Doplňkové učební texty pro předměty

BTA001 – Technická zařízení budov 1, BTA013 – Zdravotně technické instalace, BTA023 Technická zařízení budov a technická infrastruktura 1,

BT005 Technická zařízení budov (E), BT04 Technická zařízení budov (M), BT057 Zdravotně technické a plynovodní instalace a NTB028 Vybrané statě ze zdravotechniky

 

 

Obsah doplňkových učebních textů

 

  1. Úprava výkresů

1.1  Zjednodušený stavební výkres

1.2  Popisové pole

  1. Situace a sítě technického vybavení
  2. Hygienická zařízení (místnosti) a zařizovací předměty

3.1 Zásady řešení hygienických zařízení (místností) v bytech a rodinných domech

3.2 Minimální rozměry hygienických zařízení (místností) v obytných budovách

3.3 Sestavy zařizovacích předmětů

  1. Kanalizace

4.1 Základní názvosloví kanalizace

4.2 Části vnitřní (domovní) kanalizace

4.3 Rozmístění splaškových odpadních potrubí v budově a zásady řešení potrubí vnitřní kanalizace

4.3.1 Rozmístění splaškových odpadních potrubí v budově

4.3.2 Zásady řešení potrubí vnitřní kanalizace

4.4 Dimenzování potrubí vnitřní kanalizace

4.5 Materiál a označování kanalizačního potrubí na výkresech

  1. Vodovod

5.1 Části vnitřního (domovního) vodovodu

5.2 Rozmístění stoupacích potrubí a zásady řešení vnitřního vodovodu

5.2.1 Rozmístění stoupacích potrubí

5.2.2 Zásady řešení vnitřního vodovodu

5.3 Materiál a označování vodovodního potrubí

5.4 Dimenzování vodovodního potrubí

5.5 Dimenzování vodovodní přípojky a přívodního potrubí vnitřního vodovodu vně budovy

5.6 Návrh zásobníkového ohřívače vody podle odběrové špičky

  1. Plynovod

6.1 Části domovního plynovodu

6.2 Řešení domovního plynovodu

6.2.1 Řešení domovního plynovodu v rodinném domě

6.2.2 Řešení domovního plynovodu v bytovém domě

6.3 Zákazy vedení plynovodu

6.4 Dimenzování potrubí domovního plynovodu

6.5 Dimenzování potrubí plynovodní přípojky

6.6 Dimenzování plynoměrů

6.7 Materiál a označování plynovodního potrubí na výkresech

  1. Vzor technické zprávy k projektu
  2. Plán kombinovaného studia předmětu BT001
  3. Požadavky na zpracování projektu v předmětu BT001 kombinovaného studia
  4. Požadavky na zpracování projektu v předmětu BT005 kombinovaného studia

10.1 Zdravotně technické a plynovodní instalace

10.2 Elektrická instalace

10.3 Ústřední vytápění

10.4 Výkresová část

  1. Požadavky na zpracování projektu v předmětu BT04 kombinovaného studia

11.1 Zdravotně technické a plynovodní instalace

11.2 Ústřední vytápění

11.3 Výkresová část

12. Příloha pro studenty zpracovávající specializaci k diplomové práci

12.1 Dimenzování kanalizační přípojky

12.2 Dimenzování vodovodní přípojky

12.2.1 Stanovení výpočtového průtoku pitné vody

12.2.2 Příklad stanovení výpočtového průtoku pitné vody podle ČSN 75 5455

12.2.3 Stanovení výpočtového průtoku vody pro hašení požáru

12.3 Dimenzování plynovodní přípojky

13. Pomůcky k předmětu BT057 „Zdravotně technické a plynovodní instalace“ a NTB028 „Vybrané statě ze zdravotechniky“

13.1 Dimenzování potrubí vnitřního vodovodu podrobným výpočtem

13.1.1 Dimenzování přívodního potrubí

13.1.2 Dimenzování cirkulačního potrubí teplé vody

13.1.2.1 Stanovení výpočtového průtoku cirkulace teplé vody

13.1.2.2 Předběžný návrh průměru cirkulačního potrubí

13.1.2.3 Stanovení tlakových ztrát v přívodním i cirkulačním potrubí

13.1.2.4 Stanovení nejmenší potřebné dopravní výšky cirkulačního čerpadla

13.2 Dimenzování vsakovacích zařízení

13.2.1 Retenční objem vsakovacího zařízení

13.2.2 Doba prázdnění vsakovacího zařízení

13.3 Dimenzování retenčních nádrží

13.3.1 Retenční objem retenční nádrže

13.3.2 Regulovaný odtok srážkových vod z retenční nádrže

13.4 Dimenzování zařízení pro využití srážkové vody

13.4.1 Denní potřeba nepitné vody

13.4.2 Průměrný roční nátok srážkové povrchové vody

13.4.3 Posouzení využití srážkové vody

13.5 Dimenzování domovních čistíren odpadních vod

13.6 Dimenzování lapáků tuků

13.6.1 Stanovení maximálního odtoku odpadních vod do lapáku podle počtu a současnosti použití zařizovacích předmětů

13.6.2 Stanovení maximálního odtoku odpadních vod do lapáku podle denního objemu odpadních vod a nárazového zatížení

13.6.3 Zásady řešení kanalizace odvádějící odpadní vody se zvýšeným obsahem tuků

13.7 Dimenzování odlučovačů lehkých kapalin

13.8 Návrh přípravy teplé vody

13.8.1 Dimenzování průtokových ohřívačů vody

13.8.2 Dimenzování zásobníkových ohřívačů vody

13.8.3 Dimenzování pojistných ventilů a vypouštěcích kohoutů podle ČSN 06 0830

13.9 Navrhování čerpací techniky

13.9.1 Stanovení dopravní výšky

13.9.2 Posouzení sací výšky

13.9.3 Stanovení objemu tlakové nádoby s membránou nebo vakem

13.10 Výpočet potřeby vody

13.10.1 Potřeba teplé vody

13.11 Výpočet tepelné roztažnosti potrubí

13.12 Plynová zařízení v kotelnách

13.12.1 Umístění kotelen

13.12.2 Přívod plynu do kotelny

13.12.3 Dimenzování plynovodu do kotelny

     13.13 Dimenzování, instalace a umísťování středotlakých regulátorů tlaku plynu

13.13.1 Dimenzování středotlakých regulátorů tlaku plynu

13.13.2 Instalace a umísťování středotlakých regulátorů tlaku plynu

  1. Studijní literatura

 

 

1.     Úprava výkresů

 

1.1 Zjednodušený stavební výkres

 

Zjednodušený stavební výkres (slepá matrice) je výkres (půdorys), na kterém jsou stavební konstrukce vyznačeny obrysem tenkými čarami, jsou v něm kreslena schodiště, okna, dveře, průvlaky, sloupy apod. Tlustou čarou je kresleno pouze potrubí. Ve zjednodušeném výkresu nejsou žádné šrafy a žádné kóty. Výjimkou jsou kóty které určují polohu potrubí, pokud je to nutné.

Vzory výkresů lze najít ve studijních oporách, návodech do cvičení BT51 a AT01 nebo na internetových stránkách: http://voda.tzb-info.cz/t.py?t=2&i=3326&h=220&pl=37

 

 

1.2 Popisové pole

 

Popisové pole (rohové razítko) bude umístěno vždy v pravém dolním rohu výkresu. Případné vysvětlivky budou umístěny nad popisovým polem.

 

Obrázek 1.1 – Vzor popisového pole výkresu (rohového razítka) se základními rozměry

 

                                                                 130 mm

 

ZDRAVOTNÍ TECHNIKA

VUT - FAST BRNO

NÁZEV ZADÁNÍ

VÝKR. Č.

OBSAH VÝKRESU

MĚŘÍTKO

JMÉNO

 

STUD. SKUP.

 

                              60 mm                                   40 mm                        30 mm

 

2.     Situace a sítě technického vybavení

 

Do situace je nutno do veřejného pozemku, pokud možno pod chodník nebo zelený pás (zatravněný pás mezi chodníkem a vozovkou bez stromů), zakreslit alespoň kabel nízkého napětí, nízkotlaký plynovod, vodovod a pod vozovku kanalizaci s uvedením průměrů potrubí.

 

Tabulka 2.1 - Ochranná pásma sítí technického vybavení - vzdálenosti od budov při souběhu (pokud jsou sítě vedeny ve veřejném pozemku jedná se o vzdálenosti při souběhu s hranicemi soukromých pozemků)

 

Druh sítě

Ochranné pásmo – vzdálenost od povrchu sítě

m

Vodovod do DN 500

1,5

Vodovod nad DN 500

2,5

Kanalizace do DN 500

1,5

Kanalizace nad DN 500

2,5

Nízkotlaký nebo středotlaký plynovod

1,0

Tepelná síť

2,5

Elektrický kabel do 110 kV

1,0

 

 

Tabulka 2.2 – Nejmenší dovolené krytí (vzdálenost horního povrchu sítě od terénu) podzemních sítí podle ČSN 73 6005 (výběr)

 

Druh sítí

Nejmenší krytí

m

Chodník

Vozovka

Volný terén

Silové kabely

Nízké napětí (NN) do 1 kV

Vysoké napětí (VN) do 10 kV

Vysoké napětí (VN) do 35 kV

Velmi vysoké napětí (VVN) do 220 kV

 

0,35

0,5

1,0

1,3

 

1,0

1,0

1,0

1,3

 

0,7

0,7

1,0

1,3

Kabely elektronic. komunikací (sdělovací)

-          místní

-          dálkové

optické

-          místní

-          dálkové

 

0,4

0,5

 

0,4

0,5

 

0,9

0,9

 

0,9

1,2

 

0,6

0,6

 

0,6

1,0

NTL a STL plynovodní potrubí

0,8

1,0

0,8

Vodovodní potrubí

1,5 až 1,6

1,5

1,5 až 1,6

Tepelné sítě

0,5

1,0

0,5

Stoky a kanalizační přípojky

1,0

1,8

1,0

 

 

Tabulka 2.3 – Nejmenší dovolené vzdálenosti při souběhu (křížení) podzemních sítí, v m, podle ČSN 73 6005 (výběr)

Vzdálenosti jsou měřeny od povrchu k povrchu sítí. U souběhu (hodnoty bez závorek) se jedná o vzdálenosti vodorovné, u křížení (hodnoty v závorkách) se jedná o vzdálenosti svislé.

 

Druh sítí

Plynovodní potrubí

Vodovodní potrubí

Tepelné sítě

Stoky a kanalizační přípojky

Metalické kabely elektron. komunikací (sdělovací)

Nízkotlak do 5 kPa

Středotlak do 400 kPa

Silové kabely

NN do 1 kV

VN do 10 kV

VN do 35 kV

VVN do 110 kV

 

0,4 (0,11)

0,4 (0,11)

0,4 (0,11)

0,4 (0,35)

 

0,6 (0,11)

0,6 (0,21)

0,6 (0,21)

0,6 (0,75)

 

0,4 (0,4)

0,4 (0,4)

0,4 (0,4)

0,4 (0,46)

 

 

0,3 (0,37)

0,7 (0,57)

1,0 (0,57)

2,0 (1,0)

 

 

0,5 (0,3)

0,5 (0,3)

0,5 (0,5)

1,0 (0,5)

 

0,2 (0,13)

0,4 (0,33)

0,4 (0,33)

0,8 (0,54)

Metalické kabely elektronických komunikací (sdělovací)

0,4 (0,1)

0,4 (0,1)

0,4 (0,2)

0,8 (0,157,3)

0,5 (0,2)

0,07 (0,05)

Plynovodní potrubí

nízkotlak do 5 kPa

středotlak do 400 kPa

 

 

0,4 (0,1)

0,4 (0,1)

 

 

0,4 (0,1)

0,4 (0,1)

 

 

0,5 (0,15)

0,5 (0,15)

 

 

 

0,5 (0,12,7)

0,5 (0,12,7)

 

 

 

1,0 (0,58)

1,0 (0,58)

 

 

0,4 (0,1)

0,4 (0,1)

Vodovodní potubí

0,5 (0,15)

0,5 (0,15)

0,6 (100)

1,0 (0,35)

0,6 (0,1)

0,4 (0,2)

Tepelné sítě

0,5 (0,12,7)

0,5 (0,12,7)

1,0 (0,35)

(0,1)

0,3 (0,1)

0,8 (0,153,7)

 

Poznámky k tabulce 2.3:

1)      Kabel v betonové chráničce přesahující plynovod na každou stranu nejméně o 1 m.

2)      Jedná – li se o tepelné sítě uložené v ochranném tělese se vzduchovou mezerou (např. kanále), je nutno plynovodní potrubí v místě křížení opatřit chráničkou přesahující kříženou síť nebo její ochrannou konstrukci (např. kanál) na každou stranu nejméně o 1 m.

3)      V montážním kanálu nebo betonových a plastových chráničkách, nebo odděleny betonovými deskami.

4)      V chráničce nebo betonovém žlabu zalitém asfaltem přesahujících místo křížení        na obě strany nejméně o 2 m.

5)      Kabely VVN jsou uloženy pod plynovodem v chráničkách pod dvěma vrstvami ochranných krycích desek v délce přesahující místo křížení na obě strany nejméně o 1 m u NTL plynovodu a 2 m u STL plynovodu.

6)      Kabel VVN je uložen v tvárnicové chráničce nebo korýtku v délce 2 m od vodovodního potrubí na obě strany.

7)      Platí pro vodní tepelné sítě.

8)      Vzdálenost je možné zmenšit až na 0,15 m, pokud se plynovodní potrubí uloží do chráničky přesahující stoku nebo kanalizační přípojku na obě strany nejméně o 1 m.

 

 

3. Hygienická zařízení (místnosti) a zařizovací předměty

 

3.1 Zásady řešení hygienických zařízení (místností) v bytech a rodinných domech

 

Počty různých zařizovacích předmětů určují příslušné předpisy (vyhlášky, normy) podle druhu budovy a počtu osob, které budou zařizovací předměty používat. V bytech majících dva a více pokojů musí být jedna záchodová mísa umístěna v samostatné místnosti (záchodě). Případná druhá záchodová mísa může být umístěna v koupelně. Jediná záchodová mísa smí být umístěna v koupelně pouze ve svobodárnách a bytech s nejvýše dvěma obytnými místnostmi (kuchyň o ploše 12 m2 a více je obytnou místností). V bytech o pěti a více obytných místnostech musí být instalovány dvě záchodové mísy. Jedna z těchto záchodových mís musí být umístěna v samostatné místnosti. Druhá záchodová mísa může být umístěna v koupelně, která může být přístupná z ložnice, pokud je určena pouze uživatelům této ložnice.

V jiných než obytných budovách (administrativních budovách, školách apod.) musí být místnost se záchodovou nebo pisoárovou mísou  přístupná (např. z chodby) přes samostatně větratelnou předsíň, do které se umisťují umyvadla. Výjimku z této zásady mají záchody pro tělesně postižené, u kterých se do místnosti záchodu může vstupovat přímo ze společné chodby a umyvadlo se nachází přímo v místnosti, kde je záchodová mísa.

 

3.2 Minimální rozměry hygienických zařízení (místností) v obytných budovách

 

Minimální rozměry místnosti záchodu:

a)      při otevírání dveří ven - šířka 900, délka 1200 mm,

b)      při otevírání dveří dovnitř – šířka 900, délka 1550 mm,

c)      při otevírání dveří ven a umístění umývátka – šířka 900, délka 1350 mm,

d)      při otevírání dveří dovnitř a umístění umyvadla u dveří vedle mísy – šířka 1400, délka 1450 mm.

Při bočním umístění dveří otevíravých ven se doporučuje zvětšit délku místnosti o 100 mm.

 

Další minimální rozměry místností koupelen a záchodů:

a)      vzdálenost mezi okrajem záchodové mísy a dovnitř otevíravým křídlem dveří v kterékoliv poloze je nejméně 300 mm,

b)      vzdálenost mezi předním okrajem záchodové mísy a protilehlou stěnou nebo topným tělesem je nejméně 500 mm,

c)      průchod mezi vanou nebo umyvadlem a stěnou nebo topným tělesem je nejméně 650 mm,

d)      vzdálenost mezi stěnou a osou umyvadla nebo stěnou a osou záchodové mísy je nejméně 450 mm.

 

Dveře do koupelny nebo na záchod musí mít šířku nejméně 700 mm.

 

3.3 Sestavy zařizovacích předmětů

 

Části sestav zařizovacích předmětů se specifikují v legendě zařizovacích předmětů, která je jednou z příloh projektu.

 

Tabulka 3.1 – Vzor legendy zařizovacích předmětů

 

Označení

na výkrese

Popis sestavy

Počet

sestav

WC 1

Záchodová mísa keramická kombinační bílá s vnitřním svislým odpadem

Záchodové sedátko plastové bílé

Rohový ventil pochromovaný DN 15

Pancéřová připojovací hadička 3/8“ x ½“ délky 300 mm

Manžeta Ø 110 pro napojení na kanalizační připojovací potrubí

2

WC 2

Záchodová mísa keramická závěsná bílá s hlubokým splachováním Instalační prvek pro závěsnou záchodovou mísu s integrovaným nádržkovým splachovačem o objemu 6 l pro předezdění (obezdění)

Ovládací tlačítko k instalačnímu prvku plastové bílé pro dvojí splachování 3 a 6 l

2 x podpěra pro instalační prvek

Záchodové sedátko plastové bílé

2

U 1

Umyvadlo keramické bílé šířky 550 mm                                         

Zápachová uzávěrka umyvadlová plastová bílá

Baterie umyvadlová stojánková jednootvorová pochromovaná jednopáková

2 x rohový ventil s filtrem pochromovaný DN 15

4

DJ 1

Dřez nerezový jednodílný o rozměru 450 x 380 mm vestavný do kuchyňské linky                    

Zápachová uzávěrka dřezová plastová s nerezovým odpadním ventilem

Baterie dřezová nástěnná pochromovaná jednopáková

4

VA 1

Ocelová smaltovaná vana bílá délky 1600 mm

Zápachová uzávěrka vanová plastová s přepadem

Baterie vanová nástěnná jednopáková s ruční sprchou

Držák ruční sprchy

Krycí dvířka plastová bílá o rozměru 300 x 300 mm

4

AP 1

Zápachová uzávěrka pro automatickou pračku podomítková

Výtokový ventil na hadici DN 15 pochromovaný se zpětným a zavzdušňovacím ventilem podle ČSN EN 1717

4

 

 

4.     Kanalizace

 

4.1 Základní názvosloví kanalizace

 

Stoková síť jednotné soustavy (jednotná kanalizace pro veřejnou potřebu) – stoková síť, která odvádí jednotlivé druhy odpadních vod společně jednou soustavou stok. Zpravidla se odvádí společně splaškové odpadní vody a srážkové vody.

Stoková síť oddílné soustavy (oddílná kanalizace pro veřejnou potřebu) – stoková síť odvádějící jednotlivé vody odděleně. Většinou se jedná o soustavu tvořenou dvěma stokovými sítěmi, kde jedna slouží pro splaškové odpadní vody a druhá pro srážkové vody (splašková kanalizace, dešťová kanalizace).

Kanalizační přípojka – potrubí vedené od místa vyústění vnitřní kanalizace (popř. jen vnějšího dešťového odpadního potrubí) nebo z dešťové vpusti do stoky.

Vnitřní kanalizace – potrubí, armatury a příslušenství, která jsou v majetku vlastníka nemovitosti a odvádí odpadní, a popř. i srážkové vody z budov a venkovních ploch k vnějšímu líci budov nebo k poslednímu spojení svodných potrubí vně budov, kde začíná kanalizační přípojka, popř. do žumpy nebo vodního recipientu (vodního toku, vsakovacího zařízení).

 

 

4.2  Části vnitřní kanalizace

 

Vnitřní kanalizace se dělí na tyto části:

 

Zařizovací předměty, do kterých přitéká čistá voda, jež po použití odtéká jako znečištěná do vnitřní kanalizace (umyvadla, vany, dřezy, záchodové mísy apod.).

Odtoková potrubí vedená od zařizovacího předmětu nebo jiného zařízení volně nad vpust, odvodňovanou plochu apod.

Připojovací potrubí nacházející se mezi zařizovacím předmětem a splaškovým odpadním nebo svodným potrubím.

Odpadní potrubí, která jsou většinou svislá, odvádí odpadní vody do svodných potrubí a dělí se na:

- splašková, odvádějící splaškové vody z připojovacích potrubí,

- dešťová, odvádějící srážkové vody ze střech.

Větrací potrubí, jež slouží k větrání vnitřní kanalizace. Hlavní větrací potrubí je pokračováním splaškového odpadního potrubí nad střechu.

Svodná potrubí vedená pod podlahou v zemi nebo pod stropem nejnižšího podlaží budovy a odvádějící odpadní vody od odpadních nebo připojovacích potrubí,

Příslušenství, což jsou vpusti, střešní vtoky, kanalizační armatury, šachty a jiná zařízení spojená s potrubím vnitřní kanalizace.

 

4.3 Rozmístění splaškových odpadních potrubí v budově a zásady řešení potrubí vnitřní kanalizace

 

4.3.1        Rozmístění splaškových odpadních potrubí v budově

 

Pro vedení odpadních potrubí je nejvýhodnější situování zařizovacích předmětů v jednotlivých podlažích nad sebou tak, aby připojovací potrubí, která musí mít sklon nejméně 3 %, byla krátká (do délky 4 m). Vychází-li více připojovacích potrubí delších než 4 m, uvažujeme o navržení dalšího odpadního potrubí.

Při rozmísťování odpadních potrubí dbáme, aby zařizovací předměty mající připojení nejníže nad podlahou (záchodové mísy, vany, sprchy, bidety), byly pokud možno blízko u odpadního potrubí. Odpadní potrubí rozmísťujeme podle polohy zařizovacích předmětů ve vyšších podlažích, protože zařizovací předměty v nejnižším podlaží můžeme napojit pomocí připojovacích potrubí přímo na svodné potrubí.

 

4.3.2        Zásady řešení potrubí vnitřní kanalizace

 

Svodná potrubí vedeme buď v zemi pod podlahou nejnižšího podlaží, nebo jako zavěšená pod stropem či upevněná nad podlahou podél stěn v suterénu. Pod potrubími, pod kterými mají procházet lidé, je nutné dodržet podchodnou výšku min. 2,1 m. V parkovacích stáních nebo garážích je třeba dodržet podjezdnou výšku min. 2,2 m. Při vedení v zemi musí být dodržena dostatečná vzdálenost od základů při souběhu. Křížení základových pasů potrubím musí být kolmé. Pro přístup k čištění svodného potrubí se uvnitř budovy osazují čisticí tvarovky (na potrubí v zemi přístupné pomocí čisticích šachet) a vně budovy vstupní nebo revizní šachty. Místem pro čištění může být také lapač střešních splavenin nebo zpětná armatura se snadno demontovatelným víkem. Pro spojování svodných potrubí se používají jednoduché odbočky s úhlem 45° a kolena s úhly 15°, 30° a 45°. Větší úhly je nutno vyskládat z těchto kolen. Excentrické redukce osazené na ležatém svodném potrubí musejí být osazeny s rovným povrchem nahoře.

 

Splašková odpadní potrubí vedeme nejčastěji v instalačních šachtách nebo drážkách ve zdivu a opatřujeme je větracím potrubím, které tvoří pokračování odpadního potrubí nad střechu. Pro napojování připojovacích potrubí na odpadní potrubí jsou u nás povoleny odbočky s úhly od 45° do 88,5°. Při napojení připojovacích potrubí na odpadní potrubí pomocí odbočky s úhlem větším než 75° musí být mezi dnem připojovacího potrubí v místě napojení na odpadní potrubí a v místě napojení na zápachovou uzávěrku svislá vzdálenost rovná nebo větší než průměr připojovacího potrubí. Při napojování více připojovacích potrubí na splaškové odpadní potrubí v jednom podlaží je možné použít dvojitou (obvykle rohovou) odbočku (např. pro napojení připojovacích potrubí od záchodové mísy a vany), nebo osadit více odboček nad sebou, pokud mohou být připojovací potrubí umístěna v různých výškách (např. od záchodové mísy a umyvadla). Vzhledem ke sklonům připojovacích potrubí je možné osadit na splaškovém odpadním potrubí v jednom podlaží nad sebou nejvíce dvě až tři odbočky.

Přechod odpadního potrubí do svodného potrubí se provádí:

-       pomocí dvou kolen s úhlem 45° s mezikusem trouby o délce nejméně 250 mm beze změny jmenovité světlosti potrubí;

-       pomocí dvou kolen s úhlem 45° a zvětšením jmenovité světlosti odpadního potrubí těsně nad nimi.

Pro přístup k čištění se v nejnižším podlaží osazuje na splašková odpadní potrubí čisticí tvarovka.

 

Dešťová odpadní potrubí vnější vedeme po fasádě budovy u nároží nebo v koutech. Vnitřní dešťová odpadní potrubí vedeme zakrytá u nosných sloupů, v drážkách zdiva nebo sádrokartonovém krytu v koutech místností. Přednostně se má jednat o společné prostory budovy (chodby, schodiště). Další možností je vedení vnitřních dešťových odpadních potrubí v instalačních šachtách u hygienických zařízení. Při takovém vedení je však třeba zachovat dostatečnou vzdálenost střešního vtoku od vyústění větracích a vzduchotechnických potrubí. Na dešťová odpadní potrubí se nesmějí napojovat žádná připojovací potrubí od zařizovacích předmětů.

Přechod odpadního potrubí do svodného potrubí se provádí:

-       pomocí dvou kolen s úhlem 45° s mezikusem trouby o délce nejméně 250 mm beze změny jmenovité světlosti potrubí;

-       pomocí dvou kolen s úhlem 45° a zvětšením jmenovité světlosti odpadního potrubí těsně nad nimi.

Pro přístup k čištění se v nejnižším podlaží osazuje na vnitřní dešťová odpadní potrubí čisticí tvarovka a na vnější dešťová odpadní potrubí lapač střešních splavenin v úrovni terénu.

 

Připojovací potrubí vedeme v instalačních předstěnách, dutinách sádrokartonových příček a při jmenovité světlosti menší než DN/OD 75 je možné také vedení pod omítkou zděných příček o tloušťce 150 mm. Možné je také vedení pod stropem, popř. zakryté podhledem, za kuchyňskou linkou či pod vanou. Vedení pod stropem není vhodné v bytech. Při vedení v podlaze má být úsek potrubí co nejkratší. V technických a podřadných místnostech (např. sklepech) může být připojovací potrubí vedeno viditelně po stěně. Kromě napojovacích kolen pro připojení zařizovacích předmětů se mají na připojovacích potrubích přednostně používat kolena s úhlem do 67,5°. Na ležatých částech připojovacích potrubí se smějí používat jen šikmé odbočky s úhlem do 60° (obvykle s úhlem 45°). Odbočky s úhlem větším než 60° se smějí používat pouze na svislých částech připojovacích potrubí. Excentrické redukce osazené na ležatém připojovacím potrubí musejí být osazeny s rovným povrchem nahoře. Připojovací potrubí se napojují na splašková odpadní potrubí, a pokud se nacházejí v nejnižším podlaží, je možné také jejich napojení přímo na potrubí svodná. Na připojovací potrubí od více zařizovacích předmětů napojené přímo na svodné potrubí je vhodné osadit čisticí tvarovku.

 

4.4      Dimenzování potrubí vnitřní kanalizace

 

Dimenzování potrubí vnitřní kanalizace podle ČSN EN 12056-2 a 3 a ČSN 75 6760 spočívá ve stanovení průtoku odpadních vod a návrhu jmenovité světlosti potrubí, které má hydraulickou kapacitu (maximální dovolený průtok) větší nebo rovnou vypočtenému průtoku. Při návrhu je třeba respektovat empirické zásady uvedené v poznámkách k návrhovým tabulkám s hydraulickými kapacitami potrubí.

 

4.4.1 Stanovení průtoků

 

Průtok splaškových vod Qww, v l/s, v budovách s převážně rovnoměrným odběrem vody (viz tabulku 4.1) se vypočítá z empirického vztahu:

Qww = K . √ ∑ DU                                                                                                    (4.1)               

kde K       je součinitel odtoku, v l0,5/s0,5 podle tabulky 4.1

         ∑ DU – součet výpočtových odtoků, v l/s, které najdeme v tabulce 4.3.                              

Pokud je vypočtený průtok splaškových vod Qww menší než největší výpočtový odtok DU obsažený v součtu výpočtových odtoků, dimenzuje se potrubí na největší výpočtový odtok.

 

Tabulka 4.1 – Součinitel odtoku K

Druh budovy s převážně rovnoměrným odběrem vody

Součinitel odtoku

K

[l 0,5/s 0,5]

Budovy s nepravidelným používáním zařizovacích předmětů (bytové domy, rodinné domy, penziony, administrativní budovy)

0,5

Budovy s pravidelným používáním zařizovacích předmětů (budovy občanského vybavení sídlišť, např. nemocnice, školy, restaurace, hotely)

0,7

Budovy, jejichž jednotlivé části jsou charakterizovány oběma výše uvedenými druhy budov (např. bytový dům s restaurací) 

0,6 nebo 0,71)

Budovy s častým používáním zařizovacích předmětů (např. záchodových mís nebo pisoárových stání na veřejných záchodech)

1,0

Budovy s se speciálním používáním zařizovacích předmětů (např. v laboratořích v chemickém průmyslu)

1,2

1)        Konkrétní hodnota součinitele odtoku K se zvolí podle toho, ve které části budovy je větší průtok splaškových odpadních vod.

 

Průtok splaškových odpadních vod z budov nebo skupin zařizovacích předmětů, u kterých se předpokládá hromadné a nárazové používání umyvadel, umývacích žlabů, sprch nebo pisoárových mís, např. z umýváren a sprch průmyslových závodů, umýváren a sprch pro sportovce, umyvadel a pisoárových mís na veřejných záchodech s velkou a nárazovou návštěvností, se považuje za trvalý průtok Qc, v l/s, který se stanoví z empirického vztahu:

 

Qc = z . ∑DU                                                                                                             (4.2)

 

kde z    je součinitel teoretického zdržení odtoku v zařiz. předmětech uvedený v tabulce 4.2;

     ∑DU - součet výpočtových odtoků, v l/s, které najdeme v tabulce 4.3.

Pokud je vypočtený trvalý průtok Qc menší než největší výpočtový odtok DU obsažený v součtu výpočtových odtoků, dimenzuje se potrubí na největší výpočtový odtok.

 

Tabulka 4.2 – Součinitel teoretického zdržení odtoku v zařizovacích předmětech z

Počet zařizovacích předmětů

Součinitel teoretického zdržení odtoku v zařizovacích předmětech

z

Umyvadla, umývací žlaby nebo sprchy s výtokovými armaturami otevíranými a uzavíranými ručně uživatelem nebo pisoárové mísy bez splachování

Umyvadla, umývací žlaby nebo sprchy s výtokovými armaturami s automatickým uzavíráním, a popř. i s automatickým otevíráním nebo splachovací pisoárové mísy

1 až 7

0,50

0,46

8 až 14

0,46

0,40

15 až 20

0,43

0,38

21 až 30

0,41

0,37

31 a více

0,40

0,36

 

Celkový průtok splaškových vod Qtot v l/s se vypočítá ze vztahu:

Qtot = Qww + Qc + Qp                                                                                                   (4.3)               

kde Qww je průtok splaškových vod, v l/s, vypočtený podle vztahu (4.1),

       Qc -   trvalý průtok trvající déle než 5 min (např. odvod kondenzátu z klimatizačních zařízení nebo odvádění odpadních vod od trvale tekoucích pitných studánek) stanovený individuálně nebo trvalý průtok od zařizovacích předmětů s hromadným a nárazovým používáním stanovený podle empirického vztahu (4.2), v l/s,

       Qp - čerpaný průtok, v l/s.

 

Pokud se trvalý průtok Qc stanovuje podle vztahu (4.2) a špičky v používání zařizovacích předmětů v části budovy s převážně rovnoměrným odběrem vody a části budovy s hromadným a nárazovým používáním zařizovacích předmětů se nepředpokládají současně, uvažuje se průtok splaškových odpadních vod Qww ve vztahu (4.3) jen částečnou hodnotou, která však nesmí být menší než největší výpočtový odtok DU obsažený v součtu výpočtových odtoků ve vztahu (4.1).

Čerpaný průtok z čerpacích stanic pro omezené použití (viz ČSN EN 12050-3), který netrvá déle než 5 min, se v budovách s převážně rovnoměrným odběrem vody uvažuje jako výpočtový odtok DU.

Pokud nejsou navrženy čerpací stanice odpadních vod nebo zařízení s trvalým průtokem, jsou průtoky Qp a Qc rovny 0 a Qtot = Qww.

 

Průtok srážkových vod Qr v l/s se určí ze vztahu:

Qr = i . A . C                                                                                                              (4.4)               

kde i je intenzita deště, v l/(s.m2), podle tabulky 4.4,

      C - součinitel odtoku srážkových vod podle tabulky 4.5,

      A - půdorysný průmět odvodňované plochy v m2.

 

Průtok odpadních vod Qrw, v l/s, ve svodném potrubí nebo přípojce jednotné vnitřní kanalizace je dán vztahem:

a)      pokud je odtok srážkových vod přiváděný do svodného potrubí regulován na odtoku z retenční dešťové nádrže nebo vsakovacího zařízení srážkových vod

Qrw = Qww + Qc + Qp + Qo                                                                                      (4.5)

b)      pokud odtok srážkových vod přiváděný do svodného potrubí není regulován na odtoku z retenční dešťové nádrže nebo vsakovacího zařízení srážkových vod

Qrw = 0,33 . Qww + Qc + Qp + Qr                                                                                   (4.6)               

kde Qww je průtok splaškových vod, v l/s, určený podle vztahu (4.1),

       Qc -    trvalý průtok, v l/s - viz též vztah (4.2 a 4.3),

       Qp -    čerpaný průtok, v l/s,

       Qr -    průtok srážkových vod, v l/s, určený podle vztahu (4.4),

       Qo - regulovaný odtok srážkových vod z retenční dešťové nádrže nebo vsakovacího zařízení, v l/s.

Pokud výsledný průtok Qrw < Qww, uvažujeme pro dimenzování, že průtok odpadních vod Qrw = Qtot , přičemž průtok Qtot je určen podle vztahu (4.3).

Pokud je do svodného potrubí napojen bezpečnostní přeliv z retenční dešťové nádrže nebo vsakovacího zařízení, provede se stanovení průtoku Qrw podle vztahu (4.5) i vztahu (4.6) a svodné potrubí se dimenzuje na větší z průtoků Qrw.

Pokud se trvalý průtok Qc stanovuje podle vztahu (4.2) a špičky v používání zařizovacích předmětů v části budovy s převážně rovnoměrným odběrem vody a části budovy s hromadným a nárazovým používáním zařizovacích předmětů se nepředpokládají současně, uvažuje se průtok splaškových odpadních vod Qww ve vztahu (4.5) jen částečnou hodnotou, která však nesmí být menší než největší výpočtový odtok DU obsažený v součtu výpočtových odtoků ve vztahu (4.1).

Čerpaný průtok z čerpacích stanic pro omezené použití (viz ČSN EN 12050-3), který netrvá déle než 5 min, se v budovách s převážně rovnoměrným odběrem vody uvažuje jako výpočtový odtok DU.

Pokud nejsou navrženy čerpací stanice odpadních vod nebo zařízení s trvalým průtokem, jsou průtoky Qp a Qc rovny 0 a Qtot = Qww.

 

 

Tabulka 4.3 - Výpočtové odtoky DU jednotlivých zařizovacích předmětů (výběr)

 

Zařizovací předmět

Výpočtový odtok

DU

[l/s]

Umývátko

0,3

Umyvadlo

0,5

Bidet

0,5

Pisoárová mísa

0,5

Sprcha s podlahovou vpustí

0,6

Sprchová mísa bez zátky

0,6

Sprchová mísa se zátkou

0,8

Koupací vana

0,8

Kuchyňský dřez

0,8

Prameník

0,8

Bytová myčka nádobí

0,8

Automatická pračka do 6 kg prádla

0,8

Podlahová vpust DN 50

0,8

Litinová výlevka

1,5

Podlahová vpust DN 70

1,5

Záchodová mísa s tlakovým splachovačem

2,0

Záchodová mísa s nádržkovým splachovačem o objemu 6,0 nebo 7,5 l

2,0

Podlahová vpust DN 100

2,0

Záchodová mísa nebo keramická výlevka s nádržkovým splachovačem o objemu 9,0 litrů

2,5

 

Tabulka 4.4 – Intenzity deště pro dimenzování potrubí vnitřní kanalizace

Odvodňované plochy

Intenzity deště

i

[l/(s.m2)]

Účel použití intenzit

Střechy a plochy ohrožující budovu zaplavením

0,03

Pro dimenzování potrubí vnitřní kanalizace.

Plochy neohrožující budovu zaplavením

0,02

Pro dimenzování potrubí vnitřní kanalizace. Při přetížení vnitřní kanalizace je možný odtok srážkové vody z odvodňovaných ploch po povrchu terénu mimo budovy a podzemní dopravní zařízení.

Plochy pod úrovní okolního terénu, podzemní dopravní zařízení a podjezdy.

0,05

Pro dimenzování potrubí vnitřní kanalizace a čerpacích zařízení na vnitřní kanalizaci, pokud jímka pro akumulaci srážkových vod neslouží zároveň jako retenční nádrž.

 

 

Tabulka 4.5 – Součinitelé odtoku srážkových vod C podle druhu a sklonu odvodňované plochy (výběr)

 

Druh odvodňované plochy; druh úpravy povrchu1)

Sklon povrchu

do 1 %

1 % až 5 %

nad 5 %

Součinitelé odtoku srážkových vod

C

Střechy s propustnou horní vrstvou o tloušťce do 100 mm (vegetační střechy)

0,7

0,7

0,8

Střechy s propustnou horní vrstvou o tloušťce nad 100 do 250 mm (vegetační střechy)

0,4

0,4

0,5

Střechy s propustnou horní vrstvou o tloušťce nad 250 mm (vegetační střechy)

0,3

0,3

0,3

Střechy s vrstvou kačírku (štěrku) na nepropustné vrstvě

0,9

0,9

0,9

Střechy s nepropustnou horní vrstvou

1,0

1,0

1,0

Asfaltové a betonové plochy, dlažby se zálivkou spár

0,7

0,8

0,9

Dlažby s pískovými spárami

0,5

0,6

0,7

Komunikace ze zatravňovacích tvárnic

0,2

0,3

0,4

Zatravněné plochy

0,05

0,1

0,15

1) Odvádění srážkových vod z nemovitosti může být regulováno (sníženo) úpravou povrchu odvodňovaných ploch.

 

 

4.4.2 Návrh jmenovité světlosti potrubí

 

Návrh jmenovité světlosti potrubí se provede porovnáním vypočteného průtoku Qtot, Qr, nebo Qrw s hydraulickou kapacitou potrubí Qmax uvedenou v tabulce pro příslušné potrubí (pro každé potrubí platí jiná tabulka – tabulky 4.6, 4.7, 4.8, 4.9). Vypočtený průtok musí být menší nebo roven hydraulické kapacitě Qmax a musí být respektovány empirické poznámky uvedené v tabulkách. U připojovacích a svodných potrubí se určuje průtok a jmenovitá světlost v každém úseku mezi odbočkami. Jmenovitá světlost odpadního potrubí se určuje podle průtoku v nejnižším místě (těsně nad zalomením do potrubí svodného). Jmenovitá světlost hlavního větracího potrubí je stejná jako jmenovitá světlost splaškového odpadního potrubí. Ve směru průtoku se potrubí nesmí zužovat. Označování kanalizačního potrubí na výkresech je popsáno v odstavci 4.5.

 

Tabulka 4.6 – Hydraulické kapacity Qmax, jmenovité světlosti DN a mezní hodnoty pro použití nevětraných připojovacích potrubí

 

Hydraulická kapacita

Qmax

[l/s]

DN

Největší spádová výška (s odklonem větším než 45O)

H

[m]

Největší délka připojovacího potrubí

L

[m]

Největší počet kolen s úhlem nad 67,5° (napojovací koleno nezahrnuto)

Min. sklon

[%]

Poznámky

0,50

40

0,0

4,0

3

3,0

Pouze od jednoho zařizovacího předmětu. Žádný pisoár, umývací žlab ani drtič odpadu.

0,50

501)

1,0

6,03)4)

3

3,0

Nejvíce dvě pisoárové mísy. Žádné pisoárové stání, stěna ani umývací žlab.

0,80

50

0,0

6,03)4)

3

3,0

1,00

602)

1,0

6,03)4)

3

3,0

Nejvíce jeden velkokuchyňský dřez napojený na připojovací potrubí o délce do 2,0 m. Nejvíce pět pisoárových mís. Žádné pisoárové stání, stěna ani umývací žlab.

1,50

70

2,0

6,04)

3

3,0

--

1,50

90

2,0

6,04)

3

2,0

--

2,25

90

0,0

5,04)

35)

1,5

Nejvíce dvě záchodové mísy. Žádné výlevky s napojením DN 100.

1,70

100

2,0

6,04)

3

2,0

--

2,50

100

1,0

6,04)

35)

2,0

--

3,90

125

2,0

6,04)

35)

2,0

Při napojení na odpadní potrubí DN 125 musí být průtok v odpadním potrubí Qtot ≤ 3,90 l/s.

Poznámky

1)        V části od zařizovacího předmětu ke spádovému úseku smí mít připojovací potrubí jmenovitou světlost DN 40.

2)        V části od zařizovacích předmětů ke spádovému úseku smí mít připojovací potrubí s celkovým průtokem odpadních vod do 0,8 l/s jmenovitou světlost DN 50.

3)        Pokud je napojen drtič kuchyňského nebo domovního odpadu smí být délka připojovacího potrubí nejvíce 1 m.

4)        Pokud není možnost čištění, smí být délka připojovacího potrubí nejvíce 4 m.

5)        Pokud jsou napojeny keramické výlevky s napojením DN 100 nebo záchodové mísy, smí být osazeno nejvíce jedno koleno s úhlem nad 67,5°.

 

 

Tabulka 4.7 - Hydraulické kapacity splaškového odpadního potrubí s hlavním větracím potrubím

 

Hydraulická kapacita Qmax

l/s

Jmenovitá světlost odpadního a hlavního větracího potrubí

DN

Odbočky s úhlem 60° až  88,5°

 

Odbočky s úhlem do 45° nebo s obloukovou  úpravou

0,5

0,7

60 1) 3)

1,5

2,0

70 2) 3)

2,7

3,5

90 2)3)

4,0

5,2

100

5,8

7,6

125

9,5

12,4

150

1) Na odpadní potrubí DN 60 nesmějí být napojovány žádné pisoáry.

2) Na odpadní potrubí DN 70 a DN 90 nesmějí být napojovány žádné záchodové mísy ani keramické výlevky s napojením DN 100.

3)  Odpadním potrubím DN 60, DN 70 a DN 90 nesmějí být odváděny splašky s tuky od velkokuchyňských zařízení.

 

 

Tabulka 4.8 – Hydraulické kapacity dešťových odpadních potrubí

 

Hydraulická kapacita

Qmax

l/s

Jmenovitá světlost dešťového odpadního potrubí

DN

vnitřního

vnějšího

2,0

70

70

3,0

70

100

4,8

90

125

6,0

100

125

8,1

100

150

9,0

125

150

12,6

125

-

25,0

150

-

 

Při dimenzování dešťových odpadních potrubí je třeba přihlédnout také k maximálnímu průtoku střešními vtoky nebo lapači střešních splavenin.

 

Hydraulické kapacity Qmax při stupni plnění 70 %, rychlosti proudění v a jmenovité světlosti DN svodného potrubí nebo přípojky jsou uvedeny v „oporách“ MODUL 2 (tabulka 2.14 na str. 46). Zde uvedená tabulka 4.9 je výběrem hodnot hydraulických kapacit.

 

Tabulka 4.9 - Hydraulické kapacity Qmax při stupni plnění 70 % pro jmenovité světlosti DN svodného potrubí nebo kanalizační přípojky (výběr)

 

Sklon potrubí

Jmenovitá světlost potrubí

DN

1 %

2 %

3 %

Hydraulická kapacita Qmax 1)

[l/s]

4,2

5,9

7,3

1002)3)

6,8

9,6

11,8

1252)

12,8

18,2

22,3

150

23,7

33,6

41,2

200

                                                              1)      Při větším sklonu potrubí jsou hydraulické kapacity větší.

                                                              2)      Z potrubí o jmenovité světlosti DN 100 a DN 125 se nesmí provádět kanalizační přípojky.

                                                              3)      Svodná potrubí navazující na splašková odpadní potrubí DN 100 a svodná potrubí, jejichž horní konec není spojen s větracím potrubím nebo přivzdušňovacím ventilem, musí mít při výpočtovém průtoku větším než 3,5 l/s jmenovitou světlost nejméně DN 125. 

 

 

4.5      Materiál a označování kanalizačního potrubí na výkresech

 

Pro vnitřní kanalizaci se dnes nejčastěji používají plastová potrubí. Kameninové, litinové, ocelové a vláknocementové potrubí se používá méně. Nejrozšířenějším materiálem plastových potrubí neukládaných do země je polypropylen HT. Polypropylenové potrubí se spojuje pomocí hrdel. Kromě jiných materiálů se pro celou vnitřní kanalizaci používá také polyetylénové potrubí spojované svařováním. Potrubí ze šedého neměkčeného PVC se dnes téměř nepoužívá, protože při malých tloušťkách stěny trubky nesplňuje požadavky na teplotní odolnost. Chceme-li snížit přenos hluku vznikajícího prouděním vody, můžeme použít plastové zvukově optimalizované potrubí, např. GEBERIT Silent-PP.  Odpadní potrubí procházející např. obývacím pokojem (což je nevhodné řešení) nebo pod stropem společných chodeb je vhodné provést ze zvukově izolačního materiálu, např. POLO-KAL 3S nebo GEBERIT db 20. Vnitřní dešťová odpadní potrubí je nutno tepelně izolovat. Potrubí ukládaná do země se často provádějí z PVC KG spojovaného hrdly. Kanalizační přípojky bývá v některých městech předepsáno provádět z kameninového hrdlového potrubí.

Ve výkresech se potrubí popisuje jmenovitou světlostí (uvádí se pouze číslo bez zkratky DN/ID nebo DN/OD). Plastová potrubí se označují jmenovitou světlostí vztaženou k vnějšímu průměru DN/OD, potrubí z ostatních materiálů se označují jmenovitou světlostí vztaženou k vnitřnímu průměru DN/ID). V tabulce 4.7 je uveden převod jmenovitých světlostí DN navržených při dimenzování na jmenovité světlosti vyráběného potrubí DN/ID resp. DN/OD.

 

Tabulka 4.10 Přehled jmenovitých světlostí (výběr) potrubí pro kanalizaci a jejich vzájemné vztahy

 

Minimální vnitřní průměry trub podle ČSN EN 12056

mm

Jmenovité světlosti

Vztažené k minimálnímu vnitřnímu průměru pro potřeby dimenzování podle

ČSN EN 12056

DN

Vztažené k vnitřnímu průměru používané pro neplastové materiály potrubí podle

ČSN EN 476

DN/ID

Vztažené k vnějšímu průměru používané pro plastová potrubí podle

ČSN EN 476

 

DN/OD

26

30

(30)

32

34

40

(40)

40

44

50

50

50

56

60

(60)

631)

68

70

70

75

79

(90)

(80)

(90)

96

100

100

110

113

125

125

125

146

150

150

160

184

200

200

200

Poznámka: Potrubí o jmenovitých světlostech uvedených v závorkách se u nás pro vnitřní kanalizaci používá málo nebo se v ČR vůbec nevyrábí.

1) Potrubí DN/OD 63 se vyrábí pouze z  PVC nebo PE.

 

 

5.     Vodovod

 

5.1 Části vnitřního (domovního) vodovodu

 

Vnitřní vodovod, který rozvádí vodu z vodovodní přípojky nebo vlastního zdroje k výtokovým armaturám, se dělí na tyto části:

 

Ležaté potrubí vedené od hlavního domovního uzávěru zpravidla v nejnižším podlaží k jednotlivým stoupacím potrubím,

Stoupací potrubí vedené zpravidla svisle jednotlivými podlažími od ležatého potrubí k jednotlivým podlažním rozvodným potrubím,

Podlažní rozvodné potrubí odbočující ze stoupacího potrubí a vedené k jednotlivým připojovacím potrubím v rámci jednoho podlaží (nejčastěji v přizdívkách, pod omítkou a v podhledech),

Připojovací potrubí napojené na ležaté, stoupací nebo podlažní rozvodné potrubí a vedené k výtokové armatuře,

Cirkulační potrubí sloužící k dopravě zchladlé teplé vody zpět do ohřívače a používané u vnitřních vodovodů s ústřední přípravou teplé vody,

Potrubí vnitřního požárního vodovodu vedené k zařízením pro hašení požáru, například  k hadicovým systémům pro první zásah.

 

5.2    Rozmístění stoupacích potrubí a zásady řešení vnitřního vodovodu

 

5.2.1 Rozmístění stoupacích potrubí

 

Stoupací potrubí vedeme nejčastěji v instalačních prostorech (šachtách nebo drážkách) společně s odpadním potrubím kanalizace. Při rozmístění stoupacích potrubí v budově dbáme, aby podlažní rozvodná a připojovací potrubí teplé vody nebyla příliš dlouhá. Objem vody v podlažním rozvodném a připojovacím potrubí teplé vody nesmí překročit 3 l. Dalším kritériem je, zejména v bytových domech, počet vodoměrů v bytech, který nemá být větší než 4 (max. dva vodoměry studené vody a dva vodoměry teplé vody v jednom bytě).

 

5.2.2 Zásady řešení vnitřního vodovodu

 

Vodovodní přípojka vede od odbočení z vodovodního řadu pro veřejnou potřebu k vodoměru, který se umísťuje ve vodoměrné šachtě, nebo v suterénu budovy nejdále 2 m za prostupem přípojky obvodovou zdí. Vodoměr je součástí vodoměrné sestavy, která obsahuje ještě uzávěry před a za vodoměrem, zpětný ventil a vypouštěcí kohout.

 

Ležatá potrubí navazují na vodovodní přípojku a vedou se vně budovy v zemi, obvykle v hloubce 1,5 m pod terénem. Při souběhu s budovou je třeba dodržet vzdálenost nejméně 1,5 m.  Uvnitř budov se ležatá potrubí vedou obvykle pod stropem nejnižšího podlaží a z estetických důvodů mohou být zakryta podhledem. Pokud není vedení pod stropem možné (např. v nepodsklepených bytových domech), je další možností vedení ležatých potrubí v instalačním kanále zřízeném pod budovou za tímto účelem.

 

Stoupací potrubí se vedou nejčastěji v instalačních šachtách, nebo pokud se jedná pouze o jedno stoupací potrubí (studené vody, požárního vodovodu apod.), v drážkách ve zdivu. Na ležaté odbočce ke stoupacímu potrubí se osazuje uzávěr.

 

Podlažní rozvodná a připojovací potrubí se vedou v instalačních předstěnách, dutinách sádrokartonových příček nebo pod omítkou zděných příček o tloušťce 150 mm. Možné je také vedení pod stropem zakryté podhledem, za kuchyňskou linkou či pod vanou.  Pokud má být potrubí vedeno v podlaze, ukládá se do ochranné trubky (používá se systém, kdy z rozdělovače umístěného v instalační šachtě je ke každému odběrnému místu vedeno separátní připojovací potrubí v ohebné ochranné trubce). V technických a podřadných místnostech může být potrubí vedeno viditelně po stěně. Na odbočkách do jednotlivých bytů nebo jiných funkčních jednotek (např. WC muži, WC ženy) se osazují uzávěry. V bytech a jednotkách určených k pronájmu se za uzávěry osazují ještě vodoměry pro podružné měření spotřeby vody.

 

5.3 Materiál a označování vodovodního potrubí

 

Pro vnitřní vodovody se dnes nejčastěji používají potrubí z mědi nebo plastů. Ocelové pozinkované potrubí se vzhledem ke korozi a inkrustaci (zanášení trubek) dnes používá pouze v případech, kdy se požaduje nízká cena a požární odolnost. Méně často se zatím používá kvalitní ale drahé potrubí z nerezavějící oceli. Z plastových potrubí je nejrozšířenější potrubí z PPR, má se používat tlaková řada PN 20. Z dalších plastových potrubí se u nás používají potrubí z polybutenu (PB), síťovaného polyetylénu (PE-X), chlorovaného polyvinylchloridu (PVC-C). Používají se také vícevrstvé materiály (plastová potrubí z hliníkovou vložkou), např. STABI nebo MEPLA. Vodovodní přípojky do vnějšího průměru 63 mm se provádějí z polyetylénu (HDPE 80 nebo HDPE 100 SDR 11). Vodovodní přípojky větších průměrů se provádějí také z litinového tlakového potrubí a tlakového potrubí z PVC.

Ocelové závitové nebo litinové potrubí, závitové a přírubové armatury se ve výkresech označují jmenovitou světlostí DN. Zkratka DN se obvykle neuvádí. Jmenovitá světlost DN je číslo udávající přibližnou hodnotu vnitřního průměru potrubí a armatur v milimetrech. Potrubí z plastu, mědi, nerezavějící oceli nebo vícevrstvých materiálů (kombinace plast-kov) se na výkresech označují vnějším průměrem x tloušťkou stěny (da x s), značka da x s nebo Ø se obvykle neuvádí. Armatury připojované jinak než závity nebo přírubami (např. plastové armatury, které se s potrubím svaří) se označují vnějším průměrem, značka da nebo Ø se obvykle neuvádí. Pokud se na potrubí z mědi, nerezavějící oceli nebo plastu připojují pomocí přechodek závitové armatury, navrhují se jmenovité světlosti armatur podle tab. 5.2 b,c.

 

5.4 Dimenzování potrubí vnitřního vodovodu

 

Podrobný výpočet vnitřního vodovodu se provádí podle ČSN 75 5455.

V budovách s málo rozsáhlým rozvodem (rodinné domy, nejvýše pětipodlažní bytové domy s jedním schodištěm, ze kterého jsou byty přímo přístupné, a nejvýše pětipodlažní administrativní budovy s jedním schodištěm) je možné potrubí vnitřního vodovodu dimenzovat zjednodušenou metodou podle ČSN EN 806-3.

Zjednodušenou metodu dimenzování potrubí je možné použít, pokud je splněna nerovnost:

 

pdis ≥ pminFl + ∆pe + ∆pWM + ∆pAp + ∆pext + ∆pint                                                      (5.1)

 

kde           pdis       je          dispoziční přetlak v místě napojení vodovodní přípojky na vodovodní řad pro veřejnou potřebu (kPa),

pminFl               minimální požadovaný hydrodynamický přetlak u nejvyšší výtokové armatury (pro běžné výtokové armatury je požadováno 100 kPa),

∆pe                  tlaková ztráta způsobená rozdílem mezi výškovou úrovní nejvyšší výtokové armatury a místa napojení vodovodní přípojky na vodovodní řad pro veřejnou potřebu – hydrostatický přetlak (kPa), 1 m přibližně odpovídá 10 kPa,

∆pWM              tlakové ztráty vodoměrů (při optimálním návrhu vodoměru činí přibližně 50 kPa),

∆pAp                     tlakové ztráty napojených zařízení, např. průtokových ohřívačů vody nebo zařízení pro úpravu vody (kPa),

∆pext                     součet tlakových ztrát třením a místními odpory ve vodovodní přípojce a přívodním potrubí vnitřního vodovodu vně budovy podle 5.5 (kPa),

∆pint                     součet tlakových ztrát třením a místními odpory v potrubí vodovodu uvnitř budovy (předpokládá se celková hodnota 150 kPa).

 

Postup dimenzování příslušného úseku potrubí zjednodušenou metodou spočívá v sečtení hodnot výtokových jednotek výtokových armatur, které zásobuje tento úsek potrubí vodou, a stanovení průměru potrubí v závislosti na počtu výtokových jednotek, největší hodnotě výtokových jednotek, materiálu a délce potrubí podle tabulek 5.2. Jmenovité výtoky vody QA a hodnoty výtokových jednotek LU pro různé výtokové armatury jsou uvedeny v tabulce 5.1. Hodnoty výtokových jednotek uvedené v tabulce 5.1 platí zvlášť pro studenou a zvlášť pro teplou vodu. Výpočtový průtok, např. pro dimenzování potrubí vodovodní přípojky nebo pro návrh vodoměru, je možné určit podle tabulky 5.3. Postup dimenzování potrubí se skládá ze tří kroků:

a)                             Rozdělení potrubí na úseky od výtokové armatury k odbočujícímu potrubí nebo od odbočujícího potrubí k další odbočce.

b)                             Stanovení součtu výtokových jednotek v jednotlivých úsecích potrubí studené nebo teplé vody počínaje od nejvzdálenější výtokové armatury. Počet výtokových jednotek připadajících na příslušný úsek potrubí je dán počtem výtokových armatur, které tento úsek zásobuje vodou, a hodnotami výtokových jednotek těchto armatur. V místě odbočení potrubí studené vody k ohřevu se výtokové jednotky teplé vody sčítají s výtokovými jednotkami studené vody.

c)                             Určení průměru potrubí v příslušném úseku podle součtu výtokových jednotek a materiálu potrubí s použitím tabulek 5.2. Při určování průměru potrubí podle tabulek 5.2 je třeba přihlížet také k největší jednotlivé hodnotě výtokových jednotek, kterou má některá ze zásobovaných výtokových armatur, a k délce potrubí, jež nesmí překročit maximální hodnotu uvedenou v tabulce.

 

 

Tabulka 5.1 – Hodnoty výtokových jednotek LU a jmenovitých výtoků QA studené nebo teplé vody pro výtokové armatury

 

Výtoková armatura

DN

Jmenovitý výtok QA

l/s

Hodnota LU

Směšovací baterie u umyvadla nebo umývátka v bytových a rodinných domech,

nádržkový splachovač,

směšovací baterie u bidetu

15

0,1

1

Směšovací baterie u umyvadla nebo umývátka v administrativních budovách a prodejnách,

výtokový ventil pro umyvadlo, umývátko,

pračku v domácnosti1) nebo myčku nádobí v domácnosti1),

směšovací baterie pro dřez, výlevku nebo sprchu

15

0,2

2

Tlakový splachovač pisoárové mísy nebo stání,

výtokový ventil u výlevky nebo v kotelně

15

0,3

3

Směšovací baterie u vany, velkokuchyňského dřezu nebo prádelnových necek

15

0,4

4

Výtoková armatura na zahradě nebo v garáži

15

0,5

5

Směšovací baterie             u velkokuchyňského dřezu, velkoobjemové vany, sprchy

20

0,8

8

Tlakový splachovač záchodové mísy

20

1,5

15

1) Pro jiné pračky nebo myčky se jmenovitý výtok určí podle údajů výrobce.

 

 

Tabulky 5.2 – Určení jmenovité světlosti potrubí DN, resp. průměru potrubí da a jmenovité světlosti DN armatur zabudovaných do tohoto potrubí podle součtu výtokových jednotek LU, největší hodnoty LU, materiálu a délky potrubí

 

a) Ocelové pozinkované potrubí

Max.součty

LU

41)

16

40

160

300

600

1600

Největší hodnoty

LU

 

5

8

8

 

 

 

 

Max. délka potrubí

m

3

20

14

 

 

 

 

 

DN potrubí

 

15

20

25

32

40

50

65

DN armatur

 

15

20

25

32

40

50

65

 

b) Měděné potrubí (možno použít i pro potrubí z nerezavějící oceli)

Max.součty

LU

1

22)

10

20

50

165

430

1050

2100

Největší hodnoty

LU

 

 

5

8

8

 

 

 

 

Max. délka potrubí

m

20

15

 

 

 

 

 

 

 

Vnější průměr krát tloušťka stěny

(da x s)

 

 

mm

 

 

12x1,0

 

 

15x1,0

 

 

18x1,0

 

 

22x1,0

 

 

28x1,5

 

 

35x1,5

 

 

42x1,5

 

 

54x2

 

 

76,1x2

DN armatur

 

15

15

15

20

25

32

40

50

65

 

c) Potrubí z PPR, PN 20

Max.součty

LU

1

22)

3

4

6

13

30

70

200

540

970

Největší hodnoty

LU

 

 

 

 

4

5

8

 

 

 

 

Max. délka potrubí

m

20

12

15

9

7

 

 

 

 

 

 

Vnější průměr krát tloušťka stěny

(da x s)

 

 

mm

 

 

16 x 2,7

 

 

20 x 3,4

 

 

25x4,2

 

 

32x5,4

 

 

40x6,7

 

 

50x8,4

 

 

63x10,5

 

 

75x12,5

DN armatur

 

15

15

20

25

32

40

50

65

 

d) Potrubí z PE-X

Max.součty

LU

1

22)

8

16

35

100

350

700

Největší hodnoty

LU

 

 

5

8

8

 

 

 

Max. délka potrubí

m

13

9

 

 

 

 

 

 

Vnější průměr krát tloušťka stěny

(da x s)

 

 

mm

 

 

12 x 1,7

 

 

16 x 2,2

 

 

20x2,8

 

 

25x3,5

 

 

32x4,4

 

 

40x5,5

 

 

50x6,9

 

 

63x8,6

DN armatur

 

15

15

15

20

25

32

40

50

 

Poznámky k tabulkám 5.2:

1) Jen jedna výtoková armatura o hodnotě výtokových jednotek LU £ 4.

2) Jen jedna výtoková armatura o hodnotě výtokových jednotek LU £ 2.

Pro ostatní materiály potrubí se použijí tabulky uvedené v ČSN EN 806-3.

 

 

5.5 Dimenzování vodovodní přípojky a přívodního potrubí vnitřního vodovodu vně budovy

 

Průměr potrubí vodovodní přípojky a přívodního potrubí vnitřního vodovodu vně budovy se stanoví podle výpočtového průtoku určeného podle součtu (počtu) výtokových jednotek LU s ohledem na největší jednotlivou hodnotu výtokových jednotek, kterou má některá ze zásobovaných výtokových armatur. Výpočtový průtok QD se stanoví podle tabulky 5.3. Průměr potrubí se stanoví podle tabulky 5.4. Průtočná rychlost v by měla být v rozmezí 1,0  až 2,0 m/s. Pokud by bylo z důvodu vysoké tlakové ztráty nutné volit menší průtočnou rychlost, nesmí být průtočná rychlost menší než 0,5 m/s.

Tlaková ztráta ∆ppříp v potrubí, v kPa, se stanoví podle vztahu:

 

∆pext = l . R + (ρ . v2/2000) . ∑ζ                                                                                           (5.2)

 

kde R je délková tlaková ztráta třením v potrubí (kPa/m) podle tabulky 5.4,

       l  -  délka potrubí (m),

       ρ –  hustota vody (kg/m3), ρ = 999 kg/m3,

       v –  průtočná rychlost v potrubí (m/s), viz tabulka 5.4,

      ∑ζ - součet součinitelů místního odporu, které najdeme v tabulce 5.5.

 

Tabulka 5.3 – Výpočtový průtok v závislosti na počtu výtokových jednotek

 

Počet výtokových jednotek LU

Největší jednotlivá hodnota výtokových jednotek LU

2

3

4

5

8

15

Výpočtový průtok QD

l/s

1

0,10

 

 

 

 

 

2

0,20

3

0,24

0,30

4

0,27

0,34

0,40

5

0,30

0,36

0,43

0,50

6

0,32

0,39

0,46

0,53

7

0,34

0,41

0,48

0,55

8

0,36

0,43

0,50

0,56

0,80

9

0,38

0,45

0,52

0,58

0,82

10

0,40

0,47

0,54

0,60

0,85

11

0,41

0,48

0,55

0,62

0,86

12

0,43

0,49

0,56

0,64

0,87

13

0,45

0,51

0,58

0,66

0,88

14

0,46

0,53

0,60

0,68

0,90

15

0,47

0,54

0,60

0,70

0,91

1,50

16

0,49

0,55

0,62

0,71

0,92

1,50

17

0,50

0,56

0,64

0,72

0,93

1,51

18

0,51

0,57

0,65

0,73

0,95

1,51

19

0,52

0,59

0,66

0,74

0,96

1,51

20

0,53

0,60

0,68

0,75

0,97

1,52

22

0,55

0,62

0,70

0,77

0,99

1,52

25

0,59

0,65

0,73

0,80

1,01

1,52

28

0,60

0,68

0,76

0,83

1,04

1,54

30

0,64

0,71

0,78

0,85

1,06

1,55

36

0,67

0,76

0,82

0,90

1,10

1,56

40

0,72

0,79

0,85

0,93

1,14

1,57

46

0,75

0,83

0,90

0,96

1,17

1,58

50

0,79

0,85

0,92

0,99

1,20

1,58

60

0,85

0,92

0,97

1,05

1,22

1,60

70

0,91

0,97

1,04

1,10

1,26

1,61

80

0,97

1,01

1,10

1,15

1,30

1,61

90

1,02

1,08

1,15

1,20

1,32

1,62

100

1,06

1,13

1,20

1,25

1,36

1,63

120

1,15

1,20

1,27

1,30

1,40

1,63

140

1,23

1,27

1,33

1,35

1,44

1,65

160

1,30

1,33

1,38

1,40

1,48

1,65

180

1,37

1,40

1,42

1,44

1,51

1,66

200

1,43

1,44

1,46

1,48

1,54

1,67

220

1,46

1,48

1,50

1,53

1,58

1,67

240

1,55

1,53

1,57

1,60

1,61

1,68

260

1,57

1,60

1,62

1,62

1,64

1,69

280

1,65

1,65

1,66

1,66

1,68

1,69

300

1,70

1,70

1,70

1,70

1,70

1,70

Pro počet výtokových jednotek LU = 301 a více se výpočtový průtok QD, v l/s, stanoví podle vztahu:

 

QD = 0,065 · LU0,58 - 0,06                                                                                       (5.3)                                                                                                                                                              

Tabulka 5.4 – Délkové tlakové ztráty třením R a rychlosti proudění vody v v potrubí z HDPE 100 SDR 11 (studená voda)

 

Průtok

QD

 

l/s

Vnější průměr x tloušťka stěny trubky (da x s)

mm

32 x 3

40 x 3,7

50 x 4,6

63 x 5,8

R

kPa/m

v

m/s

R

kPa/m

v

m/s

R

kPa/m

v

m/s

R

kPa/m

v

m/s

0,20

0,09

0,4

 

 

 

 

 

 

0,30

0,19

0,6

 

 

 

 

 

 

0,40

0,32

0,8

0,11

0,5

 

 

 

 

0,50

0,47

0,9

0,16

0,6

 

 

 

 

0,60

0,66

1,1

0,22

0,7

0,08

0,5

 

 

0,70

0,86

1,3

0,29

0,8

0,10

0,5

 

 

0,80

1,10

1,5

0,37

1,0

0,13

0,6

 

 

0,90

1,35

1,7

0,46

1,1

0,16

0,7

 

 

1,00

1,63

1,9

0,55

1,2

0,19

0,8

0,06

0,5

1,20

2,27

2,3

0,76

1,4

0,26

0,9

0,09

0,6

1,40

 

 

1,00

1,7

0,34

1,1

0,11

0,7

1,60

 

 

1,27

1,9

0,43

1,2

0,14

0,8

1,80

 

 

1,57

2,2

0,53

1,4

0,18

0,9

2,00

 

 

 

 

0,64

1,5

0,21

1,0

2,20

 

 

 

 

0,76

1,7

0,25

1,1

2,40

 

 

 

 

0,89

1,8

0,29

1,2

2,60

 

 

 

 

1,03

2,0

0,34

1,3

2,80

 

 

 

 

1,18

2,1

0,39

1,3

3,00

 

 

 

 

1,33

2,3

0,44

1,4

 

 

Tabulka 5.5 – Součinitelé místního odporu pro různé tvarovky a armatury

 

Místní odpor

Vnější průměr HDPE potrubí

mm

32

40

50

63

Součinitelé místního odporu1)

ζ

Přímý ventil

10,0

10,0

12,0

12,0

Šikmý ventil

4,0

4,0

4,0

4,0

Šoupátko nebo kulový kohout

1,0

0,8

0,7

0,6

Zpětný ventil univerzální

8,0

8,0

4,5

4,0

Navrtávací pas

5,0

5,0

5,0

5,0

Ohyb trubky

0,2

Koleno 90O

1,5

Oblouk 90O

1,0

Redukce (změna průměru)

1,0

T-kus (přímý průchod)

0,6

T-kus (odbočení)

1,5

T-kus (protiproud)

3,0

1) Hodnoty jsou orientační. Přesné hodnoty mají být uvedeny v technické dokumentaci výrobce.

 

Příklad dimenzování potrubí vnitřního vodovodu je uveden ve studijních oporách MODUL 03, str. 54, návodech do cvičení BT51 a AT01 a na internetových stránkách https://medenerozvody.cz/sites/default/files/content_attachments/dimenzpotrubipodleen8063.pdf

 

 

5.6 Návrh zásobníkového ohřívače vody podle odběrové špičky

 

Při návrhu objemu zásobníkového ohřívače vody se může vycházet z počtu zásobovaných spotřebních jednotek a doby ohřevu vody v zásobníkovém ohřívači. V rodinném domě je možné objem zásobníkového ohřívače s krátkodobým ohřevem navrhnout na součet potřeb vody pro činnosti prováděné jednotlivými osobami v odběrové špičce (tabulka 5.6). Objem zásobníkového ohřívače v bytových domech a některých jiných budovách je možné navrhnout podle vztahu (5.4). Jedná se o metodu dimenzování ohřívačů vody podle dodatku k technickým pravidlům H – 132 98.

 

Tabulka 5.6 - Potřeby vody o teplotě 55 ºC a tepla pro jednotlivé činnosti

 

 

Činnost

 

Potřeba vody

litry

Potřeba tepla

kWh

 

Mytí rukou

 

2

 

0,10

 

Mytí těla

 

10

 

0,52

 

Sprchování

 

25

 

1,32

Vanová koupel (vana délky 1600 mm)

 

80

 

4,20

Mytí nádobí (na jedno jídlo)

2

 

0,10

 

Mytí 100 m² podlahy

20

1,05

 

Poznámka – objem vody o teplotě 40 ºC připravené smíšením teplé vody s vodou studenou je přibližně 1,5 násobný.

 

Objem zásobníkového ohřívače nebo zásobníku teplé vody Vz (l) v bytových domech a některých jiných budovách je možné stanovit podle empirického vzorce:

 

Vz = qTV,max . n . kTV . ψ                                                                                                        (5.4)

 

kde qTV,max       je maximální specifická potřeba teplé vody na spotřební jednotku a den (l/(spotřební jednotka·den)), viz tabulku 5.7 nebo 5.8;

n                     -  počet spotřebních jednotek, pro které je ohřívač nebo zásobník určen (obyvatel, zaměstnanec, lůžko apod.);

kTV                   - součinitel nerovnoměrnosti potřeby teplé vody (tabulka 5.7 nebo 5.8Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.),

ψ                     - součinitel mrtvého prostoru (tabulka 5.9).

Tento způsob dimenzování předpokládá, že doba ohřevu vody v ohřívači je stejná, jako doba trvání odběrové špičky. Skutečná (navržená) doba ohřevu vody v ohřívači tedy nesmí být delší než doba trvání odběrové špičky. Na základě objemu zásobníkového ohřívače nebo zásobníku teplé vody a doby ohřevu vody v ohřívači je možné nejmenší potřebný výkon topné vložky ohřívače Pz (kW) stanovit podle vztahu:

Pz = (Vz . c . Δt)/(z . 3600) + qc                                                                                            (5.5)

kde      Vz je objem zásobníkového ohřívače nebo zásobníku teplé vody (l); 

            c    – měrná tepelná kapacita vody (kJ/(kg.K)), c = 4,2 kJ/(kg.K);       

           Δt  – rozdíl mezi teplotou teplé a studené vody (K), obvykle Δt = 55 – 10 = 45 K;    

           z    – doba ohřevu vody v ohřívači (h);              

        qc – tepelné ztráty potrubí při cirkulaci teplé vody (kW).

Tepelné ztráty potrubí při cirkulaci teplé vody jsou součtem tepelných ztrát všech úseků přívodního i cirkulačního potrubí teplé vody, které je možné stanovit podle odstavce 13.1.2.1. Tepelné ztráty cirkulačního potrubí se stanoví stejným způsobem jako tepelné ztráty potrubí přívodního.

Tabulka 5.7 – Maximální specifická potřeba teplé vody qTV,max  a součinitelé nerovnoměrnosti potřeby teplé vody kTV pro bytové domy v závislosti na době ohřevu vody v ohřívači z a počtu obyvatel n

 

Doba ohřevu vody v ohřívači

z

(h)

Bytové domy

qTV,max = 60 l/(obyvatel.den)

Počet obyvatel

n

kTV

0,5

6 až 11

0,28

12 až 69

0,22

70 a více

0,12

1

6 až 11

0,37

12 až 69

0,23

70 a více

0,17

2

6 až 11

0,45

12 až 69

0,35

70 a více

0,26

3

6 až 11

0,54

12 až 69

0,46

70 a více

0,37

 

 

Tabulka 5.8 – Maximální specifická potřeba teplé vody qTV,max  a orientační hodnoty součinitelů nerovnoměrnosti potřeby teplé vody kTV pro některé budovy v závislosti na době ohřevu vody v ohřívači z

 

Doba ohřevu vody v ohřívači

z

[h]

Mateřská škola1)

qTV,max  = 14 l/(dítě.den)

Administrativní budova1)

qTV,max  = 14 l/(zaměstnanec.den)

Restaurace2) (dvě jídla za den, tradiční kuchyně)

qTV,max  = 32 l/(jídlo.den)

Tří a čtyřhvězdičkové hotely2)

qTV,max  = 146 až 198 l/(lůžko.den)

kTV

kTV

kTV

kTV

0,5

0,17

--

--

--

1

0,29

0,12

0,14

0,21

2

0,45

0,20

0,27

0,32

3

0,61

0,30

0,35

0,40

1)       Podle jednotlivých měření.

2)       Přepočteno z hodnot uvedených v literatuře.

 

 

Tabulka 5.9 – Součinitel mrtvého prostoru ψ

 

Druh ohřívače nebo zásobníku

Součinitel mrtvého prostoru

ψ

Zásobník bez mrtvého prostoru nabíjený teplou vodou oběhovým čerpadlem z průtokového ohřívače

1,00

Ležatý zásobníkový ohřívač

1,20

Stojatý zásobníkový ohřívač bez mrtvého prostoru

1,15

Stojatý zásobníkový ohřívač s topnou vložkou umístěnou v max. 1/3 výšky ohřívače

1,50

 

 

6.     Plynovod

 

6.1 Části domovního plynovodu

 

Domovní plynovod, který rozvádí zemní plyn z plynovodní přípojky k plynovým spotřebičům, se dělí na tyto části:

 

Vnější domovní plynovod vedený vně budovy, nejčastěji pod terénem, od hlavního uzávěru plynu k prostupu plynovodu vnější obvodovou zdí budovy,

Vnitřní domovní plynovod vedený uvnitř budovy od prostupu obvodovou zdí k uzávěrům spotřebičů,

Domovní rozvod vedený od hlavního uzávěru plynu k uzávěrům plynoměrů pro obchodní styk,

Spotřební rozvod vedený od uzávěrů před plynoměry pro obchodní styk k uzávěrům plynových spotřebičů,

Rozdělovací potrubí vedené vodorovně k jednomu nebo více stoupacím vedením,

Stoupací vedení vedené svisle a vyšší než jedno podlaží,

Připojení plynového spotřebiče tvořené trubkou nebo atestovanou hadicí s uzávěrem spotřebiče k připojení spotřebiče na spotřební rozvod,

Plynový spotřebič, který využívá energie plynu  vzniklé spalováním k přípravě pokrmů, vytápění, přípravě teplé vody nebo k technologickým účelům. Podle přívodu vzduchu a odvodu spalin se rozlišují plynové spotřebiče provedení A, provedení B a provedení C.

 

Vnitřní domovní plynovod může být veden volně po povrchu stavebních konstrukcí nebo pod omítkou. V místě prostupu volně vedeného plynovodu stavebními konstrukcemi se osazuje chránička nebo ochranná trubka.

 

Chránička je trubka nebo potrubí z plynotěsného materiálu, kterým je veden plynovod, chránící především okolní dutý prostor stavební konstrukce, kterým plynovod prochází, před únikem plynu, případně současně plynovod před vnějšími silovými účinky – pak splňuje i funkci ochranné trubky.  Jedno čelo chráničky je utěsněno proti vnikání nečistot, popř. vody a úniku plynu, druhé čelo utěsněno není pro kontrolu úniku plynu.

Ochranná trubka (ochranné potrubí) je trubka nebo potrubí sloužící k ochraně plynovodu  před vnějšími silovými účinky (mechanické poškození nebo nadměrné namáhání) při prostupu stěnou nebo stropem. Obě čela ochranné trubky jsou utěsněna.

 

6.2 Řešení domovního plynovodu

 

Nízkotlaká plynovodní přípojka povede od veřejného plynovodního řadu kolmo na hranici soukromého a veřejného pozemku. Hlavní uzávěr plynu, kterým končí přípojka a začíná domovní plynovod, bude společně s plynoměrem umístěn na hranici soukromého a veřejného pozemku ve výklenku sloupku. Mezi sloupkem s hlavním uzávěrem a budovou povede potrubí (vnější domovní plynovod) pod terénem. Potrubí vnitřního domovního plynovodu může být vedeno volně (viditelně) podél stěn a pod stropem nebo pod omítkou. Je třeba respektovat zákazy vedení plynovodu (odstavec 6.3).

V kuchyni bude osazen plynový sporák. Objem kuchyně musí být nejméně 20 m3. Kuchyň musí mít okno a/nebo balkonové dveře ústící do venkovního prostoru. Světlá výška místnosti musí být nejméně 2,3 m. V technické místnosti bude umístěn plynový kotel se zásobníkovým ohřívačem vody. V bytovém domě bude technická místnost umístěna v suterénu. Doporučuje se použít kotel v provedení C (turbo), který si vzduch potřebný ke spalování nasává z venkovního prostředí a spaliny odvádí rovněž do venkovního prostředí. Potrubí pro odvod spalin z kotle bude vedeno přednostně komínem přes střechu. Stejným způsobem může být vedeno i potrubí pro přívod vzduchu do kotle (např. koaxiální potrubí pro přívod vzduchu a odvod spalin). K přívodu vzduchu a odvodu spalin se může také použít komín se dvěma průduchy (průduch pro odvod spalin se nachází uvnitř průduchu pro přívod vzduchu). Pokud se použije kotel v provedení B, který si vzduch potřebný ke spalování odebírá z místnosti a spaliny jsou odváděny do komína, musí být umístěn v technické místnosti opatřené otvorem nebo potrubím pro přívod vzduchu z venkovního prostředí vyústěným u podlahy.

 

 

6.3 Zákazy vedení plynovodu

 

Plynovod je zakázáno vést:

a)      nepřístupnými a nevětranými šachtami, výtahovými, větracími šachtami a šachtami pro shoz odpadků,

b)      komínovými průduchy a komínovým zdivem,

c)      za i pod stavebně stabilně zabudovanými předměty (např. obezděnou vanou),

d)      půdami (netýká se podkrovních místností),

e)      ve schodišťových stupních nebo ve stropech (nevztahuje se na prostupy stropy a vedení v podlaze),

f)       prostorami jiného uživatele (cizím bytem), kromě stoupacího vedení. Stoupací vedení, kromě spotřebního rozvodu, nesmí procházet pokoji a kuchyněmi v bytech,

g)      místnostmi určenými pro elektrická zařízení (transformátorové stanice, strojovny výtahu apod.)

Plynovod smí procházet garážemi, prádelnami a kotelnami, pokud na něm v těchto prostorách nejsou armatury a rozebíratelné spoje a je veden přednostně pod stropem nebo pod omítkou. To neplatí pro plynovody přivádějící plyn ke spotřebičům umístěným v uvedených místnostech.

Křížení dutého prostoru plynovodním potrubím je třeba provést pomocí chráničky (pouze přímý úsek trubky). Volně (po povrchu) vedené potrubí musí být v prostupech plnými stěnami a stropy opatřeno ochrannou trubkou. Vedení plynovodu v podlaze je možné pouze při dodržení požadavků TPG 704 01.

 

6.4 Dimenzování potrubí domovního plynovodu

 

Dimenzování potrubí domovního plynovodu podle TPG 704 01 spočívá v určení redukovaného odběru plynu a navržení průměru potrubí pro každý úsek potrubí tak, aby při redukovaném odběru plynu součet ztrát tlaku v ležatých úsecích potrubí (od hlavního uzávěru plynu po spotřebič) nepřekročil dovolenou hodnotu celkové ztráty tlaku (100 Pa) a ztráty tlaku ve stoupacím vedení (viz definice stoupacího vedení) byly vyrovnány vztlakem zemního plynu, který činí 5 Pa/m. Ztráty tlaku na 1 m potrubí jsou uvedeny v tabulce 6.2. Tvarovky a armatury se při určování ztrát tlaku vyjadřují pomocí ekvivalentních délkových přirážek (tabulka 6.1) ke skutečné délce potrubí.

 

Redukovaný odběr plynu Vr v m3/h se stanoví podle vztahu:

 

Vr = K1 . V1 + K2 . V2 + K3 . V3 + K4 . V4                                                                              (6.1)

 

kde V1  je   součet objemových průtoků spotřebičů pro přípravu pokrmů (sporáky, vařidlové desky apod. s výjimkou spotřebičů ve velkokuchyních) a průtokových ohřívačů vody v m3/h (objemový průtok zemního plynu pro jeden plynový sporák činí 1,2 m3/h a pro jeden elektroplynový sporák 0,8 m3/h),

       V2   -   součet objemových průtoků lokálních topidel a zásobníkových ohřívačů vody v m3/h,

       V3   -   součet objemových průtoků všech kotlů včetně kotlů kombinovaných v m3/h,

       V4   -   součet objemových průtoků všech technologických plynových spotřebičů a plynových spotřebičů ve velkokuchyních (restaurace apod.) v m3/h,

       K1   -   koeficient současnosti pro skupinu spotřebičů uvedených u V1 (K1 = 0,9 . n-0,6),

       K2   -   koeficient současnosti pro skupinu spotřebičů uvedených u V2 (K2 = n-0,35),

       K3   -   koeficient současnosti pro skupinu spotřebičů uvedených u V3 (K3 = 0,95 . n-0,32),

       K4   -   koeficient současnosti pro skupinu spotřebičů uvedených u V4, který se stanovuje individuálně.

       n     -   počet spotřebičů, které jsou zásobovány plynem z příslušného úseku potrubí.

Koeficient současnosti pro jeden spotřebič je roven jedné.

 

Postup dimenzování nového nízkotlakého domovního plynovodu je následující:

a)      Písmeny nebo číslicemi se označí úseky potrubí s rozdílnými objemovými průtoky plynu (mezi spotřebičem a odbočkou nebo mezi odbočkami).

b)        Podle vztahu (6.1) se stanoví redukovaný odběr plynu Vr v každém úseku.

c)         Změří se skutečná délka ležatého potrubí (bez stoupacího vedení) L v trase od hlavního uzávěru plynu k nejvzdále­nějšímu spotřebiči.

d)        Vypočítá se ztráta tlaku ΔpL v Pa/m v ležatém potrubí domovního plynovodu podle vztahu:

 

       ΔpL = Δpc / (L + Σle)                                                                                           (6.2)

 

kde  Δpc je    celková ztráta tlaku v ležatém potrubí v Pa, která má dovolenou hodnotu Δpc = 100 Pa,

         L    -   skutečná délka ležatého potrubí v m, tj. délka od hlavního uzávěru plynu až k nejvzdálenějšímu spotřebiči (bez stoupacího vedení),

         Σle  -   součet ekvivalentních délkových přirážek pro tvarovky a armatury v m podle tabulky 6.1 (za každou odbočkou se předpokládá redukce, do součtu se zahrnou také ekvivalentní délkové přirážky pro kolena na stoupacím vedení).

e)         Jmenovitá světlost DN (vnitřní průměr) ležatého potrubí se stanoví podle ztráty tlaku ΔpL v Pa/m (viz vztah (6.2)) tak, že se v tabulce 6.2 nalezne stejná nebo nejblíže nižší ztráta tlaku Δp a k ní se nalezne stejná nebo nejblíže vyšší hodnota redukovaného odběru plynu Vr v m3/h a tomu odpovídající jmenovitá světlost DN (vnitřní průměr) potrubí.

f)         Jmenovitá světlost DN (vnitřní průměr) stoupacího vedení se stanoví tak, že se v tabulce 6.2 nalezne ztráta tlaku 2 Pa/m potrubí a k ní se nalezne stejná nebo nejblíže vyšší hodnota redukovaného odběru plynu Vr v m3/h a tomu odpovídající jmenovitá světlost DN (vnitřní průměr) stoupacího vedení. Pokud se na stoupacím vedení nenacházejí žádné tvarovky a armatury, může se při stanovení jmenovité světlosti DN (vnitřního průměru) stoupacího vedení předpokládat ztráta tlaku až 5 Pa/m.

g)        Ve směru proudění plynu se jmenovitá světlost DN potrubí nesmí zvětšovat.

Příklad dimenzování domovního plynovodu je uveden v návodech do cvičení BT51 a AT01.

 

Tabulka 6.1 – Orientační hodnoty ekvivalentních délkových přirážek pro tvarovky a armatury podle TPG 704 01 (výběr)

 

Tvarovka nebo armatura

Ekvivalentní přirážka

le

m

T – kus (průchod)

0,5

T – kus (odbočení)

1,3

Koleno

0,7

Redukce

0,4

Kulový kohout přímý nebo šoupátko

0,5

Kulový kohout rohový

1,3

 

 

Tabulka 6.2 – Ztráty tlaku v závislosti na jmenovité světlosti potrubí a redukovaném odběru zemního plynu podle TPG 704 01 (výběr)

 

DN 1)

Ztráta tlaku

Δp

Pa/m

5

4

3

2

1

0,667

0,5

0,4

0,33

0,25

0,2

Redukovaný odběr plynu

Vr

m3/h

15

1,81

1,62

1,40

1,14

0,81

0,66

0,57

0,51

0,46

0,40

0,36

20

3,71

3,32

2,87

2,34

1,66

1,34

1,17

1,05

0,95

0,83

0,74

25

6,48

5,79

5,02

4,10

2,90

2,37

2,05

1,83

1,66

1,45

1,30

32

12,00

10,70

9,30

7,59

5,37

4,38

3,80

3,40

3,03

2,68

2,40

40

21,00

18,80

16,20

13,30

9,38

7,66

6,63

5,93

5,39

4,69

4,19

50

36,60

32,80

28,40

23,20

16,40

13,40

11,60

10,40

9,41

8,19

7,33

1) U měděného a polyetylénového potrubí se jedná o vnitřní průměr v mm.

 

6.5 Dimenzování potrubí plynovodní přípojky

 

Vnitřní průměr potrubí plynovodní přípojky se stanoví podle vztahu (1) uvedeného na straně 12 ve studijních oporách MODUL 04. U nízkotlakých plynovodních přípojek se počáteční pracovní přetlak plynu volí 2 kPa a koncový pracovní přetlak plynu 1,95 kPa. Skutečný (navržený) vnitřní průměr potrubí plynovodní přípojky nesmí být menší než vnitřní průměr vypočtený. Průměry a tloušťky stěn polyetylénových potrubí PE 100 SDR 11 používaných pro plynovodní přípojky jsou stejné jako u vodovodních potrubí z HDPE 100 SDR 11, viz tabulku 5.4.

Dále je třeba posoudit, zda rychlost proudění plynu přípojkou nepřekračuje:

a)      u nízkotlakých plynovodních přípojek 10 m/s;

b)      u středotlakých plynovodních přípojek 20 m/s.

Rychlost proudění plynu v v m/s se stanoví podle vztahu:

 

v = (4 . Vskut)/(π . d2)                                                                                                 (6.3)

 

kde Vskut je skutečný průtok plynu přípojkou v m3/s stanovený podle vztahu (6.4);

        d    – navržený vnitřní průměr potrubí plynovodní přípojky v m.

 

Skutečný průtok plynu přípojkou Vskut v m3/h se stanoví podle vztahu:

 

Vskut = Vr/(10 . pabs)                                                                                                   (6.4)

 

kde Vr   je redukovaný odběr plynu v m3/h;

     pabs – absolutní tlak plynu v přípojce v MPa.

 

Absolutní tlak plynu v přípojce se stanoví sečtením atmosférického tlaku 0,1 MPa s přetlakem plynu. Např. při přetlaku 0,1 MPa bude absolutní tlak plynu 0,1 + 0,1 = 0,2 MPa.

 

Příklad dimenzování plynovodní přípojky je uveden v návodech do cvičení BT51 a AT01.

 

6.6 Dimenzování plynoměrů

 

Při dimenzování plynoměrů je možné využít tabulku 6.3. Redukovaný odběr plynu nesmí být větší než největší průtok plynu plynoměrem. U objemových (např. membránových) plynoměrů je největší průtok zemního plynu o 30 % větší než jeho štítková hodnota. Nejmenší průtok plynoměru (štítková hodnota) má být menší než nejmenší odběr (průtok) plynu.

 

Tabulka 6.3 – Průtoky membránových plynoměrů (štítkové hodnoty)

 

Označení plynoměru

Nejmenší průtok

(m3/h)

Jmenovitý průtok

(m3/h)

Největší průtok

(m3/h)

BK-G 1,6

0,016

 

2,5

BK-G 2,5

0,025

 

4

G 4

0,04

4

6

G 6

0,06

6

10

G 10

0,10

 

16

G 16

0,16

 

25

G 25

0,25

 

40

G 40

0,40

 

65

U fakturačních plynoměrů osazovaných provozovatelem distribuční soustavy rozhodují při jejich volbě také zvyklosti provozovatele (rozteč, skladové zásoby). Proto se plynoměry BK-G 1,6 a BK-G 2,5 vyskytují méně a typ fakturačního plynoměru uvádí provozovatel distribuční soustavy ve svém vyjádření k plynofikaci nebo změně spotřebičů.

 

 

6.7 Materiál a označování plynovodního potrubí na výkresech

 

Domovní plynovody a přípojky se provádějí z ocelového, měděného nebo polyetylénového potrubí (PE 100 SDR 11). Polyetylénové potrubí smí být vedeno pouze vně budovy  v zemi, a pokud je vedeno v ochranné trubce, může vést také svisle k hlavnímu uzávěru umístěnému ve výklenku sloupku v oplocení nebo uzávěru na fasádě budovy. Potrubí uvnitř budovy nesmí být z polyetylénu. Potrubí vně budovy musí být chráněno proti korozi. Vyrábí se ocelové potrubí s plastovou izolací BRALEN. Pro připojení závitových armatur na polyetylénové nebo měděné potrubí se používají přechodky.

Ocelové závitové potrubí (spojované u plynovodů přednostně svařováním), závitové a přírubové armatury se ve výkresech označují jmenovitou světlostí DN. Zkratka DN se obvykle neuvádí. Jmenovitá světlost DN je číslo udávající přibližnou hodnotu vnitřního průměru potrubí a armatur v milimetrech. Potrubí z polyetylénu a mědi se na výkresech označují vnějším průměrem x tloušťkou stěny (da x s), značka da x s nebo Ø se obvykle neuvádí.

 

 

7. Vzor technické zprávy k projektu

 

Vzor technické zprávy je nutno upravit a doplnit podle projektované budovy.

 

Akce:              Novostavba administrativní budovy / bytového domu

Místo:             Novákova ul., parc. č. 5048, k. ú. Staré Brno

Investor:         Josef  Novotný, Dvořákova 10, Brno

Stupeň:           Projekt pro provádění stavby

Datum:            6 / 2022

Vypracoval:    …

 

 

TECHNICKÁ ZPRÁVA

 

Zdravotně technické instalace a přípojky

 

 

Úvod

Projekt řeší vnitřní vodovod, kanalizaci, plynovod a jejich přípojky novostavby administrativní budovy / bytového domu na …ul. v … Jako podklad pro vypracování sloužilo zadání, situace s inženýrskými sítěmi…a informace od…

Při provádění stavby je nutné dodržet podmínky obecního / městského úřadu, stavebního úřadu, provozovatelů inženýrských sítí a zásady bezpečnosti práce.

 

Potřeba vody (příklad nutno upravit podle druhu a velikosti domu)

Předpoklad:  12 obyvatel,      (bytový dům 100 l/obyv. a den, 35 m3/obyv. a rok, administrativní budova 60 l/zaměstnanec a den, 18 m3/zaměstnanec a rok)

Průměrná denní potřeba 12 . 100 =                           1200 l/den

Maximální denní potřeba 1200 . 1,5 =                      1800 l/den

Maximální hodinová potřeba 1800 / 24 . 5,0 =         375 l/h

Roční potřeba 12 . 35 =                                             420 m3/rok

 

Produkce odpadních vod

Produkce odpadních vod odpovídá potřebě vody.

 

Potřeba teplé vody (příklad nutno upravit podle druhu a velikosti domu)

Předpoklad:  12 obyvatel,      (bytový dům 40 l/obyv. a den, administrativní budova 8 l/zam. a den)

Průměrná denní potřeba 12 . 40 =                             480 l/den

 

 

Kanalizační přípojka

            Objekt bude odkanalizován do stávající jednotné / oddílné kameninové stoky DN…v…ul….

            Pro odvod srážkových i splaškových vod z budovy bude vybudována nová kameninová kanalizační přípojka / přípojky DN... Průtok odpadních vod přípojkou činí…l/s (u oddílné kanalizace nutno stanovit pro každou přípojku). Přípojka bude na stoku napojena jádrovým vývrtem. Hlavní vstupní šachta z betonových skruží Ø 1000 mm s betonovým monolitickým dnem a poklopem Ø 600 mm je umístěna na soukromém pozemku před domem.

            Kameninové potrubí přípojky bude uloženo na pražcích a obetonováno.  

            Odtok srážkových vod je regulován pomocí retenční dešťové nádrže se zařízením pro regulaci odtoku.

 

Vodovodní přípojka

            Pro zásobování pitnou vodou bude vybudována nová vodovodní přípojka provedená z HDPE 100 SDR 11 Ø …. Napojená na vodovodní řad pro veřejnou potřebu v ulici… Přetlak vody v místě napojení přípojky na vodovodní řad se podle sdělení jeho provozovatele pohybuje v rozmezí 0,45 až 0,55 MPa. Výpočtový průtok přípojkou určený podle ČSN EN 806-3 (nebo ČSN 75 5455) činí… l/s. Vodovodní přípojka bude na veřejný litinový vodovodní řad DN… napojena navrtávacím pasem s uzávěrem, zemní soupravou a poklopem uloženým na podkladové desce. Vodoměrová souprava s vodoměrem DN 25 a hlavním uzávěrem vody bude umístěna v typové betonové vodoměrové šachtě o rozměru 900 x 1500 x 1600 mm, která se bude nacházet na pozemku investora / za obvodovou zdí v 1. PP domu.

Potrubí přípojky bude uloženo na pískovém podsypu tloušťky 150 mm a obsypáno pískem do výše 300 mm nad vrchol trubky. Podél potrubí bude položen měděný izolovaný signalizační vodič CYY o průřezu 6 mm2. Ve výšce 300 mm nad potrubím se do výkopu položí výstražná fólie.

 

Plynovodní přípojka

            Do objektu bude zemní plyn přiveden novou nízkotlakou plynovodní přípojkou z potrubí HDPE 100 SDR 11 Ø … provedenou podle ČSN EN 12007 a TPG 702 01. Redukovaný odběr plynu přípojkou činí …m3/h. Nová přípojka bude napojena na stávající nízkotlaký PE distribuční plynovod Ø… v ulici…pomocí přivařovacího navrtávacího přípojkového T-kusu. Podél potrubí bude veden měděný izolovaný signalizační vodič CYY o průřezu min. 2,5 mm2 ukončený v nice HUP a připojený na signalizační vodič distribučního plynovodu mechanickou svorkou s izolací. Hlavní uzávěr plynu (HUP) a plynoměr G 4 budou umístěny v nice o rozměrech 600 x 600 x 250 mm ve sloupku v oplocení na hranici soukromého a veřejného pozemku (umístění plynoměru u administrativních budov). Nika bude opatřena dvířky z ocelového plechu s nápisem PLYN s větracími otvory dole i nahoře a univerzálním zámkem. Dvířka budou směřovat do veřejného pozemku.

Potrubí přípojky bude uloženo na pískovém podsypu tloušťky nejméně 100 mm a obsypáno pískem do výše nejméně 200 mm nad vrchol trubky. Ve výšce 300 mm nad potrubím se do výkopu položí výstražná fólie.

                       

Vnitřní kanalizace

            Vnitřní kanalizace odvádějící odpadní a srážkové vody z nemovitosti bude napojena na jednotnou / splaškovou a dešťovou kanalizační přípojku vedenou do stoky v ul.… Průtok odpadních vod přípojkou činí…l/s (u oddílné kanalizace nutno stanovit pro každou přípojku).

            Svodná potrubí povedou v zemi pod podlahou 1. NP a pod terénem vně domu. V místě napojení hlavního svodného potrubí na přípojku bude zřízena hlavní vstupní šachta z betonových skruží Ø 1000 mm s betonovým monolitickým dnem a poklopem Ø 600 mm (Pokud je navržena retenční dešťová nádrž, uvedou se informace o jejím stavebním provedení, umístění, objemu, zařízení pro regulaci odtoku, napojení na kanalizaci a bezpečnostním přelivu. Pokud je navrženo vsakovací zařízení, uvedou se informace o jeho stavebním provedení, umístění, objemu a bezpečnostním přelivu. Je třeba popsat také dimenzování retenční dešťové nádrže nebo vsakovacího zařízení).

            Splašková odpadní potrubí budou spojena větracím potrubím s venkovním prostředím a povedou v instalačních šachtách / předstěnách / sádrokartonových krytech. Připojovací potrubí budou vedena v instalačních předstěnách a pod omítkou. Pro napojení automatických praček a myček nádobí budou osazeny zápachové uzávěrky HL 406.

            Dešťová odpadní potrubí budou vnější vedená po fasádě a budou v úrovni terénu opatřena lapači střešních splavenin HL 600.

Vnitřní kanalizace je navržena a bude provedena a zkoušena podle ČSN EN 12056, ČSN EN 1610 a ČSN 75 6760.

Materiálem potrubí v zemi budou trouby a tvarovky z PVC KG uložené na pískovém loži tloušťky 150 mm a obsypané pískem do výše 300 mm nad vrchol hrdel. Splašková odpadní, větrací a připojovací potrubí budou z polypropylenu HT a budou upevňována ke stěnám kovovými objímkami s gumovou vložkou. Dešťová odpadní potrubí budou do výšky 1,5 m nad terénem provedena z litinové trouby upevněné nad terénem a pod hrdlem ocelovou objímkou ke stěně. Vyšší část dešťových odpadních potrubí je klempířským výrobkem.

           

Vnitřní vodovod

            Vnitřní vodovod bude napojen na vodovodní přípojku pitné vody… Výpočtový průtok přípojkou určený podle ČSN EN 806-3 (nebo ČSN 75 5455) činí… l/s. Vodoměr a hlavní uzávěr vnitřního vodovodu bude umístěn…. Hlavní uzávěr objektu bude umístěn na přívodním potrubí v…. Přetlak vody v místě napojení přípojky na vodovodní řad se podle sdělení jeho provozovatele pohybuje v rozmezí 0,45 až 0,55 MPa.

            Hlavní přívodní ležaté potrubí od vodoměrové šachty do budovy povede v hloubce 1,5 m pod terénem vně domu a do domu vstoupí ochrannou trubkou z podlahy. Ochranná trubka bude plynotěsně utěsněna. V domě bude ležaté potrubí vedeno pod stropem…

Stoupací potrubí povedou v instalačních šachtách… společně s odpadními potrubími vnitřní kanalizace. Podlažní rozvodná a připojovací potrubí budou vedena v instalačních předstěnách a pod omítkou.

Teplá voda pro… bude připravována v tlakovém zásobníkovém ohřívači typu… ohřívaném otopnou vodou z ústředního vytápění. Teplota teplé vody bude nastavena na hodnotu 55 °C. Maximální provozní přetlak ohřívače činí 1,0 MPa. Na přívodu studené vody do tohoto ohřívače bude, kromě uzávěru, osazen ještě zpětný ventil, pojistný ventil nastavený na otevírací přetlak 0,8 MPa, ukazovací tlakoměr a vypouštěcí kohout.

            Vnitřní vodovod je navržen podle ČSN EN 806-2 a ČSN 75 5409. Montáž a tlakové zkoušky vnitřního vodovodu budou prováděny podle ČSN 75 5409 a ČSN EN 806-4. Vnitřní vodovod bude provozován a udržován podle ČSN EN 806-5 a ČSN 75 5409.

Materiálem potrubí uvnitř budovy budou trubky a tvarovky z PPR, PN 20 / Fiber Basalt Plus. Potrubí vně budovy vedené pod terénem bude provedeno z HDPE 100 SDR 11. Svařovat je možné pouze plastové potrubí ze stejného materiálu od stejného výrobce. Pro napojení výtokových armatur budou použity nástěnky připevněné ke stěně. Spojení plastového potrubí se závitovou armaturou musí být provedeno pomocí přechodky s mosazným zastříknutým závitem. Volně vedené potrubí uvnitř domu bude ke stavebním konstrukcím upevněno kovovými objímkami s gumovou vložkou s ohledem na jeho tepelnou roztažnost. Potrubí vedené v zemi bude uloženo na pískovém loži tloušťky 150 mm a obsypáno pískem do výše 300 mm nad vrchol trubky. Ve výšce 300 mm nad potrubím se do výkopu položí výstražná fólie.

Jako uzavírací armatury budou použity mosazné kulové kohouty s atestem na pitnou vodu.

Jako tepelná izolace bude použita návleková izolace MIRELON tloušťky…

 

Domovní plynovod

Plynové spotřebiče

Plynový sporák,                                                                                        1,21 m3/h             1 ks

Plynový kotel v provedení C…,                                           24,8 kW,    2,8 m3/h               1 ks

 

            Plynový kotel v provedení C má uzavřenou spalovací komoru a bude umístěn v technické místnosti. Sání spalovacího vzduchu a odvod spalin budou provedeny koaxiálním potrubím napojeným na komín SCHIEDEL MULTI Ø 250 mm mající dva koaxiální průduchy / přímo přes střechu. Montáž kotle musí být provedena podle návodu výrobce, TPG 704 01 a ČSN 73 4201. Sporák bude umístěn v kuchyni o objemu…m3. Při provozu sporáku je třeba větrat otevřením nebo vyklopením okenního křídla.

Domovní plynovod bude proveden podle ČSN EN 1775 a TPG 704 01. Hlavní uzávěr a plynoměr (u administrativních budov) bude umístěn v nice na hranici soukromého a veřejného pozemku (viz plynovodní přípojka). Plynoměry budou umístěny ve schodišťovém prostoru (u bytových domů). Před a za plynoměry budou osazeny kulové kohouty. Před plynoměry na schodišti budou osazeny kulové kohouty, které automaticky uzavřou přívod plynu v případě požáru.

Ležaté rozdělovací potrubí bude vedeno pod terénem vně domu a uvnitř domu pod stropem…. Podhledy zakrývající potrubí budou opatřeny neuzavíratelnými větracími mřížkami spojujícími dutinu nad podhledem s větratelnou místností. Stoupací vedení budou vedena volně podél stěn / pod omítkou. Spotřební rozvody v bytech budou vedeny volně podél stěn / pod omítkou. Prostupy volně vedeného potrubí zdmi a stropy budou řešeny pomocí ochranných trubek. Potrubí vedené pod omítkou nesmí být uloženo do agresivního materiálu.

Materiálem potrubí plynovodu uvnitř domu bude ocelové závitové potrubí spojované svařováním. Potrubí vedené v zemi vně domu bude provedeno z HDPE 100 SDR 11 / ocelových trubek s plastovou izolací proti korozi BRALEN. Volně vedené potrubí uvnitř domu bude ke stavebním konstrukcím upevňováno ocelovými objímkami. Potrubí vedené v zemi bude uloženo na pískovém loži tloušťky nejméně 100 mm a obsypáno pískem do výše nejméně 200 mm nad vrchol trubky. Ve výšce 300 mm nad potrubím se do výkopu položí výstražná fólie. Jako uzávěry budou použity kulové kohouty s atestem na zemní plyn. Před uvedením plynovodu do provozu musí být provedena zkouška pevnosti a těsnosti podle ČSN EN 1775 a TPG 704 01 a výchozí revize odběrného plynového zařízení podle vyhlášky č. 85/1978 Sb. a ČSN 38 6405. Po provedení zkoušek pevnosti a těsnosti bude ocelové potrubí natřeno žlutým lakem.

 

Zařizovací předměty

            Budou použity zařizovací předměty podle sestav specifikovaných v legendě zařizovacích předmětů.

Záchodové mísy budou závěsné osazené na montážním prvku s integrovaným nádržkovým splachovačem / kombinační. Závěsná záchodová mísa pro tělesně postižené bude mít horní okraj ve výšce 460 mm nad podlahou, oddálené ovládání splachování a budou u ní osazena předepsaná madla.

Pisoárové mísy budou mít automatické splachovací zařízení.

Nad umývátky budou výtokové ventily na studenou vodu. U umyvadel a dřezu budou stojánkové směšovací baterie připojené k vodovodnímu potrubí pomocí rohových ventilů s filtrem. Umyvadlo pro tělesně postižené bude opatřeno stojánkovou jednopákovou směšovací baterií připojenou k vodovodnímu potrubí pomocí rohových ventilů s filtrem a podomítkovou zápachovou uzávěrkou.

Sprchové baterie a vanové baterie budou nástěnné s ruční sprchou.

U keramické výlevky bude vysoko položený nádržkový splachovač a směšovací baterie s dlouhým otočným výtokem / dva výtokové ventily.

Automatická pračka a myčka nádobí bude k vodovodnímu a kanalizačnímu potrubí připojena pomocí soupravy HL 406.

Smějí být použity jen výtokové armatury zajištěné proti zpětnému nasátí vody podle ČSN EN 1717 a ČSN 75 5409 a zápachové uzávěrky s výškou vodního uzávěru nejméně 50 mm.

 

Zemní práce

            Pro přípojky a ostatní potrubí uložená v zemi budou hloubeny rýhy o šířce… m. Tam, kde bude potrubí uloženo na násypu je třeba tento násyp před uložením potrubí dobře zhutnit. Při provádění je třeba dodržovat zásady bezpečnosti práce. Výkopy o hloubce větší než 1,3 m je nutno pažit příložným pažením. Výkopy je nutno ohradit a označit. Případnou podzemní vodu je třeba z výkopů odčerpávat. Výkopek bude po dobu výstavby uložen podél rýh ve vzdálenosti nejméně 0,5 m od rýhy, přebytečná zemina odvezena na skládku.  Před prováděním zemních prací je nutno, aby provozovatelé všech podzemních inženýrských sítí tyto sítě vytýčili (u provozovatelů objedná investor nebo dodavatel stavby). Při křížení a souběhu inženýrských sítí budou dodrženy vzdálenosti podle ČSN 73 6005 a podmínky provozovatelů těchto sítí. Při zjištění nesouladu polohy sítí s mapovými podklady získanými od jejich provozovatelů, je nutná konzultace s příslušnými provozovateli. Výkopové práce v blízkosti menší než 1 m od místa spojení, křížení a souběhu s inženýrskými sítěmi je nutno provádět ručně a velmi opatrně bez použití pneumatického, bateriového nebo motorového nářadí, aby nedošlo k poškození těchto inženýrských sítí. Obnažené inženýrské sítě je při zemních pracích nutno zabezpečit proti poškození. Před zásypem výkopů budou provozovatelé obnažených inženýrských sítí přizváni ke kontrole jejich stavu. O této kontrole bude proveden zápis do stavebního deníku. Lože a obsyp křížených sítí budou uvedeny do původního stavu.

            Při provádění zemních prací je nutno dodržet ČSN EN 1610, ČSN 73 30 55, nařízení vlády č. 591/2006 Sb., další příslušné ČSN, technická pravidla GAS, podmínky provozovatelů podzemních sítí, stavebního a obecního (městského) úřadu a zajistit bezpečnost práce.

 

 

Brno, … (datum)                                                                   Vypracoval:…

 

 

 

 

8.     Plán kombinovaného studia předmětu BTA001

 

Obor:                         Stavební inženýrství – bakalářský studijní program s kombinovanou formou studia

Kód předmětu:         BTA001

Název předmětu:      Technická zařízení budov 1

 

 

Náplň předmětu:

Kanalizace, vodovod, plynovod a elektrická instalace v budovách a jejich přípojky na sítě technického vybavení

 

Osnova:

 

I.Hygienická zařízení

 

Úvod do technických zařízení budov a zdravotně technických instalací,

kritéria pro návrh hygienických zařízení,

prostory pro vedení instalací,

zařizovací předměty, zápachové uzávěrky, výtokové armatury, splachovací zařízení.


II. Vnitřní kanalizace

Odvádění odpadních vod z budov, hydraulika vnitřní kanalizace,

materiály pro kanalizaci,
kanalizace pro odvádění splaškových odpadních vod,
kanalizace pro odvádění srážkových vod,

dimenzování vnitřní kanalizace a přípojky,
ochrana proti vzduté vodě, přečerpání odpadních vod,

kanalizační přípojky.

 

III. Vnitřní vodovod
Zásobování budov pitnou vodou, potřeba vody,

materiály pro vnitřní vodovod,
potrubí vnitřního vodovodu,

hydraulika a dimenzování vnitřního vodovodu a přípojky,
příprava teplé vody,
ochrana proti znečištění pitné vody,

tepelné izolace,

zásobování požární vodu,

vodovodní přípojka.

 

IV. Domovní plynovod

Umísťování plynových spotřebičů,

materiály pro domovní plynovod,

potrubí domovního plynovodu,

dimenzování domovního plynovodu a přípojky,

plynovodní přípojka.

 

V. Elektrická instalace
Elektroinstalace, vnější a vnitřní silové rozvody osvětlení,

světelná technika, metody výpočtu umělého osvětlení
hromosvody,

vnitřní slaboproudé rozvody.

 

 

Poznámka: Individuální zadání pro vypracování projektu bude předáno při                povinném soustředění na začátku semestru.

 

Mezi povinným soustředěním a přihlášením k zápočtu by student měl absolvovat alespoň jednu konzultaci.

 

Bližší informace a vysvětlení k náplni předmětu lze obdržet na Ústavu technických zařízení budov, Veveří 95, Brno 602 00, tel. 5 4114 7946, e-mail JakubVrana@seznam.cz.

 

 

9. Požadavky na zpracování projektu v předmětu BTA001 kombinovaného studia

 

Zadání (typické podlaží) bude překresleno na slepou matrici (zjednodušený stavební výkres půdorysu bez šrafů a kót, obrysy stavebních konstrukcí kresleny tence) v měřítku 1 : 50. Hygienické místnosti budou upraveny tak, aby odpovídaly požadavkům na minimální rozměry (viz kapitola 3, opory nebo skriptum) a budou navrženy instalační šachty nebo drážky pro vedení svislých potrubí kanalizace a vodovodu. Drážky pro svislá potrubí není možné zřizovat ve stěnách tenčích než 300 mm a nedoporučuje se je zřizovat ve vnějších stěnách budovy. Slepou matrici podzemního podlaží (suterénu) v měřítku 1 : 50 si student vymyslí podle půdorysu typického podlaží tak, aby nosné stěny byly pod nosnými stěnami a schodiště navazovalo. V 1. PP musí být technická místnost s podlahovou vpustí pro kotel a ohřívač vody a úklidová místnost s výlevkou, a popř. umyvadlem. V 1. PP budou dále umístěny sklepní boxy podle počtu bytů. Slepé matrice typického podlaží a 1. PP si student 4 x okopíruje. Jedna matrice zůstane čistá (pro budoucí zadání z ostatních předmětů TZB). Do jedné matrice bude kreslena kanalizace, do druhé matrice vodovod a do třetí matrice plynovod. Slepou matrici půdorysu základů si student vymyslí podle půdorysu 1. PP. Pod nosnými stěnami budou základové pasy, pod příčkami o tloušťce 150 mm budou rovněž mělké základové pasy. Situaci budovy si student vymyslí podle požadavků uvedených pro výkres č. 1 v tabulce 9.1.

 

Zadaná budova bude mít jedno podzemní a dvě nadzemní (typická) podlaží. Konstrukční výška podlaží bude 3 m. Kóta ± 0,00 bude úroveň podlahy 1. NP. a student si zvolí její vztah k nadmořské výšce.

 

Stoková síť (kanalizace pro veřejnou potřebu), na kterou se budova napojí, bude jednotné soustavy. V místě napojení bude hloubka stoky 4 m pod terénem. Stoka bude kameninová jmenovité světlosti DN 500. Přípojka se napojí do horní třetiny stoky jádrovým vývrtem. Materiálem přípojky bude kameninové potrubí.

 

U vnitřní kanalizace budou kromě splaškových odpadních potrubí zvolena nejméně dvě vnitřní nebo vnější dešťová odpadní potrubí napojená na svodná potrubí. Je třeba navrhnout zabezpečení 1. PP proti vniknutí vzduté vody ze stokové sítě. Do svodného potrubí zabezpečeného proti vniknutí vzduté vody ze stokové sítě se smějí odvádět odpadní vody pouze od zařizovacích předmětů a vpustí umístěných v 1. PP, nesmějí do něho být odváděny odpadní vody z vyšších podlaží. Splašková odpadní potrubí vnitřní kanalizace budou vedena přednostně v instalačních šachtách nebo drážkách, v 1. PP je možné i jejich viditelné vedení podél stěn. Splašková odpadní potrubí budou pokračovat větracím potrubím nad střechu. Zařizovací předměty s napojením nízko nad podlahou musí být umístěny blízko odpadních potrubí. Připojovací potrubí nesmí být vedena pod stropem bytu a nemají být vedena v podlaze. Svodná potrubí povedou přednostně pod podlahou 1. PP a pod terénem vně objektu. Jednotlivá svodná potrubí se na sebe budou napojovat ze strany pomocí jednoduchých odboček. Přípojka bude vedena kolmo na stoku. Napojení přípojky na stoku bude provedeno jádrovým vývrtem do stěny stoky pod úhlem 60O. U napojení přípojky na stoku bude osazeno koleno s úhlem 30O.

 

Vodovod pro veřejnou potřebu, na který se budova napojí, bude rozvádět pitnou vodu a bude v hloubce 1,5 m pod terénem. Potrubí veřejného vodovodního řadu bude z tvárné litiny o jmenovité světlosti DN 100. Vodovodní přípojka bude přímá bez kolen. Vodoměr bude umístěn v suterénu u stěny nejdále 2 m za prostupem přípojky obvodovou zdí. Dispoziční přetlak vody ve veřejném vodovodním řadu v místě napojení vodovodní přípojky bude 0,5 MPa.

 

Příprava teplé vody bude řešena jako ústřední v zásobníkovém ohřívači (pro celý dům) umístěném v suterénní místnosti. Rozvod teplé vody bude řešen s cirkulací s nuceným oběhem vody (čerpadlem). Stoupací potrubí vnitřního vodovodu budou vedena přednostně v instalačních šachtách nebo drážkách, kterými prochází také splašková odpadní potrubí. Jeden byt může být zásobován nejvýše ze dvou stoupacích potrubí. Při rozmístění stoupacích potrubí je třeba dbát, aby podlažní rozvodná a připojovací potrubí teplé vody nebyla příliš dlouhá, objem vody v nich smí činit max. 3 l. Ležaté potrubí povede přednostně pod stropem 1. PP. Pro rozúčtování nákladů na vodu budou na podlažním rozvodném potrubí studené i teplé vody v bytech osazeny podružné vodoměry. Podlažní rozvodné potrubí pro každý byt bude opatřeno uzávěrem.

 

Veřejný plynovodní řad, na který se napojí přípojka budovy, bude polyetylénový (PE) nízkotlaký o vnějším průměru 160 mm a bude uložen v hloubce 1,1 m pod terénem. Plynovodní nízkotlaká přípojka bude vedena od plynovodního řadu přímo (kolmo) k hranici soukromého a veřejného pozemku. Hlavní uzávěr plynu pro budovu, kterým končí přípojka a začíná domovní plynovod, bude umístěn na hranici soukromého a veřejného pozemku ve výklenku sloupku. Mezi sloupkem s hlavním uzávěrem a budovou povede potrubí pod terénem.

 

V kuchyni každého bytu bude osazen plynový sporák. Nejmenší objem kuchyně musí být 20 m3. V technické místnosti bude osazen plynový kotel o výkonu 24 kW. Odvod spalin a přívod vzduchu viz odstavec 6.2. Na přívodním potrubí ke kotli a každému bytu bude osazen samostatný plynoměr. Plynoměry musí být umístěny na přístupném místě ve společných prostorách domu, nejlépe na schodišti nebo ve společné chodbě v 1. PP. Stoupací vedení domovního plynovodu povede na schodištích, ležaté rozdělovací potrubí povede pod stropem 1. PP větratelnými prostory. Plynovodní potrubí může být vedeno volně (viditelně) podél stěn a pod stropem nebo pod omítkou. Potrubí domovního plynovodu nesmí být vedeno nevětranými šachtami a prostory uvedenými v odstavci 6.3. Křížení dutého prostoru plynovodním potrubím je třeba řešit pomocí chráničky (pouze přímý úsek trubky).

 

Látka z části „elektrická instalace“, která je součástí studia v předmětu BT001, nebude v projektu obsažena. Student tuto látku nastuduje, aby byl připraven ke zkoušce.

 

Mezi povinným soustředěním a přihlášením k zápočtu by student měl absolvovat alespoň jednu konzultaci.

 

 

Tabulka 9.1 - Seznam příloh k projektu vypracovaného v předmětu BTA001 kombinovaného studia (platí z části i pro předměty BT005 a BT04)

 

Číslo výkr.

Název výkresu

Způsob zpracování

1

Situace

Měř. 1: 100 nebo 1 : 200. Bude zde tlustou čarou nakreslen obrys zadané budovy se vztahem kóty ± 0,00 k studentem zvolené nadmořské výšce. Budou zde uvedeny názvy ulic (dvou na sebe kolmých) a parcelní číslo řešeného domu. Tenkými čarami a předepsanými značkami zde budou zakresleny všechny inženýrské sítě, tedy alespoň kanalizace, vodovod, nízkotlaký plynovod (vč. průměrů potrubí), kabel NN, sdělovací kabel. Tlustými čarami budou předepsanými značkami zakresleny vodovodní, plynovodní a kanalizační přípojky a potrubí vně budovy. Budou označeny průměry přípojek a potrubí vně budovy. Budova bude mít vždy jednu kanalizační, vodovodní a plynovodní přípojku. Polohy přípojek je nutno zakótovat k hranici pozemku. Hranice soukromého a veřejného pozemku bude vyznačena tenkou čarou a bude se nacházet přibližně 5 m před budovou.

2

Kanalizace – půdorys typického podlaží

Měř. 1: 50. Podle ČSN 01 3450 (nebo opor, popř. skript) zde budou zakresleny zařizovací předměty s písmennými značkami, připojovací a odpadní potrubí s označením průměrů, označením čísly, a případně jinými popisy. Budou uvedeny názvy místností, ve kterých se nachází kanalizace.

3

Kanalizace – půdorys 1. PP

Měř. 1: 50. Slepou matrici suterénu si student zvolí podle zadané budovy. V 1. PP se bude nacházet  místnost s podlahovou vpustí pro umístění ohřívače vody a úklidová místnost s výlevkou. Dále zde budou sklepní boxy. Podle ČSN 01 3450 (nebo opor, popř. skript) zde budou zakresleny zařizovací předměty, s písmennými značkami, připojovací a odpadní potrubí s označením průměrů, označením čísly, a případně jinými popisy. Budou uvedeny názvy místností, ve kterých se nachází kanalizace. Je třeba navrhnout zabezpečení suterénu proti vzduté vodě ze stokové sítě.

4

Kanalizace – půdorys základů

Měř. 1: 50. Podle ČSN 01 3450 (nebo opor, popř. skript) zde budou zakreslena svodná potrubí s označením průměrů a případně jinými popisy. Prostupy svodných potrubí základovými pasy musí být kolmé a musí být popsán jejich rozměr. Vyústění odpadních potrubí musí být zakótováno k základovým konstrukcím. Je třeba navrhnout zabezpečení suterénu proti vzduté vodě ze stokové sítě.

5

Kanalizace - řezy odpadních potrubí

Měř. 1: 50. Do jednoho výkresu postačí zakreslit pouze dvě studentem vybraná odpadní potrubí. Podle ČSN 01 3450 (nebo opor, popř. skript) zde budou zakresleny zařizovací předměty, s písmennými značkami. Připojovací a odpadní potrubí s označením průměrů a případně jinými popisy budou zakreslena v rozvinutém řezu. Řez bude veden všemi podlažími.

6

Kanalizace - řezy svodných potrubí

(v předmětech BT005 a BT04 se tento výkres nezpracovává)

Měř. 1: 50. Do jednoho výkresu postačí nakreslit pouze hlavní svodné potrubí včetně kanalizační přípojky až po zaústění do stoky a jedno další svodné potrubí vybrané studentem. Podle ČSN 01 3450 (nebo opor, popř. skript) zde budou zakreslena svodná potrubí s označením průměrů, sklonů, hloubek od kóty  ± 0,00, prostupů základovými pasy a případně dalšími popisy. Hlavní svodné potrubí bude nakresleno včetně kanalizační přípojky až po stoku. Napojení přípojky bude provedeno do horní třetiny stoky. Pozor na převýšení dna přípojky nade dnem stoky (obě výškové kóty nutno uvést na výkrese).

7

Vodovod – půdorys typického podlaží

 

Měř. 1: 50. Použije se slepá matrice stejného půdorysu jako ve výkrese č. 2. Podle ČSN 01 3450 (nebo opor, popř. skript) zde budou zakresleny zařizovací předměty, s písmennými značkami, připojovací a stoupací potrubí s označením průměrů a případně jinými popisy. Budou uvedena čísla stoupacích potrubí (např. V1). Budou uvedeny názvy místností ve kterých se vodovod nachází.

8

Vodovod – půdorys 1. PP

(v předmětu BT04 se tento výkres nezpracovává)

 

Měř. 1: 50. Použije se slepá matrice stejného půdorysu jako ve výkrese č. 3. V 1. PP bude v samostatné místnosti s podlahovou vpustí umístěn ohřívač vody (přístupný ze tří stran) a v jiné místnosti výlevka. Podle ČSN 01 3450 (nebo opor, popř. skript) zde budou zakresleny zařizovací předměty, s písmennými značkami, ležaté, připojovací a stoupací potrubí s označením průměrů, armatur (i s popisem), uložení (závěsů), sklonu a případně dalšími popisy. Bude zde vyznačen, popsán a předpisově k potrubí připojen zásobníkový ohřívač vody (viz opory, popř. skriptum). Budou uvedena čísla stoupacích potrubí (např. V1). Budou uvedeny názvy místností ve kterých se vodovod nachází.

9

Axonometrie vodovodu

(v předmětech BT005 a BT04 se tento výkres nezpracovává)

V měř. 1 : 50 bude nakreslena axonometrie (šikmý průmět) celého vnitřního vodovodu včetně vodoměrové soupravy s popisem průměrů potrubí, sklonu ležatého potrubí, armatur, písmennými značkami zařizovacích předmětů a stoupacích potrubí. Bude zde vyznačen a popsán zásobníkový ohřívač vody (s uvedením jeho objemu). Budou uvedena čísla stoupacích potrubí (např. V1).

10

Plynovod – půdorys typického podlaží

 

Měř. 1: 50. Použije se slepá matrice stejného půdorysu jako ve výkrese č. 2. Podle ČSN 01 3450 (nebo opor, popř. skript) zde budou zakresleny plynové spotřebiče a plynovodní potrubí domovního plynovodu s označením jmenovitých světlostí, popisem armatur a případně jinými popisy. U spotřebičů je nutno uvést název spotřebiče a spotřebu plynu v m3/h. Budou uvedena čísla stoupacích potrubí (např. P1). Budou uvedeny názvy místností, ve kterých se domovní plynovod nachází.

11

Plynovod – půdorys 1. PP

(v předmětu BT04 se tento výkres nezpracovává)

 

Měř. 1: 50. Použije se slepá matrice stejného půdorysu jako ve výkrese č. 3. V 1. PP bude v samostatné místnosti s podlahovou vpustí umístěn kotel (přístupný ze tří stran). Podle ČSN 01 3450 (nebo opor, popř. skript) zde budou zakresleny plynové spotřebiče (kotel) a plynovodní potrubí s označením jmenovitých světlostí, armatur (i s popisem), uložení (závěsů), sklonu a případně dalšími popisy. U spotřebičů je nutno uvést název spotřebiče a spotřebu plynu v m3/h. Budou uvedena čísla stoupacích potrubí (např. P1). Budou uvedeny názvy místností ve kterých se domovní plynovod nachází.

12

Axonometrie plynovodu

(v předmětu BT04 se tento výkres nezpracovává)

 

 

V měř. 1 : 50 bude nakreslena axonometrie (šikmý průmět) celého domovního plynovodu včetně hlavního uzávěru plynu a plynovodní přípojky s popisem průměrů potrubí, armatur a spotřebičů (u spotřebičů je nutno uvést název a spotřebu plynu v m3/h). Budou uvedena čísla stoupacích potrubí (např. P1).

13

Řez vodovodní přípojky

(v předmětech BT005 a BT04 se tento výkres nezpracovává)

V měř. 1: 100 bude v rozvinutém řezu nakreslena vodovodní přípojka od veřejného vodovodního řadu ž po vodoměr. Budou vyznačeny křížené sítě, hloubky v nadmořských výškách, průměr, sklon a materiál potrubí. Vodoměrná sestava s popisem armatur bude vyznačena v detailu.

 

Na všech výkresech budou nad popisovým polem (rohovým razítkem) legendy potrubí, a případně další vysvětlivky. Vzory výkresů lze najít ve studijních oporách nebo na internetových stránkách: http://voda.tzb-info.cz/t.py?t=2&i=3326&h=220&pl=37

 

K projektu bude zpracována technická zpráva podle vzoru v kapitole 7 a legenda zařizovacích předmětů podle vzoru v odstavci 3.3.

 

Budou doloženy výpočty:

 

  1. Dimenzování potrubí vnitřní kanalizace a kanalizační přípojky.
  2. Dimenzování potrubí vnitřního vodovodu zjednodušenou metodou podle ČSN EN 806-3 (viz opory) a vodovodní přípojky.
  3. Návrh objemu ohřívače teplé vody (může být proveden podle Sandera).
  4. Dimenzování domovního plynovodu a plynovodní přípojky.

 

 

10. Požadavky na zpracování projektu v předmětu BT005 kombinovaného studia

 

Zadání (typické podlaží) bude překresleno na slepou matrici (zjednodušený stavební výkres půdorysu bez šrafů a kót, obrysy stavebních konstrukcí kresleny tence) v měřítku 1 : 50. Hygienické místnosti budou upraveny tak, aby odpovídaly požadavkům na minimální rozměry (viz kapitola 3, opory nebo skriptum) a budou navrženy instalační šachty nebo drážky pro vedení svislých potrubí kanalizace a vodovodu. Drážky pro svislá potrubí není možné zřizovat ve stěnách tenčích než 300 mm a nedoporučuje se je zřizovat ve vnějších stěnách budovy. Slepou matrici podzemního podlaží v měřítku 1 : 50 si student vymyslí podle půdorysu typického podlaží tak, aby nosné stěny byly pod nosnými stěnami a schodiště navazovalo. V 1. PP musí být technická místnost s podlahovou vpustí pro ohřívač vody a kotel. Z technické místnosti bude navržen komín nad střechu, který je nutno zakreslit do všech podlaží. V 1. PP se bude nacházet místnost záchodu s předsíňkou s umyvadlem. V 1. PP budou dále umístěny sklepní boxy podle počtu bytů. Slepé matrice typického podlaží a 1. PP si student 4 x okopíruje. Do jedné matrice bude kreslena kanalizace, do druhé matrice vodovod s plynovodem, do třetí matrice elektrická instalace a do čtvrté matrice ústřední vytápění. Situaci budovy si student vymyslí podle požadavků uvedených pro výkres č. 1 v tabulce 9.1 a zakreslí do ní také elektrickou přípojku NN.

 

Zadaná budova bude mít jedno podzemní a dvě nadzemní (typická) podlaží. Konstrukční výška podlaží bude 3 m. Kóta ± 0,00 bude úroveň podlahy 1. NP. a student si zvolí její vztah k nadmořské výšce.

Individuální zadání pro vypracování projektu bude předáno při povinném soustředění na začátku semestru.

Vzory výkresů lze najít ve studijních oporách nebo na internetových stránkách: http://voda.tzb-info.cz/t.py?t=2&i=3326&h=220&pl=37

 

Bližší informace a vysvětlení k náplni předmětu lze obdržet na Ústavu technických zařízení budov, Veveří 95, Brno 602 00.

Pro část zdravotně technické a plynovodní instalace u Ing. Jakuba Vrány, Ph.D., e-mail JakubVrana@seznam.cz.

Pro část elektrická instalace u Ing. Mariana Formánka, Ph.D., e-mail formanek.m@fce.vutbr.cz

Pro část ústřední vytápění u Ing. Karolíny Vyhlídalové, e-mail vyhlidalova.k@fce.vutbr.cz

 

Mezi povinným soustředěním a přihlášením k zápočtu by student měl využít alespoň jednu konzultaci.

 

 

10.1 Zdravotně technické a plynovodní instalace

 

Stoková síť (kanalizace pro veřejnou potřebu), na kterou se budova napojí, bude jednotné soustavy. V místě napojení bude hloubka stoky 4 m pod terénem. Stoka bude kameninová jmenovité světlosti DN 500. Přípojka se napojí do horní třetiny stoky jádrovým vývrtem. Materiálem přípojky bude kameninové potrubí.

 

U vnitřní kanalizace budou kromě splaškových odpadních potrubí zvolena nejméně dvě vnitřní nebo vnější dešťová odpadní potrubí napojená na svodná potrubí. Je třeba navrhnout zabezpečení 1. PP proti vniknutí vzduté vody ze stokové sítě podle zásad uvedených v kapitole 9. Splašková odpadní potrubí vnitřní kanalizace budou vedena přednostně v instalačních šachtách nebo drážkách, v 1. PP je možné i jejich viditelné vedení podél stěn. Splašková odpadní potrubí budou pokračovat větracím potrubím nad střechu. Zařizovací předměty s napojením nízko nad podlahou musí být umístěny blízko odpadních potrubí. Připojovací potrubí nesmí být vedena pod stropem bytu a nemají být vedena v podlaze. Svodná potrubí povedou přednostně pod podlahou 1. PP a pod terénem vně objektu. Jednotlivá svodná potrubí se na sebe budou napojovat ze strany pomocí jednoduchých odboček. Přípojka bude vedena kolmo na stoku. Napojení přípojky na stoku bude provedeno jádrovým vývrtem do stěny stoky pod úhlem 60O. U napojení přípojky na stoku bude osazeno koleno s úhlem 30O.

 

Vodovod pro veřejnou potřebu, na který se budova napojí, bude rozvádět pitnou vodu a bude v hloubce 1,5 m pod terénem. Potrubí veřejného vodovodního řadu bude z tvárné litiny o jmenovité světlosti DN 100. Vodovodní přípojka bude přímá bez kolen. Vodoměr bude umístěn v suterénu u stěny nejdále 2 m za prostupem přípojky obvodovou zdí. Dispoziční přetlak vody ve veřejném vodovodním řadu v místě napojení vodovodní přípojky bude 0,5 MPa.

 

Příprava teplé vody bude řešena jako ústřední v zásobníkovém ohřívači (pro celý dům) umístěném v suterénní místnosti a ohřívaném topnou vodou z kotle. Rozvod teplé vody bude řešen s cirkulací s nuceným oběhem vody (čerpadlem). Stoupací potrubí vnitřního vodovodu budou vedena přednostně v instalačních šachtách nebo drážkách, kterými prochází také splašková odpadní potrubí. Jeden byt může být zásobován nejvýše ze dvou stoupacích potrubí. Při rozmístění stoupacích potrubí je třeba dbát, aby podlažní rozvodná a připojovací potrubí teplé vody nebyla příliš dlouhá. Ležaté potrubí povede přednostně pod stropem 1. PP. Pro rozúčtování nákladů na vodu budou na podlažním rozvodném potrubí studené i teplé vody v bytech osazeny podružné vodoměry. Podlažní rozvodné potrubí pro každý byt bude opatřeno uzávěrem.

 

Veřejný plynovodní řad, na který se napojí přípojka budovy, bude polyetylénový (PE) nízkotlaký o vnějším průměru 160 mm a bude uložen v hloubce 1,1 m pod terénem. Plynovodní nízkotlaká přípojka bude vedena od plynovodního řadu přímo (kolmo) k hranici soukromého a veřejného pozemku. Hlavní uzávěr plynu pro budovu, kterým končí přípojka a začíná domovní plynovod, bude umístěn na hranici soukromého a veřejného pozemku ve výklenku sloupku. Mezi sloupkem s hlavním uzávěrem a budovou povede potrubí pod terénem.

 

V kuchyni každého bytu bude osazen plynový sporák. Nejmenší objem kuchyně musí být 20 m3. V technické místnosti bude osazen plynový kotel o výkonu stanoveném podle tepelných ztrát (viz odstavec 10.3) a výkonu ohřívače vody. Odvod spalin a přívod vzduchu viz odstavec 6.2. Na přívodním potrubí ke kotli a každému bytu bude osazen samostatný plynoměr. Plynoměry musí být umístěny na přístupném místě ve společných prostorách domu, nejlépe na schodišti nebo ve společné chodbě v 1. PP. Stoupací vedení domovního plynovodu povede na schodištích, ležaté rozdělovací potrubí povede pod stropem 1. PP větratelnými prostory. Plynovodní potrubí může být vedeno volně (viditelně) podél stěn a pod stropem nebo pod omítkou. Potrubí domovního plynovodu nesmí být vedeno nevětranými šachtami a prostory uvedenými v odstavci 6.3. Křížení dutého prostoru plynovodním potrubím je třeba řešit pomocí chráničky (pouze přímý úsek trubky).

 

10.2 Elektrická instalace

 

Elektrická instalace zahrnuje vnitřní silnoproudé rozvody, vnitřní slaboproudé rozvody, přípojku NN. Nutné je navrhnout také bleskosvod.

O jednotlivých částech musí mít student tyto znalosti:

Vnitřní silnoproudé rozvody v obytných budovách: návrh a výpočet umělého osvětlení, dimenzování jistících prvků, kabelů, stanovení vnějších vlivů, krytí el. zařízení, určení zón v prostorách pro zařízení zdravotně technických instalací, ochrana před úrazem el. proudem, materiály pro rozvod elektroinstalace - kabely, vodiče, typy a uložení, elektroinstalační materiál - typy a uložení, rozvaděče, umístění, provedení, náplň, svítidla, světelné zdroje, el. vytápění, el. ohřev vody, zařízení vzduchotechniky - návrh v návaznosti na elektroinstalace.

Rozvaděče – elektroměrový, ostatní – provedení, náplň.

Vnitřní slaboproudé rozvody v obytných budovách: druhy sdělovacích zařízení, materiály a výrobky.

Všeobecná ochrana před účinky atmosférické elektřiny: zařízení bleskosvodu, ochrana proti přepětí.

Vnější silnoproudé rozvody: veřejný rozvod el. energie, přípojky nn - dimenzování, jištění, provádění, ochranná pásma dle energetického zákona.

Provádění rozvodů elektro / silno / slabo v návaznosti na ostatní  profese - v objektu, - v terénu (hloubky uložení, křížení, souběh).

 

10.3 Ústřední vytápění

 

Postup při zpracování části ústředního vytápění se skládá z:

Výpočtu tepelných ztrát přesnou metodou alespoň 5 místností (ČSN 06 0210). U ostatních místností se tepelné ztráty stanoví odhadem (např. podle podobnosti umístění a objemu místnosti).

Návrhu otopných těles do všech vytápěných místností.

Návrhu kotle pro vytápění a pro přípravu teplé vody (závěsný kotel).

Zakreslení otopných těles, kotle a potrubí do půdorysů a montážních schémat.

 

10. 4 Výkresová část (výkresy v měřítku 1 : 50)

 

Výkres 1 Situace (podle požadavků pro výkres 1 uvedených v tabulce 9.1).

Výkres ZT1 Kanalizace – půdorys typického podlaží (podle požadavků pro výkres 2 uvedených v tab.9.1).

Výkres ZT2 Kanalizace – půdorys 1. PP včetně svodných (ležatých) potrubí (podle požadavků pro výkresy 3 a 4 uvedených v tab.9.1).

Výkres ZT3 Kanalizace - řezy odpadních potrubí (podle požadavků pro výkres 5 uvedených v tab.9.1, postačí řez jednoho odpadního potrubí).

Výkres ZT4 Vodovod – půdorys typického podlaží (podle požadavků pro výkres 7 uvedených v tab.9.1).

Výkres ZT5 Vodovod – půdorys 1. PP (podle požadavků pro výkres 8 uvedených v tab.9.1).

Výkres ZT6 Plynovod – půdorys typického podlaží (podle požadavků pro výkres 10 uvedených v tab.9.1).

Výkres ZT7 Plynovod – půdorys 1. PP (podle požadavků pro výkres 11 uvedených v tab.9.1).

Výkres ZT8 Axonometrie plynovodu (podle požadavků pro výkres 12 uvedených v tab.9.1).

 

Výkres E1 El. instalace - půdorys typického podlaží    - světlené obvody

                      - zásuvkové obvody

                                 - el. vaření,

                            -  odvětrání hyg. zařízení – ventilátory

Výkres E2 El. instalace - schéma rozvaděče – elektroměrového

                             -  bytového

Výkres E3 El. instalace - střecha, základy – ochrana před bleskem

Výkres E4 El. instalace - půdorys typického podlaží - slaboproudé rozvody - telefon, televize, zvonková signalizace.

 

Výkres ÚT1 Ústřední vytápění - půdorys 2. NP (zakreslení otopných těles a stoupaček do půdorysu, včetně popisů).  

Výkres ÚT2 Ústřední vytápění - půdorys 1. NP (zakreslení otopných těles a stoupaček do půdorysu, včetně popisů). 

Výkres ÚT3 Ústřední vytápění - půdorys 1. PP (zakreslení umístění kotle stoupaček a  ležatého rozvodného potrubí včetně popisů.

Výkres ÚT4 Ústřední vytápění - montážní schéma otopných těles (popis stoupaček a těles).

Výkres ÚT5 Ústřední vytápění - montážní schéma zapojení kotle.

 

K výkresům budou doloženy výpočty:

Dimenzování potrubí vnitřní kanalizace a kanalizační přípojky.

Dimenzování potrubí vnitřního vodovodu zjednodušenou metodou podle ČSN EN 806-3 (viz opory) a vodovodní přípojky.

Návrh objemu ohřívače teplé vody (může být proveden podle Sandera).

Dimenzování potrubí domovního plynovodu a nízkotlaké plynovodní přípojky.

Výpočet tepelných ztrát přesnou metodou alespoň 5 místností (ČSN 06 0210).

Návrh otopných těles do všech vytápěných místností.

Návrh kotle pro vytápění a pro přípravu teplé vody

 

 

11. Požadavky na zpracování projektu v předmětu BT04 kombinovaného studia

 

Zadání (typické podlaží) bude překresleno na slepou matrici (zjednodušený stavební výkres půdorysu bez šrafů a kót, obrysy stavebních konstrukcí kresleny tence) v měřítku 1 : 50. Hygienické místnosti budou upraveny tak, aby odpovídaly požadavkům na minimální rozměry (viz kapitola 3, opory nebo skriptum) a budou navrženy instalační šachty nebo drážky pro vedení svislých potrubí kanalizace a vodovodu. Drážky pro svislá potrubí není možné zřizovat ve stěnách tenčích než 300 mm a nedoporučuje se je zřizovat ve vnějších stěnách budovy. Slepou matrici podzemního podlaží v měřítku 1 : 50 si student vymyslí podle půdorysu typického podlaží tak, aby nosné stěny byly pod nosnými stěnami a schodiště navazovalo. V 1. PP musí být technická místnost s podlahovou vpustí pro ohřívač vody a kotel. Z technické místnosti bude navržen komín nad střechu, který je nutno zakreslit do všech podlaží. V 1. PP se bude nacházet místnost záchodu s předsíňkou s umyvadlem. V 1. PP budou dále umístěny sklepní boxy podle počtu bytů. Podle půdorysu podzemního podlaží si student vymyslí půdorys základů (pod nosnými zdmi budou základové pasy, pod příčkami o tloušťce 150 mm budou mělké základové pasy). Slepé matrice typického podlaží a 1. PP si student 3 x okopíruje. Do první matrice bude kreslena kanalizace, do druhé matrice vodovod s plynovodem, do třetí matrice ústřední vytápění, a popř. vzduchotechnika. Situaci budovy si student vymyslí podle požadavků uvedených pro výkres č. 1 v tabulce 9.1.

 

Zadaná budova bude mít jedno podzemní a dvě nadzemní (typická) podlaží. Konstrukční výška podlaží bude 3 m. Kóta ± 0,00 bude úroveň podlahy 1. NP. a student si zvolí její vztah k nadmořské výšce.

Individuální zadání pro vypracování projektu bude předáno při povinném soustředění na začátku semestru.

Vzory výkresů lze najít ve studijních oporách nebo na internetových stránkách: http://voda.tzb-info.cz/t.py?t=2&i=3326&h=220&pl=37

 

Bližší informace a vysvětlení k náplni předmětu lze obdržet na Ústavu technických zařízení budov, Veveří 95, Brno 602 00.

Pro část zdravotně technické a plynovodní instalace u Ing. Jakuba Vrány, Ph.D., e-mail JakubVrana@seznam.cz.

Pro část ústřední vytápění u Ing. Ley Treuové, e-mail treuova.l@fce.vutbr.cz

 

Mezi povinným soustředěním a přihlášením k zápočtu by student měl využít alespoň jednu konzultaci.

 

 

11.1 Zdravotně technické a plynovodní instalace

 

Stoková síť (kanalizace pro veřejnou potřebu), na kterou se budova napojí, bude jednotné soustavy. V místě napojení bude hloubka stoky 4 m pod terénem. Stoka bude kameninová jmenovité světlosti DN 500. Přípojka se napojí do horní třetiny stoky jádrovým vývrtem. Materiálem přípojky bude kameninové potrubí.

 

U vnitřní kanalizace budou kromě splaškových odpadních potrubí zvolena nejméně dvě vnitřní nebo vnější dešťová odpadní potrubí napojená na svodná potrubí. Je třeba navrhnout zabezpečení 1. PP proti vniknutí vzduté vody ze stokové sítě podle zásad uvedených v kapitole 9. Splašková odpadní potrubí vnitřní kanalizace budou vedena přednostně v instalačních šachtách nebo drážkách, v 1. PP je možné i jejich viditelné vedení podél stěn. Splašková odpadní potrubí budou pokračovat větracím potrubím nad střechu. Zařizovací předměty s napojením nízko nad podlahou musí být umístěny blízko odpadních potrubí. Připojovací potrubí nesmí být vedena pod stropem bytu a nemají být vedena v podlaze. Svodná potrubí povedou přednostně pod podlahou 1. PP a pod terénem vně objektu. Jednotlivá svodná potrubí se na sebe budou napojovat ze strany pomocí jednoduchých odboček. Přípojka bude vedena kolmo na stoku. Napojení přípojky na stoku bude provedeno jádrovým vývrtem do stěny stoky pod úhlem 60O. U napojení přípojky na stoku bude osazeno koleno s úhlem 30O.

 

Vodovod pro veřejnou potřebu, na který se budova napojí, bude rozvádět pitnou vodu a bude v hloubce 1,5 m pod terénem. Potrubí veřejného vodovodního řadu bude z tvárné litiny o jmenovité světlosti DN 100. Vodovodní přípojka bude přímá bez kolen. Vodoměr bude umístěn v suterénu u stěny nejdále 2 m za prostupem přípojky obvodovou zdí. Dispoziční přetlak vody ve veřejném vodovodním řadu v místě napojení vodovodní přípojky bude 0,5 MPa.

 

Příprava teplé vody bude řešena jako ústřední v zásobníkovém ohřívači (pro celý dům) umístěném v suterénní místnosti a ohřívaném topnou vodou z kotle. Rozvod teplé vody bude řešen s cirkulací s nuceným oběhem vody (čerpadlem). Stoupací potrubí vnitřního vodovodu budou vedena přednostně v instalačních šachtách nebo drážkách, kterými prochází také splašková odpadní potrubí. Jeden byt může být zásobován nejvýše ze dvou stoupacích potrubí. Při rozmístění stoupacích potrubí je třeba dbát, aby podlažní rozvodná a připojovací potrubí teplé vody nebyla příliš dlouhá. Ležaté potrubí povede přednostně pod stropem 1. PP. Pro rozúčtování nákladů na vodu budou na podlažním rozvodném potrubí studené i teplé vody v bytech osazeny podružné vodoměry. Podlažní rozvodné potrubí pro každý byt bude opatřeno uzávěrem.

