Cvičení č. 4

Vlastní formát buněk




Formát buňky se může skládat až ze čtyř sekcí vzájemně oddělených středníkem:
  • první sekce udává formát kladných čísel,
  • druhá sekce udává formát záporných čísel,
  • třetí sekce udává formát nuly,
  • čtvrtá sekce udává formát textu.

Příklad
Formátovou specifikací     # ##0,00;[červené]# ##0,00;"nula";[zelené]@
zobrazujeme kladná čísla zaokrouhlená na dvě desetinná místa, záporná čísla zobrazujeme červeně zaokrouhlená na dvě desetinná místa bez znaménka mínus, nulu jako text nula, text zeleně.

Popíšeme-li formát dvěma sekcemi, potom
  • první sekce udává formát kladných čísel a nuly,
  • druhá sekce udává formát záporných čísel,
  • text se zobrazuje běžným způsobem.

Popíšeme-li formát buňky jednou sekcí, potom
  • platí jak pro čísla kladná, záporná a nulu, ale záporná čísla budou mít znaménko "mínus".
  • text se zobrazuje běžným způsobem.

Formát v jednotlivých sekcích popisujeme specifikátory formátu. Často používané specifikátory pro zobrazování čísel jsou
  • 0 (nula) – není-li na místě nuly žádná číslice, zobrazuje se zde nula,
  • ? (otazník) – není-li na místě otazníku žádná číslice, zobrazuje se zde mezera,
  • # (hash) – není-li na místě tohoto znaku žádná číslice, nezobrazuje se zde nic.

Uvedeme-li tyto specifikátory za desetinnou čárkou, pak jejich počet určuje počet desetinných míst, na která bude číslo zaokrouhleno.

Uvedeme-li je před desetinnou čárkou, pak má-li číslo před desetinnou čárkou více číslic, než je v příslušné sekci specifikátorů, zůstává tento počet číslic zachován.

Určíme-li formát buňky specifikátorem @, pak se její obsah (i číselný) chová jako text.

Příklady:

Procvičení formátů

  • Zkopírujte (pravé tlačítko myši - Ulož cíl jako (Save Target As)) následující soubor Formáty.xls do svojí složky na H:
  • Dále pracujte podle pokynů uvedených v souboru.

Samostatná práce

  1. Otevřete si nový sešit aplikace MS Excel.

  2. Vaším úkolem je vytvořit tabulku pro výpočet kořenů kvadratické rovnice ax2 + bx + c = 0 přesně podle následujícího vzoru. Hodnoty kořenů x1, x2 zobrazujte s přesností na dvě desetinná místa. Pro zjednodušení předpokládejte, že hodnota diskriminantu nebude nikdy nulová a že kvadratická rovnice bude mít vždy řešení v oboru reálných čísel. Vzorce pro výpočet diskriminantu a kořenů rovnice vytvořte v prostředí MS Equation 3.0.

    List1:




  3. Pro koeficienty a, b, c (tedy pro buňky B4, D4 a F4) nadefinujte vlastní formát buněk tak, aby se jejich hodnoty zobrazovaly níže uvedeným způsobem. V levé tabulce jsou příklady hodnot koeficientů a, b, c zadaných do buněk B4, D4, F4. V pravé tabulce je správný způsob jejich zobrazení. Tyto dvě tabulky nevytvářejte – jde jen o ilustrační příklad (několik možností, jak může vypadat 4. řádek listu 1). Uvědomte si, že každý z koeficientů a, b, c musí mít svůj vlastní specifický formát. Pro zjednodušení předpokládejte, že všechny tři koeficienty jsou vždy celočíselné.



  4. Upravte vzorce pro výpočet kořenů kvadratické rovnice tak, aby byly ošetřeny situace, kdy hodnota diskriminantu bude záporná (tzn. kvadratická rovnice nebude mít řešení v oboru reálných čísel).

  5. Na druhém listu proveďte tabelaci funkce f(x) = ax2 + bx + c v intervalu od -5 do +5 s krokem 0,5 (viz níže). Hodnoty koeficientů a, b, c potřebných pro výpočet f(x) ve sloupci B budou brány z prvního listu (buňky B4, D4, F4). Při výběru listu se ve vzorci objeví jméno listu s vykřičníkem (např. List1!). Obsahuje–li jméno listu mezery, je umístěno do apostrofů (např. 'Ceník komponent'!). Po výběru buňky se za vykřičník následně doplní adresa buňky (např. List1!B4). To je tedy celý odkaz na buňku v jiném listu. Takový odkaz lze napsat samozřejmě i pomocí klávesnice, ale výběr adresy pomocí myši bývá rychlejší.

  6. Na základě tabulky hodnot funkce f(x) vytvořte graf podle níže uvedeného vzoru.

    List2: