Měření zenitových úhlů
Přesný název úlohy: měření zenitových úhlů
Počet členů skupiny: 2 (měřič, zapisovatel)
Pomůcky: přístroj se svislým kruhem (teodolit), stativ, zápisník, popř. výtyčka, stojánek a olovnice
Specifikace úlohy: zenitové úhly se používají k dodatečným výpočtům relativních a absolutních výšek a převýšení
Postup měření: před měřením je potřeba vždy pečlivě urovnat přístroj (viz. centrace a horizontace). Měření provádíme vždy ve dvou polohách dalekohledu, přičemž platí zásada, že pokud máme více bodů, zaměřujeme je samostatně. To znamená, že každý bod měříme v první a hned ve druhé poloze dalekohledu. Pokud není potřeba současně zaměřovat osnovu vodorovných směrů, nezáleží na počátečním směru a je jedno, kterým bodem začneme. Při měření je potřeba cílit pečlivě zejména vodorovnou ryskou záměrného obrazce, kterou nastavujeme na jednoznačná místa signálu (tato místa zakreslíme do zápisníku - je to například makovice kostela, rozhraní bílého a černého pole na signálu). Dbáme na to, abychom v první a druhé poloze cílili vždy na stejné místo signálu.
Po zaměření je potřeba sečíst první a druhou polohu a posoudit velikost odchylky od stanovené hodnoty (většinou 400g)
Výsledná přesnost: závislá na přesnosti použitého přístroje
Poznámka: díky změřenému zenitovému úhlu jsme schopni vypočítat pouze převýšení mezi výškou signálu (kam bylo cíleno) a výškou horizontu stroje (klopná osa dalekohledu). Pokud je potřeba určit celkové převýšení mezi body nebo absolutní výšku, je potřeba doměřit další dodatečné hodnoty. Je to především výška přístroje od stabilizované značky na zemi, hodnota laťového úseku od bodu o známé výšce (měření se provádí na dělenou lať a pod vodorovnou, tzn., že hodnota zenitového úhlu je nastavena na 100g) nebo dodatečný hloubkový úhel. Metodika tohoto měření je vysvětlena v instruktážním videu