Materiály

Každému hmotnému tělesu (3Dsolid), jeho stěně (face) nebo regionu můžeme přiřadit materiál. Tím se naše objekty začnou podobat reálným věcem. Pokud si chceme prohlédnout výsledky naší činnosti, je třeba provést příkaz RENDER, ve kterém máte nastavený typ rendrování na Fotorealistický nebo FotoRayTrace (!!Pozor, typ Render nestačí!!) a máte zaškrtnuté zobrazování materiálů. Materiály jsou nyní vidět i ve stínovaném zobrazení, ale ne úplně přesně. Příkaz pro práci s materiály najdete v menu Zobrazit /Render nebo na nástrojové liště Render. Postup při práci s materiály tedy může být následující:

1. Načteme do výkresu potřebné materiály.
2. Přiřadíme materiály jednotlivým objektům.
3. Zrendrujeme a podíváme se na výsledek.
4. Opravíme vlastnosti materiálu (např. barvu, průhlednost, měřítko, orientaci apod.).
5. Zrendrujeme a podíváme se na výsledek.
6. Opravíme mapování materiálu na konkrétní objekt.
7. Zrendrujeme a podíváme se na výsledek.

Výběr materiálů

AutoCAD obsahuje knihovnu základních materiálů, ze kterých je možné vybírat. Tyto materiály lze dodatečně upravovat nebo si vytvářet materiály vlastní (viz dále). K dostupným materiálům a jejich zatažení do výkresu se dostaneme ze základního okna materiálů tlačítkem Knihovna materiálů... Druhou možností je přímo nabídka Knihovna materiálů z menu Zobrazit /Render, přímý příkaz MATKNIH nebo tlačítko . V pravé části okna vybereme materiál, který si můžeme prohlédnout buďto na krychli, nebo na kouli ve střední části okna. Pokud jsme s materiálem spokojeni, tak ho tlačítkem Import zařadíme do použitelných materiálů v levé části okna.

Vpravo nahoře můžeme měnit knihovnu, ze které materiály vybíráme. Standardní knihovna AutoCADu je uložena v souboru render.mli. Pokud si vytváříme vlastní materiály, které chceme opakovaně používat, je vhodné si vytvořit vlastní soubor. Při přenášení výkresů, ve kterých jsou použity materiály s bitmapou, na jiný počítač je třeba pamatovat na to, že musíte přenést i grafické soubory s obrázky. V popisu materiálu je pouze odkaz na soubor s obrázkem (viz dále).

Ve stejném okně můžeme případné nově vytvořené materiály exportovat z výkresu do knihoven. Pokud máme do výkresu zatažené zbytečně velké množství materiálů, které nejsou na ničem použity, tak tlačítkem Čistit tyto nepoužité materiály ze seznamu odstraníme.

Základní okno pro práci s materiály.

Přiřazení materiálů

K přiřazení materiálů konkrétním objektům použijeme nabídku Materiály z menu Zobrazit /Render, přímý příkaz RMAT nebo nejčastěji tlačítko z nástrojové lišty Render. Pokud máme do výkresu zatažené vybrané materiály, můžeme je objektům přiřadit několika způsoby. Postup je vždy stejný: Vybereme v seznamu potřebný materiál a pokračujeme jednou z následujících možností:

• Podle ACI (AutoCAD Color Index) — přiřazení materiálu podle barvy objektu. V následujícím okně vybereme barvu a tlačítkem Připojit propojíme barvu na objektech s materiálem. Například všechny světlemodré objekty budou skleněné.
  Barvu k přiřazení materiálu s výhodou použijema také v situaci, kdy na jednom objektu chceme různé materiály na jednotlivé plochy. V tomto případě není jiná možnost, než jednotlivé materiály vyznačit barvami a použít přiřazení podle barev.
• Podle hladiny (by layer) — přiřazení materiálu podle příslušnosti objektů do hladin. Stejně jako u barvy se jedná o hromadné přiřazení materiálu všem objektům ve vybrané hladině. Vzhledem k tomu, že hladiny se mnohdy odlišují také barvou, je dobré se rozhodnout, jestli budeme používat přiřazení podle hladin nebo podle barev. V případě, že obě možnosti kombinujeme, může dojít ke zmatku v přiřazení. Poznámka: Barva je silnější než hladina. Tj. pokud dojde ke střetu těchto vlastností, provede se přiřazení podle barvy.
• Připojit (Attach) — přiřazení jednotlivému objektu. V tomto případě jsme vyzváni k tomu, abychom vybrali objekty, kterým chceme vybraný materiál přiřadit. Tato volba přerazí případné předchozí nastavení za použití barev nebo hladin. Jasně tímto způsobem specifikujeme, že vybraný objekt (objekty) mají mít příslušný materiál.
  Tato možnost je nepoužitelná pouze v situaci, kdy chceme mít různé materiály na stěnách jednoho tělesa. V tom případě těleso jako takové materiál mít nesmí!! Materiál na jednotlivé stěny pak přiřazujeme podle barev.
• Pokud chceme materiál z objektu odstranit, použijeme tlačítko Odpojit (Detach).

I v tomto okně si můžeme vybraný materiál prohlédnout na krychli nebo kouli, a pokud chceme do výkresu přidat další materiály, můžeme se přímo dostat do knihovny materiálů a přidat do výkresu další materiál.

Pokud nám nevyhovuje vzhled (barva, lesk ap.) materiálu, můžeme si ho upravit. Stejně tak u vzorovaných materiálů (dřevo, dlaždice ap.) je často potřeba přizpůsobit měřítko bitmapy rozměrům tělesa, aby byl vzorek na tělese vidět. Úpravy vlastností stávajícich materiálů i vytvoření nového materiálu provedeme opět příkazem Materiály. V okně příkazu (viz výše) jsou tři tlačítka, která se týkají této problematiky.

• Upravit (Modify) slouží k úpravě již existujícího materiálu, vybraného ze seznamu.
• Kopírovat (Duplicate) umožňuje udělat přesnou kopii vybraného materiálu. Nový materiál pojmenujeme a dále pokračujeme stejně jako při úpravě stávajícího.
• Vytvořit (New) umožňuje vytvářet nový materiál na základě jakéhosi univerzálního materiálu.

Většinou je postup takový, že vybereme v knihovně materiál, který je co nejpodobnější tomu, co požadujeme (např. modré sklo), a tento materiál potom mírně upravíme (na červené sklo) tak, že změníme jen některé jeho charakteristiky (barvu). Úpravy materiálů dělejte vždycky na duplikátech, abyste si nezničili původní materiál. I pro vytváření nového materiálu je výhodnější začít z některého podobného.

Úprava jednoduchého materiálu (změnou fyzikálních vlastností)

Jednou z voleb Upravit, Kopírovat nebo Vytvořit pronikneme k dialogovému oknu pro úpravy materiálu. V levé části dialogu je seznam vlastností materiálu. Vybereme vlastnost, kterou chceme změnit. Ve střední části dialogového okna jsou hodnoty označené vlastnosti, které můžeme upravit podle svých představ. Podle vybrané vlastnosti se nám zpřístupní jen některé položky ve středu okna.

Úpravy základních (fyzikálních) vlastností materiálu.

• Barva/Vzor (Color/Pattern) — určuje základní barvu materiálu (např. skla, plastu, kovu). Barvu můžeme namíchat jako podíl složek ve vybraném barevném modelu (nejčastěji RGB) nebo vybrat v paletě. Pokud chceme ponechat barvu, kterou má objekt v modelu, zaškrtneme Podle ACI. S vybranou volbou Barva/Vzor pracujeme i tehdy, pokud je materiál tvořem bitmapou (obrázkem), který se bude mapovat na jednotlivé plochy objektu (např. dřevo, omítka, tráva, písek, kameny). V tom případě ve spodní části okna bude vyplněna položka Jméno souboru udávající jméno souboru s obrázkem vzorku. AutoCAD v současnosti podporuje následující rastrové formáty grafických souborů: BMP, PNG, JPG, TGA, TIF, GIF, PCX. Podrobnosti o materiálu popsaném bitmapou jsou v následující kapitole.
• Okolní (Ambient) — popisuje barvu materiálu ve stínu. Většinou je o maličko tmavší, než základní barva materiálu. Pokud chceme přesně stejnou, můžeme použít zaškrtávátko Zámek. Stejně jako v předchozím můžeme ponechat barvu původního objektu.
• Odraz (Reflection) — určuje odraz světla, tj. barvu v přímém osvětlení. Současně můžeme při této volbě zaškrtnout zaškrtávátko Zrcadlit, čímž dosáhneme toho, že materiál se bude chovat jako zrcadlo, budou se v něm odrážet okolní objekty. I do odrazu světla by šla přidat bitmapa, stejně jako do základní barvy.
• Nerovnost (Roughness) — Při této volbě máme možnost nastavit míru hrubosti (drsnosti) povrchu v hodnotách od 0 (hladký povrch) do 1.
• Průhlednost (Transparency) — Míru průhlednosti opět nastavujeme v hodnotách od 0 (úplně neprůhledný materiál) do 1 (úplně průhledný materiál). Je třeba si uvědomit, že hodnotu 1 by asi mělo pouze naprosto čiré sklo. (Objekt s touto průhledností nebude po zrendrování vůbec vidět.) V běžných situacích má sklo průhlednost kolem 0.8.
• Lom (Refraction) — Lom světla můžeme nastavovat v hodnotách od nuly do sta. Normální hodnota je 1. Hodnota ovlivňuje lom světla uvnitř průsvitného materiálu. Projeví se tehdy, pokud v modelu má světlo procházet skrz daný objekt a je zapnuté zobrazení stínů.
• Mapa hrbolů (Bump map) — Do materiálu můžeme přimíchat bitmapu, která bude vytvářet hrbolatou strukturu povrchu.