 

Veřejný plynovodní řad, na který se napojí přípojka budovy, bude ocelový nízkotlaký o jmenovité světlosti DN 150 a bude v hloubce 1,1 m pod terénem. Plynovodní nízkotlaká přípojka povede od plynovodního řadu přímo (kolmo) k hranici soukromého a veřejného pozemku. Hlavní uzávěr plynu pro budovu, kterým končí přípojka a začíná domovní plynovod, bude umístěn na hranici soukromého a veřejného pozemku ve výklenku sloupku. Mezi sloupkem s hlavním uzávěrem a budovou povede potrubí pod terénem.

 

V kuchyni každého bytu bude osazen plynový sporák. Nejmenší objem kuchyně musí být 20 m3. V technické místnosti bude osazen plynový kotel o výkonu stanoveném podle tepelných ztrát (viz odstavec 10.3) a výkonu ohřívače vody. Odvod spalin a přívod vzduchu viz odstavec 6.2. Na přívodním potrubí ke kotli a každému bytu bude osazen samostatný plynoměr. Plynoměry musí být umístěny na přístupném místě ve společných prostorách domu, nejlépe na schodišti nebo ve společné chodbě v 1. PP. Stoupací vedení domovního plynovodu povede na schodištích, ležaté rozdělovací potrubí povede pod stropem 1. PP větratelnými prostory. Plynovodní potrubí může být vedeno volně (viditelně) podél stěn a pod stropem nebo pod omítkou. Potrubí domovního plynovodu nesmí být vedeno nevětranými šachtami a prostory uvedenými v odstavci 6.3. Křížení dutého prostoru plynovodním potrubím je třeba řešit pomocí chráničky (pouze přímý úsek trubky).

 

11. 2 Ústřední vytápění

 

Postup při zpracování části ústředního vytápění upřesní učitel této části předmětu na povinném soustředění.

 

11. 3 Výkresová část (výkresy v měřítku 1 : 50)

 

Výkres ZT1 Situace (podle požadavků pro výkres 1 uvedených v tabulce 9.1, průměr plynovodní přípojky nemusí být uveden).

Výkres ZT2 Kanalizace – půdorys typického podlaží (podle požadavků pro výkres 2 uvedených v tab.9.1).

Výkres ZT3 Kanalizace – půdorys 1. PP (podle požadavků pro výkres 3 uvedených v tab.9.1).

Výkres ZT4 Kanalizace – půdorys základů (podle požadavků pro výkres 4 uvedených v tab.9.1).

Výkres ZT5 Kanalizace - řez odpadního potrubí (bude vypracován řez pouze jednoho splaškového odpadního potrubí podle požadavků pro výkres 5 uvedených v tab.9.1).

Výkres ZT6 Vodovod – půdorys typického podlaží (podle požadavků pro výkres 7 uvedených v tab.9.1).

Výkres ZT7 Plynovod – půdorys typického podlaží (podle požadavků pro výkres 10 uvedených v tab.9.1, jmenovité světlosti plynovodního potrubí nemusejí být uvedeny).

 

Požadavky na výkresy v části ústřední vytápění budou upřesněny učitelem této části na povinném soustředění.

 

K výkresům budou doloženy výpočty:

Dimenzování potrubí vnitřní kanalizace a kanalizační přípojky.

Dimenzování potrubí vnitřního vodovodu zjednodušenou metodou podle ČSN EN 806-3 (viz opory) a vodovodní přípojky.

 

 

12. Příloha pro studenty zpracovávající specializaci k diplomové práci

 

Zadání specializace k diplomové práci si student vyzvedne osobně nebo požádá o jeho zaslání e-mailem.

V této příloze jsou uvedeny podklady pro výpočty související s dimenzováním kanalizační, vodovodní a plynovodní přípojky.

 

12.1 Dimenzování kanalizační přípojky

 

Kanalizační přípojka bude dimenzována podle kapitoly 4.4 s využitím tabulek 4.6 a 4.7. Pokud není znám sklon přípojky, uvažujeme sklon minimální, tedy 2 % pro DN 150 a 1 % pro DN 200.

 

12.2 Dimenzování vodovodní přípojky

 

Průměr potrubí vodovodní přípojky a přívodního potrubí vnitřního vodovodu vně budovy se stanoví podle výpočtového průtoku. Je třeba stanovit výpočtový průtok pitné vody a výpočtový průtok vody pro hašení požáru hadicovými systémy pro první zásah umístěnými v budově. Tyto výpočtové průtoky se nesčítají, potrubí se dimenzuje na větší z výpočtových průtoků.

 

 

12.2.1 Stanovení výpočtového průtoku pitné vody

 

Výpočtový průtok pitné vody se stanoví podle ČSN 75 5455. V budovách s málo rozsáhlým rozvodem (rodinné domy, nejvýše pětipodlažní bytové domy s jedním schodištěm, ze kterého jsou byty přímo přístupné, a nejvýše pětipodlažní administrativní budovy s jedním schodištěm) je možné stanovit výpočtový průtok QD podle ČSN EN 806-3, tedy podle tabulky 5.3 s využitím tabulky 5.1. Hodnoty LU teplé a studené vody se sečítají.

 

V ČSN 75 5455 jsou uvedeny tři vztahy pro stanovení výpočtového průtoku pitné vody QD (l/s) podle druhu budovy:

 

a) pro rodinné domy, bytové domy, penziony pro seniory, administrativní budovy, jesle, mateřské, základní, střední a vysoké školy, jednotlivé prodejny (s převážně rovnoměrným odběrem vody pouze k osobní hygieně zaměstnanců a úklidu) a hygienická zařízení jednoho pokoje pro ubytování nebo jednoho nemocničního pokoje

 

QD = √ ∑ (QA2 . n)                                                                                                    (12.1)

 

b) pro ostatní budovy s převážně rovnoměrným odběrem vody (budovy zdravotní, kulturní, hromadného ubytování apod., např. hotely, restaurace, velkokuchyně a obchodní domy) a pro potrubí zásobující pouze pisoárové mísy nebo pisoárová stání v administrativních budovách, jeslích, mateřských, základních, středních a vysokých školách

QD = ∑ (QA . √n)                                                                                                      (12.2)

 

c) pro budovy nebo skupiny zařizovacích předmětů, u kterých se předpokládá hromadné a nárazové používání odběrných míst, např. veřejné záchody s velkou a nárazovou návštěvností, hygienická zařízení průmyslových závodů, hygienická zařízení pro sportovce, sprchy a umývárny u tělocvičen nebo veřejné lázně

QD = ∑ (φ . QA . n)                                                                                                    (12.3)

 

kde    QA  je  jmenovitý výtok jednotlivými druhy odběrných míst (l/s) podle tabulky 12.1,

  φ     součinitel současnosti odběru vody u odběrných míst stejného druhu podle tabulky 12.3,

n     počet odběrných míst stejného druhu (u tlakových splachovačů viz tabulku 12.2).

 

Pokud je součin φi · QA · n < QA, uvažuje se, že φ · QA · n = QA.

Při stanovení výpočtového průtoku QD podle vztahů (12.2) a (12.3) v přívodním potrubí k výtokovým armaturám u výlevek a ostatním výtokovým armaturám se jmenovitý výtok vody pro výtokové armatury u výlevek nezapočítává, pokud je počet výtokových armatur u výlevek menší než počet ostatních výtokových armatur s nejméně stejnou hodnotou jmenovitého výtoku a odběr vody u výlevek se nepředpokládá v odběrové špičce. Podobně se postupuje i u jiných odběrných míst, jejichž používání se nepředpokládá v odběrové špičce.

 

Tabulka 12.1 – Jmenovité výtoky (QA) a minimální požadované hydrodynamické přetlaky před výtokovou armaturou (pminFl) pro odběrná místa (výběr z ČSN 75 5455)

 Odběrná místa

 

DN

Jmenovité výtoky1)

QA

l/s

Minimální požadované hydrodynamické přetlaky2)

pminFl

kPa

Poznámky

Doporučené

Nejmenší

Výtokový ventil

15

0,24)

100

50

Před výtokovými ventily na hadici se požaduje hydrodynamický přetlak nejméně 100 kPa.

Výtokový ventil

20

0,4

100

50

Výtokový ventil

25

1,0

100

50

Pitná studánka

15

0,1

100

50

--

Elektrický beztlaký ohřívač vody pro jedno odběrné místo

15

0,15

--

100

--

Nádržkový splachovač v administrativních budovách, jeslích, mateřských, základních, středních a vysokých školách nebo u vnitřních vodovodů užitkové, popř. provozní vody pro splachování záchodových mís

15

0,23)

100

50

Před nádržkovým splachovačem je požadován hydrodynamický přetlak nejméně 50 kPa. Před rohovým ventilem pro připojení nádržkového splachovače je požadován hydrodynamický přetlak nejméně 100 kPa.

Nádržkový splachovač u jednotných vnitřních vodovodů v ostatních budovách

15

0,1

100

50

Bytová automatická pračka

15

0,2

100

50

Před armaturou pro připojení bytové automatické pračky nebo myčky nádobí má být hydrodynamický přetlak  nejméně 100 kPa.

Bytová myčka nádobí

15

0,1

100

50

Směšovací baterie u umyvadla, umývátka nebo umývacího žlabu

15

0,23)4)

100

50

Platí pro směšovací baterie ventilové podle ČSN EN 200, jednopákové podle ČSN EN 817, termostatické podle ČSN EN 1111, samočinné podle ČSN EN 816 a elektronické podle ČSN EN 15091. Hodnoty jmenovitého výtoku se používají pro stanovení výpočtového průtoku studené i teplé vody ke směšovací baterii.

Směšovací baterie u dřezu

15

0,2

100

50

Směšovací baterie sprchová v jeslích a mateřských školách

15

0,25

100

50

Směšovací baterie sprchová v ostatních budovách

15

0,24)

100

50

Směšovací baterie u výlevky

15

0,2

100

50

Směšovací baterie vanová

15

0,3

100

50

Bidetová souprava nebo směšovací baterie

15

0,1

100

50

Tlakový splachovač pisoárového stání nebo pisoárové mísy bez odsávání splachované splachovací hlavicí

15

0,16

--

100

--

Tlakový splachovač pisoárové mísy ostatních typů

15

0,3

--

100

--

Tlakový splachovač záchodové mísy

20

1,3

--

120

--

POZNÁMKY

1)Výtok (průtok) vody pro odběrná místa, která nejsou v tabulce uvedena, se určí podle údajů jejich výrobce nebo odhadne podle výtokové armatury, přes kterou jsou k vnitřnímu vodovodu napojena, např. výtokového ventilu na hadici.

2)Minimální požadovaný hydrodynamický přetlak pro odběrná místa, která nejsou v tabulce uvedena, a výtokové armatury pro mytí a sprchování s automatickým uzavíráním, se určí podle údajů jejich výrobce.

 3) Při stanovování výpočtového průtoku pro jedno odběrné místo podle vztahu (12.2) nebo jediné odběrné místo je jmenovitý výtok QA = 0,13 l/s.

 4) Při stanovování výpočtového průtoku podle vztahu (12.3) je u výtokových armatur s automatickým uzavíráním možné místo uvedených jmenovitých výtoků použít hodnoty průtoků těmito výtokovými armaturami podle údajů jejich výrobce.

 

Tabulka 12.2 - Určení počtu tlakových splachovačů n s ručním nebo automatickým ovládáním při stanovení výpočtového průtoku pitné vody podle vztahu (12.1) a (12.2)

 

Skutečný počet tlakových splachovačů

Počet tlakových splachovačů záchodových mís při stanovování výpočtového průtoku podle vztahu (12.1)

 

n

Počet tlakových splachovačů jednotlivých pisoárových stání, pisoárových nebo záchodových mís při stanovování výpočtového průtoku podle vztahu (12.2)

n

1

1

1

2

2

Polovina skutečného počtu

3

2

4 a více

Polovina skutečného počtu

 

Tabulka 12.3 - Součinitelé současnosti odběru vody (φ) u odběrných míst stejného druhu

Odběrná místa

Veřejné záchody s velkou a nárazovou návštěvností

Sprchy a umývárny u školních tělocvičen

Ostatní budovy nebo skupiny zařizovacích předmětů s hromadným a nárazovým používáním odběrných míst

Počet odběrných míst

n

Počet odběrných míst

n

Počet odběrných míst

 

n

1 až 5

6 a více

1 až 5

6 a více

1 až 5

6

7

8

9 a více

Součinitel současnosti odběru vody

φ

Součinitel současnosti odběru vody

φ

Součinitel současnosti odběru vody

φ

Výtokové armatury s automatickým uzavíráním u sprch, umyvadel nebo umývacích žlabů

1,0

φ = 2,2/√n

1,0

φ = 2,2/√n

1,0

0,9

0,8

0,75

0,7

Tlakové splachovače záchodových mís

φ = 1,0/√n

--

0,1

Tlakové splachovače pisoárových mís

--

0,25

Nádržkové splachovače

1,01)

--

 

0,3

Dřezy

--

--

Výlevky

0,3

--

Pitné studánky

--

--

Vany

--

--

0,5

Bidety

--

--

Umyvadla, umývací žlaby2)

0,6

0,7

0,8

Sprchy2)

1,0

0,9

1,0

Léčebná zařízení

--

--

1,03)

POZNÁMKY

1)U nádržkových splachovačů zásobovaných z vodovodů užitkové nebo provozní vody pro splachování záchodových mís je součinitel současnosti odběru vody φ = 0,5.

2)Výtokové armatury otevírané a uzavírané ručně uživatelem.

3)Pokud není projektantem, dodavatelem nebo provozovatelem léčebných zařízení stanoven jiný součinitel současnosti.

 

 

12.2.2 Příklad stanovení výpočtového průtoku pitné vody podle ČSN 75 5455

 

Stanovte výpočtový průtok QD (l/s) ve vodovodní přípojce pro budovu, ve které se nachází 9 nádržkových splachovačů WC, 9 směšovacích baterií sprchových, 9 směšovacích baterií u umyvadla, 9 směšovacích baterií u dřezu a 1 směšovací baterie u litinové výlevky:

 

a) pro bytový dům

 

QD = √ ∑ (QA2 . n) = √ (0,12 . 9 + 0,22 . 9 + 0,22 . 9 + 0,22 . 9 + 0,22 . 1) = 1,10 l/s                                              

b) pro hotel (směšovací baterie u výlevky se nezapočítává)

QD = ∑ (QA . √n) = 0,1 . √9 +  0,2 . √9 + 0,2 . √9 + 0,2 . √9 = 2,10 l/s                                                                                          

 

c) pro hygienické zařízení průmyslového závodu (směšovací baterie u výlevky se nezapočítává)

QD = ∑ (φ . QA . n) = 0,3 . 0,1 . 9 + 1 . 0,2 . 9 + 0,8 . 0,2 . 9 + 0,3 . 0,2 . 9 = 4,05 l/s        

Pokud v odběrové špičce na konci směny nebudou používány dřezy v čajových kuchyňkách a výdejně jídel, je možné výpočtový průtok snížit na hodnotu QD = 4,05 - 0,3 . 0,2 . 9 = 3,51 l/s.

                                 

Příklad ukazuje rozdílnou současnost použití výtokových armatur v odběrových špičkách v různých budovách, která se projevuje rozdílnou hodnotou výpočtového průtoku QD.

 

12.2.3 Stanovení výpočtového průtoku vody pro hašení požáru

Výpočtový průtok vody pro hašení požáru hadicovými systémy pro první zásah Qpož se stanoví podle průtoků těchto hadicových systémů a současnosti jejich použití podle ČSN 73 0873.

U jednoho hadicového systému s hadicí o jmenovité světlosti hadice 19 mm se počítá s průtokem 0,52 l/s.

U jednoho hadicového systému s hadicí o jmenovité světlosti hadice 25 mm se počítá s průtokem 1,0 l/s.

Při stanovení výpočtového průtoku vody pro hašení požáru se uvažuje se současným použitím dvou hadicových systémů pro první zásah, pokud se v budově nachází pouze jedno stoupací potrubí. Při více stoupacích potrubích v budově se uvažuje se současným použitím tří hadicových systémů pro první zásah. V budovách bez stoupacích potrubí, ve kterých jsou hadicové systémy napojeny na potrubí ležaté, se uvažuje se současným použitím dvou hadicových systémů pro první zásah, popř. tří hadicových systémů pro první zásah, pokud má ležaté potrubí více než jednu větev.

Pokud se, např. v bytovém domě, nachází dvě stoupací potrubí s celkem osmi hadicovými systémy pro první zásah s hadicí o jmenovité světlosti 19 mm bude výpočtový průtok vody pro hašení požáru vodovodní přípojkou činit Qpož = 3 . 0,52 = 1,56 l/s.

 

12.2.4 Určení průměru potrubí přípojky

                                                                      

Průměr potrubí se předběžně stanoví v závislosti na výpočtovém průtoku podle tabulky 5.4 nebo vztahu (12.4). Průtočná rychlost v by měla být v rozmezí 1,0  až 2,0 m/s. Při stanovení průměru potrubí podle vztahu (12.4) je třeba navrhnout potrubí s rovným nebo nejblíže vyšším vnitřním průměrem.

Vnitřní průměr potrubí di (mm) je možné stanovit podle vztahu:

 

di = 35,7 . √ (QD / v)                                                                                                 (12.4)

 

kde      QD je výpočtový průtok (l/s),

            v    -  průtočná rychlost (m/s).

 

 

12.3 Dimenzování plynovodní přípojky

 

Vnitřní průměr potrubí plynovodní přípojky se stanoví podle vztahu (1) uvedeného na straně 12 ve studijních oporách MODUL 04. U nízkotlakých plynovodních přípojek se počáteční pracovní přetlak plynu volí 2 kPa a koncový pracovní přetlak plynu 1,95 kPa. U středotlakých plynovodních přípojek může být počáteční pracovní přetlak plynu např. 100 kPa a koncový pracovní přetlak plynu např. 95 kPa. Skutečný vnitřní průměr navrženého potrubí plynovodní přípojky nesmí být menší než vnitřní průměr vypočtený. Dále je třeba posoudit, zda rychlost proudění plynu přípojkou nepřekračuje povolenou hodnotu (u nízkotlakých plynovodů max. 10 m/s, u středotlakých plynovodů max. 20 m/s).

Pokud není z dokumentace výrobce známa hodnota objemového průtoku zemního plynu V (m3/h) pro kotel, je možné ji přibližně stanovit podle vztahu:

 

V = Qk / 8,5                                                                                                               (12.5)

 

kde Qk je jmenovitý tepelný výkon kotle (kW).

 

13. Pomůcky k předmětu BT057 „Zdravotně technické a plynovodní instalace“ a NTB028 „Vybrané statě ze zdravotechniky“

 

13.1 Dimenzování potrubí vnitřního vodovodu podrobným výpočtem

 

Dimenzování potrubí vnitřního vodovodu podrobným výpočtem se provádí podle ČSN 75 5455.

Dimenzování přívodního potrubí se skládá z následujících kroků:

a)      rozdělení potrubí na úseky (hranicí úseku je výtoková armatura, odbočka nebo změna materiálu trubek),

b)      stanovení výpočtového průtoku v jednotlivých úsecích,

c)      předběžný návrh průměru přívodního potrubí v jednotlivých úsecích podle rychlosti proudění vody,

d)      stanovení tlakových ztrát v přívodním potrubí (alespoň v trase od napojení vodovodní přípojky na vodovodní řad k nejvzdálenějšímu a nejvyššímu odběrnému místu),

e)      hydraulické posouzení navrženého přívodního potrubí.

 

Dimenzování cirkulačního potrubí teplé vody se skládá z následujících kroků:

a)      rozdělení potrubí na úseky (hranicí úseku je změna průměru přívodního potrubí, odbočka potrubí s cirkulací nebo změna materiálu trubek),

b)      stanovení výpočtového průtoku v jednotlivých úsecích,

c)      předběžný návrh průměru cirkulačního potrubí v jednotlivých úsecích podle rychlosti proudění vody,

d)      stanovení tlakových ztrát v přívodním i cirkulačním potrubí (alespoň v nejdelším cirkulačním okruhu),

e)      stanovení nejmenší potřebné dopravní výšky cirkulačního čerpadla.

 

 

13.1.1 Dimenzování přívodního potrubí

 

13.1.1.1 Stanovení výpočtového průtoku v přívodním potrubí

 

Výpočtový průtok v přívodním potrubí zásobujícím zařizovací předměty se stanoví podle ČSN 75 5455. V budovách s málo rozsáhlým rozvodem (rodinné domy, nejvýše pětipodlažní bytové domy s jedním schodištěm, ze kterého jsou byty přímo přístupné, a nejvýše pětipodlažní administrativní budovy s jedním schodištěm) je možné stanovit výpočtový průtok QD podle ČSN EN 806-3, tedy podle tabulky 5.3 s využitím tabulky 5.1. Hodnoty LU teplé a studené vody se sečítají.

 

V ČSN 75 5455 jsou uvedeny tři vztahy pro stanovení výpočtového průtoku pitné vody QD (l/s) podle druhu budovy:

 

a) pro rodinné domy, bytové domy, penziony pro seniory, administrativní budovy, jesle, mateřské, základní, střední a vysoké školy, jednotlivé prodejny (s převážně rovnoměrným odběrem vody pouze k osobní hygieně zaměstnanců a úklidu) a hygienická zařízení jednoho pokoje pro ubytování nebo jednoho nemocničního pokoje

 

QD = √ ∑ (QA2 . n)                                                                                                    (12.1)

 

b) pro ostatní budovy s převážně rovnoměrným odběrem vody (budovy zdravotní, kulturní, hromadného ubytování apod., např. hotely, restaurace, velkokuchyně a obchodní domy) a pro potrubí zásobující pouze pisoárové mísy nebo pisoárová stání v administrativních budovách, jeslích, mateřských, základních, středních a vysokých školách

QD = ∑ (QA . √n)                                                                                                      (12.2)

 

c) pro budovy nebo skupiny zařizovacích předmětů, u kterých se předpokládá hromadné a nárazové používání odběrných míst, např. veřejné záchody s velkou a nárazovou návštěvností, hygienická zařízení průmyslových závodů, hygienická zařízení pro sportovce, sprchy a umývárny u tělocvičen nebo veřejné lázně

QD = ∑ (φ . QA . n)                                                                                                    (12.3)

 

kde    QA  je  jmenovitý výtok jednotlivými druhy odběrných míst (l/s) podle tabulky 12.1,

  φ     součinitel současnosti odběru vody u odběrných míst stejného druhu podle tabulky 12.3,

n     počet odběrných míst stejného druhu (u tlakových splachovačů viz tabulku 12.2).

 

Pokud je součin φi · QA · n < QA, uvažuje se, že φ · QA · n = QA.

Při stanovení výpočtového průtoku QD podle vztahů (12.2) a (12.3) v přívodním potrubí k výtokovým armaturám u výlevek a ostatním výtokovým armaturám se jmenovitý výtok vody pro výtokové armatury u výlevek nezapočítává, pokud je počet výtokových armatur u výlevek menší než počet ostatních výtokových armatur s nejméně stejnou hodnotou jmenovitého výtoku a odběr vody u výlevek se nepředpokládá v odběrové špičce. Podobně se postupuje i u jiných odběrných míst, jejichž používání se nepředpokládá v odběrové špičce.

V místě odbočení potrubí studené vody k ohřívači se výpočtové průtoky teplé a studené vody nesčítají, potrubí se dimenzuje na větší z nich.

 

Tabulka 12.1 – Jmenovité výtoky (QA) a minimální požadované hydrodynamické přetlaky před výtokovou armaturou (pminFl) pro odběrná místa (výběr z ČSN 75 5455)

 Odběrná místa

 

DN

Jmenovité výtoky1)

QA

l/s

Minimální požadované hydrodynamické přetlaky2)

pminFl

kPa

Poznámky

Doporučené

Nejmenší

Výtokový ventil

15

0,24)

100

50

Před výtokovými ventily na hadici se požaduje hydrodynamický přetlak nejméně 100 kPa.

Výtokový ventil

20

0,4

100

50

Výtokový ventil

25

1,0

100

50

Pitná studánka

15

0,1

100

50

--

Elektrický beztlaký ohřívač vody pro jedno odběrné místo

15

0,15

--

100

--

Nádržkový splachovač v administrativních budovách, jeslích, mateřských, základních, středních a vysokých školách nebo u vnitřních vodovodů užitkové, popř. provozní vody pro splachování záchodových mís

15

0,23)

100

50

Před nádržkovým splachovačem je požadován hydrodynamický přetlak nejméně 50 kPa. Před rohovým ventilem pro připojení nádržkového splachovače je požadován hydrodynamický přetlak nejméně 100 kPa.

Nádržkový splachovač u jednotných vnitřních vodovodů v ostatních budovách

15

0,1

100

50

Bytová automatická pračka

15

0,2

100

50

Před armaturou pro připojení bytové automatické pračky nebo myčky nádobí má být hydrodynamický přetlak  nejméně 100 kPa.

Bytová myčka nádobí

15

0,1

100

50

Směšovací baterie u umyvadla, umývátka nebo umývacího žlabu

15

0,23)4)

100

50

Platí pro směšovací baterie ventilové podle ČSN EN 200, jednopákové podle ČSN EN 817, termostatické podle ČSN EN 1111, samočinné podle ČSN EN 816 a elektronické podle ČSN EN 15091. Hodnoty jmenovitého výtoku se používají pro stanovení výpočtového průtoku studené i teplé vody ke směšovací baterii.

Směšovací baterie u dřezu

15

0,2

100

50

Směšovací baterie sprchová v jeslích a mateřských školách

15

0,25

100

50

Směšovací baterie sprchová v ostatních budovách

15

0,24)

100

50

Směšovací baterie u výlevky

15

0,2

100

50

Směšovací baterie vanová

15

0,3

100

50

Bidetová souprava nebo směšovací baterie

15

0,1

100

50

Tlakový splachovač pisoárového stání nebo pisoárové mísy bez odsávání splachované splachovací hlavicí

15

0,16

--

100

--

Tlakový splachovač pisoárové mísy ostatních typů

15

0,3

--

100

--

Tlakový splachovač záchodové mísy

20

1,3

--

120

--

POZNÁMKY

1)Výtok (průtok) vody pro odběrná místa, která nejsou v tabulce uvedena, se určí podle údajů jejich výrobce nebo odhadne podle výtokové armatury, přes kterou jsou k vnitřnímu vodovodu napojena, např. výtokového ventilu na hadici.

2)Minimální požadovaný hydrodynamický přetlak pro odběrná místa, která nejsou v tabulce uvedena, a výtokové armatury pro mytí a sprchování s automatickým uzavíráním, se určí podle údajů jejich výrobce.

 3) Při stanovování výpočtového průtoku pro jedno odběrné místo podle vztahu (12.2) nebo jediné odběrné místo je jmenovitý výtok QA = 0,13 l/s.

 4) Při stanovování výpočtového průtoku podle vztahu (12.3) je u výtokových armatur s automatickým uzavíráním možné místo uvedených jmenovitých výtoků použít hodnoty průtoků těmito výtokovými armaturami podle údajů jejich výrobce.

 

Tabulka 12.2 - Určení počtu tlakových splachovačů n s ručním nebo automatickým ovládáním při stanovení výpočtového průtoku pitné vody podle vztahu (12.1) a (12.2)

 

Skutečný počet tlakových splachovačů

Počet tlakových splachovačů záchodových mís při stanovování výpočtového průtoku podle vztahu (12.1)

 

n

Počet tlakových splachovačů jednotlivých pisoárových stání, pisoárových nebo záchodových mís při stanovování výpočtového průtoku podle vztahu (12.2)

n

1

1

1

2

2

Polovina skutečného počtu

3

2

4 a více

Polovina skutečného počtu

 

Tabulka 12.3 - Součinitelé současnosti odběru vody (φ) u odběrných míst stejného druhu

Odběrná místa

Veřejné záchody s velkou a nárazovou návštěvností

Sprchy a umývárny u školních tělocvičen

Ostatní budovy nebo skupiny zařizovacích předmětů s hromadným a nárazovým používáním odběrných míst

Počet odběrných míst

n

Počet odběrných míst

n

Počet odběrných míst

 

n

1 až 5

6 a více

1 až 5

6 a více

1 až 5

6

7

8

9 a více

Součinitel současnosti odběru vody

φ

Součinitel současnosti odběru vody

φ

Součinitel současnosti odběru vody

φ

Výtokové armatury s automatickým uzavíráním u sprch, umyvadel nebo umývacích žlabů

1,0

φ = 2,2/√n

1,0

φ = 2,2/√n

1,0

0,9

0,8

0,75

0,7

Tlakové splachovače záchodových mís

φ = 1,0/√n

--

0,1

Tlakové splachovače pisoárových mís

--

0,25

Nádržkové splachovače

1,01)

--

 

0,3

Dřezy

--

--

Výlevky

0,3

--

Pitné studánky

--

--

Vany

--

--

0,5

Bidety

--

--

Umyvadla, umývací žlaby2)

0,6

0,7

0,8

Sprchy2)

1,0

0,9

1,0

Léčebná zařízení

--

--

1,03)

POZNÁMKY

1)U nádržkových splachovačů zásobovaných z vodovodů užitkové nebo provozní vody pro splachování záchodových mís je součinitel současnosti odběru vody φ = 0,5.

2)Výtokové armatury otevírané a uzavírané ručně uživatelem.

3)Pokud není projektantem, dodavatelem nebo provozovatelem léčebných zařízení stanoven jiný součinitel současnosti.

 

 

Příklad stanovení výpočtového průtoku pitné vody podle ČSN 75 5455

 

Stanovte výpočtový průtok QD (l/s) ve vodovodní přípojce pro budovu, ve které se nachází 9 nádržkových splachovačů WC, 9 směšovacích baterií sprchových, 9 směšovacích baterií u umyvadla, 9 směšovacích baterií u dřezu a 1 směšovací baterie u litinové výlevky:

 

a) pro bytový dům

 

QD = √ ∑ (QA2 . n) = √ (0,12 . 9 + 0,22 . 9 + 0,22 . 9 + 0,22 . 9 + 0,22 . 1) = 1,10 l/s                                              

b) pro hotel (směšovací baterie u výlevky se nezapočítává)

QD = ∑ (QA . √n) = 0,1 . √9 +  0,2 . √9 + 0,2 . √9 + 0,2 . √9 = 2,10 l/s                                                                                          

 

c) pro hygienické zařízení průmyslového závodu (směšovací baterie u výlevky se nezapočítává)

QD = ∑ (φ . QA . n) = 0,3 . 0,1 . 9 + 1 . 0,2 . 9 + 0,8 . 0,2 . 9 + 0,3 . 0,2 . 9 = 4,05 l/s        

Pokud v odběrové špičce na konci směny nebudou používány dřezy v čajových kuchyňkách a výdejně jídel, je možné výpočtový průtok snížit na hodnotu QD = 4,05 - 0,3 . 0,2 . 9 = 3,51 l/s.

                                 

Příklad ukazuje rozdílnou současnost použití výtokových armatur v odběrových špičkách v různých budovách, která se projevuje rozdílnou hodnotou výpočtového průtoku QD.

 

Stanovení výpočtového průtoku vody pro hašení požáru

Výpočtový průtok vody pro hašení požáru hadicovými systémy pro první zásah Qpož se stanoví podle průtoků těchto hadicových systémů a současnosti jejich použití podle ČSN 73 0873.

U jednoho hadicového systému s hadicí o jmenovité světlosti hadice 19 mm se počítá s průtokem 0,52 l/s.

U jednoho hadicového systému s hadicí o jmenovité světlosti hadice 25 mm se počítá s průtokem 1,0 l/s.

Při stanovení výpočtového průtoku vody pro hašení požáru se uvažuje se současným použitím dvou hadicových systémů pro první zásah, pokud se v budově nachází pouze jedno stoupací potrubí. Při více stoupacích potrubích v budově se uvažuje se současným použitím tří hadicových systémů pro první zásah. V budovách bez stoupacích potrubí, ve kterých jsou hadicové systémy napojeny na potrubí ležaté, se uvažuje se současným použitím dvou hadicových systémů pro první zásah, popř. tří hadicových systémů pro první zásah, pokud má ležaté potrubí více než jednu větev.

Pokud se, např. v bytovém domě, nachází dvě stoupací potrubí s celkem osmi hadicovými systémy pro první zásah s hadicí o jmenovité světlosti 19 mm bude výpočtový průtok vody pro hašení požáru vodovodní přípojkou činit Qpož = 3 . 0,52 = 1,56 l/s.

Výpočtový průtok pro hašení požáru se s výpočtovým průtokem pro zásobování zařizovacích předmětů nesčítá. Potrubí se dimenzuje na větší z výpočtových průtoků.

 

13.1.1.2 Předběžný návrh průměru přívodního potrubí

 

Pro předběžný návrh průměru potrubí v jednotlivých úsecích se použijí tabulky 13.1, 13.2 a 13.3 (podle materiálu potrubí se vybere příslušná tabulka). Rychlost proudění vody v přívodním potrubí nemá být menší než 0,5 m/s a nesmí překročit 2,0 m/s. U plastových potrubí je povolena rychlost proudění vody až 2,5 m/s. Doporučuje se, aby rychlost proudění vody nebyla menší než 0,7 m/s a nebyla větší než tučně vyznačené hodnoty rychlostí uvedených v tabulkách 13.1, 13.2 a 13.3.

 

13.1.1.3 Stanovení tlakových ztrát v potrubí

 

Tlakové ztráty v potrubí ΔpRF (kPa) se stanoví podle vztahu:

 

ΔpRF = ∑(l . R + ΔpF)                                                                                                (13.1)

 

kde      l je délka příslušného úseku potrubí (m),

R  - délková tlaková ztráta třením v příslušném úseku potrubí podle tabulek 13.1, 13.2 a 13.3 (kPa/m),

ΔpF- tlaková ztráta vlivem místních odporů v příslušném úseku potrubí (kPa).

 

Tlaková ztráta vlivem místních odporů v příslušném úseku potrubí se stanoví podle tabulky 13.6 podle součtu součinitelů místních odporů v příslušném úseku. Hodnoty součinitelů místních odporů jsou uvedeny v tabulkách 13.4 a 13.5.

 

Ukázka vzorové tabulky pro výpočet tlakových ztrát v přívodním potrubí

 

Úsek

Jmenovitý výtok

QA

l/s

QD

 

l/s

da x s

 

mm

 

(DN)

v

 

m/s

l

 

m

R

 

kPa/m

l.R

 

kPa

∑ζ

ΔpF

 

kPa

l.R+ ΔpF

 

kPa

od

do

0,1

0,2

0,3

přibývá

celkem

přibývá

celkem

přibývá

celkem

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

13.1.1.4 Hydraulické posouzení navrženého přívodního potrubí

 

Hydraulické posouzení navrženého přívodního potrubí spočívá v ověření nerovnosti:

 

pdis ≥ pminFl + ∆pe + ∑∆pWM + ∑∆pAp + ∆pRF                                                           (13.2)

 

kde           pdis       je          dispoziční přetlak v místě napojení vodovodní přípojky na vodovodní řad pro veřejnou potřebu (kPa) (podle sdělení provozovatele vodovodu pro veřejnou potřebu),

pminFl               minimální požadovaný hydrodynamický přetlak u nejvyšší výtokové armatury (kPa) podle tabulky 12.1 a u hadicových systémů pro první zásah 200 kPa.

∆pe                  tlaková ztráta způsobená rozdílem mezi výškovou úrovní nejvyšší a nejvzdálenější výtokové armatury a místa napojení vodovodní přípojky na vodovodní řad pro veřejnou potřebu (kPa) (hydrostatický přetlak), 1 m přibližně odpovídá 10 kPa,

∑∆pWM           součet tlakových ztrát vodoměrů (kPa) na trase od napojení vodovodní přípojky na vodovodní řad po nejvzdálenější a nejvyšší odběrné místo (stanoví se v závislosti na průtoku vodoměrem podle dokumentace jeho výrobce),

∑∆pAp                 součet tlakových ztrát napojených zařízení (kPa), např. průtokových ohřívačů vody nebo zařízení pro úpravu vody, na trase od napojení vodovodní přípojky na vodovodní řad po nejvzdálenější a nejvyšší odběrné místo (stanoví se podle dokumentace výrobce),

∆pRF                     tlakové ztráty v potrubí podle vztahu (13.1) (kPa) v trase od napojení vodovodní přípojky na vodovodní řad k nejvzdálenějšímu a nejvyššímu odběrnému místu.

