F. Lýsek: Život s dětským zpěvem

Edit. K. Lepilová, J. Burjanek I. vyd. Profil Ostrava 1990. II. vyd. UP Olomouc 2004

„ Silná pouta. Cesta za lašskými písněmi, pokud ještě zbyly, stoupá vzhůru k Hukvaldům. Hledáš výměnkáře, stařečky a stařenky, osmdesátníký zachovalých hlasů. Za jejich rozprávek vnikáš do zpěvné minulosti kraje, do sociologie lidové hudebnosti. Hovoří o tom život a písně prostých lidí...Odevzdal jsem státní práci ze svého zamilovaného oboru: lašská píseň lidová, srovnání mé sbírky 600 lašských lidových písní se sbírkami jinými, tištěnými. Bylo třeba prostudovat na 10 000 nápěvů všech našich i příbuzných sbírek. Tu jsou čtyři písně, jež mám rád a jež se mi obzvláště líbí: 1. Můj milý člověče, blíží se svítání, stará lašská. 2. Ztratila se kravarečka v lese, lašská taneční. 3. Kdo má počernú galánku, slovácká. 4. Ach, co je to za slavíček, co tak pěkně zpívá, stará lašská. Poslal jsem je do velikonoční ankety Lidových novin v březnu 1940... Na podzim roku 1940 dostávám nabídku O. Pazdírka na vydání Pampelišek. Vydal již za mého jistebnického působení sbírku Pomněnky, harmonizaci lidových písní pro dětský sbor. Vydavatel si přeje, aby na titulu bylo uvedeno hodně nápadně asi toto: Z repertoáru Jistebnických zpěváčků. Stále má slovo „Jistebničtí„ velkou přitažlivost. A to je 7. říjen 1940...

Návraty k lidovým písním. Ještě za působení v Jistebníku jsem zapisoval lidové písně Lašska a Slezska - opavské oblasti. podařilo se mi od roku 1931 do roku 1949 zaznamenat u prostých zpěváků přes 1150 písní, které jsou uloženy v Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd. Zaznamenával jsme i písně povahy církevní, zejména ty, které byly vydávány jako „špalíčky„ - švabachem tištěné a rozmnožované k poutním a podobným účelům. Děti z okolí Jistebníka mi v letech 1931 - 32 pomohly shromáždit mnoho takových tisků - obvykle si je prostí zpěváci svazovali sami do „knížek„. V roce 1949 jsem v Krásném Poli našel znamenitou zpěvačku Terezii Vytiskovou. měla už 84 let, ale hlas ještě jistý, přesný a hlavně: měla dokonalou paměť, zpívala i desítky slok s bezvadnou pamětí. S nemalým zármutkem jsem zjistil, že se mi při stěhování v Brně z Úvozu na Botanickou ulici svazek špalíčků ztratil. Dnes takové zájmy nikdo nemá, přesto bych však chtěl pro budoucnost dopsat všechny složky nazpívaných melodií.

O prázdninách za války jsem zapsal 45 nápěvů lašských tanců, sháněl jsem je u starých muzikantů, kteří ještě hrávali zpaměti. podařilo se mi sehnat 31 lidových písní a 70 nápěvů ke starým špalíčkům, po nichž jsem pátral, protože se v kraji velmi zpívávaly a jejich melodie převzali muzikanti i k tanečním melodiím. Nyní se podívám na Kopanice, snad se mi podaří něco ulovit. Je to teď svízelná práce, lidé se bojí a staří vymírají. Zažil jsem mnoho trapných i veselých příhod, ve dvou případech jsem musel pracovat i na poli, sekat žito. Spokojil jsem se s poplatkem 5 K a spokojil bych se s ním i nadále, protože jsem obdržel stipendium 1500 K. Ale kdybych měl sečíst vydání, jež jsem se sběrem dosud měl (sbírám písně už 10 let), nemusel bych se červenat za to, že jsem stipendiu přijal. Čas spotřebovaný sběre. opisováním a srovnáváním písní, to je věc vnitřní potěchy a lásky k písním a hudbě vůbec, a proto na něj ani nemyslím. měl jsem trampoty s pohoštěním zpěváků. Dříve člověk dostal koupit jak víno nebo kořalenku a cigárka, tak čokoládu panímámám, nyní je to horší. Ale staří lidé až na nedůvěřivost jsou hodní a rádi uvěří, a tak se s chutí pouštím i do dalších „lovišť„… Obrátil jsem se proto po válce o pomoc na faru ve Velké Polomi a farář mi poradil, abych vyhledal paní Palovou v Krásném Poli jako jediný pramen, kde mohu texty písní získat. V únoru jedu na tři týdny do Varů a pak ukončím průzkum v Krásném Poli. Písně mi zpívalo sedmnáct stařečků a stařenek z Nové Bělé, Svinova, Krmelína, Skřipova, Hrabství, Těžkovic, Klimkovic, Proskovic, Lubojat, Slatiny, Metylovic, Krásného Pole a sesbíral jsem jich tak celkem 1185. Zápisy písní jsou věcí úcty k našim písním, k lidové tvořivosti. Chci získat také doklad vztahu mezi nápěvy lidovými a církevními, řešit základní otázku: co je prius a co posterius. Jestliže už dnes nejsou lidé typu paní Vytiskové, pak jsou snad aspoň mezi lidmi Špalíčky.„ (Úryvky z knihy)

Kniha je k dostání v prodejně skript Vydavatelství UP Olomouc, Biskupské nám.

Málokdo dokáže tak intezívně prožít čas, který je mu životě vyměřen. Dovedl to český sbormistr – zakladatel dětského sborově pěveckého zpěvu jako umění. Jeho poutavé vyprávění o životě je sestaveno z osobních vzpomínek, zachycených v jeho denících, zápiscích, obsáhlé korespondenci, v magnetofonových, rozhlasových, filmových a televizních nahrávkách, fejetonech, článcích a vědeckých spisech. Lýsek vypráví o zápase začínajícího venkovského učitele, sbormistra proslulých Jistebnických zpěváčků (1929 – 1938), o jejich právu překročit bariéru školy a zpívat na koncertních podiích. I o tom, jak přes válečné svízele, prožité s Dětským sborem z Baťova (1938 – 1945) i v zápase o tzv. nápěvkovou metodu dokázal s dětmi, že jsou schopné tvořit sborově pěvecké umění – moderní hudebně estetickou kategorii 20. století a naši cennou devizu ve světě. Toho dosáhl PhDr. F. Lýsek, DrSc. (2. 5. 1904 Ostrava-Proskovice – 16. 1. 1977 Brno) zvláště s Brněnským dětským sborem (1945 – 1977) již jako profesor Masarykovy univerzity, hudební pedagog a teoretik, doktor věd o umění, a to doma i při zahraničních koncertech.