Při úpravách vlastností materiálů nezapomeňte na to, že některé změny těchto optických vlastností se projeví jen při vhodně nastaveném příkazu Render. Kromě viditelnosti materiálů je většinou třeba mít zapnuté i stíny a typ rendrování Fotorealistický nebo FotoRaytrace. Stejně tak některé vlastnosti se projeví až poté, co do výkresu zahrnete světla.

Úprava materiálu s bitmapou

U materiálů, kde některá z charakteristik (barva, mapa hrbolů) je dána obrázkem, jsou úpravy poněkud složitější. Je třeba většinou přizpůsobit velikost bitmapy velikostem objektu, na který budou mapovány, případně upravit jejich umístění na objekt. Navíc z jednoho základního obrázku (dřevo) můžeme vytvořit velké množství materiálů (celodřevěné kostky, čtverce či prkna na obložení...). K práci s bitmapou se vztahuje:

• Tlačítko NAJÍT (Find file), které slouží k načtení souboru s obrázkem. Pozor na to, že soubor s obrázkem se k materiálu pouze připojuje – není součástí výkresu. Pokud stěhujete výkres, ve kterém máte použit materiál s nestandardním obrázkem, je třeba přestěhovat i tento grafický soubor a někdy na novém místě i upravit cestu k souboru. Nejspolehlivější je umisťovat tyto soubory do stejného adresáře jako je výkres nebo si na ně vyhradit jeden adresář, ve kterém budete mít i materiálový soubor (*.mli).
• Posuvník a textové políčko MÏCHÁNÍ BITMAPY, kde můžeme nastavit hodnoty od 0 (bitmapa se vůbec neprojeví, zůstane nastavení barvy) až po 1 (projeví se pouze obrázek). Hodnoty mezi tím způsobí smíchání nastavené barvy a obrázku. Můžeme tím dosáhnout třeba toho, že do skleněného materiálu přimícháme obrázek rybičky a takto připravený materiál může na hranolu simulovat akvárium.
• Tlačítko NASTAVIT BITMAPU (Adjust bitmap), kterým se dostaneme do dalšího okna pro přizpůsobení velikosti bitmapy a jejího umístění na objekt.

Úpravy bitmapy.

• Styl mapování (Pevné měřítko / Přizpůsobit objektu) — Prvním úkolem, který při použití bitmapy musíme vyřešit, je otázka, jak se bude bitmapa na objekt mapovat. Máme dvě možnosti:
  Pevné měřítko (Fixed scale) znamená, že určíme velikost bitmapy, která se v této pevné velikosti použije na vytvoření materiálu. Tímto způsobem můžeme dostat dlaždice, parkety nebo jednotlivé obrázky zadané velikosti.
  Druhou možností je bitmapu na objekt roztáhnout (Přizpůsobit objektu (Fit to object)), její velikost se přizpůsobí velikosti objektu.
• Rozložení (Dlaždice / Oříznout) — Pro mapovací styl pevné velikosti dlaždic volbou PEVNÉ MĚŘÍTKO (fixed scale) dosáhneme toho, že jeden motiv se bude na objektu opakovat, volba OŘÍZNOUT (crop) způsobí, že na každé stěně objektu bude jen jeden motiv.
• Měřítko / Odsazení — Tyto volby slouží k přizpůsobení velikosti bitmapy velikosti objektu. Než začneme s měřítkem experimentovat je vhodné nastavit si VELIKOST OBJEKTU na velikost, která zhruba odpovídá velikosti prvků modelu. Pokud máme v modelu zdi délek řádově v tisících, nemá cenu prohlížet úpravy materiálu na krychli velikosti 10. Stejně tak pro hranaté věci nemá cenu prohlížet materiál na kouli.

