1. Základní práce s tabulkou

1.1 Okno Excelu

Okno Excelu má typický vzhled oken aplikací Microsoftu. Pokud umíte pracovat např. s MS Wordem, budete moci zkušenosti využít a rychle se zorientujete.

Obrázek 1.1: Typické okno Excelu s novým souborem

Pod titulkem okna je klasicky umístěn řádek hlavní nabídky, který představuje základní způsob ovládání programu. Obsahuje položky jako Soubor, Úpravy, Zobrazit, Vložit, Formát atd. Po výběru položky hlavní nabídky se rozvine roleta s volbami. Položky na roletě jsou buď přímo příkazy Excelu, nebo se jedná o skupinu příkazů (označenou malou plnou šipkou) - jejich výběr vede  k rozvinutí další podnabídky. Některé položky jsou  následovány ... Tři tečky upozorňují na to, že bude zobrazeno dialogové okno pro zadání dalších upřesňujících údajů potřebných pro příkaz. Rozvinutí rolety nebo zvýraznění položky hlavní nabídky zrušíme klávesou Esc nebo kliknutím myši mimo nabídky.

O něco rychleji než výběrem z nabídek hlavního menu můžeme zadávat příkazy pomocí tlačítek z panelu nástrojů nebo zkratkovými, případně funkčními klávesami. Zadání příkazu je sice rychlejší, ale představuje většinou volbu „předdefinovaného“ příkazu bez možnosti jeho upřesnění — to umožňují pouze nabídky hlavního menu. Panely nástrojů, jsou standardně umístěny pod řádkem hlavní nabídky. Tlačítka jsou opatřena vysvětlujícími popisky, které se objeví po najetí na tlačítko ukazovací šipkou. Tažením myší lze panely s tlačítky přemisťovat. Prostřednictvím nabídky Zobrazit — Panely nástrojů můžeme zobrazení panelů vypínat a zapínat nebo vytvořit panely vlastní. Rovněž jednotlivá tlačítka na panelech lze přidávat, rušit či přemisťovat.

Pod panely s tlačítky bývá editační řádek (řádek vzorců), který se využívá při zadávání a opravách dat. Editační řádek vždy zobrazuje skutečný obsah aktuální buňky. Vlivem formátování a jiných úprav můžeme totiž v  tabulce vidět jiné údaje než je skutečný obsah buňky. Týká se to zejména buněk se vzorci, kdy v tabulce ve většině případů chceme vidět hodnoty, které vzniknou vyčíslením vzorců nikoli vzorce, jež však představují vlastní obsah buňky.

Poslední řádek okna je tzv. stavový řádek. Pokud neprovádíme žádnou činnost, je na něm napsáno Připraven. Jestliže vybíráme z nabídek nebo umístíme kurzor myši nad některé tlačítko, objevuje se zde stručná nápověda k příkazu.

Prostor mezi editačním a stavovým řádkem zabírá tabulka.

Poznámka:
Zobrazení okna Excelu se může poněkud lišit od ukázky v závislosti na zobrazených panelech nástrojů, velikosti okna či jiných individuálních uživatelských požadavcích na zobrazení. Zobrazení prvků okna Excelu (řádku vzorců, stavového řádku, panelů nástrojů) můžeme ovlivnit prostřednictvím položky hlavního menu Zobrazit, případně Nástroje — Možnosti.

Většinu prostoru v okně Excelu zabírá okno s tabulkou. Pokud jsme neotvírali žádné soubory při startu programu, pak vidíme po jeho spuštění prázdnou tabulku.

V titulku okna je název Sešit1. Jeden dokument (soubor operačního systému), který vytváříme programem Excel, je totiž označován jako sešit. Stejně jako běžný sešit, má i sešit Excelu několik listů — karet. Kolik listů má mít nový sešit je věcí nastavení Excelu (Nástroje — Možnosti — karta Obecné).

