V minulých týdnech vzbudila v českých médiích rozruch zpráva, že říční plavidla dopravila z Rotterdamu do Děčína náklad australského uhlí pro ostravské hutě. Jako spoluautor většiny významných studií, které se zabývaly rozvojem vnitrozemské lodní dopravy v ČR, mám z této zprávy smíšené pocity.

Na stranu jednu mne netěší, že se z druhého konce světa k nám dopravuje uhlí. Námořní plavidla velmi často pálí mazut. Výsledná uhlíková stopa využití takto získaného a dopraveného uhlí bude šílená.

Na stranu druhou se nyní mohu pochválit. Došlo na naše slova. Chápu, že přeprava uhlí mnohé ekology dráždí. Preventivně zdůrazňuji, že ve studii proveditelnosti pro vodní cestu Dunaj-Odra-Labe je výslovně uvedeno, že historickou myšlenku DOL jako uhelné magistrály je třeba opustit. S přepravami uhlí se ve studii DOL nepočítá. Současně jsme však v několika studiích upozorňovali, že sice se od využití uhlí pro výrobu elektřiny či tepla ustupuje, nicméně v nejbližších desítkách let bude ještě třeba tzv. technologické uhlí. To je právě případ zmiňované přepravy pro ostravské hutě.

Důležité jsou důvody, proč k této mediálně přetřásané přepravě došlo. Jako důvody pro využití lodní dopravy jsou uváděny výluky a omezení železničního provozu. Na konci listopadu jsem měl možnost účastnit se jednání expertního týmu pro logistiku, které pořádalo Ministerstvo dopravy. V debatě od železničních dopravců jednoznačně zaznělo, že mají problém dostat od správce železniční infrastruktury u nás a v Německu potřebnou kapacitu v labském koridoru. Z hlediska zahraničního obchodu ČR se při tom jedná o klíčový dopravní koridor. Rovněž jsme debatovali enormní nárůsty cen elektřiny a dopad tohoto zdražování na ceny železniční dopravy.

V roce 2016 jsme s kolektivem autorů z VUT v Brně zpracovávali komplexní vyhodnocení ekonomické efektivnosti veřejných investic do rozvoje infrastruktury vodních cest vhodných pro nákladní vnitrozemskou dopravu v ČR. Tento dokument měl posoudit smysluplnost rozvoje stávajících splavných vodních cest. Jednalo se o výstavbu na splavné Vltavě a na Labi. Nezabývali jsme se DOL. V rámci zadání jsme měli mj. posoudit kapacitní možnosti dopravy v hlavním tranzitním koridoru směr severomořské přístavy. Tehdy jsme po pravdě uvedli, že kapacita silnice a železnice není ještě v tomto koridoru vyčerpaná. Lodní doprava by mohla mít využití v případě výluk z důvodů oprav, havárií, přírodních katastrof či konfliktů. Tohoto výroku se ekologové okamžitě chytili a začali demagogicky tvrdit, že lodní doprava tudíž není třeba. Že studie obsahovala řadu jiných důvodů, proč nákladní lodní dopravu rozvíjet, již ekologové nezmiňovali. Pro snadnější pochopení uvedu jednoduchý příklad, proč tato tvrzení ekologů byla zavádějící. Potřebuji-li přepravit turbínu pro výstavu nové elektrárny, tak ji mohu dát na speciální kamion. Ovšem taková silniční přeprava sebou nese řadu komplikací. Musím dopředu prověřit trasu, mít doprovodná vozidla, na některých místech je třeba sundat dopravní značení či lampy veřejného osvětlení, zvednout kabely či zastavit provoz. Taková doprava je drahá a omezuje ostatní účastníky silničního provozu. Kapacitně se ale na dopravní cestu vejde, kapacitně nemám problém. Nebo mohu turbínu naložit na říční loď. Turbína po cestě neomezuje další účastníky provozu, přeprava je podstatně levnější a ekologická.

Pár let od dokončení naší studie uplynulo a realita potvrzuje naše prorocká slova. V příslušném dopravním koridoru není kapacita! Chápu, že studie DOL je velké politikum a budí vášně. Řadě lidí k odmítnutí pouze stačí, že ji podporuje prezident republiky Miloš Zeman. Máme tu ale připravené projekty na stávajících vodních cestách, které by měly být urychleně dokončeny. Případné (ne)budování DOL nemá na jejich smysluplnost vliv. Ve strategickém zájmu ČR by mělo být dokončení stavebních úprav na Labi od Pardubic až po státní hranici se SRN. Tím zajistíme další dopravní cestu našeho zboží z a do klíčových námořních přístavů, budeme diverzifikovat rizika a navíc větším využíváním ekologické lodní dopravy můžeme významně přispět k cílům v oblasti snižování emisí.

Autor, doc. JUDr. Ing. Zdeněk Dufek, Ph.D., je akademický pracovník na Fakultě stavební VUT v Brně.

Text převzat z deníku Právo.