  Pro pevnou velikost dlaždic znamená MĚŘÍTKO (scale) opravdu velikost jednotlivých motivů, resp. to, kolikrát se základní velikost bitmapy zvětší. V tomto případě je vhodné mít zapnuto ZACHOVAT POMĚR STRAN, abyste mohli měnit oba rozměry ve stejném poměru. V tomoto případě půjdete často do výrazně velkých hodnot. Například při velikosti stěny 2000 může být velikost motivu cihel 300–500.

  Pro materiál roztažený (přizpůsobený) na objekt znamená MĚŘÍTKO počet opakování základního motivu v jednotlivých směrech. Tento příklad je v otisku obrazovky. Motiv stromu se opakuje třikrát v jednom a dvakrát ve druhém směru.

  Pro umisťování motivů na objekt se používají tzv. mapovací souřadnice (uv), které mají počátek ve středu stěny (první motiv se „nalepí“ do středu stěny). Proto se můžeme často setkat s tím, že motiv je nějak posunutý od okraje. V tom případě lze umístění posunout pomocí ODSAZENÍ (offset) v některém směru. Zadáváme hodnoty od nuly do jedné, které znamenají procentuelní hodnoty, např. 0.5 posune o polovinu ve směru vybrané osy. Tyto hodnoty jsou relativní vzhledem ke každému objektu. Na otisku obrazovky je motiv stromu posunut do rohu stěny. Další možností pro úpravu dlaždic na jednotlivých objektech je přímé namapování na objekt (viz dále).
  Poznámka: Mapovací souřadnice se obvykle značí uv, aby se odlišily od souřadnic xy(z) v modelu. Mapovací souřadnice se vztahují vždy k jednomu objektu (podrobněji viz dále, mapování materiálu na objekt). O souřadnicích uv se hovoří i v Helpu. Proč jsou v okně „Úpravy umístění bitmapy“ použita písmena V a P, to mi zůstává naprostou záhadou.

• Použít Auto osu — Pokud je tato možnost zapnutá, bude se obrázek mapovat na všechny stěny objektu. Pokud volbu vypneme, bude obrázek pouze na „horní“ ploše objektu vzhledem k rovině xy (mapovací rovině uv), a plochách s ní rovnoběžné. Na vzhled ostatních stěn se podívejte v následujících příkladech. Pokud potřebujeme změnit stěnu, na kterou má přijít obrázek, je třeba v mapování změnit základní rovinu xy na potřebnou stěnu.

Upravování měřítka a umístění materiálu na objekt potřebuje značnou dávku trpělivosti, protože jednotlivá nastavení se navzájem ovlivňují. Něco málo snad pochopíte z následujících obrázků (rozměry hranolu jsou 200x100x100):

Styl mapování	Rozložení	Měřítko		Odsazení		Použít auto osu
		V = U	P = V	V = U	P = V
přizpůsobit	dlaždice	1	1	0	0	ano
přizpůsobit	dlaždice	2	1	-0.25	0	ano
přizpůsobit	dlaždice	1	1	0	0	ne
přizpůsobit	dlaždice	3	2	0	0	ano
přizpůsobit	dlaždice	1	1	0	-0.25 1/4	ano
přizpůsobit	oříznout	3	2	0	0	ano
přizpůsobit	oříznout	1	1	0	0	ne
pevné měřítko	dlaždice	25	25	0	0	ano
pevné měřítko	dlaždice	50	25	0	0	ano
Spojení prvních dvou materiálů na jednom tělese. Čtvercové stěny měly jednu barvu a obdélníkové stěny druhou. Materiály byly přiřazeny podle barvy

Úprava objemového materiálu

Objemové materiály jsou zatím jenom tři (žula, dřevo a mramor) a jsou jakýmsi rozšířením materiálů charakterizovaných fyzikálními vlastnostmi. Neobsahují obrázek textury, ale jejich vzhled je přímo řízen v dialogovém okně podobném fyzilálním vlastnostem (viz dále). Je možné ovládnout jednotlivé barevné i vzhledové parametry. Nejdete je v základním okně materiálů vpravo v rozbalovací liště. Za normálních okolností tam je „STANDARD“, ale můžete tam vybrat i jednu z dalších možností. Přes tlačítko Vytvořit si vytvoříte nový materiál požadovaného typu a opravíte jeho vlastnosti. Při mapování potom používáte objemové mapování, kterým můžete ještě doladit vzhled objektů s těmito materiály. Několik ukázek majdete ve cvičení na materiály.

