Již
v prvním studijním roce 1899/1900 byl otevřen první ročník oboru
stavebního inženýrství. Prvním profesorem odborného předmětu
stavitelství silničního, tunelového a železničního byl Emil Mašík. V
roce 1901 byl pro uvedený obor jmenován mimořádným profesorem inspektor
rakouských státních drah Ing. Gustav Červinka.
Přednášky předmětu železniční stavitelství byly zahájeny v roce 1901.
Ing. Gustav Červinka, který byl jmenován řádným profesorem na podzim
roku 1906, působil ve vedoucí funkci ústavu od roku 1901 až do roku
1907, kdy tragicky skonal. Ve své krátké šestileté činnosti se mj.
zabýval přestavbou brněnských nádraží, v roce 1905 vydal první knihu z
oboru kolejové dopravy s názvem „Výhybky a spojení výhybková“, která
byla svého času ojedinělým dílem v naší železniční literatuře. Obsazení
uprázdněné stolice železničního stavitelství po Ing. Červinkovi si
museli posluchači vymáhat protestními schůzemi, jakou byla např.
všetechnická schůze 1. dubna 1908.
Novým profesorem byl jmenován inspektor rakousko-uherské státní dráhy Ing. Emil Mašík
(1908 až 1925), který pokračoval v tradici založené jeho předchůdcem. V
odborném světě získala pozornost jeho práce uveřejněná již v roce 1899
pojednávající o jízdě vozidel v obloucích a řešící jasnou formou tento
komplexní problém se zřetelem k převýšení a rozšíření rozchodu koleje.
Napsal první brněnská skripta o silnicích a železnicích a v roce 1910
vydal první český „Výpočet železničního svršku“. Do historie našich
železnic se zapsal především pracemi zabývajícími se zdokonalením
konstrukce železničního svršku. Podal první návrh pružného upevnění
kolejnic, který byl patentován v mnoha evropských zemích.
Po jeho smrti v roce 1925 se stal profesorem stavitelství železničního František Müller
(1927 až 1938). Prof. Müller publikoval teoretické statě o směrových
úpravách liniových inženýrských staveb. Věnoval se rovněž praktické
činnosti. Byl vedoucím skupiny, která připravovala stavbu druhé koleje
hlavní trati Česká Třebová – Přerov a přestavby hlavního nádraží v
Olomouci. Česká technika získala tehdy znamenitého praktika, po jehož
smrti na podzim roku 1938 zůstala profesura železničního stavitelství
až do uzavření českých vysokých škol neobsazena.
Již od roku 1903 přednášel železniční nauku
provozovací vrchní rada státních drah Ing. Antonín Roštlapil. Po jeho
smrti převzal tento předmět Ing. Ota Veletovský
(působil v letech 1921 až 1938), který se stal po rozdělení oborů
stavebního a kulturního inženýrství na inženýrské stavitelství A a B
řádným profesorem železničního stavitelství II. (stavby a zařízení
nádraží). Ústav řešil četné praktické úkoly z oblasti stavby a
rekonstrukce nádraží a návrhy úprav železniční sítě ČSD. Doplňující
předmět železniční doprava a její zabezpečení učil profesor Ing. Dr.
František Sklenář, který vydal v tehdejším „Donátově fondu“ několik
učebních textů.
Ústav stavitelství železničního II vznikl reorganizací odboru stavitelství inženýrského v roce 1922.
Násilným uzavřením českých vysokých škol 17. listopadu 1939, byla přerušena veškerá činnost brněnské techniky.
Po druhé světové válce byla škola otevřena ve stejném organizačním
složení jako tomu bylo před rokem 1939. Ústav železničního stavitelství
II, vedený prof. Veletovským, zajišťoval výuku těchto předmětů: stavby
a zařízení nádraží, železniční doprava a její zabezpečování, základy
železničního stavitelství a udržování železničních staveb. V červnu
roku 1945 vznikl rozštěpením dřívějšího Ústavu stavitelství silničního,
železničního a tunelového Ústav stavby silnic a Ústav stavitelství
železničního a tunelového, jehož vedoucím byl ustanoven prof. Ing. Dr. Vojtěch Mencl, DrSc., který vedl ústav v letech 1945 až 1955. Ústav stavitelství železničního II později spravoval prof. Ing. Dr. Ladislav Záruba.