Libovolný list zobrazíme v okně klepnutím myši na jeho záložku na dolním okraji okna nebo pomocí klávesnice klávesovými zkratkami Ctrl + PgUp a Ctrl + PgDn. Záložky listů, které nejsou vidět, zobrazíme pomocí šipek v levém dolním rohu okna sešitu. Umístíme-li kurzor myši na záložku listu a stiskneme pravé tlačítko myši, dostaneme lokální nabídku pro práci s listy. Ta umožňuje vkládání, odstraňování, přejmenování a přesunování listů. List lze přemístit či zkopírovat i do jiného otevřeného sešitu (tj. souboru). Různé části listu zobrazíme v okně pomocí posuvníků a šipek při dolním a pravém okraji okna.

Obrázek 1.2: Listy v sešitě Excelu

Na každém listě nového sešitu je stejná prázdná tabulka. Sloupce tabulky jsou označeny písmeny A, B, C, .., řádky čísly 1, 2, 3, ... . Jednotlivá políčka tabulky se v tabulkových procesorech nazývají buňky. Každá buňka má svou adresu skládající se z označení příslušného sloupce a řádku (v tomto pořadí!). Např. buňka ležící v průsečíku sloupce B a řádku 4 má adresu B4. Pokud adresu buňky zapisujeme v nějakém výrazu, můžeme pro označení sloupce použít i malá písmena abecedy.

Po buňkách tabulky se pohybujeme buď pomocí myši nebo kláves pro pohyb kurzoru. Z kteréhokoli místa tabulky na začátek, tj. buňku A1se přemístíme pomocí Ctrl + Home. Na konec tabulky, to je naplněnou buňku v nejnižším řádku a ve sloupci nejvíc vpravo, se dostaneme pomocí Ctrl + End.

Poznámka:
Zobrazení prvků okna sešitu (záhlaví sloupců a řádků, posuvníků aj.) ovlivníme přes Nástroje — Možnosti, karta Zobrazení. Také označování sloupců písmenem je záležitost nastavení. Lze nastavit i pro sloupce označení číslem (Nástroje — Možnosti, karta Obecné). Adresa buňky B4 je pak R2C4.

V Excelu, stejně jako v jiných aplikacích OS windows, lze mnoho činností provádět několika způsoby, z nichž nejčastějším je právě použití myši. Jakou činnost lze právě provádět, napovídá kurzor myši, který mění svůj vzhled podle toho, nad jakou oblastí okna se nachází.

tvar kurzoru	oblast okna	činnost
	buňky tabulky	označování buněk
	záhlaví sloupců a řádků	označování sloupců a řádků
	obrys aktuální buňky nebo označené oblasti	přesun nebo kopírování nabídky
	nabídky	volba položky
	tlačítka	stisk tlačítka
	titulek okna	posun okna
	záložky listů	volba listu
	posuvníky	tažení posuvníku
+	pravý dolní roh označené oblasti nebo aktuální buňky	automatické vyplňování*
	hranice mezi označením řádku	změna výšky řádku
	hranice mezi označením sloupce	změna výšky sloupce
	úchyty příček na posuvnících, příčky (pokud jsou v okně)	posun příček v okně sešitu**
	úchyt příčky záložek listů (vedle poslední záložky listu)	změna počtu zobrazených záložek listů
I	editační řádek, editační políčka v panelech nástrojů a dialogových oknech	psaní
	hranice okna	změna velikosti okna
Poznámka: Při kreslení a úpravě grafů se setkáme ještě s dalšími tvary kurzoru.

* Automatické vyplňování bude diskutováno v kapitole 2.9.
** Příčky v okně Excelu (vodorovnou, svislou nebo obě) si nastavíme, jestliže máme rozsáhlejší tabulku a chceme současně zobrazit různé její části volbou Okno — Rozdělit. Volba Okno — Ukotvit příčky slouží k zobrazení popisků řádků nebo sloupců při pohybu v rozsáhlé tabulce. Ukotvené sloupce nebo řádky nerolují.

