Příklad 03

Vlastní formát buněk



Formát buňky se může skládat až ze čtyř sekcí vzájemně oddělených středníkem:
Příklad
Formátovou specifikací     # ##0,00;[červené]# ##0,00;"nula";[zelené]@
zobrazujeme kladná čísla zaokrouhlená na dvě desetinná místa, záporná čísla zobrazujeme červeně zaokrouhlená na dvě desetinná místa bez znaménka mínus, nulu jako text nula, text zeleně.

Popíšeme-li formát dvěma sekcemi, potom
Popíšeme-li formát buňky jednou sekcí, potom
Formát v jednotlivých sekcích popisujeme specifikátory formátu. Často používané specifikátory pro zobrazování čísel jsou
Uvedeme-li tyto specifikátory za desetinnou čárkou, pak jejich počet určuje počet desetinných míst, na která bude číslo zaokrouhleno.

Uvedeme-li je před desetinnou čárkou, pak má-li číslo před desetinnou čárkou více číslic, než je v příslušné sekci specifikátorů, zůstává tento počet číslic zachován.

Určíme-li formát buňky specifikátorem @, pak se její obsah (i číselný) chová jako text.

Příklady:

Samostatná práce

  1. Otevřete si nový sešit aplikace MS Excel.

  2. Vaším úkolem je vytvořit tabulku pro výpočet kořenů kvadratické rovnice ax2 + bx + c = 0 přesně podle následujícího vzoru. Hodnoty kořenů x1, x2 zobrazujte s přesností na dvě desetinná místa. Pro zjednodušení předpokládejte, že hodnota diskriminantu nebude nikdy nulová a že kvadratická rovnice bude mít vždy řešení v oboru reálných čísel. Vzorce pro výpočet diskriminantu a kořenů rovnice vytvořte v prostředí MS Equation 3.0.

    List1:




  3. Pro koeficienty a, b, c (tedy pro buňky B4, D4 a F4) nadefinujte vlastní formát buněk tak, aby se jejich hodnoty zobrazovaly níže uvedeným způsobem. V levé tabulce jsou příklady hodnot koeficientů a, b, c zadaných do buněk B4, D4, F4. V pravé tabulce je správný způsob jejich zobrazení. Tyto dvě tabulky nevytvářejte – jde jen o ilustrační příklad (několik možností, jak může vypadat 4. řádek listu 1). Uvědomte si, že každý z koeficientů a, b, c musí mít svůj vlastní specifický formát. Pro zjednodušení předpokládejte, že všechny tři koeficienty jsou vždy celočíselné.





  4. Na druhém listu proveďte tabelaci funkce f(x) = ax2 + bx + c v intervalu od -5 do +5 s krokem 0,5 (viz níže). Hodnoty koeficientů a, b, c potřebných pro výpočet f(x) ve sloupci B budou brány z prvního listu (buňky B4, D4, F4). Při výběru listu se ve vzorci objeví jméno listu s vykřičníkem (např. List1!). Obsahuje–li jméno listu mezery, je umístěno do apostrofů (např. 'Ceník komponent'!). Po výběru buňky se za vykřičník následně doplní adresa buňky (např. List1!B4). To je tedy celý odkaz na buňku v jiném listu. Takový odkaz lze napsat samozřejmě i pomocí klávesnice, ale výběr adresy pomocí myši bývá rychlejší.

  5. Na základě tabulky hodnot funkce f(x) vytvořte graf podle níže uvedeného vzoru.

    List2:




  6. Na prvním listu se pokuste upravit vzorce pro výpočet diskriminantu a kořenů kvadratické rovnice tak, aby byly ošetřeny situace, kdy hodnota diskriminantu bude nulová nebo když kvadratická rovnice nebude mít v oboru reálných čísel řešení.