 

13.1.2 Dimenzování cirkulačního potrubí teplé vody

 

13.1.2.1 Stanovení výpočtového průtoku cirkulace teplé vody

 

Cirkulace teplé vody se dimenzuje na stav, kdy neprobíhá žádný odběr vody z přívodního potrubí (výpočtový průtok teplé vody QD = 0). Výpočtový průtok cirkulace teplé vody Qc (l/s) v místě cirkulačního čerpadla se přibližně stanoví podle vztahu:

 

Qc = qc/(4127 . Δt)                                                                                                                                     (13.3)

 

kde      qc je tepelná ztráta celého přívodního potrubí (W) stanovená podle vztahu (13.4),

Δt -  rozdíl teplot mezi výstupem přívodního potrubí teplé vody z ohřívače a spojením přívodního potrubí s cirkulačním potrubím (K), obvykle se volí Δt = 2 K. 

                                                                                                                     

Tepelné ztráty všech úseků přívodního potrubí qc (W) se stanoví podle vztahu:

 

qc = ∑ q                                                                                                                     (13.4)

 

Tepelné ztráty jednotlivých úseků přívodního potrubí q (W) se stanoví podle vztahu:

 

q = l . qt                                                                                                                     (13.5)

 

kde l je délka úseku přívodního potrubí (m) včetně délkových přirážek na neizolované armatury (1,6 m na každou neizolovanou armaturu) a upevnění potrubí (10 až 20 % délky tepelně izolovaného potrubí na upevnění potrubí, u kterého je izolace přerušena),

        qt – délková tepelná ztráta úseku přívodního potrubí qt (W/m), která se může zjednodušeně stanovit podle tabulky 13.7 (hodnoty v tabulce jsou zvoleny tak, aby nebylo při předběžném výpočtu nutné zvyšovat rychlost proudění vody v cirkulačním potrubí), nebo níže uvedených hodnot.

 

Při tloušťce tepelné izolace přibližně odpovídající vnějšímu průměru potrubí podle vyhlášky č. 193/2007 Sb. a teplotě okolí potrubí:

a) 25 °C je tepelná ztráta potrubí přibližně qt = 7 W/m;

b) 10 °C je tepelná ztráta potrubí přibližně qt = 10 W/m.

 

U rozvodů teplé vody s více cirkulačními okruhy se výpočtový průtok cirkulace teplé vody Q z předchozího úseku potrubí rozdělí do následujících dvou úseků potrubí podle vztahů:

 

Qa = Q . qa/(qa + qb)                                                                                                  (13.6)

 

Qb = Q - Qa                                                                                                               (13.7)

 

kde  qa  a qb  jsou tepelné ztráty jednotlivých úseků přívodního potrubí (W), do kterých se rozděluje výpočtový průtok cirkulace teplé vody z předchozího úseku přívodního potrubí,

        Qa a Qb – výpočtové průtoky cirkulace teplé vody v jednotlivých úsecích přívodního a jemu odpovídajícího cirkulačního potrubí (l/s) vzniklé rozdělením výpočtového průtoku cirkulace teplé vody Q z předchozího úseku potrubí,

        Q        – výpočtový průtok cirkulace teplé vody (l/s) v přívodním nebo cirkulačním potrubí do nebo z dvou úseků, který se do těchto úseků rozdělí.

 

13.1.2.2 Předběžný návrh průměru cirkulačního potrubí

 

Pro předběžný návrh průměru cirkulačního potrubí v jednotlivých úsecích se použijí tabulky 13.1, 13.2 a 13.3 (podle materiálu potrubí se vybere příslušná tabulka). Rychlost proudění vody v cirkulačním potrubí při výpočtovém průtoku cirkulace teplé vody nemá být menší než 0,2 m/s a nemá být větší než 0,5 m/s (u ocelových a plastových potrubí nejvíce 0,8 m/s). Rychlost proudění vody v přívodním potrubí při výpočtovém průtoku cirkulace teplé vody může být menší než 0,2 m/s, nesmí však překročit výše uvedené nejvyšší hodnoty.

 

13.1.2.3 Stanovení tlakových ztrát v přívodním i cirkulačním potrubí

 

Tlakové ztráty v potrubí ΔpRF (kPa) se stanoví podle vztahu (13.1). Stanovují se tlakové ztráty v přívodním a cirkulačním potrubí nejdelšího cirkulačního okruhu při výpočtovém průtoku cirkulace teplé vody stanoveném podle vztahů (13.3), (13.6) a (13.7).

 

Ukázka vzorové tabulky pro výpočet tlakových ztrát v přívodním a cirkulačním potrubí při cirkulaci teplé vody

 

Úsek

Qc

 

l/s

da x s

 

mm

 

(DN)

v

 

m/s

l

 

m

R

 

kPa/m

l.R

 

kPa

∑ζ

ΔpF

 

kPa

l.R+ ΔpF

 

kPa

 

od

do

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

13.1.2.4 Stanovení nejmenší potřebné dopravní výšky cirkulačního čerpadla

 

Nejmenší potřebná dopravní výška cirkulačního čerpadla H (m) se stanoví podle vztahu:

 

H = 0,1033 . (ΔpRF + ∑ΔpAp)                                                                                                                 (13.8)

 

kde ΔpRF jsou tlakové ztráty v přívodním i cirkulačním potrubí teplé vody nejdelšího okruhu (kPa) při výpočtovém průtoku cirkulace teplé vody,

∑ΔpAp     -      součet tlakových ztrát napojených zařízení (kPa), např. průtokových ohřívačů vody, nacházejících se v cirkulačním okruhu (stanoví se podle dokumentace výrobce těchto zařízení).

 

Tabulka 13.1 – Délkové tlakové ztráty třením R (kPa/m) a rychlosti proudění vody v (m/s) v ocelovém závitovém pozinkovaném potrubí v závislosti na průtoku (l/s) (studená voda)

 

Průtok

 

 

Jmenovitá světlost potrubí DN

 

25

32

40

50

R

 

v

 

R

 

v

 

R

 

v

 

R

 

v

 

0,50

1,18

0,9

0,26

0,5

0,11

0,4

0,03

0,2

0,60

1,69

1,0

0,37

0,6

0,16

0,4

0,05

0,3

0,70

2,30

1,2

0,50

0,7

0,22

0,5

0,06

0,3

0,80

3,01

1,4

0,66

0,8

0,28

0,6

0,08

0,4

0,90

3,81

1,5

0,83

0,9

0,36

0,7

0,10

0,4

1,00

4,70

1,7

1,03

1,0

0,44

0,7

0,12

0,5

1,20

 

 

1,48

1,2

0,64

0,9

0,18

0,5

1,40

 

 

2,01

1,4

0,86

1,0

0,24

0,6

1,60

 

 

2,62

1,6

1,13

1,2

0,31

0,7

1,80

 

 

3,32

1,8

1,43

1,3

0,40

0,8

2,00

 

 

4,09

2,0

1,76

1,5

0,49

0,9

2,20

 

 

 

 

2,13

1,6

0,59

1,0

2,40

 

 

 

 

2,53

1,7

0,71

1,1

2,60

 

 

 

 

2,97

1,9

0,83

1,2

2,80

 

 

 

 

3,45

2,0

0,96

1,3

3,00

 

 

 

 

 

 

1,10

1,4

 

 

Tabulka 13.2 – Délkové tlakové ztráty třením R (kPa/m) a rychlosti proudění vody v (m/s) v měděném potrubí v závislosti na průtoku (l/s)

 

Průtok

 

 

 

Vnější průměr x tloušťka stěny trubky (da x s)

mm

15 x 1

18 x 1

22 x 1

28 x 1,5

35 x 1,5

42 x 1,5

R

 

v

 

R

 

v

 

R

 

v

 

R

 

v

 

R

 

v

 

R

 

v

 

0,03

0,09

0,2

0,03

0,1

0,01

0,1

 

 

 

 

 

 

0,05

0,22

0,4

0,08

0,2

0,03

0,2

0,01

0,1

 

 

 

 

0,07

0,40

0,5

0,15

0,3

0,05

0,2

0,02

0,1

0,01

0,1

 

 

0,09

0,63

0,7

0,23

0,4

0,08

0,3

0,03

0,2

0,01

0,1

 

 

0,10

0,76

0,8

0,28

0,5

0,10

0,3

0,03

0,2

0,01

0,1

 

 

0,12

1,05

0,9

0,39

0,6

0,13

0,4

0,05

0,2

0,01

0,1

0,01

0,1

0,14

1,38

1,1

0,51

0,7

0,18

0,4

0,06

0,3

0,02

0,2

0,01

0,1

0,16

1,75

1,2

0,64

0,8

0,22

0,5

0,08

0,3

0,02

0,2

0,01

0,1

0,18

2,15

1,4

0,79

0,9

0,27

0,6

0,09

0,4

0,03

0,2

0,01

0,2

0,20

2,60

1,5

0,96

1,0

0,33

0,6

0,11

0,4

0,04

0,2

0,01

0,2

0,30

 

 

1,97

1,5

0,67

1,0

0,23

0,6

0,07

0,4

0,03

0,3

0,40

 

 

3,30

2,0

1,12

1,3

0,39

0,8

0,12

0,5

0,05

0,3

0,50

 

 

 

 

1,68

1,6

0,57

1,0

0,18

0,6

0,07

0,4

0,60

 

 

 

 

2,32

1,9

0,79

1,2

0,24

0,7

0,09

0,5

0,70

 

 

 

 

 

 

1,04

1,4

0,32

0,9

0,12

0,6

0,80

 

 

 

 

 

 

1,32

1,6

0,40

1,0

0,16

0,7

0,90

 

 

 

 

 

 

1,64

1,8

0,50

1,1

0,19

0,8

1,00

 

 

 

 

 

 

1,98

2,0

0,60

1,2

0,23

0,8

1,20

 

 

 

 

 

 

 

 

0,83

1,5

0,32

1,0

1,40

 

 

 

 

 

 

 

 

1,10

1,7

0,42

1,2

1,60

 

 

 

 

 

 

 

 

1,39

2,0

0,54

1,3

1,80

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

0,66

1,5

2,00

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

0,80

1,7

2,20

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

0,95

1,8

2,40

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1,11

2,0

 

 

Tabulka 13.3 – Délkové tlakové ztráty třením R (kPa/m) a rychlosti proudění vody v (m/s) v potrubí z PPR, PN 20 v závislosti na průtoku (l/s)

 

Průtok

 

 

Vnější průměr x tloušťka stěny trubky (da x s)

mm

20 x 3,4

25 x 4,2

32 x 5,4

40 x 6,7

50 x 8,4

63 x 10,5

R

 

v

 

R

 

v

 

R

 

v

 

R

 

v

 

R

 

v

 

R

 

v

 

0,03

0,08

0,2

0,03

0,1

0,01

0,1

 

 

 

 

 

 

0,05

0,21

0,4

0,07

0,2

0,02

0,1

0,01

0,1

 

 

 

 

0,07

0,38

0,5

0,13

0,3

0,04

0,2

0,01

0,1

0,01

0,1

 

 

0,09

0,59

0,7

0,20

0,4

0,06

0,3

0,02

0,2

0,01

0,1

 

 

0,10

0,70

0,7

0,24

0,5

0,07

0,3

0,03

0,2

0,01

0,1

 

 

0,12

0,97

0,9

0,33

0,6

0,10

0,3

0,03

0,2

0,01

0,1

 

 

0,14

1,28

1,0

0,43

0,6

0,13

0,4

0,05

0,3

0,02

0,2

0,01

0,1

0,16

1,62

1,2

0,54

0,7

0,17

0,5

0,06

0,3

0,02

0,2

0,01

0,1

0,18

2,00

1,3

0,67

0,8

0,21

0,5

0,07

0,3

0,02

0,2

0,01

0,1

0,20

2,41

1,5

0,80

0,9

0,25

0,6

0,08

0,4

0,03

0,2

0,01

0,1

0,30

4,99

2,2

1,65

1,4

0,51

0,8

0,17

0,5

0,06

0,3

0,02

0,2

0,40

8,40

2,9

2,76

1,8

0,85

1,1

0,29

0,7

0,10

0,5

0,03

0,3

0,50

 

 

4,13

2,3

1,26

1,4

0,43

0,9

0,15

0,6

0,05

0,4

0,60

 

 

5,74

2,8

1,75

1,7

0,59

1,1

0,20

0,7

0,07

0,4

0,70

 

 

 

 

2,31

2,0

0,77

1,3

0,27

0,8

0,09

0,5

0,80

 

 

 

 

2,94

2,3

0,98

1,4

0,34

0,9

0,11

0,6

0,90

 

 

 

 

3,64

2,5

1,21

1,6

0,42

1,0

0,14

0,6

1,00

 

 

 

 

4,40

2,8

1,46

1,8

0,50

1,2

0,16

0,7

1,20

 

 

 

 

 

 

2,03

2,2

0,70

1,4

0,23

0,9

1,40

 

 

 

 

 

 

2,68

2,5

0,92

1,6

0,30

1,0

1,60

 

 

 

 

 

 

3,42

2,9

1,17

1,8

0,38

1,2

1,80

 

 

 

 

 

 

 

 

1,44

2,1

0,46

1,3

2,00

 

 

 

 

 

 

 

 

1,74

2,3

0,56

1,4

2,20

 

 

 

 

 

 

 

 

2,07

2,5

0,66

1,6

2,40

 

 

 

 

 

 

 

 

2,42

2,8

0,78

1,7

2,60

 

 

 

 

 

 

 

 

2,80

3,0

0,89

1,9

2,80

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1,02

2,0

3,00

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1,16

2,2

 

 

Tabulka 13.4 – Hodnoty součinitele místního odporu ζ pro vybrané tvarovky používané na potrubí z pozinkované oceli, mědí nebo PPR a jiné místní odpory

 

Místní odpor

Součinitel místního odporu ζ 1)

Ohyb trubky

0,2

Koleno

90°

1,5

45°

1,5

Oblouk

Jednoduchý r ³ 3d

1,0

Dvojitý

ostrý

2,0

mírný

1,0

Tvarovka T

Odbočení (rozdělení)

1,5

Odbočení (spojení)

2,0

Průchod (rozdělení)

0,6

Průchod (spojení)

4,0

Protiproud

3,0

Kříž

rozdělení

2,0

spojení

4,0

Redukce

na menší DN

1,0

na větší DN

1,0

Nástěnka koncová i průtočná

5,0

Přechodka na jiný materiál

0,5

Hrdlo čerpadla

1,5

Vtok do nádrže

1,0

Výtok z nádrže

1,0

Zásobníkový ohřívač

3,0

Kompenzátor

osový

2,0

vlnovcový

2,0

trubkový

1,0

1)        Přesnější hodnoty součinitelů místního odporu se zjistí z dokumentace výrobce tvarovek.

 

Tabulka 13.5 – Hodnoty součinitele místního odporu ζ pro vybrané armatury

 

Armatura

Součinitel místního odporu ζ1) pro jmenovitou světlost armatury DN

£ 15

20

25

32

40

³ 50

Přímý ventil

14,0

12,0

10,0

10,0

12,0

12,0

Ventil se šikmým sedlem

6,0

5,0

4,0

4,0

4,0

4,0

Rohový ventil

16,0

14,0

--

--

--

--

Klínové šoupátko nebo kulový kohout

1,5

1,2

1,0

0,8

0,7

0,6

Zpětný ventil do svislého potrubí nebo zpětný ventil univerzální

12,0

10,0

8,0

8,0

4,3

3,8

Zpětný ventil do ležatého potrubí

30,0

20,0

20,0

16,0

16,0

16,0

Zpětná klapka

7,5

7,5

7,0

7,0

6,5

6,0

Lapač nečistot šikmý (filtr se sítem)

4,9

5,4

7,5

6,0

6,0

5,5

Navrtávací pas s uzávěrem

--

--

5,0

5,0

5,0

5,0

Sací koš

--

--

--

16,0

16,0

14,0

1) Hodnoty jsou orientační (vyšší). Přesné hodnoty se zjišťují u výrobce nebo dodavatele armatur.

 

Tabulka 13.6 – Tlakové ztráty v potrubí vlivem místních odporů ∆pF (kPa) pro součinitel místního odporu ζ =1 v závislosti na rychlosti proudění vody v příslušném úseku potrubí v (m/s)

v

 

0,2

0,4

0,6

0,8

1,0

1,2

1,4

1,6

1,8

2,0

2,2

2,4

2,6

2,8

3,0

∆pF

(ζ =1)

0,02

0,08

0,18

0,32

0,5

0,72

0,98

1,28

1,62

2,0

2,42

2,88

3,38

3,92

4,5

Tlaková ztráta ∆pF v příslušném úseku potrubí se stanovuje vynásobením tlakové ztráty pro ζ  =1 součtem součinitelů ζ pro místní odpory v příslušném úseku potrubí.

 

 

Tabulka 13.7 – Přibližné stanovení délkové tepelné ztráty qt v úseku potrubí v závislosti na jeho vnějším průměru a teplotě okolí

Materiál potrubí

Vnější průměr potrubí

mm

Teplota vzduchu v okolí potrubí

°C

0

10

15

20

25

Délková tepelná ztráta tepelně izolovaného potrubí qt (při tloušťce tepelné izolace 20 mm, teplotě vody v potrubí 55 °C a λθ = 0,04 W/(m.K))

W/m

PP

20

10,6

8,7

7,7

6,8

5,8

Měď

22

11,9

9,7

8,6

7,5

6,5

PP

25

12,1

9,9

8,8

7,7

6,6

Měď

28

13,8

11,3

10,0

8,8

7,5

PP

32

14,0

11,4

10,1

8,9

7,6

Měď

35

15,9

13,0

11,6

10,1

8,7

PP

40

16,1

13,1

11,7

10,2

8,8

Měď

42

18,0

14,8

13,1

11,5

9,8

PP

50

18,6

15,2

13,5

11,8

10,1

Měď

54

21,6

17,7

15,7

13,8

11,8

PP

63

21,7

17,8

15,8

13,8

11,8

PP

75

24,5

20,0

17,8

15,6

13,4

Měď

76,1

28,1

23,0

20,5

17,9

15,3

Poznámky:

-          Hodnoty délkových tepelných ztrát uvedené v tabulce je vhodné použít pro stanovení výpočtového průtoku cirkulace teplé vody i u potrubí s  tloušťkou tepelné izolace větší než 20 mm.

-          Teplota 10 °C se předpokládá např. v nevytápěných sklepech.

-          Teplota 25 °C se předpokládá např. v instalačních šachtách nebo nevětraných prostorech nad podhledem.

 

 

13.2 Dimenzování vsakovacích zařízení

 

Dimenzování vsakovacích zařízení se provádí podle ČSN 75 9010. Při dimenzování vsakovacích zařízení je nutné stanovit retenční objem vsakovacího zařízení a dobu jeho prázdnění.

 

13.2.1 Retenční objem vsakovacího zařízení

 

Přítok vody do vsakovacího zařízení je zpravidla rychlejší než odtok (vsakování). Proto je nutné, aby povrchová i podzemní vsakovací zařízení měla určitý retenční objem Vvz (m3), který se pro odvodňované plochy do 3 ha stanoví podle vztahu:

 

Vvz = 0,001 . hd . (Ared + Avz) – 1/f . kv . Avsak . tc . 60                                                (13.9)

                                                          

kde      hd    je návrhový úhrn srážky (mm) podle tabulky 13.9 nebo přesnějších hydrologických údajů pro stanovenou periodicitu p a dobu trvání srážky tc,

Ared -   redukovaný půdorysný průmět odvodňované plochy (m2), podle vztahu (13.11),

Avsak – vsakovací plocha vsakovacího zařízení (m2), zjednodušeně plocha propustného dna vsakovacího zařízení (viz vztah (13.12)),

Avz    -  plocha hladiny vsakovacího zařízení (m2) (uvažuje se jen u povrchových vsakovacích zařízení),

f       -  součinitel bezpečnosti vsaku (f ≥ 2),

kv    -   koeficient vsaku (m/s) uvedený ve výstupech geologického průzkumu pro vsakování,

tc      - doba trvání srážky (min) stanovené návrhové periodicity p (viz tabulka 13.9).

 

Výpočet se provede pro všechny návrhové úhrny srážek s dobou trvání 5 min až 4 320 min (72 h) podle tabulky 13.9 nebo přesnějších hydrologických údajů. Za návrhový objem se považuje největší vypočtený retenční objem vsakovacího zařízení podle vztahu (13.9). Návrhová periodicita srážek pro dimenzování vsakovacích zařízení je uvedena v tabulce 13.10. Při stanovení retenčního objemu povrchových vsakovacích zařízení, je třeba k redukovanému půdorysnému průmětu odvodňované plochy přičíst také plochu hladiny vsakovacího zařízení. Pro zjednodušení výpočtu se může předpokládat, že plocha hladiny vsakovacího zařízení je rovna ploše dna vsakovacího zařízení.

U vsakovacích zařízení vyplněných štěrkem nebo prefabrikovanými bloky je retenční objem vsakovacího zařízení objemem pórů nebo retenčního prostoru v blocích. Celkový objem vsakovacího zařízení W (m3) se potom stanoví podle vztahu:

 

W = Vvz/m                                                                                                                 (13.10)

 

kde      Vvz  je retenční objem vsakovacího zařízení (m3);

m    -  pórovitost nebo retenční schopnost vsakovacího zařízení.

Pórovitost hrubého písku nebo štěrku (zrnitosti 2 mm až 20 mm) m = 0,3. Retenční schopnost vsakovacího zařízení sestaveného z prefabrikovaných bloků stanoví jejich výrobce.

Redukovaný půdorysný průmět odvodňované plochy Ared (m2) se stanoví podle vztahu:

 

Ared = ∑ A . C                                                                                                            (13.11)

                                                                                              

kde      A je půdorysný průmět odvodňované plochy (m2),

C -  součinitel odtoku srážkových vod podle tabulky 13.8.

 

Před výpočtem retenčního objemu podzemního vsakovacího zařízení (kromě vsakovacích šachet) se jeho vsakovací plocha Avsak (m2) při koeficientech vsaku kv = 10-3 až 10-5 m/s může odhadnout podle vztahu:

Avsak = (0,01 až 0,03) . Ared                                                                                       (13.12)

kde Ared je redukovaný půdorysný průmět odvodňované plochy (m2) stanovený podle vztahu (13.11).

Při koeficientech vsaku kv ≤ 10-6 m/s má být vsakovací plocha vsakovacího zařízení Avsak ≥ 0,2 . Ared.

 

Tabulka 13.8 – Součinitele odtoku srážkových povrchových vod

Druh odvodňované plochy; druh úpravy povrchu

Sklon povrchu

do 1 %

1 % až 5 %

nad 5 %

Součinitele odtoku srážkových povrchových vod

C

Střechy s propustnou horní vrstvou (vegetační střechy)

0,4 až 0,71)

0,4 až 0,71)

0,5 až 0,71)

Střechy s vrstvou kačírku na nepropustné vrstvě

0,7 až 0,91)

0,7 až 0,91)

0,8 až 0,91)

Střechy s nepropustnou horní vrstvou

1,0

1,0

1,0

Střechy s nepropustnou horní vrstvou o ploše větší než 10 000 m2 

0,9

0,9

0,9

Asfaltové a betonové plochy, dlažby se zálivkou spár

0,7

0,8

0,9

Dlažby s pískovými spárami

0,5

0,6

0,7

Upravené štěrkové plochy

0,3

0,4

0,5

Neupravené a nezastavěné plochy

0,2

0,25

0,3

Komunikace ze zatravňovacích tvárnic

0,2

0,3

0,4

Komunikace ze vsakovacích tvárnic

0,2

0,3

0,4

Sady, hřiště

0,1

0,15

0,2

Zatravněné plochy

0,05

0,1

0,15

1) Podle tloušťky propustné horní vrstvy.

 

Tabulka 13.9 – Návrhové úhrny srážek v ČR s dobou trvání 5 min až 4 320 min (72 h)

Nadmořská výška

m n. m.

Periodicita srážek

p

rok-1

Doba trvání srážek

tc

min

5       

10

15

20

30

40

60

120

240

360

480

600

720

1080

1440

2880

4320

Návrhové úhrny srážek

hd

mm

Do 650

0,2

12

18

21

23

25

27

29

35

39

44

49

50

51

54

55

73

85

0,1

14

21

24

27

30

32

35

42

46

54

56

58

59

63

66

88

100

Nad 650

0,2

11

15

17

20

23

26

30

40

49

58

67

76

85

99

104

156

179

0,1

12

17

20

22

26

30

35

46

56

67

77

87

98

122

130

200

235

 

Tabulka 13.10 – Návrhová periodicita srážek pro dimenzování vsakovacích zařízení

Riziko při přeplnění vsakovacího zařízení nebo retenční nádrže

Návrhová periodicita srážek

p

rok-1

Při přetečení vsakovacího zařízení nebo retenční nádrže je možný odtok srážkové vody ze vsakovacího zařízení nebo retenční nádrže po povrchu terénu nebo přepadovým potrubím mimo budovy nebo podzemní dopravní zařízení.

Při zpětném vzdutí v dešťové kanalizaci, která je zaústěna do vsakovacího zařízení nebo retenční nádrže, je možný odtok srážkové vody z dešťové kanalizace po povrchu terénu mimo budovy nebo podzemní dopravní zařízení.

Prostory odvodněné do dešťové kanalizace nacházející se pod hladinou zpětného vzdutí jsou proti vniknutí vzduté vody z dešťové kanalizace chráněny technickým opatřením podle ČSN EN 12056-4 a ČSN 75 6760. 

 

 

 

 

0,2

Pokud není splněna některá z podmínek uvedených v předchozích třech odstavcích.

Např. u vsakovacích zařízení nebo retenčních nádrží, která slouží pouze pro odvodnění podzemních dopravních zařízení a/nebo vstupů do budov nacházejících se pod úrovní okolního terénu, a odvodňované prostory pod úrovní terénu nemohou být před vodou přetékající ze vsakovacího zařízení nebo retenční nádrže chráněny.

 

 

0,1

V případech, kdy je zpracován generel odvodnění nebo generel kanalizace zájmového území a obsahuje návrhovou periodicitu srážek.

Hodnota podle generelu

V souladu s hydraulickou spolehlivostí vybudované protipovodňové ochrany.

Individuálně stanovená hodnota

Poznámka: Zpětné vzdutí v dešťové kanalizaci zaústěné do vsakovacího zařízení vznikne při naplnění vsakovacího zařízení na větší objem, než je vypočtený retenční objem. Hladinou zpětného vzdutí je úroveň terénu v místě, kde může srážková voda ze vsakovacího zařízení a/nebo připojené dešťové kanalizace přetékat (úroveň poklopu s otvory, mříže na šachtě apod.).

 

13.2.2 Doba prázdnění vsakovacího zařízení

 

Doba prázdnění vsakovacího zařízení Tpr (s) se stanoví podle vztahu:

 

Tpr = Vvz/Qvsak                                                                                               (13.13)

 

kde      Vvz   je největší vypočtený retenční objem (návrhový objem) vsakovacího zařízení (m3) vypočtený podle vztahu (13.9),

            Qvsak – vsakovaný odtok (m3/s) stanovený podle vztahu (13.14).

 

Doba prázdnění vsakovacího zařízení nemá překročit 72 h.

 

Vsakovaný odtok Qvsak (m3/s) se stanoví podle vztahu:

 

Qvsak = 1/f . kv . Avsak                                                                                     (13.14)

 

kde      f       -  součinitel bezpečnosti vsaku (f ≥ 2),

kv    -   koeficient vsaku (m/s) uvedený ve výstupech geologického průzkumu pro vsakování,

 

Avsak – vsakovací plocha vsakovacího zařízení (m2), zjednodušeně plocha propustného dna vsakovacího zařízení.

 

 

13.3 Dimenzování retenčních dešťových nádrží

 

Dimenzování retenčních dešťových nádrží na stokových sítích se provádí podle ČSN 75 6261. Dimenzování retenčních dešťových nádrží na vnitřní kanalizaci se provádí podle ČSN 75 6760. Při dimenzování retenčních dešťových nádrží je nutné stanovit jejich retenční objem a znát odtok srážkových vod z retenční nádrže.

 

13.3.1 Retenční objem retenční dešťové nádrže

 

Retenční objem retenční dešťové nádrže Vr (m3) se stanoví podle vztahu

 

Vr = 0,001 . w . hd . (Ared + Ar) – 0,001 . Qo . tc . 60                                                  (13.15)

 

kde w je součinitel stoletých srážek podle tabulky 13.11,

      hd - návrhový úhrn srážky (mm) podle tabulky 13.9 nebo přesnějších hydrologických údajů pro stanovenou periodicitu p a dobu trvání srážky tc,

      Ared – redukovaný půdorysný průmět odvodňované plochy (m2) stanovený podle vztahu (13.11),

     Ar    -  plocha hladiny retenční dešťové nádrže (m2) (uvažuje se jen u povrchových retenčních dešťových nádrží),

      Qo   – regulovaný odtok srážkových vod z retenční dešťové nádrže (l/s),

       tc   – doba trvání srážky (min) stanovené návrhové periodicity p (viz tabulky 13.9 a 13.11).

 

Výpočet se provede pro všechny úhrny srážek s dobou trvání 5 min až 4 320 min (72 h) podle tabulky 13.9 nebo přesnějších hydrologických údajů. Za návrhový objem se považuje největší vypočtený retenční objem retenční dešťové nádrže podle vztahu (13.15). Návrhová periodicita srážek se stanoví podle tabulky 13.11. Při stanovení retenčního objemu povrchových retenčních dešťových nádrží je třeba k redukovanému půdorysnému průmětu odvodňované plochy přičíst také plochu hladiny retenční nádrže. Pro zjednodušení výpočtu se může předpokládat, že plocha hladiny retenční dešťové nádrže je rovna ploše jejího dna.

 

13.3.2 Regulovaný odtok srážkových vod z retenční nádrže

 

Regulovaný odtok srážkových vod z retenční dešťové nádrže Qo (l/s) se stanoví:

a)      podle hodnoty povoleného odtoku stanovené přímo provozovatelem kanalizace pro veřejnou potřebu nebo správcem povodí,

b)      výpočtem podle vztahu (4.4) v odstavci 4.4.1 pro půdorysný průmět plochy celé nemovitosti, přičemž hodnotu součinitele odtoku srážkových vod stanoví provozovatel kanalizace pro veřejnou potřebu nebo se stanoví podle druhu úpravy povrchu na pozemku před výstavbou budovy (viz tabulka 13.8),

c)      podle vztahu:

Qo = A . Qst/10000                                                                                         (13.16)

kde Qst je stanovený odtok srážkových vod z celé nemovitosti (l/(s.ha)), který stanoví provozovatel kanalizace pro veřejnou potřebu,

A  -  půdorysný průmět odvodňované plochy celé nemovitosti (m2).

 

Tabulka 13.11 - Návrhová periodicita srážek pro dimenzování retenčních dešťových nádrží

 

Riziko při přeplnění retenční dešťové nádrže

Návrhová periodicita srážek

p

rok-1

 

 

Součinitel stoletých srážek

w

Při přetečení retenční dešťové nádrže umístěné vně budovy je možný odtok srážkové vody z retenční dešťové nádrže po povrchu terénu nebo přepadovým potrubím mimo budovy nebo podzemní dopravní zařízení.

Při zpětném vzdutí v dešťové kanalizaci, která je zaústěna do retenční dešťové nádrže, je možný odtok srážkové vody z dešťové kanalizace po povrchu terénu mimo budovy nebo podzemní dopravní zařízení.

Prostory odvodněné do dešťové kanalizace nacházející se pod hladinou zpětného vzdutí jsou proti vniknutí vzduté vody z dešťové kanalizace chráněny technickým opatřením podle ČSN EN 12056-4 a ČSN 75 6760. 

 

 

 

 

0,2

 

 

 

 

1,00

Pokud není u retenčních dešťových nádrží umístěných vně budovy splněna některá z podmínek uvedených v předchozích třech odstavcích.

 

0,1

 

 

1,00

Pokud se retenční dešťová nádrž nachází uvnitř budovy.

 

0,1

 

1,72

POZNÁMKA Zpětné vzdutí v dešťové kanalizaci zaústěné do retenční dešťové nádrže vznikne při naplnění retenční nádrže na větší objem, než je vypočtený retenční objem. Hladinou zpětného vzdutí je úroveň terénu v místě, kde může srážková voda z retenční dešťové nádrže a/nebo připojené dešťové kanalizace přetékat (úroveň poklopu s otvory, mříže na šachtě apod.).

 

 

13.4 Dimenzování zařízení pro využití srážkové vody

 

Pro návrh zařízení na využití srážkové vody platí ČSN EN 16941-1 a ČSN 75 6780. Při dimenzování zařízení pro využití srážkové vody je třeba navrhnout objem nádrže na srážkovou povrchovou vodu a posoudit, zda je využití srážkové vody optimální. Srážková voda se, obvykle po mechanickém čištění, může využívat jako voda nepitná (provozní) ke splachování záchodů, k zalévání zahrad, kropení zeleně a hřišť a někdy i k praní a úklidu. Vodovod nepitné (srážkové) vody musí být veden vždy odděleně od vodovodu pitné vody. Doplňování pitné vody do zařízení na využití srážkové vody smí být prováděno pouze pomocí volného výtoku AA nebo AB podle ČSN EN 16941-1 a ČSN EN 1717. Pro měření spotřeby srážkové (nepitné) vody odváděné ze zařizovacích předmětů do splaškové kanalizace pro veřejnou potřebu se na vodovodní potrubí nepitné (srážkové) vody osadí vodoměr. Pokud je do zařízení pro využití srážkové vody doplňována voda z vodovodu pro veřejnou potřebu, osadí se na potrubí pro doplňkový přívod vody vodoměr.

 

13.4.1 Denní potřeba nepitné vody

 

Denní potřeba nepitné vody v obytných budovách DG (l/den) se stanoví ze vztahu:

 

 DG = n . ΣDp,d + Ds,d . S + Df,d,misc                                                                                                (13.17)

kde n         je počet obyvatel v budově;

    ΣDp,d    -  součet denních potřeb nepitné vody souvisících

                   s obyvateli (l/obyvatel.den) v obytných budovách,  viz tabulku 13.12;

    Ds,d       - potřeba nepitné vody pro zalévání nebo kropení (l/m2), viz tabulku

                   13.13, pokud se zalévá nebo kropí jednou za den;

     S          - plocha, která se zalévá nebo kropí (m2);

    Df,d,misc  -   denní potřeba nepitné vody nesouvisící s obyvateli pro jiné účely než je

                     zalévání nebo kropení, např. pro úklid (l/den).

 

 

 

Denní potřeba nepitné vody v jiných než obytných budovách DG (l/den) se stanoví ze vztahu:

 

 DG = n . (VT . uT + VU . uU) + Vmisc                                                                                             (13.17a)

kde n     je počet osob v budově;

    VT    -  objem vody pro jedno spláchnutí záchodové mísy (l), viz tabulku 13.14;

    uT     - počet použití záchodové mísy jednou osobou za den (1/(osoba.den),

               viz tabulku 13.15;

   VU    -  objem vody pro jedno spláchnutí pisoárové mísy (l), viz tabulku 13.14;

    uU    - počet použití pisoárové mísy jednou osobou za den (1/(osoba.den),

              viz tabulku 13.15;           

   Vmisc  - objem vody pro jiné účely, např. zalévání nebo úklid (l/den).

 

Objem akumulační nádrže na srážkové povrchové vody se zpravidla stanovuje na potřebu nepitné vody za 14 až 21 dnů (dva až tři týdny beze srážek). V odůvodněných případech může být objem nádrže na srážkové povrchové vody stanoven na potřebu nepitné vody až za 30 dnů.

Při stanovení objemu akumulační nádrže na srážkovou povrchovou vodu se bere v úvahu, že zalévání nebo kropení, popř. úklid, se nemusí provádět každý den. Dále se musí vzít v úvahu využití budovy v průběhu 14 až 30 dnů (každý den, jen v pracovních dnech apod.).

Pokud je z prostorových důvodů nutné omezit rozměry akumulační nádrže na srážkové povrchové vody, stanovuje se její objem na potřebu nepitné vody kratší než 21 dnů (např. 14 dnů).

 

Tabulka 13.12 – Denní potřeba nepitné vody v obytných budovách souvisící s obyvateli

Zařizovací předmět

Denní potřeba nepitné vody

Dp,d

l/obyvatel.den

Záchod (splachování)

30

Praní1)

10 až 15

1)      Pračka obvykle potřebuje 30 až 60 l vody na jeden cyklus praní.

 

 

Tabulka 13.13 – Potřeba nepitné vody pro zalévání nebo kropení

Způsob použití

Potřeba nepitné vody pro jedno zalévání nebo kropení

Ds,d 

l/m2

Roční potřeba nepitné vody pro zalévání nebo kropení

Ds,a

l/(m2 . rok)

Zalévání zahrady

1,01)

160

Kropení hřišť

1,2

200

Kropení zeleně

1,0

120 až 200

1)     Na plochu celé zahrady, i když se zalévá jen její část. 