Zapisujeme-li do tabulky nějaký údaj, např. číslo, je toto číslo vloženo do buňky, která byla vybraná - aktuální v okamžiku zadávání čísla. V tabulce je vždy právě jedna buňka aktuální. Je zvýrazněná silným orámováním a její adresa je napsaná v levé části editačního řádku. Aktuální buňku vybíráme buď kliknutím levým tlačítkem myši na příslušnou buňku nebo z klávesnice pomocí kláves se šipkami. Můžeme ji zvolit i přepsáním adresy aktuální buňky v editačním řádku.

Mnoho příkazů Excelu můžeme provádět pro více buněk najednou. Před zadáním příkazu je třeba buňky, na které se má příkaz vztahovat, označit.

Označení úseku buněk z klávesnice

Aktuální buňku umístíme do jednoho z rohů budoucí oblasti. Stiskneme klávesu Shift, držíme ji a opakovaným stiskem vhodných kláves se šipkami rozšíříme označení na požadovanou oblast.

Označení úseku buněk myší

Levým tlačítkem klikneme na jeden z rohů budoucí oblasti (tím určíme aktuální buňku), necháme levé tlačítko stisknuté a táhneme myší tak, aby se nám zvýraznila požadovaná oblast.

Označení sloupců, řádků, celé tabulky

Celý sloupec či řádek tabulky vybereme kliknutím levým tlačítkem myši na jeho jméno (záhlaví). Celou tabulku označíme tlačítkem v levém horním rohu tabulky.

	označení sloupce
označení celé tabulky
označení řádku
	Obrázek 1.4: Označování řádků a sloupců v tabulce

Více sousedních sloupců (řádků) vybereme tak, že označíme první sloupec (řádek), držíme stisknuté levé tlačítko a táhneme přes tlačítka se jmény dalších sloupců (řádků).

Pozor! Po označení oblasti již nesmíme stisknout žádnou kurzorovou klávesu ani kliknout myší na nějakou buňku. Zrušili bychom tím označení.

Velikost označené oblasti můžeme změnit jak myší, tak i klávesami, ale vždy se současným stiskem klávesy Shift.

Aktuální buňku přesuneme v rámci vybraného úseku klávesami Enter nebo Tab, případně Shift + Enter nebo Shift + Tab.

Některé příkazy můžeme aplikovat i na několik nesouvisejících vybraných úseků či jednotlivých buněk. Jednotlivé úseky nesouvislé oblasti mohou být libovolně rozmístěny a mohou mít různý tvar.

Označení nesouvislých oblastí

Pro označování nesouvislých oblastí používáme myš. Nejprve vybereme první úsek buněk (nebo jen jedinou buňku). Pak stiskneme klávesy Shift a F8. Tím se dostaneme do režimu přidávání a můžeme označit libovolný počet dalších úseků či jednotlivých buněk. Přidávací režim je ukončen až zadáním příkazu, případně ho můžeme stejnými klávesami vypnout.

Pro určování nesouvislých oblastí myší existuje ještě jeden způsob. Vybereme první úsek, stiskneme klávesu Ctrl, držíme ji a vybíráme další úseky.

Označení více listů

Chceme-li označit stejnou oblast buněk na více listech, musíme nejprve označit listy. Sousedící listy označíme tak, že klikneme na poslední list se současným stiskem klávesy Shift. Nesousedící listy označujeme postupně jednotlivě se stisknutou klávesou Ctrl.

Aktuální nabídka příkazů

Umístíme-li kurzor myši na aktuální buňku nebo na označenou oblast a klikneme pravým tlačítkem, dostaneme nabídku příkazů, které jsou aplikovatelné na označenou oblast. S významem jednotlivých příkazů se seznámíme v dalších kapitolách.

Procvičení dovedností získaných v kapitole

Uchopte myš a pohybujte s ní po okně Excelu. Nemačkejte žádné tlačítko. Sledujte jak se nad jednotlivými oblastmi okna kurzor myši mění.