními nástroji cílenými na redukci negativních externalit generovaných ekonomickým rozvojem.
Učební cíle
Cílem předmětu je naučit studenty chápat různorodé interakce mezi ekonomikou a životním prostředím a seznámit je s příslušnými strategiemi a konkrétními nástroji cílenými na redukci negativních externalit generovaných ekonomickým rozvojem.
Základní literatura
VITURKA, Milan: Základy environmentální ekonomie. Brno: ESF MU, 1997. ISBN 80-210-1514-4. (cs)
ENDRES, Alfred: Environmental Economics, Theory and Policy. University of Hagen, Germany, 2011. ISBN 9780521173926. (en)
ENDRES, Alfred: Environmental Economics, Theory and Policy. University of Hagen, Germany, 2011. ISBN 9780521173926. (en)
Doporučená literatura
MOLDÁN, Bedřich a BRANIŠ, Martin: Globální problémy životního prostředí. Portál, Praha, 2003. ISBN: 80–7178–745–5. (cs)
Osnova
1. Základní pojmy, globální problémy životního prostředí – atmosféra a klima, vodní zdroje, odlesňování, vymírání druhů a další vybrané problémy.
2. Stav životního prostředí ČR a jeho vývojové trendy – ovzduší, voda, půda, biota.
3. Obecný vztah tržní ekonomiky a životního prostředí – pojem externalit, přírodní zdroje a jejich oceňování, makroekonomické a mikroekonomické optimum kvality životního prostředí.
4. Právní úprava ochrany životního prostředí v ČR – základní a všeobecné právní normy, dílčí právní normy (ochrana přírody, ovzduší a vod).
5. Právní úprava ochrany životního prostředí v ČR – dílčí právní normy (ochrana půdy, nakládání s odpady, ostatní složky životního prostředí), související právní normy, harmonizace právních předpisů ČR a EU.
6. Administrativní a ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí – nástroje negativní a pozitivní stimulace.
7. Ekologické řízení firem – systémy ekologického managementu, environmentální normy, environmentální účetnictví.
8. Strategické přístupy k řešení environmentálních problémů – reaktivní a proaktivní přístupy, technologie čištění odpadních plynů a vod, nakládání s odpady, recyklace.
9. Koncept trvale udržitelného rozvoje a vybrané nástroje a opatření podporující jeho prosazování – environmentální audit a metoda EIA, SEA, ecolabelling, ekologická daňová reforma.
10. Přírodovědné a územní aspekty ochrany životního prostředí – územní systémy ekologické stability krajiny, vazby na územní plánování.
11. Ekologická politika – mezinárodní akce a iniciativy, ekologická politika ČR.
12. Institucionální zabezpečení péče o životní prostředí v ČR – veřejná správa, nevládní organizace.
13. Ekologická politika EU – environmentální akční plány, interakce ekonomické a ekologické politiky.
2. Stav životního prostředí ČR a jeho vývojové trendy – ovzduší, voda, půda, biota.
3. Obecný vztah tržní ekonomiky a životního prostředí – pojem externalit, přírodní zdroje a jejich oceňování, makroekonomické a mikroekonomické optimum kvality životního prostředí.
4. Právní úprava ochrany životního prostředí v ČR – základní a všeobecné právní normy, dílčí právní normy (ochrana přírody, ovzduší a vod).
5. Právní úprava ochrany životního prostředí v ČR – dílčí právní normy (ochrana půdy, nakládání s odpady, ostatní složky životního prostředí), související právní normy, harmonizace právních předpisů ČR a EU.
6. Administrativní a ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí – nástroje negativní a pozitivní stimulace.
7. Ekologické řízení firem – systémy ekologického managementu, environmentální normy, environmentální účetnictví.
8. Strategické přístupy k řešení environmentálních problémů – reaktivní a proaktivní přístupy, technologie čištění odpadních plynů a vod, nakládání s odpady, recyklace.
9. Koncept trvale udržitelného rozvoje a vybrané nástroje a opatření podporující jeho prosazování – environmentální audit a metoda EIA, SEA, ecolabelling, ekologická daňová reforma.
10. Přírodovědné a územní aspekty ochrany životního prostředí – územní systémy ekologické stability krajiny, vazby na územní plánování.