 

Tabulka 13.14 - Objemy vody pro jedno spláchnutí

Zařizovací předmět

Objemy vody pro jedno spláchnutí

VT a VU

Velké spláchnutí

l

Malé spláchnutí

l

Efektivní objem pro jedno spláchnutí u splachovačů s možností dvojího splachování při používání záchodové mísy více než dvakrát denně

l

Záchodová mísa VT

4,51)

3

3,5

6

3

4,0

9

3

5,0

Pisoárová mísa bez odsávání VU

2

--

--

Pisoárová mísa s odsáváním VU

2 až 3

--

--

1) Vyžaduje posouzení dimenzí kanalizačního potrubí výpočtem.

 

Tabulka 13.15 - Počty použití záchodových nebo pisoárových mís jednou osobou za den

 

Zařizovací předměty

Osoby v budovách

Zaměstnanci v prodejnách,
administrativních a podobných
budovách1)

Zákazníci v prodejnách nebo návštěvníci
administrativních a podobných budov, pokud mají možnost používat WC

Ubytovaní v hotelech, na internátech a vysokoškolských kolejích

Počty použití zařizovacích předmětů jednou osobou za den

uT a uU

Záchodová mísa pro muže, pokud jsou instalovány také pisoáry

uT

 

1

 

0,17

 

--

Záchodová mísa pro muže, pokud nejsou instalovány pisoáry

uT

 

4

 

1

 

7

Záchodová mísa pro ženy

uT

 

4

 

1

 

7

Pisoárová mísa

uU

 

3

 

0,83

 

--

1) Zaměstnanci s osmihodinovou pracovní dobou.

 

13.4.2 Průměrný roční nátok srážkové povrchové vody

 

Průměrný roční nátok srážkové povrchové vody YR (l/rok) se stanoví podle vztahu:

 

YR = ∑A . h . e . η                                                                                          (13.18)                                                                                                                                                                           

kde      A je půdorysný průmět sběrné (odvodňované) plochy střechy (m2),

h  - dlouhodobý srážkový normál (mm), pokud není znám přesnější údaj pro určité místo, použije se údaj z tabulky 13.17,

e   - součinitel výtěžnosti sběrné plochy střechy (tabulka 13.16),

η   - hydraulická účinnost mechanického čištění srážkové vody (mechanického filtru, síta), pokud výrobce nestanoví jinak, uvažuje se pro systémy bez dalšího čištění η = 0,9.

 

Tabulka 13.16 - Součinitelé výtěžnosti sběrné plochy střechy e

 

Druh střechy

Součinitel výtěžnosti sběrné plochy střechy

e

Šikmé střechy s hladkým povrchem (např. kovové, skleněné, z glazovaných tašek nebo slunečních kolektorů)

0,9

Šikmé střechy s drsným povrchem (např. z betonových tašek)

0,8

Ploché střechy bez štěrku (kačírku)

0,8

Ploché střechy se štěrkem (kačírkem)

0,7

Intenzivní vegetační střechy (střešní zahrady)

0,3

Extenzivní vegetační střechy

0,5

 

Tabulka 13.17 – Dlouhodobý srážkový normál h (mm) v ČR v letech 1991 až 2020 (roční úhrny srážek)

Kraj

Dlouhodobý srážkový normál v letech 1991 až 2020

(roční úhrn srážek)

h

mm

Česká republika

684

Praha a Středočeský

583

Jihočeský

694

Plzeňský

686

Karlovarský

727

Ústecký

640

Liberecký

850

Královéhradecký

732

Pardubický

701

Vysočina

677

Jihomoravský

561

Olomoucký

719

Zlínský

771

Moravskoslezský

813

 

 

13.4.3 Posouzení využití srážkové vody

 

Využití srážkové vody je optimální pokud platí vztah:

 

YR ≥ Dt,a                                                                                                                    (13.19)                                

 

kde YR je průměrný roční nátok srážkové vody (l/rok),

       Dt,a – celková roční potřeba nepitné vody (l/rok), viz vztah (13.20) a (13.20a).

Pokud je roční nátok srážkové vody menší než potřeba provozní vody, doporučuje se upustit od některých způsobů využití, např. praní, aby byla výše uvedená nerovnost splněna.

 

Celková roční potřeba nepitné (srážkové) vody Dt,a (l/rok) v obytných budovách se stanoví podle vztahu:

 

 Dt,a = da . n . ΣDp,d + Ds,a . S + Df,a,misc                                                        (13.20)

 

Celková roční potřeba nepitné (srážkové) vody Dt,a (l/rok) v ostatních budovách se stanoví podle vztahu:

 

Dt,a = da . DG + Ds,a . S+ Df,a,misc                                                                                     (13.20a)

 

kde da     je    počet dnů v roce, kdy se nepitná voda využívá (v obytných budovách 365 dnů, 

                      v ostatních budovách např. v pracovních dnech);

        n        -   počet obyvatel v budově;

      ΣDp,d    - součet denních potřeb nepitné vody souvisících s obyvateli (l/obyvatel.den),

                     viz tabulku 13.12;

       DG      -  denní potřeba nepitné vody (l/den) bez zalévání nebo kropení a úklidu;

       Ds,a      - roční potřeba nepitné vody pro zalévání nebo kropení (l/(m3.rok)),

                     viz tabulku 13.13;

       S          - plocha, která se zalévá nebo kropí (m2);

       Df,a,misc - roční potřeba nepitné vody nesouvisící s osobami pro jiné účely, než je zalévání

                      nebo kropení, např. pro úklid (l/rok).

 

13.5 Dimenzování domovních čistíren odpadních vod

 

Domovní čistírny odpadních vod se používají v případech, kdy není možné odvádění splaškových odpadních vod do kanalizace pro veřejnou potřebu zakončené ústřední čistírnou odpadních vod. Dimenzování domovních čistíren odpadních vod se provádí podle ČSN 75 6402 podle počtu připojených ekvivalentních obyvatel (zkratka EO). Na jednoho ekvivalentního obyvatele (obyvatele bytu nebo rodinného domu) se předpokládá specifická produkce odpadních vod 90 až 120 l/den a produkce 60 g specifického znečištění BSK5 za den. BSK5 (biochemická spotřeba kyslíku v gramech za 5 dní při teplotě 20 OC) je ukazatelem znečištění, jehož hodnota vypovídá, jak velká část znečištění je biologicky čistitelná. Stanovení počtu ekvivalentních obyvatel, zejména v jiných než obytných budovách, je uvedeno v tabulce 13.18. Výrobci domovních čistíren odpadních vod obvykle uvádějí, pro jaký počet ekvivalentních obyvatel je příslušná čistírna určena. Dešťové vody se do domovní čistírny neodvádějí.

 

Tabulka 13.18 – Stanovení počtu ekvivalentních obyvatel (EO)

 

Druh budovy nebo její části

Měrná jednotka v příslušné budově

Počet EO

Byt

plocha do 50 m2

2

Byt

plocha nad 50 m2 do75 m2

3

Byt

plocha nad 75 m2

4

Ubytovací zařízení

jedno lůžko

1 až 3

Campingy, dětské tábory

2 osoby

1

Pohostinství s obrátkou na židli:

1 x denně

3 místa

1

2 x až 3 x denně

1 místo

1

4 x až 6 x denně

1 místo

2

Administrativní budovy, živnosti

2 až 3 zaměstnanci

1

 

Průměrný denní přítok odpadních vod na čistírnu Q24m (l/den) se stanoví podle vztahu:

 

Q24m = (90 až 120) . ∑EO                                                                                         (13.21)

 

kde      ∑EO je součet připojených ekvivalentních obyvatel.

 

Průměrný bezdeštný denní přítok na čistírnu Q24 (l/den) se stanoví podle vztahu:

 

Q24 = Q24m + QB                                                                                                        (13.22)

 

kde      Q24m je průměrný denní přítok odpadních vod na čistírnu (l/den),

QB   - přítok balastních vod na čistírnu (l/den), např. kondenzátu z klimatizačních jednotek.

 

Maximální bezdeštný denní přítok na čistírnu Qd (l/den) se stanoví podle vztahu:

 

Qd = Q24m . kd + QB                                                                                                   (13.23)

 

kde      Q24m je průměrný denní přítok odpadních vod na čistírnu (l/den),

kd     - součinitel denní nerovnoměrnosti (u domovních čistíren se předpokládá kd = 1,5),

QB   - přítok balastních vod na čistírnu (l/den), např. kondenzátu z klimatizačních jednotek.

 

Maximální bezdeštný hodinový přítok na čistírnu Qh (l/h) se stanoví podle vztahu:

 

Qh = (Q24m . kd . kh + QB)/24                                                                                     (13.24)

 

kde      Q24m je průměrný denní přítok odpadních vod na čistírnu (l/den),

kd     - součinitel denní nerovnoměrnosti (u domovních čistíren se předpokládá kd = 1,5),

kh        - součinitel maximální hodinové nerovnoměrnosti podle tabulky 13.19,

QB   - přítok balastních vod na čistírnu (l/den), např. kondenzátu z klimatizačních jednotek.

 

 

Tabulka 13.19 – Součinitelé maximální hodinové nerovnoměrnosti kh

 

Počet připojených ekvivalentních obyvatel

5

10

20

30

40

50

75

100

300

400

500

10000

100000

Součinitel maximální hodinové nerovnoměrnosti kh

8,1

7,8

7,5

7,2

6,9

6,7

6,3

5,9

4,4

3,5

2,6

2,0

1,5

Poznámka: Uvedené hodnoty součinitelů maximální hodinové nerovnoměrnosti se používají také při dimenzování stok. Při dimenzování domovních čistíren odpadních vod se používají hodnoty pro počty připojených ekvivalentních obyvatel do 500.

 

 

13.6 Dimenzování lapáků tuků

 

Lapáky tuků se používají pro předčištění odpadních vod se zvýšeným obsahem tuků, např. z kuchyní, jatek a provozů pro zpracování masa a ryb. Odpadní vody se zvýšeným obsahem tuků se do lapáku vedou odděleně od ostatních odpadních vod. Odpadní vody ze záchodů, umyvadel, sprch apod. nesmějí být přes lapák tuků odváděny. Lapáky tuků se dimenzují podle ČSN EN 1825-2. Při dimenzování lapáku tuků se stanovuje jeho jmenovitý rozměr, který se porovnává se jmenovitým rozměrem uvedeným  v dokumentaci výrobce příslušného lapáku. Navržený jmenovitý rozměr nesmí být větší než jmenovitý rozměr uvedený výrobcem lapáku.

Jmenovitý rozměr NS se stanoví podle vtahu:

 

NS = QS . fd . ft . fr                                                                                                     (13.25)

 

kde      QS je maximální odtok odpadních vod (l/s) stanovený podle vztahu 13.26 nebo 13.27,

            fd   -  součinitel hustoty tuků a olejů podle tabulky 13.20,

            ft   -  součinitel teploty odpadních vod na přítoku do lapáku podle tabulky 13.21,

            fr   -  součinitel vlivu čisticích a oplachových prostředků podle tabulky 13.22.

 

Objem kalového prostoru lapáku musí být nejméně stonásobkem jmenovité velikosti (v litrech). V jatkách a podobných provozech se doporučuje, aby objem kalového prostoru lapáku byl nejméně dvěstěnásobkem jmenovité velikosti (v litrech).

 

Tabulka 13.20 – Součinitel hustoty fd

 

Druh tuku nebo odpadních vod

Součinitel hustoty

 fd

Odpadní vody z kuchyní, jatek a provozů pro zpracování masa a ryb

1,0

Tuky a oleje o hustotě > 0,94 g/cm³

1,5

Hustoty různých tuků a olejů jsou uvedeny v ČSN EN 1825-2.

 

Tabulka 13.21 – Součinitel teploty odpadních vod ft

 

Teplota odpadních vod na přítoku

(°C)

Součinitel teploty odpadních vod

ft

 

£ 60

1,0

Stále nebo někdy > 60

1,3

 

Tabulka 13.22 – Součinitel vlivu čisticích a oplachových prostředků fr

 

Používání čisticích a oplachových prostředků

Součinitel vlivu čisticích a oplachových prostředků

fr

Žádné (nepoužívají se)

1,0

Příležitostné nebo stálé

1,3

Ve zvláštních případech, např. v nemocnicích

³ 1,5

 

Maximální odtok odpadních vod se může stanovit buď podle počtu a současnosti použití zařizovacích předmětů a zařízení odvodněných do lapáku, nebo podle denního objemu odpadních vod a nárazového zatížení.

 

13.6.1 Stanovení maximálního odtoku odpadních vod do lapáku podle počtu a současnosti použití kuchyňských zařízení

 

Podle počtu a současnosti použití kuchyňských zařízení se maximální odtok odpadních vod do lapáku QS (l/s) stanoví ze vztahu:

 

QS = ∑ n . q . Z                                                                                                         (13.26)

 

Kde     n je počet kuchyňských zařízení stejného druhu,

            q – maximální odtok odpadních vod ze zařízení (l/s), viz tabulka 13.23,

            Z – součinitel současnosti použití zařízení podle tabulky 13.23.

 

Tabulka 13.23 - Součinitel současnosti použití zařízení Z v závislosti na jejich počtu n a maximální odtok odpadních vod ze zařízení q

 

Kuchyňské zařízení

Max. odtok odpadních vod ze zařízení

q

l/s

Součinitel současnosti použití zařízení Z v závislosti na jejich počtu n

n = 1

n = 2

n = 3

n = 4

n  5

Varný kotel s odtokem DN 25

1,0

0,45

0,31

0,25

0,21

0,20

Varný kotel s odtokem DN 50

2,0

0,45

0,31

0,25

0,21

0,20

Sklopný varný kotel s odtokem DN 70

1,0

0,45

0,31

0,25

0,21

0,20

Sklopný varný kotel s odtokem DN 100

3,0

0,45

0,31

0,25

0,21

0,20

Dřez se zápachovou uzávěrkou DN 50

1,5

0,45

0,31

0,25

0,21

0,20

Myčka nádobí

2,0

0,60

0,45

0,40

0,34

0,30

Sklopná pánev na pečení

1,0

0,45

0,31

0,25

0,21

0,20

Stabilní pánev na pečení

0,1

0,45

0,31

0,25

0,21

0,20

Vysokotlaký čistič nebo parní čistič

2,0

0,45

0,31

0,25

0,21

0,20

Loupací stroj

1,5

0,45

0,31

0,25

0,21

0,20

Výtokový ventil DN 15

0,5

0,45

0,31

0,25

0,21

0,20

Výtokový ventil DN 20

1,0

0,45

0,31

0,25

0,21

0,20

Výtokový ventil DN 25

1,7

0,45

0,31

0,25

0,21

0,20

 

13.6.2 Stanovení maximálního odtoku odpadních vod do lapáku podle denního objemu odpadních vod a nárazového zatížení

 

Podle denního objemu odpadních vod a nárazového zatížení se maximální odtok odpadních vod do lapáku QS (l/s) stanoví ze vztahu:

 

QS = (V. F)/(3600 . t)                                                                                                (13.27)

 

kde      V je průměrný denní objem odpadních vod (l),

            F  -  součinitel nárazového zatížení podle druhu provozu (viz tabulky 13.24 a 13.25),

            t  -  průměrná denní provozní doba (h), viz tabulku 13.24.

 

Průměrný denní objem odpadních vod z kuchyňského provozu V (l) se stanoví podle vztahu:

 

V = M . Vm                                                                                                                (13.28)

 

kde      M je počet vyrobených pokrmů za den,

            Vm – množství vody použité na jeden pokrm (l), podle tabulky 13.24.

 

Průměrný denní objem odpadních vod z provozu na zpracování masa V (l) se stanoví podle vztahu:

 

V = MP . VP                                                                                                               (13.29)

 

kde      MP je počet vyrobených masných výrobků (kg/den),

            VP – množství vody použité na jeden kilogram masných výrobků, podle tabulky 13.25.

 

 

Tabulka 13.24 - Množství vody použité na jeden pokrm, součinitel nárazového zatížení a průměrná denní provozní doba (kuchyňské provozy)

Typ kuchyně

Množství vody použité na jeden pokrm

Vm

l

Součinitel nárazového zatížení

 

F

Průměrná denní provozní doba

t

h

Hotely

100

5,0

8 až 10 snídaně, obědy, večeře

Restaurace

50

8,5

7 až 8 celodenní provoz

Podnikové jídelny nebo menzy

5

20,0

3 až 4

4 až 5 dvousměnný provoz

Nemocnice

20

13,0

4 až 5

Velkokuchyně, která je v provozu 24 h

10

22,0

6

 

 

Tabulka 13.25 - Množství vody použité na jeden kilogram masných výrobků a součinitel nárazového zatížení (provozy na zpracování masa)

 

Velikost provozu na zpracování masa

Množství vody použité na jeden kilogram masných výrobků

VP

l

Součinitel nárazového zatížení

F

Malý provoz, do 5 DJ1) týdně

20

30,0

Střední provoz, do 10 DJ1) týdně

15

35,0

Velký provoz, do 40 DJ1) týdně

10

40,0

1)      1 DJ = 1 kus hovězího dobytka nebo 2,5 kusu prasete.

 

13.6.3 Zásady řešení kanalizace odvádějící odpadní vody se zvýšeným obsahem tuků

 

Lapáky tuků se osazují v blízkosti zdrojů odpadních vod se zvýšeným obsahem tuků přednostně vně budovy v zemi. Při osazení lapáku uvnitř budovy musí být použit pouze lapák určený pro takové osazení (těsný proti úniku zápachu). Lapáky tuků musejí být chráněny před mrazem (umístění v zemi nebo ve vytápěných prostorech) a umístěny tak, aby bylo možné odvážet jejich obsah. Prostor, ve kterém je lapák tuků umístěn, musí být větraný, odvodněný a opatřen výtokovou armaturou pro studenou a teplou vodu. Pokud není možnost odběru vzorků odpadní vody na odtoku v lapáku, musí být na svodném potrubí za lapákem zřízena vstupní šachta nebo čisticí tvarovka pro odběr vzorků. Vnitřní kanalizace před i za lapákem musí být větraná. Přítokové potrubí do lapáku musí být opatřeno větracím potrubím. Každé potrubí, které se na toto potrubí napojuje a je delší než 5 m, musí být také opatřeno větracím potrubím. Přítokové potrubí delší než 10 m, na které nejsou napojena žádná větraná potrubí, musí být opatřeno větracím potrubím umístěným co nejblíže lapáku.

 

13.7 Dimenzování odlučovačů lehkých kapalin

 

Odlučovače lehkých kapalin se používají pro předčištění vod se zvýšeným obsahem ropných látek, např. srážkových povrchových vod z parkovišť. Protože se odlučovače nemají zatěžovat vodami nevyžadujícími odloučení lehkých kapalin, mají být např. ostatní srážkové povrchové vody odváděny odděleně. Pokud není možnost odběru vzorků vody na odtoku v odlučovači, musí být na svodném potrubí za odlučovačem zřízena vstupní šachta pro odběr vzorků. Odlučovače lehkých kapalin se dimenzují podle ČSN EN 858-2. Při dimenzování se stanovuje jmenovitá velikost odlučovače. Navržená jmenovitá velikost nesmí být větší než jmenovitá velikost uvedená výrobcem odlučovače.

Jmenovitá velikost NS se stanoví podle vtahu:

 

NS = (Qr + fx . QS) . fd                                                                                   (13.30)

 

kde      Qr je maximální odtok dešťových vod (l/s),

            QS -  maximální odtok odpadních vod (l/s) stanovený podle ČSN EN 858-2,

fd   -  součinitel hustoty pro příslušnou lehkou kapalinu podle ČSN EN 858-2 (pro srážkové povrchové vody, např. z parkovišť, fd = 1),

fx   -  přitěžující součinitel v závislosti na druhu odtoku odpadních vod podle ČSN EN 858-2.

 

Maximální odtok dešťových vod Qr se stanoví podle vztahu (4.3) v kapitole 4.4 pro intenzitu patnáctiminutového deště podle tabulky 13.26. U vnitřní kanalizace se často pro dimenzování odlučovače používá intenzita deště i = 0,02 l/(s . m2). Maximální průtok odpadních vod QS se stanovuje u průmyslových odpadních vod, odpadních vod z mycích linek automobilů apod.

 

Odlučovače, do kterých přitékají odpadní vody s obsahem kalu, se opatřují lapákem kalu, jehož minimální objem se stanovuje podle ČSN EN 858-2.  U parkovišť je minimální objem lapáku kalu (v litrech) dvěstěnásobkem jmenovité velikosti odlučovače NS.

 

Tabulka 13.26 – Rozsah intenzit patnáctiminutových dešťů používaných pro dimenzování stokových sítí a odlučovačů lehkých kapalin podle četnosti výskytu a periodicity návrhových dešťů

 

Druh lokality

Četnost výskytu návrhových dešťů

Periodicita návrhových dešťů

p

rok-1

Orientační rozsah intenzit patnáctiminutových (neredukovaných) dešťů

i

l/(s . m2)

Venkovská území

1 x za 1 rok

1

0,0098 až 0,0144

Obytná území

1 x za 2 roky

0,5

0,0133 až 0,0200

Městská centra, území průmyslová a drobných provozů

1 x za 5 let

0,2

0,0170 až 0,0235

Podzemní dopravní zařízení a podjezdy

1 x za 10 let

0,1

0,0202 až 0,0275

 

13.8 Návrh přípravy teplé vody

 

13.8.1 Dimenzování průtokových ohřívačů vody

 

Při dimenzování průtokových ohřívačů vody je třeba nejprve stanovit průtok ohřívačem.

Výpočtový průtok ohřívané vody průtokovým ohřívačem při odběru vody VD [l/s] se stanoví podle vztahu:

 

VD = a . (∑VA)b - c                                                                                         (13.31)

 

kde      VA       je průtok odebíraný v příslušných odběrných místech (l/s), viz tabulku 13.27,

            a, b, c   – konstanty podle tabulky 13.28.

 

Vztah (13.31) byl převzat z ČSN EN 12831-3 a platí, pokud 0,2 < ∑VA ≤ 500 l/s. Jestliže je ∑VA ≤ 0,2, potom je možné uvažovat, že VD = ∑VA. Při návrhu průtokového ohřívače vody pro jeden byt vybavený vanou, umyvadlem a dřezem je možné uvažovat výpočtový průtok VD ≥ 0,22 l/s. Při návrhu průtokového ohřívače vody pro jednu koupelnu v bytě, nebo u hotelového či nemocničního pokoje se má výpočtový průtok VD stanovit jako součet průtoků VA odebíraných u zařizovacích předmětů s největším průtokem VA.

 

Tabulka 13.27 – Průtok odebíraný v příslušných odběrných místech VA (l/s) podle německé normy DIN 1988-300

 

Druh odběrného místa

Jmenovitá světlost výtokové armatury

DN

Průtok

VA

l/s

Dřez, umyvadlo, bidet

15

0,07

Vana, sprcha, výlevka

15

0,15

Výtokový ventil s perlátorem

15

0,15

Výtokový ventil bez perlátoru

15

0,30

 

 

Tabulka 13.28 – Konstanty pro výpočet průtoku vody průtokovým ohřívačem

 

Druhy budov

Konstanty

a

b

c

Obytné budovy (rodinné a bytové domy)

1,58

0,20

1,00

Domovy pro seniory

1,48

0,19

0,94

Oddělení pro pacienty v nemocnicích (lůžkové části nemocnic)

0,75

0,44

0,18

Hotely

0,70

0,48

0,13

Školy (bez sprch a umýváren u tělocvičen) nebo administrativní budovy

0,91

0,31

0,38

Domy s pečovatelskou službou

1,40

0,14

0,92

 

 

Potřebný výkon průtokového ohřívače QP [kW] je možné přibližně stanovit podle vztahu:

 

QP = VD . ρ . cw . (t2 – t1)                                                                               (13.32)                                                                                                          

kde      VD je výpočtový průtok vody průtokovým ohřívačem při odběru vody (l/s),

            ρ     – hustota vody (kg/l), ρ = 1,0 kg/l;

            cw    – měrná tepelná kapacita vody (kJ/(kg.K)), cw = 4,2 kJ/(kg.K),

            t1    – teplota studené vody (°C), obvykle t1 = 10 °C,

t2    – teplota teplé vody (°C), obvykle t2 = 55 °C.

 

Při výpočtu podle vztahu (13.32) se předpokládá, že průtok cirkulace teplé vody je menší než výpočtový průtok vody průtokovým ohřívačem při odběru vody. Pokud by se předpokládal průtok cirkulace teplé vody větší než výpočtový průtok vody průtokovým ohřívačem při odběru vody, dosazoval by se do vztahu (13.32) průtok cirkulace teplé vody.

Průtokové ohřívače vyžadují přesnou regulaci výkonu v závislosti na průtoku vody, který se může měnit během několika sekund, a teplotě vody na výstupu z ohřívače, jinak dochází k velkému kolísání teploty vody na výstupu z ohřívače. Rovněž je třeba stanovit tlakovou ztrátu při výpočtovém průtoku vody průtokovým ohřívačem a při výpočtovém průtoku cirkulace teplé vody. Tyto tlakové ztráty je nutno zahrnout do tlakových ztrát potrubí teplé vody.

 

 

13.8.2 Dimenzování zásobníkových ohřívačů vody podle ČSN 06 0320

 

Při dimenzování zásobníkových ohřívačů vody je třeba stanovit objem zásobníkového ohřívače Vz (m3), pro který ČSN 06 0320 uvádí vztah:

Vz = ΔQmax/(cw . Δt)                                                                                                   (13.33)

 

Kde     ΔQmax je největší možný rozdíl mezi křivkou dodávky a křivkou odběru tepla (kWh);

            cw        – měrná tepelná kapacita vody (kWh/m3.K), cw = 1,163 kWh/m3.K;

Δt        – rozdíl mezi teplotou teplé a studené vody (K), obvykle Δt = 55 – 10 = 45 K.

 

Největší možný rozdíl mezi křivkou dodávky a křivkou odběru tepla se stanoví z grafu, do kterého se obě křivky nakreslí. Aby bylo možné křivky sestrojit, je nutné stanovit:

a)      Teoretické teplo odebrané z ohřívače během periody (dne, směny) Q2t (kWh) podle vztahu

Q2t = n . Q2P                                                                                                  (13.34)

kde Q2P je teplo odebrané z ohřívače během periody na měrnou jednotku (kWh/per) (viz tabulku 13.29),

            n -  počet měrných jednotek (viz tabulku 13.29),

 

b)      Teplo ztracené při ohřevu a distribuci teplé vody Q2z (kWh) podle vztahu

Q2z = Q2t . z                                                                                                   (13.35)

kde z je koeficient vyjadřující odhad tepelných ztrát při ohřevu a distribuci teplé vody (při kvalitních izolacích ohřívačů a potrubí z = 0,5 až 0,8),

 

c)      Teplo dodané ohřívačem do vody během periody (dne, směny) Q1P (kWh) podle vztahu

Q1P = Q2t + Q2z                                                                                             (13.36)

 

Jmenovitý tepelný výkon pro ohřev vody Qz (kW) se stanoví podle vztahu:

 

Qz = (ΔQ1/tč)                                                                                                               (13.37)

 

kde      ΔQ1 je teplo dodané ohřívačem do teplé vody v časovém úseku tč, ve kterém má křivka dodávky tepla největší sklon (kWh);

            tč      – časový úsek (h), ve kterém má křivka dodávky tepla největší sklon.

 

 

Objem zásobníkového ohřívače v bytových domech a některých dalších budovách je možné stanovit také metodou uvedenou v kapitole 5.6.

 

Tabulka 13.29 – Bilance potřeby teplé vody a tepla pro dimenzování ohřívačů vody

Druh objektu

Měrná
jednotka

Činnost

Potřeba teplé vody

Teplo Q2P

m3/perioda

kWh/per.

Stavby pro bydlení

1 osoba

umývání
vaření
úklid

0,082

4,3

Stavby pro dočasné ubytování

internáty

svobodárny

hotely

1 osoba

sprchy

0,06

2,5

1 osoba

vany

0,1

3,5

100 m2

úklid

0,02

0,8

Školy

1 žák

umývání

0,02

0,8

100 m2

úklid

0,02

0,8

Zdravotnictví

polikliniky

1 vyšetřený

umývání vč. personálu

0,02

0,7

nemocnice

1 lůžko

umývání

ležící 0,020

0,7

1 lůžko

umývání + sprcha

chodící 0,050

1,8

1 lůžko

umývání vč. personálu

0,25

10

domovy důchodců

1 lůžko

umýváni vč. personálu

0,2

7

ozdravovny

1 lůžko

umývání vč. personálu

0,1

3,5

kojenecké ústavy

1 dítě

umýváni vč. personálu

0,125

5

jesle, dětské domovy

1 dítě

umývání vč. personálu

0,07

2,5

 

100 m2

úklid

0,02

0,8

Očistné lázně

1 osoba

2x sprcha+vana

0,16

6,5

100 m2

úklid

0,02

0,8

Vaření a mytí nádobí

jen výdej

1 jídlo

mytí jídelního nádobí

0,001 (při 80 °C)

0,1

příprava a výdej

malý sortiment jídel
restaurační provoz

1 jídlo

mytí varného a jídelního nádobí

0,0015 (při 80 °C)

0,15

1 jídlo

0,002 (při 80 °C)

0,2

100 m2

úklid

0,02

0,8

Hygienická zařízení
podniků a sportovních zařízení

1 os./sm

umyvadla

0,02

0,8

1 os./sm

sprchy

0,04

1,4

100 m2

úklid

0,02

0,8

 

 

13.8.3 Dimenzování pojistných ventilů a vypouštěcích kohoutů podle ČSN 06 0830

 

            Pojistné ventily na přívodu studené vody do ohřívačů a vypouštěcí kohouty u zásobníkových ohřívačů a zásobníků se dimenzují podle tabulek 13.30 a 13.31.

 

Tabulka 13.30 – Stanovení jmenovité světlosti pojistného ventilu na přívodu studené vody k ohřívači

Závit

Jmenovitá světlost

DN

Největší výkon ohřívače vody

kW

Největší objem ohřívače vody

l

G 1/2

15

75

200

G 3/4

20

150

1 000

G 1

25

250

4 000

G 5/4

32

350

8 000

G 6/4

40

600

10 000

 

Tabulka 13.31 – Stanovení jmenovité světlosti vypouštěcího kohoutu u zásobníkových ohřívačů nebo zásobníků

Jmenovitá světlost

DN

Největší objem zásobníkového ohřívače vody

l

15

200

20

400

25

1 000

32

2 500

40

nad 2 500

 

13.9 Navrhování čerpací techniky

 

Čerpadla jsou stroje zajišťující:

a)      dopravu vody z  níže položeného místa do místa výše položeného, nebo

b)      dopravu vody z níže položeného místa do tlakové nádoby, ze které se voda odebírá do vnitřního vodovodu, nebo

c)      zvyšování tlaku vody, popř.

d)      nucený pohyb v uzavřeném okruhu potrubí nazývaný cirkulace.

Základními veličinami v čerpací technice jsou výšky nebo měrné energie, průtok a tlak. Jednotkou tlaku je Pa. Ve zdravotní technice se používají MPa nebo kPa. Pro převod na některé starší jednotky tlaku přibližně platí, že 100 kPa = 1 bar = 1 at = 10 m vodního sloupce. V souvislosti s tlakem se setkáváme s termíny přetlak (tlak vyšší než atmosférický tlak) a podtlak (tlak nižší než atmosférický tlak). Absolutní tlak je roven součtu hodnoty přetlaku a hodnoty atmosférického tlaku. V technické praxi se používá přibližná hodnota atmosférického tlaku 100 kPa.

 

Pro měrnou energii čerpadla Y (J/kg) platí vztah:

 

Y = g . H                                                                                                                   (13.38)

 

kde g je tíhové zrychlení (m/s2);

       H  - výška (m).

 

Čerpací zařízení se skládá z čerpadla, sacího a výtlačného potrubí s armaturami. Ponorná čerpadla nacházející se pod hladinou vody, kterou čerpají, nejsou sacím potrubím opatřena.

 

13.9.1 Stanovení dopravní výšky

 

Pro čerpací zařízení je nutné stanovit dopravní výšku H (m) podle vztahu:

 

H = Hvg + Δpv/(ρ.g) + Hsg + Δps/(ρ.g) + (p2 – p1)/(ρ.g) + (cv2 – cs2)/(2.g)                (13.39)

                                                          

kde  Hvg je geodetická výtlačná výška (m);

        Hsg  - geodetická sací výška (m), která může být i záporná, pokud se čerpadlo nachází pod hladinou vody;

        Δpv  - tlakové ztráty výtlačného potrubí (Pa);

        Δps  - tlakové ztráty sacího potrubí (Pa);

        p1    - absolutní tlak u vstupu do sacího potrubí (Pa);

        p2    - absolutní tlak u výstupu z výtlačného potrubí (Pa);

        cv    - průtočná rychlost ve výtlačném hrdle čerpadla (m/s);

         cs    - průtočná rychlost v sacím hrdle čerpadla (m/s);

         ρ     - hustota vody (kg/m3);

         g     - tíhové zrychlení (m/s2).

 

Při stejných světlostech sacího a výtlačného hrdla čerpadla je cs = cv a přírůstek rychlostní výšky (cv2 – cs2)/(2.g) = 0. V následujících výpočtových vztazích jsou rychlostní výšky (cv2 – cs2)/(2.g) zanedbány.

 

U cirkulačních (oběhových) čerpadel je dopravní výška dána pouze tlakovými ztrátami v potrubí a při stejné světlosti sacího a výtlačného potrubí se tato dopravní výška H (m) stanoví podle vztahu:

H = Δp/(ρ.g)                                                                                                             (13.40)

kde      ∆p   jsou tlakové ztráty v potrubí (Pa);

ρ       -    hustota vody (kg/m3);

            g       -    tíhové zrychlení (m/s2).

 

            Při čerpání z otevřené (beztlaké) spodní nádrže nebo studny do otevřené (beztlaké) horní nádrže pomocí čerpadla, které se nachází nad hladinou vody ve spodní nádrži, bude mít rovnice (13.39) tvar:

 

H = Hvg + Δpv/(ρ.g) + Hsg + Δps/(ρ.g)                                                                       (13.41)

 

Při čerpání z otevřené (beztlaké) spodní nádrže (jímky) nebo studny do otevřené (beztlaké) horní nádrže pomocí ponorného čerpadla ve spodní nádrži bude mít rovnice (13.39) tvar:

 

H = Hvg + Δpv/(ρ.g)                                                                                                   (13.42)

Tvar rovnice platí pro stav, kdy se hladina vody ve spodní nádrži nebo studni nachází bezprostředně nad ponorným čerpadlem a zápornou geodetickou sací výšku lze tedy zanedbat. Rovnice (13.42) se používá např. při přečerpání odpadních vod ponorným čerpadlem do gravitačního potrubí.

 

Při čerpání ze studny pomocí automatické tlakové čerpací stanice s čerpadlem umístěným nad hladinou vody ve studni a s tlakovou nádobou bude mít rovnice (13.39) tvar:

 

a)      Při zapínacím přetlaku H = Hvg + Δpv/(ρ.g) + Hsg + Δps/(ρ.g) + pz/(ρ.g)         (13.43)

b)      Při vypínacím přetlaku H = Hvg + Δpv/(ρ.g) + Hsg + Δps/(ρ.g) + pv/(ρ.g)         (13.44)

 

kde      pz je zapínací přetlak (Pa);

pv –  vypínací přetlak (Pa).

Tlakové ztráty výtlačného potrubí Δpv jsou tlakovými ztrátami v potrubí mezi čerpadlem a tlakovou nádobou. Geodetická výtlačná výška Hvg je převýšením mezi čerpadlem a tlakovou nádobou.

 

Při čerpání ze studny pomocí automatické tlakové čerpací stanice s ponorným čerpadlem ve studni a s tlakovou nádobou bude mít rovnice (13.39) tvar:

 

a)      Při zapínacím přetlaku H = Hvg + Δpv/(ρ.g) + pz/(ρ.g)                     (13.45)

b)      Při vypínacím přetlaku H = Hvg + Δpv/(ρ.g) + pv/(ρ.g)                     (13.46)

 

kde      pz je zapínací přetlak (Pa);

pv –  vypínací přetlak (Pa).

Tlakové ztráty výtlačného potrubí Δpv jsou tlakovými ztrátami v potrubí mezi čerpadlem a tlakovou nádobou. Geodetická výtlačná výška Hvg je převýšením mezi čerpadlem a tlakovou nádobou. Tvar rovnice platí pro stav, kdy se hladina vody ve studni nachází bezprostředně nad ponorným čerpadlem a zápornou geodetickou sací výšku lze tedy zanedbat.