Nový materiál

Nový materiál můžeme udělat dvěma způsoby: Buďto použijeme existující materiál a uděláme z něho duplikát (viz předchozí část), nebo přes volbu VYTVOŘIT vytváříme nový materiál na základě nastavení materiálu GLOBAL, který je předdefinován pro všechny objekty. Obrázek pro tvorbu nového materiálu můžeme získat z jiných grafických programů nebo třeba z fotografií reálných věcí (tráva, omítka, tašky na střeše apod.). AutoCAD podporuje v současnosti tyto rastrové grafické formáty, které lze pro vytváření materiálu použít: BMP, PNG, JPG, TGA, TIF, GIF, PCX.

Mapování

Při dokončování vzhledu reálných těles většinou nevystačíme jen s přímým přiřazením materiálu na objekt. Poměrně často potřebujeme přiřadit materiál jen na některé stěny tělesa nebo změnit jeho orientaci na objektu. Mapování se tak používá na materiály, jejichž součástí je obrázek (bitmapa). Mapování slouží k nastavení mapovacích souřadnic uv podle konkrétního objektu. Pro „hranaté“ objekty se mapování nejčastěji používá pro opravení orientace dlaždicových vzorů tak, aby byly rovnoběžné s některou hranou objektu. Pro zaoblená (válcovitá, kulovitá) tělesa se většinou mapování používá tehdy, když chceme obrázek po tělese vhodně roztáhnout nebo otočit.

K mapování materiálů na objekty slouží přímý příkaz NASTAVUV (_Setuv), nabídka Mapování v menu Zobrazit/Render nebo tlačítko . Vybereme objekt (objekty), kterým chceme mapování nastavit, a pokračujeme výběrem druhu mapování a nastavením jeho parametrů. Pokud chceme mapování změnit postupujeme stejným způsobem.
 

Nastavení mapování (mapovacích souřadnic) je vlastnost objektu, kterou z něho nelze sejmout kliknutím na tlačítko či odstraněním materiálu. Je třeba použít lispovský příkaz:
(c:setuv  "D"  (ssget))
který píšeme přímo do příkazového řádku.

Základní okno pro mapování materiálů.

V základním okně mapování vybíráme způsob promítání materiálu na tělesa. Rovinné je určeno pro tělesa s rovnými stěnami a nejčastěji se používá k úpravě orientace dlaždic na tělese. Válcové a kulové promítání použijeme na rotační tělesa či tělesa se zaoblenými stěnami, kde potřebujeme vhodným způsobem roztáhnout bitmapu na objekty. Objemové mapování lze použít jen pro některé (tzv. objemové) materiály. Při rovinném promítání se materál promítá na každou stěnu zvlášť, kdežto při objemovém mapování se těleso chápe jako celek.

Přes tlačítko UPRAVIT SOUŘADNICE se dostáváme do dalšího dialogového okna, kde upravujeme parametry podle toho, jaký typ promítání jsme zvolili. Pokud už máme na nějakém objektu mapování nastavené, můžeme ho z něj přečíst (PŘEČíST Z) a nastavené mapování můžeme přenést na další objekty (KOPÍROVAT NA).

Rovinné mapování

Rovinné mapování slouží většinou k sesouhlasení směru materiálu s konkrétní plochou na tělese. Pokud přiřadíme tělesu materiál, tak jeho orientace se chová podobně jako šrafy. Začne se roztahovat z počátku a „co najde, na to se přilepí“. Většinou tak bez problémů dopadne přiřazení materiálů na jednoduchá tělesa typu hranolů, které mají stěny rovnoběžné s rovinami souřadného systému. Pokud tato tělesa následně otočíme, tak se nestačíme divit, protože materiály na nich se neotočí, ale zůstanou ve směru rovnoběžném s osami souřadného systému (viz obr 1). Podobně můžeme mít problémy, pokud chceme dostat obrázek na jinou stěnu, než je stěna rovnoběžná s rovinou xy (viz obr. 2). Stejně tak lze pomocí mapování upravit otočení bitmapy na tělese nebo její umístění na šikmou stěnu (viz obr 3).

obr. 1 Otočené těleso, upravené mapování podle horní stěny.	obr 2 Mapovací rovina uv sesouhlasená s xz.	obr. 3 Mapování podle vybraní stěny (šikmé).