11. Ekologická politika – mezinárodní akce a iniciativy, ekologická politika ČR.
12. Institucionální zabezpečení péče o životní prostředí v ČR – veřejná správa, nevládní organizace.
13. Ekologická politika EU – environmentální akční plány, interakce ekonomické a ekologické politiky.
Prerekvizity
Všeobecné znalosti v rozsahu bakalářského stupně studia architektury.
Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění a formy nahrazování zameškané výuky
Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.
Nabízet zahraničním studentům
Nenabízet
Předmět na webu VUT
Přednáška
13 týdnů, 2 hod./týden, nepovinné
Osnova
1. Základní pojmy, globální problémy životního prostředí – atmosféra a klima, vodní zdroje, odlesňování, vymírání druhů a další vybrané problémy.
2. Stav životního prostředí ČR a jeho vývojové trendy – ovzduší, voda, půda, biota.
3. Obecný vztah tržní ekonomiky a životního prostředí – pojem externalit, přírodní zdroje a jejich oceňování, makroekonomické a mikroekonomické optimum kvality životního prostředí.
4. Právní úprava ochrany životního prostředí v ČR – základní a všeobecné právní normy, dílčí právní normy (ochrana přírody, ovzduší a vod).
5. Právní úprava ochrany životního prostředí v ČR – dílčí právní normy (ochrana půdy, nakládání s odpady, ostatní složky životního prostředí), související právní normy, harmonizace právních předpisů ČR a EU.
6. Administrativní a ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí – nástroje negativní a pozitivní stimulace.
7. Ekologické řízení firem – systémy ekologického managementu, environmentální normy, environmentální účetnictví.
8. Strategické přístupy k řešení environmentálních problémů – reaktivní a proaktivní přístupy, technologie čištění odpadních plynů a vod, nakládání s odpady, recyklace.
9. Koncept trvale udržitelného rozvoje a vybrané nástroje a opatření podporující jeho prosazování – environmentální audit a metoda EIA, SEA, ecolabelling, ekologická daňová reforma.
10. Přírodovědné a územní aspekty ochrany životního prostředí – územní systémy ekologické stability krajiny, vazby na územní plánování.
11. Ekologická politika – mezinárodní akce a iniciativy, ekologická politika ČR.
12. Institucionální zabezpečení péče o životní prostředí v ČR – veřejná správa, nevládní organizace.
13. Ekologická politika EU – environmentální akční plány, interakce ekonomické a ekologické politiky.
2. Stav životního prostředí ČR a jeho vývojové trendy – ovzduší, voda, půda, biota.
3. Obecný vztah tržní ekonomiky a životního prostředí – pojem externalit, přírodní zdroje a jejich oceňování, makroekonomické a mikroekonomické optimum kvality životního prostředí.
4. Právní úprava ochrany životního prostředí v ČR – základní a všeobecné právní normy, dílčí právní normy (ochrana přírody, ovzduší a vod).
5. Právní úprava ochrany životního prostředí v ČR – dílčí právní normy (ochrana půdy, nakládání s odpady, ostatní složky životního prostředí), související právní normy, harmonizace právních předpisů ČR a EU.
6. Administrativní a ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí – nástroje negativní a pozitivní stimulace.
7. Ekologické řízení firem – systémy ekologického managementu, environmentální normy, environmentální účetnictví.
8. Strategické přístupy k řešení environmentálních problémů – reaktivní a proaktivní přístupy, technologie čištění odpadních plynů a vod, nakládání s odpady, recyklace.
9. Koncept trvale udržitelného rozvoje a vybrané nástroje a opatření podporující jeho prosazování – environmentální audit a metoda EIA, SEA, ecolabelling, ekologická daňová reforma.
10. Přírodovědné a územní aspekty ochrany životního prostředí – územní systémy ekologické stability krajiny, vazby na územní plánování.
11. Ekologická politika – mezinárodní akce a iniciativy, ekologická politika ČR.
12. Institucionální zabezpečení péče o životní prostředí v ČR – veřejná správa, nevládní organizace.
13. Ekologická politika EU – environmentální akční plány, interakce ekonomické a ekologické politiky.