V roce 1951 byla zrušena Vysoká škola technická v Brně a velkou část
budov, vědeckých i personálních kapacit převzala nově zřízená Vojenská
technická akademie. Záhy si však praxe vyžádala obnovení výuky
železničních disciplín na civilní technice v celém rozsahu, k čemuž
došlo v roce 1958, kdy byly sloučeny všechny druhy dopravy do společné
Katedry dopravních staveb.
Již v roce 1950 byl povolán pro výuku předmětů
železničních staveb jako vedoucí Ústavu stavitelství železničního
vynikající odborník prof. Ing. Dr. Josef Vaverka,
DrSc., nositel Řádu práce a laureát státní ceny Klementa Gottwalda.
Před příchodem na školu byl ředitelem Státních drah v Brně. Stěžejním
dílem prof. Vaverky bylo vědecké zdůvodnění a návrh praktické realizace
nové pokrokové konstrukce železničního svršku – bezstykové koleje.
Vědeckým základem jeho prací je především stať „Bezstyková kolej a
technologie její stavby“, která měla velký ohlas i v zahraničí. Jako
vynikající odborník byl prof. Vaverka pravidelně pověřován vypracováním
oponentských posudků státních a resortních výzkumných úkolů z oblasti
železničního svršku a spodku. Publikoval více než 70 vědeckých prací.
Spolu s prof. Klimešem zpracoval první celostátní učebnici „Železniční
stavitelství I.“. V letech 1953 až 1955 zastával prof. Vaverka funkci
rektora Vysoké školy stavitelství a v letech 1957 až 1959 funkci děkana
Fakulty stavební VUT v Brně.
Předmět stanice a uzly přednášel v roce 1965 až 1967 Ing. Dr. Rudolf Nedvěd. Od roku 1964 převzal přednášky předmětu železniční stavitelství prof. Ing. Josef Marek,
DrSc. (1964 až 1982), který byl v r. 1965 pověřen vedením Katedry
dopravních staveb Fakulty stavební. Dále vyučoval předměty:
projektování a geometrie železniční trasy, konstrukce železničního
svršku, dynamika a zabezpečování železniční dopravní stavby a
mechanizace a provádění železničních staveb a je autorem více než 60
odborných a vědeckých prací. Po odchodu prof. Marka na zasloužený
odpočinek není výuka železničního stavitelství zajišťována učitelem v
hodnosti profesora.
V roce 1972 byl ustanoven vedoucím katedry
prof. Ing. František Smýkal, CSc., který rozvinul zejména silniční a
městské dopravní inženýrství. Zemřel náhle v roce 1974.
Od roku 1975 vedl katedru doc. Ing. Břetislav Havíř,
CSc., který se habilitoval již v roce 1966 a v roce 1967 byl jmenován a
ustanoven docentem pro obor železničního stavitelství na Stavební
fakultě. Během své aktivní činnosti byl pokračovatelem a propagátorem
myšlenek prof. Vaverky, jehož byl v předchozích letech vědeckým
aspirantem. Vydal řadu vysokoškolských skript a vědeckých publikací
převážně z oblasti železničního svršku. Svojí odbornou erudicí a
lidským přístupem významným způsobem přispěl k popularizaci
železničního stavitelství. Po jeho odchodu do důchodu v roce 1987
nastává dvouleté období, kdy vedením ústavu jsou pověřováni prof.
Klablena z Katedry geotechniky a doc. Jůza z Katedry silničního
stavitelství.
Rektorem VUT v Brně byl po roce 1989 pověřen vedením Katedry dopravních staveb odborný asistent Ing. Pavel Zvěřina,
CSc., který je žákem prof. Marka a doc. Havíře, pod jehož vedením
dokončil vědeckou aspiranturu v oboru železničního stavitelství.
V roce 1991 dochází na Stavební fakultě ke
vzniku ústavů. Katedra dopravních staveb se rozděluje a Ing. Pavlíček a
Ing. Zvěřina dávají Vědecké radě fakulty podnět ke vzniku Ústavu
pozemních komunikací a Ústavu železničních konstrukcí a staveb, který
je přijat. Opětovným založením samostatného železničního ústavu je
završena historie vzniku a vývoje ústavu. Jeho vedoucím je po
konkurzním řízení v roce 1991 jmenován Ing. Zvěřina, který se v roce
1994 habilitoval prací o bezstykové koleji.
Zatím poslední změna ve vedení ústavu se udála
v roce 2010, kdy po odchodu doc. Zvěřiny do důchodu vedení převzal doc.
Ing. Otto Plášek, Ph.D.