 

Při zvyšování přetlaku pomocí automatické tlakové čerpací stanice se sáním z beztlaké (otevřené) nádrže (nepřímé napojení), tlakovou nádobou a čerpadlem umístěným v nátokové dispozici (pod úrovní dna nádrže) bude mít rovnice (13.39) tvar:

 

c)      Při zapínacím přetlaku H = Hvg + Δpv/(ρ.g) - Hsg + Δps/(ρ.g) + pz/(ρ.g)          (13.47)

d)      Při vypínacím přetlaku H = Hvg + Δpv/(ρ.g) - Hsg + Δps/(ρ.g) + pv/(ρ.g)          (13.48)

 

kde      pz je zapínací přetlak (Pa);

pv –  vypínací přetlak (Pa).

Znaménko mínus u geodetické sací výšky Hsg zde vyjadřuje její zápornou hodnotu. Při stavu, kdy se hladina vody v nádrži nachází v blízkosti dna, a převýšení mezi dnem nádrže a čerpadlem je malé, můžeme zápornou geodetickou sací výšku zanedbat. Tlakové ztráty výtlačného potrubí Δpv jsou tlakovými ztrátami v potrubí mezi čerpadlem a tlakovou nádobou. Geodetická výtlačná výška Hvg je převýšením mezi čerpadlem a tlakovou nádobou.

 

Při zvyšování přetlaku pomocí automatické tlakové čerpací stanice se sáním napojeným přímo na potrubí se pro výpočet dopravní výšky čerpadla H (m) doporučuje použít vztah:

 

H = pout/(ρ.g) - pin/(ρ.g)                                                                                             (13.49)

 

kde  pout je přetlak za čerpadlem (Pa);

        pin  - přetlak před čerpadlem (Pa);

         ρ    -  hustota vody (kg/m3);

         g    -  tíhové zrychlení (m/s2).

Výpočet je třeba provést pro mezní hodnoty přetlaků, které se mohou vyskytnout (nejnižší a nejvyšší přetlaku před čerpadlem, zapínací a vypínací přetlak za čerpadlem). Při výpočtu přetlaků před a za čerpadlem je třeba počítat také s tlakovými ztrátami v sacím potrubí a výtlačném potrubí k tlakové nádobě.

 

Důležité poznámky k výpočtům

 

Zapínací přetlak musí být větší nebo roven dispozičnímu přetlaku vody na vstupu do vnitřního vodovodu. Při dimenzování potrubí je třeba, aby průtočná rychlost v sacím potrubí byla v rozmezí 0,5 až 1,2 m/s a průtočná rychlost ve výtlačném potrubí byla v rozmezí 0,5 až 1,5 m/s (u čerpacích stanic odpadních vod v rozmezí 0,7 až 2,3 m/s). Stanovení tlakových ztrát třením a vlivem místních odporů se provádí stejně jako při dimenzování potrubí vnitřního vodovodu. V tabulce 13.32 jsou uvedeny hodnoty součinitele místního odporu pro výtlačná potrubí čerpacích stanic odpadních vod podle ČSN EN 12056-4.

 

Tabulka 13.32 - Hodnoty součinitele místního odporu ξ podle ČSN EN 12056-4

Místní odpor

Součinitel místního odporu ξ

Koleno 90O

0,5

Koleno 45O

0,3

Tvarovka T průchod při spojení průtoku

0,5

Tvarovka T odbočení při spojení průtoku

1,0

Tvarovka T protiproud

1,3

Rozšíření průřezu potrubí

0,3

Volný výtok z potrubí

1,0

Šoupátko nebo kulový kohout

0,51)

Zpětná klapka

2,21)

1) Přednostně má být použito údajů výrobce.

 

13.9.2 Posouzení sací výšky

 

Sací výška je dána atmosférickým tlakem. Při atmosférickém tlaku 100 kPa v nulové nadmořské výšce a absolutním tlaku v sacím hrdle čerpadla 0 kPa (absolutní vakuum) by sací výška měla hodnotu přibližně 10 m. Na sací výšku má vliv také teplota čerpané vody. V praxi se maximální sací výška pohybuje zpravidla od 6 do 8 m podle typu čerpadla (hodnotu udává výrobce čerpadla). Sací výška se u čerpadel nacházejících se nad hladinou vody ve studni nebo nádrži a čerpajících studenou vodu posoudí podle vztahu:

 

Hsvýr ≥ Hsg + Δps/(ρ.g)                                                                                               (13.50)

 

kde  Hsvýr je sací výška uvedená v dokumentaci výrobce čerpadla (m);

        Hsg  - geodetická sací výška (m);

        Δps  - tlakové ztráty sacího potrubí (Pa);

         ρ     - hustota vody (kg/m3);

         g     - tíhové zrychlení (m/s2).

 

13.9.3 Stanovení objemu tlakové nádoby s membránou nebo vakem

 

Tlakové nádoby mohou být osazeny na sací i výtlačné straně čerpadel. Dimenzování tlakových nádob na sací straně čerpadel osazovaných při přímém napojení sání čerpadla na vodovod se provádí podle tabulky 13.33.

 

Tabulka 13.33 – Stanovení celkového objemu tlakové nádoby na sací straně zvyšovací tlakové stanice

Průtok zvyšovací tlakovou stanicí při zapínacím
přetlaku

m3/h

Celkový objem tlakové nádoby na sací straně zvyšovací tlakové stanice

m3

≤ 7

0,3

> 7 ≤ 15

0,5

> 15

0,75

 

Objem tlakové nádoby VN (l) na výtlačné straně čerpadel se při ovládání čerpadel tlakovým spínačem může stanovit ze vztahu:

 

VN = (3600 . Qč . pz . pv)/(4 . s . n . (pv - pz) . pp)                                                      (13.51)

 

kde                  Qč je střední průtok čerpadla (l/s);

                  pz – zapínací tlak (absolutní tlak) (kPa);

                  pv – vypínací tlak (absolutní tlak) (kPa);

pp – předhuštění tlakové nádoby (absolutní tlak) (kPa), obvykle pp = pz – (20 až 100 kPa), u tlakových nádob bez předhuštění pp = 100 kPa;

s   – počet vypnutí a zapnutí čerpadla za hodinu (h-1), viz tabulku 13.34;

n – počet čerpadel v automatické tlakové čerpací stanici.

 

 

Absolutní tlak se stanoví přičtením 100 kPa k přetlaku. Počet vypnutí a zapnutí čerpadla za hodinu je dán typem a výkonem čerpadla. Orientačně je možné jej zvolit podle tabulky 13.34.

 

Tabulka 13.34 – Orientační stanovení počtu vypnutí a zapnutí čerpadla za hodinu

 

Výkon čerpadla

(kW)

Počet vypnutí a zapnutí čerpadla za hodinu

s

(h-1)

do 4,0

20

do 7,5

15

do 15,0

10

nad 15,0

5

 

 

Střední průtok čerpadla Qč (l/s) se stanoví ze vztahu:

 

Qč = (Qčmax + Qčmin)/2                                                                                               (13.52)

 

kde      Qčmax je průtok čerpadla při zapínacím tlaku (l/s);

            Qčmin – průtok čerpadla při vypínacím tlaku (l/s).

 

Rozdíl mezi vypínacím a zapínacím tlakem pv – pz je dán typem tlakového spínače, který ovládá čerpadlo, a nemá být větší než 250 kPa. Jako příklad je v tabulce 13.35 uvedeno výrobní nastavení tlakových spínačů TSA3 běžně používaných u našich automatických tlakových čerpacích stanic.

 

 

Tabulka 13.35 – Výrobní nastavení tlakových spínačů TSA3

 

Zapínací přetlak

pz

kPa

Vypínací přetlak

pv

kPa

150

300

200

350

270

440

330

460

400

600

650

900

 

Objem vody Ve (l), který se nachází v tlakové nádobě mezi zapínacím a vypínacím tlakem, je možné stanovit podle vztahu:

 

Ve = VN . (pp . (pv – pz)/(pz . pv)                                                                                (13.52a)

 

kde                  VN je objem tlakové nádoby (l);

                  pz – zapínací tlak (absolutní tlak) (kPa);

                  pv – vypínací tlak (absolutní tlak) (kPa);

pp – předhuštění tlakové nádoby (absolutní tlak) (kPa), obvykle pp = pz – (20 až 100 kPa), u tlakových nádob bez předhuštění pp = 100 kPa.

 

 

13.10 Výpočet potřeby vody

 

Bilance potřeby vody je součástí každého projektu zdravotně technických instalací. Stanovuje se průměrná denní, maximální denní, maximální hodinová a roční potřeba vody. Pokud není v městských standardech uvedeno jinak, stanovují se potřeby vody podle následujících vztahů s použitím následujících součinitelů.

Průměrná denní potřeba vody Qdp (l/den) se stanoví podle vztahu:

 

Qdp = qs . n                                                                                                    (13.53)

 

kde      qs je specifická denní potřeba vody na měrnou jednotku (obyvatele, zaměstnance, lůžko apod.) (l/mj.den), kterou najdeme v tabulce 13.36;

            n – počet měrných jednotek (obyvatel, zaměstnanců, lůžek apod.).

 

Maximální denní potřeba vody Qdmax (l/den) se stanoví podle vztahu:

 

Qdmax = Qdp . kd                                                                                                                            (13.54)

 

kde      Qdp je průměrná denní potřeba vody (l/den);

            kd    – součinitel denní nerovnoměrnosti (pro jednotlivé budovy kd = 1,5, pro rodinné domy kd = 1,7).

 

Maximální hodinová potřeba vody Qhmax (l/h) se v průmyslových objektech stanoví podle vztahu:

 

Qhmax = 0,5 . Qdp                                                                                            (13.55)

 

kde      Qdp je průměrná denní potřeba vody (l/den).

 

Maximální hodinová potřeba vody Qhmax (l/h) v ostatních objektech se stanoví podle vztahu:

 

Qhmax = (Qdmax/t) . kh                                                                                                                  (13.56)

 

 

kde      Qdmax je maximální denní potřeba vody (l/den);

            t          - doba provozu budovy během dne (h), u obytných budov t = 24 h; 

kh        – součinitel hodinové nerovnoměrnosti podle tabulky 13.37.

 

Roční potřeba vody Qrok (m3/rok) se stanoví podle vztahu:

 

Qrok = qrok . n                                                                                                 (13.57)

 

kde      qrok je směrné číslo roční potřeby vody na měrnou jednotku (obyvatele, zaměstnance, lůžko apod.) (m3/mj.den), které najdeme v tabulce 13.36;

            n     – počet měrných jednotek (obyvatel, zaměstnanců, lůžek apod.).

 

Tabulka 13.36 – Směrná čísla roční potřeby vody a specifické denní potřeby vody pro vybrané druhy budov

 

Druhy budov

Směrné číslo roční potřeby vody

qrok

Specifická denní potřeba vody

qs

Obytné budovy

35 m3/obyvatel.rok

100,0 l/obyvatel.den

Administrativní budovy (bez stravování)

18 m3/zaměstnanec.rok

60,0 l/zaměstnanec.den

Školy (bez stravování)

5 m3/osoba.rok1)

25,0 l/osoba.den1)

Mateřské školy a jesle (bez stravování)

16 m3/osoba.rok1)

60,0 l/osoba.den1)

Hotely

45 m3/lůžko.rok

123,3 l/lůžko.den

Internáty, koleje, ubytovny

25 m3/lůžko.rok

68,5 l/lůžko.den

Polikliniky (ordinace)

18 m3/zaměstnanec.rok

72,0 l/zaměstnanec.den

2 m3/ošetřovaná osoba.rok

8,0 l/ošetřovaná osoba.den

Nemocnice

50 m3/lůžko.rok

137,0 l/lůžko.den

Léčebny dlouhodobě nemocných, domovy pro seniory

45 m3/lůžko.rok

123,3 l/lůžko.den

Restaurace (výčep, podávání studených a teplých jídel), bez mytí skla, které se uvažuje zvlášť

80 m3/pracovník.rok

219,2 l/pracovník.den

Mytí skla bez trvalého průtoku nebo myčka skla

60 m3/směna.rok

164,4 l/směna.den

Provozovny místního významu, kde se voda nepoužívá k výrobě vybavené umyvadly a sprchami

26 m3/pracovník v jedné směně.rok

104,0 l/pracovník v jedné směně.den

Provozovny místního významu s nečistým provozem, nebo potřebou vyšší hygieny, kde se voda nepoužívá k výrobě vybavené umyvadly a sprchami

30 m3/pracovník v jedné směně.rok

120,0 l/pracovník v jedné směně.den

Prodejny s čistým provozem, obchodní domy, supermarkety

18 m3/pracovník v jedné směně.rok

50,0 l/pracovník v jedné směně.den

1)      Osobami se rozumí žáci (děti) učitelé a ostatní zaměstnanci.

Směrná čísla roční potřeby vody pro budovy, které zde nejsou uvedeny, je možné najít ve vyhlášce č. 48/2014 Sb.

Specifické denní potřeby vody pro budovy, které zde nejsou uvedeny, je možné najít ve slovenské vyhlášce č. 684/2006 Z.z.

 

Tabulka 13.37 – Součinitelé hodinové nerovnoměrnosti kh

 

Počet zásobovaných obyvatel

Součinitel hodinové nerovnoměrnosti kh

do 100

5,0

500

2,6

1000

2,2

3000

2,1

 

 

13.10.1 Potřeba teplé vody

 

Potřeba teplé vody se stanovuje např. pro energetické hodnocení přípravy teplé vody. Průměrná denní potřeba teplé vody QTVdp (l/den) se stanoví podle vztahu:

 

QTVdp = Vw,f,day . f                                                                                                      (13.58)

 

kde    Vw,f,day je specifická denní potřeba teplé vody na měrnou jednotku (obyvatele, lůžko apod.) (l/mj.den), kterou najdeme v tabulce 13.38;

            f        –  počet měrných jednotek (obyvatel, lůžek apod.).

 

Tabulka 13.38 – Specifické denní potřeby teplé vody (o teplotě 55 až 60O C) podle ČSN EN 12831-3 a ČSN 73 0331-1

 

Druh budovy

Měrná jednotka

 

Vw,f,day

l/měrná jednotka·den

Bytový dům

Obyvatel

40

Ubytování

Lůžko

28

Kolej, domov mládeže

Lůžko

67

Restaurace, 2 jídla za den, tradiční kuchyně

Jídlo

21

Restaurace, 2 jídla za den, samoobslužné

Jídlo

8

Restaurace, 1 jídlo za den, tradiční kuchyně

Jídlo

10

Restaurace, 1 jídlo za den, samoobslužné

Jídlo

4

Hotel, 1-hvězdičkový, bez prádelny

Lůžko

56

Hotel, 1-hvězdičkový, s prádelnou

Lůžko

70

Hotel, 2-hvězdičkový, bez prádelny

Lůžko

76

Hotel, 2-hvězdičkový, s prádelnou

Lůžko

90

Hotel, 3-hvězdičkový, bez prádelny

Lůžko

97

Hotel, 3-hvězdičkový, s prádelnou

Lůžko

111

Hotel, 4 a vícehvězdičkový, bez prádelny

Lůžko

118

Hotel, 4 a vícehvězdičkový, s prádelnou

Lůžko

132

Nemocnice, bez prádelny

Lůžko

56

Nemocnice, s prádelnou

Lůžko

88

Administrativní budova

Zaměstnanec

8

Budovy pro obchod

Zaměstnanec

19

Výrobní provozy, dílny (šatny)

Zaměstnanec

29

Vzdělávací zařízení

Osoba

10

Sportovní zařízení

Sprcha

101

 

 

13.11 Výpočet tepelné roztažnosti potrubí

 

Potrubí se upevňuje ke stavebním konstrukcím pomocí pevných bodů a kluzných uložení. Pevný bod zabraňuje osovému posuvu potrubí, kluzné uložení osový posuv naopak umožňuje. Tepelná roztažnost se projevuje prodloužením, popř. zkrácením potrubí, které je třeba kompenzovat ohybovým ramenem vytvořeným změnou směru potrubí, nebo kompenzátorem (např. tvaru U). Změna délky potrubí DL (mm) vlivem změny jeho teploty se se stanoví podle vztahu:

 

ΔL = ΔT . α . L                                                                                                         (13.59)

 

kde  DT -  rozdíl teplot (K);
   L    -  délka potrubí (m);
   a    -  součinitel délkové tepelné roztažnosti (mm/(m ∙ K)), uvedený v tabulce 13.39.

 

Tabulka 13.39 - Součinitelé délkové tepelné roztažnosti

 

Materiál potrubí

Součinitelé délkové tepelné roztažnosti

a

mm/(m ∙ K)

Litina

0,011

Pozinkovaná ocel

0,012

Uhlíková ocel

0,012

Korozivzdorná ocel

0,017

Měď

0,017

PE

0,200

PVC-U

0,080

PVC-C

0,070

PE-X

0,150

PPR nebo PP-RCT

0,150

PB

0,130

PPR s hliníkovou vrstvou (STABI)

0,050

PE s hliníkovou vrstvou (MEPLA)

0,026

PP-RCT s čedičovými vlákny

0,050

PP-RCT se skelnými vlákny

0,050

 

Minimální délka ohybového ramene LB (mm) se stanoví podle vztahu:

 

LB = C . √(de . ΔL)                                                                                                    (13.60)

 

kde C je materiálová konstanta podle tabulky 13.40
  de  - vnější průměr trubky (mm);
  ΔL - změna délky potrubí (mm) vlivem změny jeho teploty, stanovená podle vztahu (13.59).

 

Pokud je délka potrubí L měřena jako vzdálenost dvou pevných bodů, mezi nimiž se nachází kompenzátor tvaru U, rozumí se u kompenzátoru tvaru U délkou ohybového ramene LB délka jeho trasy.

 Tabulka 13.40 – Materiálové konstanty

 

Materiál potrubí

Materiálová konstanta

C

Pozinkovaná ocel

108

Korozivzdorná ocel (MAPRESS)

45

Uhlíková ocel (MAPRESS)

45

Měď

61

PE

27

PVC-U

34

PVC-C

34

PE-X

12

PPR

20

PB

10

Vícevrstvý plast

30 až 33

 

 

13.12 Plynová zařízení v kotelnách

 

Pro plynová zařízení v kotelnách platí ČSN 07 0703. Za kotelnu se považuje místnost s kotli, kdy jmenovitý tepelný výkon jednoho kotle je 50 kW a více, nebo tomu tak není, ale součet jmenovitých tepelných výkonů kotlů činí více než 100 kW.

Kotelny se dělí do tří kategorií:

a)      kotelny III. kategorie – kotelny s jmenovitým tepelným výkonem jednoho kotle 50 kW a více, nebo součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů více než 100 kW, do součtu jmenovitých tepelných výkonů kotlů 0,5 MW;

b)      kotelny II. kategorie – kotelny se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů nad 0,5 MW do 3,5 MW;

c)      kotelny I. kategorie – kotelny se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů nad 3,5 MW.

 

13.12.1 Umístění kotelen

 

Kotelna III. kategorie může být umístěna ve vyhrazeném prostoru nebo v samostatné místnosti stavby. Kotelna II. kategorie se umísťuje v samostatném stavebním objektu nebo v jeho části, která plní vymezenou účelovou funkci. Kotelny II. a III. kategorie mohou být umístěny v samostatných místnostech v suterénu, v nejvyšším podlaží, nebo na střechách budov. Kotelna I. kategorie se umísťuje v samostatném stavebním objektu, nebo skříňovém objektu. Může být umístěna i v části stavebního objektu, která plní funkci kotelny a tvoří samostatný požární úsek.

 

13.12.2 Přívod plynu do kotelny

 

Kotelny I. a II. kategorie musejí mít samostatný přívod plynu, na který smí být připojeno další odběrné zařízení provozovatele kotelny. Kotelna III. kategorie může mít společný přívod s odběrnými zařízeními jiných odběratelů v objektu. Připojení dalšího odběrného zařízení musí být vždy provedeno před hlavním uzávěrem kotelny (HUK).

Vedle dveří do kotelny se vně kotelny osazuje hlavní ruční a samočinný uzávěr kotelny (HUK). Samočinný uzávěr kotelny uzavírá přívod plynu při havarijních stavech (únik plynu, teplota vzduchu nad 45 °C apod. detekovaných detekčním systémem v kotelně). Tyto uzávěry se osazují, aby byly snadno přístupné, např. ve výšce cca 1 m nad podlahou.

Na přívodu plynu v kotelně se osazuje ukazovací tlakoměr. Na konci plynovodu před hlavními uzávěry kotlů nebo na konci plynovodu v kotelně musí být napojeno výfukové potrubí. Výfukové potrubí se k plynovodu připojí dvěma kulovými kohouty osazenými za sebou, před které se osadí kulový kohout a za ním vzorkovací kohout (kulový kohout s připojením na hadici), a vede se obvykle podél stěn a pod stropem kotelny a po fasádě vně budovy. Nejvhodnější ukončení výfukového potrubí je 1 m nad střechou. Ve zdůvodněných případech je možné výfukové potrubí vyvést stěnou a ukončit nejméně 3 m nad terénem. Od vyústění nesmí být ve vzdálenosti menší než 5 m zdroj iniciace výbuchu či požáru a ve vzdálenosti menší než 3 m žádný otvor ve stěně nebo střeše objektu. Vnitřní průměr výfukového potrubí nemá být menší než 1/10 průměru plynovodu.

 

 

13.12.3 Dimenzování plynovodu do kotelny

 

Potrubí domovního plynovodu bude dimenzováno podle odstavce 6.4. Koeficient současnosti pro kotle se, v případě jejich zamýšleného současného provozu v zimním období, uvažuje K3 = 1.

Pokud není znám objemový průtok zemního plynu pro kotle V v m3/h, je možné jej přibližně stanovit podle vztahu:

 

V = Qk/8,5                                                                                                                 (13.61)

 

kde Qk je jmenovitý tepelný výkon kotle v kW.

 

Kromě dimenzování, je třeba posoudit také akumulační prostor plynovodu od regulátoru tlaku k poslednímu kotli. Při malém akumulačním prostoru (objemu) plynovodu by mohlo při startu hořáků a nedostatečné pohotovosti reakce regulátoru tlaku dojít k poklesu přetlaku v plynovodu a vypnutí kotlů (poruchový stav).

Potřebný akumulační prostor (objem) plynovodu VO v m3 se stanoví podle empirického vzorce:

 

VO = Vr/(a . (1 + p2/100000))                                                                        (13.62)

 

kde Vr je redukovaný odběr plynu v m3/h;

       p2  – výstupní přetlak za regulátorem tlaku v Pa;

       a    - konstanta.

 

Konstanta a se volí následovně:

-          při provozu hořáků 0 – 100 % je a = 360;

-          při provozu hořáků 0 – 50 – 100 % je a = 576.

Vzorec platí pro vstupní přetlaky regulátorů 50 až 300 kPa, výstupní přetlaky regulátorů 2 až 50 kPa a průtoky plynu regulátorem do 1000 m3/h.

Potřebný akumulační prostor plynovodu se porovná s jeho skutečným objemem (je tedy nutné spočítat skutečný objem plynovodu od regulátoru tlaku k poslednímu kotli). Přičemž skutečný objem plynovodu musí být roven nebo větší než potřebný akumulační prostor plynovodu. Pokud je skutečný objem plynovodu menší než potřebný akumulační prostor plynovodu, zvětší se průměr potrubí alespoň v nějakém úseku, aby byl skutečný objem plynovodu větší než potřebný akumulační prostor plynovodu.

 

13.13 Dimenzování, instalace a umísťování středotlakých regulátorů tlaku plynu

 

13.13.1 Dimenzování středotlakých regulátorů tlaku plynu

 

Při dimenzování regulátorů tlaku plynu je možné využít tabulku 13.41. Redukovaný odběr plynu nesmí být větší než největší průtok plynu regulátorem. Dále je nutné, aby se vstupní přetlak plynu nacházel v mezích uvedených v tabulce 13.27 (od 50 do 400 kPa). Výstupní přetlak plynu pro běžné nízkotlaké plynovody je v regulátoru pevně nastaven z výroby na 2 kPa a při provozu se pohybuje od 2,0 do 2,2 kPa. Při odlišných požadavcích na výstupní přetlak plynu je nutné instalovat regulátor s nastavitelným výstupním přetlakem.

 

Tabulka 13.41 – Průtoky plynu a vstupní přetlaky pro regulátory FRANCEL

 

Vstupní přetlak

kPa

Typ regulátoru

B6

B10

B25

B40

Největší průtok plynu regulátorem

m3/h

5001)

6

10

25

40

400

6

10

25

40

80

6

10

25

40

50

6

10

25

--

1)     Přetlak ve vysokotlakém plynovodu.

 

13.13.2 Instalace a umísťování středotlakých regulátorů tlaku plynu

 

Před regulátorem do průtoku 10 m3/h se osazuje kulový kohout, který může zároveň tvořit hlavní uzávěr plynu. U regulátorů nad 10 m3/h do 200 m3/h se před a za regulátor osazuje kulový kohout a před regulátorem může být osazen ještě plynový filtr. U regulátorů, které nemají výstupní přetlak plynu pevně nastaven z výroby, se na výstupním potrubí osazuje ukazovací tlakoměr, nebo alespoň návarek pro možnost jeho osazení.

Nejvhodnější umístění středotlakých regulátorů je mimo budovu ve výklenku sloupku, nebo skříňce. Možné je také jejich umístění v zemním modulu pod terénem. Při umístění v přístavku nebo výklenku obvodové zdi budovy musí být u středotlakých regulátorů s průtokem nad 10 m3/h vzdálenost dvířek prostoru s regulátorem alespoň 300 mm od oken, dveří, nebo jiných otvorů do budovy. Pokud je vzdálenost menší, je třeba k regulátoru připojit odvětrávací potrubí. Dvířka skříněk a výklenků se opatřují větracími otvory.

Pokud je nutné umístění regulátorů uvnitř budov, umísťují se přednostně v oddělené místnosti, sklepních prostorách a chodbách. Při umístění středotlakých regulátorů uvnitř budov se regulátory opatřují odfukovacím a odvětrávacím potrubím.

Odfukovací a odvětrávací potrubí se vyúsťují přednostně nad střechu a ukončují se nejméně 500 mm nad střechou ohybem směrem dolů. Vyústění musí být výše než 2 m nad terénem.

 

 

14. Studijní literatura

 

Studijní opory pro studijní program s kombinovanou formou studia:

 

Čupr, K.: TZB I (S), modul 1 Hygienická zařízení v budovách

Čupr, K.: TZB I (S), modul 2 Odvádění odpadních vod z budov

Bárta, L.: TZB I (S), modul 03 Zásobování budov vodou

Bárta, L.: TZB I (S), modul 04 Zásobování budov plynem

Počinková, M.: TZB II Vytápění budov, modul 1 Tepelné ztráty budov

Počinková, M.: TZB II Vytápění budov, modul 2 Otopná tělesa

Počinková, M.: TZB II Vytápění budov, modul 4 Tepelné soustavy budov

Počinková, M.: TZB II Vytápění budov, modul 5 Zdroje tepla - kotelny

Počinková, M.: TZB II Vytápění budov, modul 7 Zařízení a prvky tepelných soustav

 

Skriptum

 

Bárta, L.- Doležalová, J.- Maurerová, L.: BT51 Technická zařízení budov I (S), AT01 Technická zařízení budov I. a technická infrastruktura. Návody do cvičení se vzorovými úlohami (VUT v Brně, FAST 2015).

Čupr,K.- Bartošová,B.- Počinková,M.- Vrána,J.: Zdravotní technika pro kombinované studium (CERM Brno 2002).

 

Další doporučená literatura ke studiu

 

Vrána, J.: Voda a kanalizace v domě a bytě. Instalatérské práce (Grada Publishing, Praha 2005).  

Žabička, Z.- Vrána, J.: Zdravotně technické instalace (ERA group, Brno 2009)  

Valášek, J. a kol.: Zdravotnětechnická zařízení budov (JAGA group, Bratislava 2006).

Novák, R.: Instalace plynovodů pro učební obor instalatér (Sobotáles, Praha 2002).

Jelínek, V.: Technická zařízení budov 10 - Plynová zařízení (Česká technika – nakladatelství ČVUT, Praha 2005).

Vališ, I.- Vrána, J.: Příručka s praktickými radami pro zřizovatele domovních plynovodů a spotřebičů plynných paliv (GAS, Praha 2013).

Pertlík,J.: Odběrná plynová zařízení (GAS, Praha 1997).

Chromík, R.- Klein, Š.: Stavební tabulky 7, sanita – koupelna - technická voda (ART – projekt, Brno 2006).

Vrána, J. a kol.: Technická zařízení budov v praxi – příručka pro stavaře (Grada Publishing, Praha 2007).  

Nestle, H. a kol.: Příručka zdravotně technických instalací (Europa – Sobotáles cz., Praha 2003).

Žabička, Z. - Vrána, K.: TP 1.20 Hospodaření se srážkovou vodou v nemovitostech (ČKAIT Praha 2011).

Vavřička, R. a kol.: Příprava teplé vody. Sešit projektanta 3 – pracovní podklady (STP Praha 2017).

Vyoralová, Z.: Zdravotní technika a zásobování plynem v budovách. (ČKAIT Praha 2020).

Dvořáček, K. a kol.: Elektroinstalace v bytové a občanské výstavbě I.II. (IN-EL, Praha 1996).

Internetové stránky: www.tzb-info.cz

Internetové stránky: http://voda.tzb-info.cz/t.py?t=2&i=3326&h=220&pl=37 (Článek „Nová norma pro kreslení zdravotnětechnických instalací vstoupila v platnost“)

Internetové stránky: www.medenerozvody.cz

Internetové stránky: https://www.wavin.com/cs-cz/interaktivni-ucebnice

Internetové stránky: www.agentura-cas.cz

 

 

Zákony a vyhlášky

 

Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (Stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, platný do 30. 6. 2023.

Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 91/1993 Sb., k zajištění bezpečnosti práce v nízkotlakých kotelnách, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zejména vyhlášky č. 48/2014 Sb.

Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů, zejména vyhlášky č. 269/2009 Sb., platná do 30. 6. 2023.

Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, ve znění pozdějších předpisů, platná do 30. 6. 2023.

Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů.

Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích.

Vyhláška č. 193/2007 Sb., kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie a chladu.

Nařízení vlády č. 191/2022 Sb. o vyhrazených technických plynových zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti.

Vyhláška MŽP Slovenskej republiky č. 684/2006 Z.z., ktorou sa ustanovujú podrobnosti o technických požiadavkách na návrh, projektovú dokumentáciu a výstavbu verejných vodovodov a verejných kanalizácií.

 

 

České technické normy

 

ČSN 01 3450 Technické výkresy – Instalace – Zdravotnětechnické a plynovodní instalace

ČSN 01 3452 Technické výkresy – Instalace – Vytápění a chlazení

ČSN EN 12831-3 (06 0206) Energetická náročnost budov – Výpočet tepelného výkonu – Část 3: Tepelný výkon pro soustavy přípravy teplé vody a charakteristika potřeb, Modul M8-2, M8-3

ČSN 06 0310 Tepelné soustavy v budovách – Projektování a montáž

ČSN 06 0320 Tepelné soustavy v budovách – Příprava teplé vody – Navrhování a projektování

ČSN 06 0830 Tepelné soustavy v budovách – Zabezpečovací zařízení

ČSN 07 0703 Kotelny se zařízeními na plynná paliva

ČSN 33 2000 Elektrické instalace nízkého napětí (soubor technických norem pro elektrická zařízení).

ČSN 33 3320 Elektrotechnické předpisy ed. 2. Elektrické přípojky

ČSN EN 62305-1 až 4 ed. 2 (34 1390) Ochrana před bleskem

ČSN 34 2300 ed. 2 Předpisy pro vnitřní rozvody sdělovacích vedení

ČSN EN 12464-1 (36 0450) Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovišť – Část 1: Vnitřní pracoviště

ČSN 38 6405 Plynová zařízení. Zásady provozu

ČSN EN 12007-1 až 4 (38 6413) Zásobování plynem – Plynovody s nejvyšším provozním tlakem do 16 barů včetně

ČSN EN 15001-1, 2 (38 6420) Zásobování plynem – Plynovody s provozním tlakem vyšším než 0,5 bar pro průmyslové využití a plynovody s provozním tlakem vyšším než 5 bar pro průmyslové a neprůmyslové využití

ČSN EN 1775 (38 6441) Zásobování plynem - Plynovody v budovách - Nejvyšší

Provozní tlak <= 5 bar – Provozní požadavky

ČSN 73 0331-1 Energetická náročnost budov – Typické hodnoty pro výpočet – Část 1: Obecná část a měsíční výpočtová data

ČSN 73 0873 Požární bezpečnost staveb - Zásobování požární vodou

ČSN 73 3055 Zemní práce při výstavbě potrubí

ČSN 73 4108 Hygienická zařízení a šatny

ČSN 73 4201 Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv

ČSN 73 4301 Obytné budovy

ČSN 73 6005  Prostorové uspořádání vedení technického vybavení

ČSN EN 805 (75 5011) Vodárenství – Požadavky na vnější sítě a jejich součásti

ČSN 75 5409 Vnitřní vodovody

ČSN EN 806-1 až 5 (73 6660, 75 5410) Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě

ČSN  75 5455  Výpočet vnitřních vodovodů

ČSN EN 1717 (75 5462) Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení na ochranu proti znečištění zpětným průtokem

ČSN EN 16933-1 (75 6109) Odvodňovací a stokové systémy vně budov – Navrhování – Část 1: Zásady návrhu

ČSN EN 16933-2 (75 6109) Odvodňovací a stokové systémy vně budov – Navrhování – Část 2: Hydraulický návrh

ČSN EN 752 (75 6110) Odvodňovací systémy vně budov – Management stokového systému

ČSN 75 6101 Stokové sítě a kanalizační přípojky

ČSN EN 1610 (75 6114) Provádění stok a kanalizačních přípojek a jejich zkoušení

ČSN 75 6261 Dešťové nádrže

ČSN 75 6402 Čistírny odpadních vod do 500 ekvivalentních obyvatel

ČSN 75 6406 Nakládání s odpadními vodami ze zdravotnických zařízení (ZZ) vypouštěnými do stokové sítě pro veřejnou potřebu

ČSN EN 858-2 (75 6510) Odlučovače lehkých kapalin (např. oleje a benzinu) – Část 2: Volba jmenovité velikosti, instalace, provoz a údržba

ČSN EN 1825-2 (75 6553) Lapáky tuků – Část 2: Výběr jmenovitého rozměru, osazování, obsluha a údržba

ČSN EN 12056-1 až 5 (75 6760) Vnitřní kanalizace – gravitační systémy

ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace

ČSN EN 12050-3 ed. 2 (75 6762) Čerpací stanice odpadních vod na vnitřní kanalizaci - Část 3: Čerpací stanice s omezeným použitím

ČSN 75 6780 Využití šedých a srážkových vod v budovách a na přilehlých pozemcích

ČSN EN 16941-1 (75 6781) Zařízení pro využití nepitné vody na místě – Část 2: Zařízení pro využití srážkových vod

ČSN EN 16941-2 (75 6781) Zařízení pro využití nepitné vody na místě – Část 1: Zařízení pro využití čištěné šedé vody

ČSN 75 9010 Vsakovací zařízení srážkových vod

 

Německá norma

 

DIN 1988-300 Technische Regeln für Trinkwasser-Installationen – Teil 300: Ermittlung der Rohrdurchmesser; Technische Regel des DVGW

 

 

Technická pravidla

 

TPG 609 01 Regulátory tlaku plynu pro vstupní tlak do 4 bar včetně. Umísťování a provoz

TPG 700 01 Použití měděných materiálů pro rozvod plynu

TPG 702 01 Plynovody a přípojky z polyetylénu

TPG 702 04 Plynovody a přípojky z oceli s nejvyšším provozním tlakem do 100 barů včetně

TPG 703 01 Průmyslové plynovody

TPG 704 01 Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách

TPG 704 03 Domovní plynovody z vícevrstvých trubek. Navrhování a stavba

TPG 934 01 Plynoměry. Umísťování, připojování a provoz

H – 132 98 Ohřívání užitkové vody. Zásady pro navrhování + Dodatek k těmto technickým pravidlům 

TPW 660-1/Z1 Tlakové zkoušky vnitřních vodovodů

TPW 670-1 Zkoušky těsnosti vnitřní kanalizace

 

 

Ostatní související ČSN, Technická pravidla GAS (TPG), firemní literatura, katalogy výrobků různých výrobců a internetové stránky firem.