Takže teď jak na to. Pro vybraný objekt zvolíme rovinné promítání a přes tlačítko UPRAVIT SOUŘADNICE se dostaneme do dialogového okna vlevo. V něm nejprve nastavíme mapovací rovinu uv. Buďto ji zadáme jako rovnoběžnou s některou ze souřadných rovin globálního souřadného systému (XY, XZ, YZ), nebo ji určíme sami pomocí tří bodů (VYBRANÁ ROVINA), k tomu použijeme tlačítko VYBRAT BODY, kde určujeme počátek mapovací roviny, její pravý dolní a levý horní roh. V základní podobě toto nastavení stačí. Pokud ještě není materiál (bitmapa) na objektu umístěna v pořádku, můžeme posunout počátek mapovací roviny nebo touto rovinou otočit. Přes tlačítko NASTAVIT BITMAPU se dostaneme do dialogu úpravy bitmapy podobného nastavení pro materiál, kde můžeme změnit hodnoty měřítek či způsob umístění (dlaždice, jedne obrázek).
Pokud na jednom tělese několikrát změníme mapování, může se stát, že výsledky začnou vypadat velmi neočekávaně. V tom případě se doporučuje mapování z tělesa odstranit (viz výše) a začít znova.

Válcové mapování

Válcové mapování slouží k různému „natáčení“ materiálu na válcovitá (většinou rotační) tělesa. Tentokrát neurčujeme rovinu, ale osu válce, která určuje směr natáčení bitmapy. Navíc můžeme určit, kde bude šev, ve kterém se konce obrázku spojí. Válcové mapování se většinou používá pro materiály, kde jsou obrázky roztaženy na objekt. Lze je pochopitelně použít i na dlaždicové materiály. Materiál lze také otočit, stejně jako u rovinného mapování.

Několik ukázek je v následujících příkladech.

Dřevěná textura přiřazená ma válec (bez mapování). Materiál má u=1, v=1 a je roztažený na objekt.	Namapovaný materiál s osou rovnoběžnou se z.	Namapovaný materiál s osou rovnoběžnou s x.

Objemové mapování

Objemové mapování je určeno jen pro některé materiály (dřevo, mramor, žulu), kde se snaží namapovat materiál na celý objekt (nikoliv po jednotlivých plochách). V dialogovém okně můžeme zadat měřítko materiálu (při vypnuté volbě Zachovat poměr stran i neproporčně), což se projeví zejména na materiálech s léty (dřevo) nebo zrny (mramor).

Přes volbu Vybrat body se dostaneme k možnosti nastavení počátku mapovače a jeho tří os. Nejprve určíme počátek mapování, potom osy u,v a w. Přitom Umístění os u a v vlastně určuje místo, kde budou „švy“. Proto je vhodné tyto osy dávat do hran tělesa (pokud existují). Osa v se vždy umístí kolmo na osu u, i když ji tak neukážeme. Pokud osu v nedokážeme ukázat kolmo na u, určujeme jen rovinu uv a přesné umístění osy mapovače udělá AutoCAD sám. Vzhledem k tomu, že systém uvw je pravotočivý, tak směr osy z je jasný, a jejím určením vlastně zadáváme pouze měřítko v jejím směru. Z nastavení us u, v se také přečte současně měřítko podle toho, jak dlouhou příslušnou osu ukážeme.

Měřítka u, v, w můžeme také měnit dodatečně a jejich směr zůstane zachovám. Pokud jsou měřítka větší, než rozměry tělesa, tak se na těleso materiál namapuje (roztáhne) jednou. Pokud je měřítko v některém směru menší, tak v tomto směru dojde k opakování motivu.
Na následujícím obrázku je totéž těleso (seříznutý komolý válco-kužel výšky 300) s mapováním s různými parametry. Můžete si porovnat umístění bitmapy na tělese a její proporce.

Velikost měřítek
u = 250, v = 250, w = 100	u = 100, v = 200, w = 300	u = 300, v = 300, w = 300	u = 150, v = 150, w = 100
Umístění mapovacích os
Zrendrované objekty