Definice vlastních typů čar

AutoCAD nabízí celou řadu typů čar. Přesto se může stát, že zrovna tu čáru, kterou potřebujete, nenajdete. Ale i pokud používáte jen jednoduché typy čar, je lepší si je vlastnoručně nadefinovat. Budete mít svůj vlastní soubor s několika čarami, o nichž přesně víte, jak jsou definovány. Např. používáte-li čárkovanou čáru, která by měla mít na papíře čárku i mezeru 5 mm, tak si ji tak definujete. Ve standardním souboru s typy čar acadiso.lin je několik typů čárkovaných čar s různými délkami čárek a mezer a pokud z nich vybíráte, vybíráte vlastně od oka. Je dobré používat sadu čar, kterým vyhovuje stejné globální měřítko typů čar.

Vytvoření vlastního souboru s typy čar

Soubor popisující typy čar je textový soubor. Napíšeme ho v libovolném textovém editoru, Poznámkový blok pro tento účel naprosto stačí. Popis jednoho typu čáry má dva řádky předepsaného tvaru (viz dále). Popisy mohou následovat jeden za druhým, ale pokud se vám to bude zdát přehlednější, můžete mezi nimi nechat prázdný řádek. Nic jiného, než vlastní popisy čar v souboru nemusí být. Pokud chcete připsat nějaké komentáře, začněte řádek středníkem. Soubor vhodně pojmenujte a nezapomeňte správně nastavit příponu na lin. Soubor uložte kamkoli na místo, které je pro vás vhodné. Na rozdíl od jiným souborů, které AutoCAD používá, nemusí být soubor s typy čar v adresáři, k němuž jsou nastaveny cesty v Nástroje – Možnosti – Soubory.

Definice typu čáry

První řádek definice typu čáry začíná hvězdičkou, za ní bez mezery následuje název typu čáry. Jméno čáry musí být jedinečné v daném souboru a nesmí obsahovat mezery. Za názvem může následovat popis oddělený čárkou. Kromě slovního popisu či komentáře je zvykem připojit i grafické znázornění čáry pomocí čárek, teček či jiných znaků.

Druhý řádek začíná písmenem A, za ním následují bez mezer čárkou oddělené popisy jednotlivých prvků nespojité čáry. Napíšeme jedno opakování definiční posloupnosti popisů prvků čáry. Při vykreslování se vzorek daný definiční posloupností stále opakuje. Čára vždy končí první definovanou čárkou. Ovšem délka první a poslední čárky se většinou neshoduje s definicí, neboť je přizpůsobena délce kreslené čáry.

Jednoduché typy čar

Za jednoduché typy čar považujeme čáry složené z čárek ve směru čáry, teček a mezer. Tyto tři prvky čáry popíšeme číselnými hodnotami. Kladné číslo představuje čárku o délce odpovídající hodnotě čísla, záporné číslo vyjadřuje velikost mezery a nula znamená vykreslení tečky. Sekvence popisů prvků nesmí začínat záporným číslem, neboť čára nemůže začínat mezerou.

Příklady definic jednoduchých typů čar:	Ukázka na papíře. LTSCALE = 1. Úsečka je dlouhá 3000 kreslicích jednotek. Měřítko tisku i měřítko poznámek je 1 : 50, takže na papíře má úsečka 6 cm.
*čárkovaná1, čárkovaná čára 5-5 - - - - - A,5,-5
*čárkovaná2, čárkovaná čára 10-5 __ __ __ __ __ A,10,-5
*čerchovaná, čerchovaná - . - . - . - A,5,-3,0-3
*dvojčerchovaná, dvojčerchovaná - . . - . . - . . - A,5,-3,0-3,0,-3
*tečkovaná1, tečkovaná čára 5 . . . . . A,0,-5
*tečkovaná2, tečkovaná čára 10 .  .  .  . A,0,-10
*dvou_čárková, jedna dlouhá dvě krátké ___ _ _ ___ _ _ ___ A,15,-5,5,-5,5,-5

Čary s textem

Prvek textu v definici typu čáry je popsán následovně:

["text",styl_textu,S=...,R=...,X=...,Y=...]

Na prvním místě popisu je v uvozovkách vlastní text, který se bude vypisovat. Na druhém místě je název textového stylu, který se má použít. Další parametry jsou nepovinné, vypíšeme jen ty, které jsou nenulové. Mají tento význam:
S je hodnota udávající výšku textu, pokud je v použitém stylu nastavena nulová výška; jinak jde o koeficient, kterým se výška textu vynásobí. Tato výška textu se pak ještě násobí použitým měřítkem typu čáry.
R je relativní otočení vzhledem ke směru čáry; může se nahradit parametrem A, což je absolutní úhel prvku. Pro zadání otočení v gradech nebo radiánech připojíme k hodnotě g, resp. r.
X je posun textu podél čáry, Y je posun kolmo na čáru. Text se umisťuje základním vkládacím bodem, tj. levým dolním rohem textu. Text, u kterého nezadáme parametry X a Y se vloží v místě, kde končí předchozí mezera nebo čárka. V tomtéž bodě ovšem začíná i následující mezera.

Příklad čáry s textem bez použití parametrů X a Y:

Definice čáry:	Ukázka na papíře. LTSCALE = 1.
*neposunutýTEXT A,10,-5,["TEXT",Standard,S=1],-5

Další příklady čar s textem:

Definice čáry:	Ukázka na papíře. LTSCALE = 1.
*čáraX,---- x ---- A,10,-3,["x",Standard,S=2,Y=-0.7],-4
*bus ___ _ _ ___ _ _ ___ A,10,-5,["BUS",Standard,S=2,X=-2.5,Y=-1],-5

Čáry s tvary

Pokud se na čáře vyskytují jiné objekty než tečky, čárky rovnoběžné se směrem čáry nebo text, je třeba tyto objekty nejprve definovat jako tzv. tvary. V definici čáry jsou tvary uvedeny podobně jako text:

[nazev_tvaru, soubor_shx,S=... ,R=... ,X=...,Y=...]

Parametry mají stejný význam jako u textu.

Popisy tvarů těsně za sebou bez mezery nebo čárky mezi nimi se nevykreslí.

V souboru ltypeshp.shx jsou definované jednoduché tvary, které lze využít do definic typů čar:

circ1 – kružnice o poloměru 1, vkládacím bodem je levý kvadrant,

box – čtverec o straně 2, vkládacím bodem je střed levé strany,

zig – stříška ze dvou úseček, šířka 2, výška 1, vkládací bod je levý krajní bod,

track1 – svislá úsečka délky 2, vkládá se středem.

Příklady čar s tvary circ1 a zig:

Definice čáry:	Ukázka na papíře.
*čára_s_kružnicemi A,10,[circ1,ltypeshp.shx,r=90],20,[circ1,ltypeshp.shx,r=-90],10
*čára_přerušená_kružnicí A,10,-2,[circ1,ltypeshp.shx,s=0.5],-3
*šipky A,12,[zig,ltypeshp.shx,r=-90,y=1],-4